ECLI:CZ:US:2001:1.US.42.01
sp. zn. I. ÚS 42/01
Usnesení
I. ÚS 42/01
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem o ústavní stížnosti stěžovatele M., a.s., zastoupeného advokátkou Mgr. H. Z., proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 14. 11. 2000, č j. 2722/2000/FŘ/120, a proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Žd'áru nad Sázavou ze dne 3. 2. 2000, č.j. 11191/00/351911/4125, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení obou v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že v řízení, jehož byl účastníkem, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jej "Listiny"), což spatřuje v tom, "že orgán veřejné moci - Finanční ředitelství v Brně - zamítl jeho odvolání do rozhodnutí Finančního ředitelství ve Žd'áru nad Sázavou. Svým jednáním tento orgán veřejné moci prý nepostupoval v souladu se zákony a jinými obecně závaznými právními předpisy, čímž vznikla stěžovateli daňová povinnost v rozporu se zákonem. Tím prý' byly porušeny čl. 11 odst. 5 a čl. 2 odst. 2 Listiny.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná,
I. ÚS 42/01
jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
V předmětné věci bylo ústavní stížností napadeno rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně, kterým bylo v souladu s ustanovením §50 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Žd'áru nad Sázavou ze dne 3. 2. 2000, č.j. 11191/00/351911/4125. Tímto rozhodnutím bylo zastaveno řízení ve věci podaného dodatečného daňového přiznání podle ustanovení §27 odst. 1 písm. h) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, protože se jedná o nepřípustné podání, nebot' ustanovení §34 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (ve znění platném pro rok 1995), nepřipouští možnost využití odpočtu daňové ztráty jinými subjekty, než kterým vznikla (tj. poplatníkovi), s výjimkou akciové společnosti, u níž došlo k přeměně z investičního fondu na jiný podnikatelský subjekt. Z ustanovení §57 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, které se týká oblasti placení daní, vyplývá, že na právního nástupce přechází pouze daňová povinnost zaniklých právnických osob, a nikoliv přechod daňové ztráty. Finanční úřad v odůvodnění citovaného rozhodnutí proto konstatoval, že v důsledku toho, "že citovaný zákon neumožňuje právnímu nástupci (poznámka: tj. stěžovateli) odečítat daňovou ztrátu vzniklou původnímu daňovému subjektu (poznámka: tj. státnímu podniku M.), je provedení tohoto úkonu nepřípustné, a nebyl tudíž důvod pro podání dodatečného daňového přiznání". Odvolací orgán ve svém (ústavní stížnosti napadeném) rozhodnutí potvrdil uvedený názor prvostupňového finančního orgánu (tj. stěžovatele) a poukázal na to, že o právní otázce, zda si poplatník může odečíst daňovou ztrátu vzniklou v předchozím zdaňovacím období právnímu předchůdci, se již zabýval Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 15. 11. 1999, č.j. 29 Ca 26/98-28; v něm uvedl, že zatímco zákon č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení §57 odst. 4 zakotvuje přechod daňové povinnosti na právního nástupce, přechod daňové ztráty nedovoluje, a navíc v oblasti práva veřejného nevstupuje právní nástupce do práv původního daňového subjektu (poplatníka), pokud jde o možnost odečíst daňovou ztrátu, nebot' by taková možnost musela vyplývat přímo ze zákona.
V souzené věci se tedy jedná o rozhodnutí orgánů státní (finanční) správy, jejichž zákonnost v souladu s ustanovením §244 a násl. o.s.ř., ve znění do 31. 12. 2000, přezkoumávají soudy (jak o tom ostatně svědčí i stěžovatelem v ústavní stížnosti zmíněný odkaz na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 3. 1999, sp. zn. 31 Ca 9/99),
I. ÚS 42/01
pokud není ve smyslu ustanovení §248 o.s.ř., ve znění do 31. 12. 2000 tento přezkum nepřípustný. Důvody nepřípustnosti soudního přezkumu uvedené v ustanovení §248 o.s.ř. se však na souzenou věc nevztahují. Je tedy zřejmé, že stěžovatel, který nevyužil svého práva podat správní žalobu, nevyčerpal všechny procesní prostředky podle části páté o.s.ř.
Za této situace ústavní soud dovodil, že podmínky ustanovení §75 odst. 1. zákona o Ústavním soudu jsou splněny, takže ústavní stížnost je nepřípustná..
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2001
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj