ECLI:CZ:US:2003:1.US.438.03
sp. zn. I. ÚS 438/03
Usnesení
I. ÚS 438/03
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 8. září 2003 soudcem zpravodajem, JUDr. Eliškou Wagnerovou, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky S. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně, č. j. 28 Co 535/99 - 201, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatelka v ústavní stížnosti, jež byla Ústavnímu soudu doručena prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně dne 14. 8. 2003 namítá, že v záhlaví citovaným rozhodnutím došlo k porušení jejích práv zaručených Listinou základních práv a svobod.
Podání stěžovatelky bylo Ústavnímu soudu odesláno Okresním soudem ve Zlíně dne 13. 8. 2003 s tím, že toto podání bylo vyloučeno ze spisu okresního soudu sp. zn. 9 C 289/93 po jeho vrácení od Nejvyššího soudu ČR.
Z obsahu písemného podání adresovaného Ústavnímu soudu není zcela zřejmé, čeho se stěžovatelka domáhá, nicméně je nazváno "Podání návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti." a obsahuje stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně, č. j. 28 Co 535/99 - 201 (datum neuveden), kterým byl zamítnut návrh stěžovatelky na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání.
Řízení před Ústavním soudem je podle ust. §27 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu") zahájeno dnem doručení návrhu Ústavnímu soudu, přičemž podle ust. §34 odst. 1 zákona se návrh na zahájení řízení podává písemně Ústavnímu soudu a musí splňovat další zákonem stanovené náležitosti.
Pro řízení o ústavní stížnosti zákon o Ústavním soudu stanoví další podmínky její přípustnosti jako je vyčerpání všech prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje, a splnění lhůty 60 dnů k podání ústavní stížnosti, která počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva (§72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Z podání Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka obdržela usnesení krajského soudu dne 15. 7. 2002. Ústavní stížnost podala prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně, který obdržel podání stěžovatelky dne 22. 7. 2002. Takový postup zákon o Ústavním soudu nepředpokládá.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), který není součástí soustavy obecných soudů, jimž proto není ani instančně nadřízen. Občanský soudní řád může aplikovat pouze přiměřeně a subsidiárně (ust. §63 zákona o Ústavním soudu) v případech, kdy zákon o Ústavním soudu určitý procesní postup či situaci neupravuje nebo upravuje pouze kuse. V daném případě však musí Ústavní soud respektovat shora citovaná kogentní ustanovení zákona o Ústavním soudu (§27 odst. 2, §34, §72 odst. 2) a nemůže k občanskému soudnímu řádu přihlédnout ani subsidiárně.
Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že podání stěžovatelky je opožděné, neboť Ústavnímu soudu bylo zasláno po uplynutí stanovené šedesátidenní lhůty (§72 odst. 2). Ústavní soud současně konstatuje, že tato procesní situace byla způsobena jak nesprávným postupem stěžovatelky, která ač stížnost adresovala Ústavnímu soudu, zaslala ji prostřednictvím soudu prvního stupně, tak postupem tohoto soudu. Postoupil-li by Okresní soud ve Zlíně podání stěžovatelky Ústavnímu soudu neprodleně, lhůta by jí zůstala zachována a Ústavní soud by již sám v průběhu řízení o tomto návrhu vedl stěžovatelku k odstranění vad jejího podání.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítnul jako podanou po lhůtě stanovené pro její podání (ust. §43 odst. 1 písm. b) ve spojení s ust. §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. září 2003
JUDr. Eliška Wagnerová, Ph.D.
soudce zpravodaj