ECLI:CZ:US:2014:1.US.3879.13.1
sp. zn. I. ÚS 3879/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky AgroKladiva s. r. o., se sídlem U Dvora 49/4, Hlučín - Darkovičky, zastoupené Mgr. Martinem Šlechtou, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem Dřevná 382/2, Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 10. 2013 č. j. 6 Cmo 326/2013-139 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatelka včas podanou ústavní stížností napadla v záhlaví uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze tvrzením, že soud porušil její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a na soudní ochranu [(čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")]. Napadené rozhodnutí obecného soudu bylo podle stěžovatelky vydáno v rozporu se zásadou zákonnosti (čl. 2 odst. 3 Listiny a čl. 95 odst. 1 Ústavy) a v rozporu se zásadou rovnosti účastníků soudního řízení podle čl. 96 odst. 1 Ústavy. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že vrchní soud rozhodl v rozporu s občanským soudním řádem a svým protiprávním postupem porušil její práva garantovaná Listinou a Ústavou. Poukazovala zejména na to, že změnu nemeritorního rozhodnutí v minulosti umožňovalo ustanovení §220 odst. 3 o. s. ř., avšak s účinností od 1. 4. 2011 bylo předmětné ustanovení zrušeno plenárním nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09. Zrušené ustanovení nebylo ke dni rozhodování vrchního soudu nahrazeno žádnou obdobnou právní úpravou, a proto obecný soud nebyl oprávněn usnesení soudu prvního stupně změnit. Současně navrhla odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a přednostní projednání věci Ústavním soudem.
2. Předmětem řízení před obecnými soudy byl návrh stěžovatelky na nařízení předběžného opatření, kde žalovanou byla společnost ACHEM BOHEMIA CZ, s. r. o. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozhodl dne 24. 6. 2013 usnesením č. j. 37 Cm 85/2012-77 tak, že se nařizuje předběžné opatření spočívající v (shrnuto) zákazu žalované převádět obchodní podíl o velikosti 50 % ve společnosti SHA TRADING, s. r. o., a zákazu disponovat s peněžními prostředky na bankovním účtu do výše 1 437 081,37 Kč. Vrchní soud v Praze o odvolání žalované proti tomuto usnesení rozhodl tak, že zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, jímž měla být ČSOB, a. s. uložena povinnost zamezit jakékoliv dispozici s peněžními prostředky na bankovním účtu do výše 1 437 081,37 Kč (výrok I.). Ve výroku II. usnesení rozhodl, že usnesení soudu prvního stupně se v bodu výroku II. mění tak, že se zamítá návrh na nařízení předběžného opatření, jímž by bylo žalovanému zakázáno disponovat s peněžními prostředky na bankovním účtu do výše 1 437 081,37 Kč (bod 1.) a v bodě 3. výroku II. usnesení odvolací soud potvrdil v bodě I. a III. výrok usnesení soudu prvního stupně. Uvedl, že v posuzované věci nejsou dány podmínky, za nichž by bylo možné tak závažným způsobem prostřednictvím nařízení předběžného opatření omezit žalovaného v jeho podnikání. Tyto své závěry dále v odůvodnění usnesení rozvedl.
II.
3. Po seznámení s předloženými rozhodnutími obecných soudů dospěl Ústavní soud ke zjištění, že návrh stěžovatelky není důvodný.
4. Podle čl. 83 Ústavy České republiky je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nástroji ústavněprávního přezkumu vykonávaného tímto soudem jsou vedle materiálních a institucionálních garancí fungování demokratického právního státu zakotvených v Ústavě též základní práva, jejichž katalogem je Listina základních práv a svobod. Listina upravuje vedle obecných a společných ustanovení základní lidská práva a svobody, politická práva, práva minorit, hospodářská, sociální a kulturní práva a právo na soudní či jinou ochranu. Její ambicí tedy není postihnout veškeré právní vztahy, jež vznikají, vyvíjejí se a zanikají v praktickém životě celého právního řádu. Ani Ústavní soud proto nemůže být institucí, jež by dokázala poskytnout univerzální ochranu a tedy i spravedlnost všem subjektům práva, ať již fyzickým nebo právnickým osobám, které na území státu působí.
5. Ústavněprávnímu přezkumu dominuje vertikální linie: ve vztahu mezi občanem a veřejnou mocí musí být dána občanu přednost, jestliže působení mocenských orgánů vykazuje evidentní znaky porušování práva, resp. libovůle nebo svévole. Jiná je však role Ústavního soudu v horizontálních právních vztazích, jimiž jsou v rámci soukromého práva zejména vztahy mezi občany navzájem a vztahy obchodní. V této sféře jsou možnosti ústavněprávního přezkumu výrazně omezeny. Ústavní soud zdůrazňuje při svém rozhodování, že se cítí vázán doktrínou minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor.
6. Ústavní soud si je vědom toho, že plenárním nálezem ze dne 19. 1. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09 došlo s účinností od 1. 4. 2011 ke zrušení ustanovení §220 odst. 3 o. s. ř. Od tohoto okamžiku absentuje v procesním předpise soukromého práva právní úprava rozhodování o odvolání proti rozhodnutí o (ne)nařízení předběžného opatření obecným soudem. Za této situace však podle názoru Ústavního soudu nelze obecným soudům oprávněně vytknout, že postupují tak, že zbylé odstavce ustanovení §220 o. s. ř. ve své rozhodovací praxi aplikují analogicky.
7. Současně je nutné poznamenat, že tyto zbylé odstavce ustanovení §220 o. s. ř. se vztahují k rozhodnutím ve věci samé (meritorním rozsudkům). Je-li procesní stav takový a doposud ze strany zákonodárce nebyla schválena nová právní úprava, nelze obecným soudům vytýkat, že využívají procesní možnosti, kdy stejně posuzují problematiku předběžných opatření, resp. analogicky postupují v řízení o předběžných opatřeních. Momentálně je stav tedy takový, že v případě předběžných opatření se neuplatní kasační princip, ale je otevřen princip revizní.
8. Realizace takto konstatovaného oprávnění obecného soudu je plně v jeho diskreční pravomoci, jakož i samotné rozhodování o tom, zda předběžné opatření bude nařízeno či nikoliv. Uvedené platí tím spíše, že jde o zatímní úpravu poměrů účastníků řízení. Současně Ústavní soud dodává, že ve své ustálené judikatuře vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu. Ústavní soud se zpravidla necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoliv konečným způsobem. Při posuzování ústavní stížnosti je však povinen přesvědčit se, zda obecné soudy při rozhodování o předběžných opatřeních postupují způsobem stanoveným zákonem [srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2001 sp. zn. IV. ÚS 189/01 (N 178/24 SbNU 327), usnesení ze dne 16. 4. 2014 sp. zn. I. ÚS 975/13 a další]. V tomto směru Ústavní soud již výše poukázal na to, že obecné soudy v řízení postupovaly ústavně konformním způsobem a při rozhodování se nedopustily nepřípustné libovůle či dokonce svévole.
9. Pokud jde o ústavní stížnost směřující proti výroku II. bodu 3. napadeného usnesení obecného soudu, v tomto ohledu stěžovatelka nemůže tvrdit zásah do svých ústavně zaručených práv, jelikož se jedná o výrok usnesení, jímž byla část usnesení soudu prvního stupně ve prospěch stěžovatelky potvrzena.
10. Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci nelze dovodit, že by došlo k porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatelky. Její stížnost je nutno označit za zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 82/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto důvodu byla ústavní stížnost stěžovatelky bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta. Návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí se Ústavní soud s ohledem na časový odstup a výrok usnesení dále nezabýval.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. srpna 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu