ECLI:CZ:US:2015:1.US.3997.14.1
sp. zn. I. ÚS 3997/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Jaroslava Hipšmana, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 2525/2014-168 ze dne 13. srpna 2014, takto:
I. Žádost o prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti se zamítá.
II. Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se v podání označeném jako ústavní stížnost ze dne 21. 12. 2014 domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu, jímž měla být porušena jeho práva.
2. Z vnitřní evidence Ústavního soudu je patrné, že stěžovatel v minulosti podal řadu ústavních stížností, přičemž v průběhu řízení o nich byl Ústavním soudem opakovaně a podrobně poučen o zákonných náležitostech ústavní stížnosti s důrazem na nutnost být zastoupen advokátem. Stěžovateli je tak z předchozích řízení známo, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje (například řízení vedená u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 3008/14, I. ÚS 186/13, II. ÚS 1992/12, II. ÚS 3321/11).
3. Ačkoliv byl stěžovatel již dříve Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, projednávaný návrh stěžovatele základní náležitosti ústavní stížnosti nesplňuje. Stěžovatel nedoložil zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem (§30 a §31 zákona o Ústavním soudu).
4. Ústavní soud přes výše uvedené stěžovatele dne 4. 2. 2015 vyzval k odstranění vad, stanovil mu k tomu lhůtu a poučil jej o následcích neuposlechnutí výzvy. Tato výzva byla stěžovateli doručena dne 16. 2. 2015. V poslední den stanovené lhůty (dne 9. 3. 2015) stěžovatel Ústavní soud požádal o její prodloužení. Jako důvod popsal svůj postup při vyřizování žádosti České advokátní komoře o určení advokáta. Požádal proto o prodloužení lhůty o dalších 20 dnů.
5. Ústavní soud má za to, že zákonem o Ústavním soudu stanovená dvouměsíční lhůta je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť tím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním, kteří své zákonné povinnosti podat formálně bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.
6. V projednávané věci měl stěžovatel dva měsíce, aby podal formálně bezvadnou ústavní stížnost, o jejích náležitostech byl velmi dobře informován z předchozích řízení před Ústavním soudem. Vady ústavní stížnosti neodstranil, žádost o určení advokáta adresovanou České advokátní komoře, kterou v kopii přiložil, sepsal dne 5. 3. 2015. Za takového stavu Ústavní soud neshledal žádný důvod pro prodloužení lhůty a žádost zamítl.
7. Stěžovatel podal žádost o prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti v poslední den původní lhůty stanovené k odstranění vad. Sám se tak dostal do situace, kdy se o zamítnutí žádosti dozví až poté, co původní lhůta k doplnění již uplynula. Uvedené jde však plně k tíži stěžovatele, který svou žádost zaslal příliš pozdě na to, aby o ní bylo možno rozhodnout před koncem původní lhůty.
8. Stěžovatel tedy přes svou znalost požadavků zákona o Ústavním soudu nezaslal bezvadnou ústavní stížnost a neodstranil vady ve stanovené lhůtě. Ústavní soud proto návrh stěžovatele odmítl soudcem zpravodajem podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. března 2015
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj