ECLI:CZ:US:2018:1.US.4079.17.1
sp. zn. I. ÚS 4079/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. R., zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem, se sídlem Bolzanova 461/5, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. 9. 2017 č. j. 70 Nc 609/2017-579, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, kterým mělo být porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel se jako otec účastní opatrovnického řízení u Okresního soudu v Přerově vedeného pod sp. zn. 0 Nc 30083/2016. V rámci tohoto řízení podal námitku podjatosti proti soudci projednávajícímu a rozhodujícímu danou věc, a to s odkazem na obsah konverzace mezi daným soudcem a zapisovatelkou v průběhu přerušení jednání soudu dne 25. 4. 2017 zachycené na nahrávce. Námitce podjatosti bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci vyhověno a dotčený soudce byl z řízení vyloučen; následně byl k projednání a rozhodnutí věci určen předseda soudu Mgr. Jan Novák. Proti němu, a derivativně i proti všem ostatním soudkyním a soudcům Okresního soudu v Přerově, stěžovatel podáním ze dne 30. 7. 2017 vznesl další námitku podjatosti, v níž zejména poukazoval na stížnost jmenovaného předsedy soudu na postup stěžovatelova právního zástupce (nahrání konverzace soudce a zapisovatelky během přestávky v jednání dne 25. 4. 2017) adresovanou České advokátní komoře, v níž navíc podle stěžovatele byly uváděny nepravdivé informace. Námitku podjatosti stěžovatel dále doplnil sdělením ze dne 13. 9. 2017, v němž uváděl, že jej okresní soud soustavně udržuje v informační nevýhodě oproti matce a že matka je údajně v kontaktu s osobou s vlivem na dotčené řízení u okresního soudu.
3. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl ústavní stížností napadeným usnesením tak, že soudce Mgr. Jan Novák není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 0 Nc 30083/2016. Poukázal na to, že důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti spočívající v jeho postupu v řízení o projednávané věci či v jeho rozhodování v jiných věcech. Krajský soud tak neshledal důvod k vyloučení jmenovaného soudce, a to ani vzhledem k podání jeho stížnosti na stěžovatelova právního zástupce k České advokátní komoře, ani vzhledem k dalším skutečnostem uváděným stěžovatelem, z nichž rovněž nelze dovodit, že by jmenovaný soudce měl k projednávané věci, účastníkům a jejich zástupcům jiný vztah než vyplývající ze samotného výkonu soudnictví.
4. Stěžovatel nesouhlasí s rozhodnutím krajského soudu. Před Ústavním soudem opakuje své námitky ohledně podání stížnosti na svého právního zástupce ze strany předsedy okresního soudu, která má obsahovat nepravdivé a nepodložené informace a nesprávné závěry ohledně pořízení nahrávky dne 25. 4. 2017. Stěžovatel rozporuje právní posouzení krajského soudu; podle něj nemůže být soudce nepodjatý, pokud zahajuje a vede v souvislosti s projednávanou věcí řízení proti účastníkovi či jeho právnímu zástupci, při němž uvádí nepravdivá tvrzení, a to zcela účelově. Stěžovatel kritizuje také skutkové závěry krajského soudu o pořízení dotčené nahrávky právním zástupcem stěžovatele, kteréžto závěry pokládá za hrubě rozporné s důkazy, které měl krajský soud k dispozici. Namítá také, že krajský soud neprovedl důkaz výslechem matky, jak bylo navrženo v doplňujícím sdělení ze dne 13. 9. 2017.
5. Dříve, než Ústavní soud mohl přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení dané zákonem č. 182/993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Při tomto zkoumání Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná.
6. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákona jinak.
7. Ústavní soud připomíná, že pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Ústavní soud je tak oprávněn k přezkumu toliko pravomocných rozhodnutí a zásahů orgánu veřejné moci, a to ve chvíli, kdy ochranu ústavně garantovaných základních práv nemůže poskytnout jiný orgán veřejné moci. Ústavní stížností by tak měla být napadána v zásadě konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí dílčí a procesní, byť proti nim není formálně přípustný opravný prostředek.
8. To platí i v nynějším případě, v němž stěžovatel napadá negativní rozhodnutí o námitce podjatosti. V obecné rovině je sice třeba konstatovat, že projednávání a rozhodování ve věci musí být spravedlivé, čemuž by odporovalo, byla-li by věc projednávána a rozhodnuta soudcem, kterým projednávána a rozhodována být neměla, jelikož měl být vyloučen. Nicméně Ústavní soud může být povolán k přezkumu postupu soudu zásadně až po skončení řízení. Vydáním rozhodnutí o námitce podjatosti řízení ve věci samé nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici procesní prostředky, kterými je tvrzené pochybení napravitelné. Napadené usnesení krajského soudu tedy v daném případě nelze považovat za konečně rozhodnutí ve věci stěžovatele, kterému zůstávají další prostředky k ochraně svého práva (včetně, například, žaloby pro zmatečnost). Ústavní stížnost proto byla podána předčasně a je nepřípustná, jak vyplývá i z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu k rozhodnutím o podjatosti soudců (srov. například usnesení sp. zn. II. ÚS 3005/17 ze dne 13. 10. 2017, usnesení sp. zn. IV. ÚS 3049/17 ze dne 11. 10. 2017, usnesení sp. zn. I. ÚS 359/16 ze dne 18. 1. 2017 a usnesení sp. zn. III. ÚS 1982/15 ze dne 21. 8. 2015; všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz).
9. Ústavní soud doplňuje, že v daném případě se zabýval též možností aplikace výjimky ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti, tedy z požadavku předchozího vyčerpání dostupných opravných prostředků, která je upravena v §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatelova námitka podjatosti byla podána v řízení o úpravu rodičovské odpovědnosti a úpravu výživného pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů; v takovýchto řízeních je přitom případný protiústavní postup či rozhodnutí obecných soudů, včetně situace projednávání věci soudcem, který měl být vyloučen, obzvláště nežádoucí, neboť může mít zásadní a obtížně napravitelné, nebo dokonce nezvratitelné dopady do vzájemných vztahů i základních práv všech účastníků řízení, tj. rodičů i dětí (například pokud je jednomu z rodičů dlouhodobě odpírán nebo zásadně omezen styk s dítětem v důsledku protiústavního rozhodnutí soudu či jemu předcházejícího postupu soudu). V posuzovaném případě ovšem Ústavní soud - poté, co se seznámil s obsahem spisu Okresního soudu v Přerově sp. zn. 0 Nc 30083/2016 - neshledal takové závažné riziko, jež by podstatně ohrožovalo nejen zájmy stěžovatele, ale i dalších osob, a tak neshledal za splněné výjimečné podmínky předvídané v §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
10. Podaná ústavní stížnost tedy byla shledána nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavní soud a jako takový návrh byla Ústavním soudem odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2018
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka