ECLI:CZ:US:1995:1.US.42.95
sp. zn. I. ÚS 42/95
Usnesení
I. ÚS 42/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelky L.K., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 33 Ca 117/93, ze dne 30. 9. 1993, a Okresního soudu v Domažlicích, sp. zn. 3 C 399/93, ze dne 10. 5. 1994, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 14 Co 389/94, ze dne 18. 7. 1994, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka svým podáním ze dne 18. 2. 1995 namítala nesprávnost postupu a rozhodnutí ve věci jejího dědictví, týkajícího se nemovitostí v k. ú. Z. Zejména nesouhlasila se závěry soudních rozhodnutí, konkrétně Městského soudu v Plzni, ze dne 30. 9. 1993, sp. zn. 33 Ca 117/93, kterým bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí P.ú. D., z 26. 3. 1993. V rámci správního přezkumu soud vyhověl žalobě navrhovatelky a potvrdil tak správnost pravomocného správního rozhodnutí. Stejně vyznělo i soudní řízení o určení povinnosti pro ZD Z., uzavřít s navrhovatelkou dohodu o vydání nemovitostí podle zákona o zmírnění následků některých majetkových křivd (zák. č. 403/1990 Sb.). I v tomto řízení byla žaloba navrhovatelky zamítnuta, a to rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích, z 10. 5. 1994, sp. zn. 3 C 299/93, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni, z 18. 7. 1994, sp. zn. 14 Co 389/94.
Navrhovatelka zdůraznila, že nemovitosti vlastním nákladem v roce 1990 uvedla do pořádku. Pouze proto, že o vrácení nepožádala v běhu lhůt, podle zák. č. 403/1990 Sb., bylo jí nyní nabídnuto, aby je od státu odkoupila. To však považuje za velké bezpráví, a proto se obrací na Ústavní soud ČR.
Přípisem ze dne 8. 3. 1995 byla navrhovatelka vyzvána
I. ÚS 42/95
Ústavním soudem ČR k odstranění vad svého podání a současně byla poučena, že pokud ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení soudní výzvy vady podání neodstraní, bude její návrh podle §43 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb. odmítnut.
Výzva k odstranění vad podání byla navrhovatelce doručena
30. 3. 1995, lhůta k jejich odstranění marně uplynula 30. 4. 1995.
Vzhledem k tomu, že navrhovatelka neodstranila vady návrhu ve lhůtě soudem určené, tj. do 30. 4. 1995, přičemž vzala na vědomí poučení Ústavního soudu o následcích neodstranění vad dle §43 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., rozhodl Ústavní soud ČR v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. a) citovaného zákona tak, že její návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. června 1995
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu ČR