ECLI:CZ:US:1998:1.US.459.97
sp. zn. I. ÚS 459/97
Usnesení
I. ÚS 459/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelů Z.J., P.J., Z.D. a ing. A.M., všech zastoupených JUDr. V.O., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 1997, čj. 44 Ca 94/97 - 25, a rozhodnutí Okresního úřadu, pozemkového úřadu, ze dne 22. 11. 1996, čj. 270/92, 271/92, R III 156/96, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá
Odůvodnění:
Stěžovatelé podali návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 30. 11. 1997, doplněným na výzvu Ústavního soudu podáním ze dne 24. 4. 1998.
Stěžovatelé se s odvoláním na porušení jejich práva podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod domáhají, aby byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 1997, čj. 44 Ca
94/97 - 25, a rozhodnutí. Okresního úřadu v P., pozemkového úřadu, ze dne 22. 11. 1996, čj. 270/92, 271/92, R 111 156/96.
Okresní úřad v P., pozemkový úřad rozhodl, že stěžovatelům nevzniká vlastnictví k jednotlivým pozemkům a stavbám uvedeným ve výroku rozhodnutí, protože tyto pozemky jsou ve vlastnictví fyzických osob, které nejsou povinnými osobami podle §5 zákona č. 229/1991 Sb. Krajský soud v Praze uvedené rozhodnutí pozemkového úřadu svým rozsudkem potvrdil.
K věci je třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení
důkazů svým vlastním hodnocením. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti a tato činnost není zaměřena na eventuální porušení běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. občanským soudním řádem, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Ústavní soud se zabývá správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jinak nepřikročuje k hodnocení důkazů obecnými- soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval.
Jestliže se namítá porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod, pak je si třeba z obecného pohledu uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z Listiny základních práv a svobod, jakož i z úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru
I. ÚS 459/97
odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Není ani úkolem Ústavního soudu napravovat situaci, kdy stěžovatel v řízení neunesl důkazní břemeno.
Z předložené ústavní stížnosti soudce zpravodaj zjistil, že jejím předmětem je sice primárně návrh na zrušení dvou výše uvedených rozhodnutí, který vychází z názoru stěžovatelů, že předmětné pozemky a stavby jim odňal stát na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství v roce 1947, a proto mají za to, že šlo o odnětí majetku bez právního důvodu podle §6 odst. 1 písm. p) zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z jejich argumentace však vyplývá, že pozemkový majetek byl údajně neoprávněně zařazen do režimu revize první pozemkové reformy podle zákona č. 142/1947 Sb. a prakticky se dožadovali, aby obecný soud rozhodl dodatečně o neoprávněnosti provedeného převodu.
Soudce zpravodaj nemohl opomenout zjištění Krajského soudu v Praze, že v současné době jsou bezpodílovými spoluvlastníky nemovitostí uvedených ve výroku pozemkového úřadu manželé
M., kteří je nabyli v roce 1970 na základě kupní smlouvy uzavřené s rodiči M.M. a jeho právní názor, že podle ustanovení §5 odst. 1 zákona o půdě jsou osobami povinnými vydat nemovitosti, na něž se vztahuje tento zákon, jen stát nebo právnické osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona nemovitost drží. Proti fyzickým osobám nároky podle tohoto zákona, s výjimkou nároků zakotvených v ustanovení §8 citovaného zákona, o něž v této věci nejde, uplatňovat nelze.
Soudce zpravodaj tedy neshledal porušení ústavněprávních norem a musel dospět k závěru, že návrh ústavní stížnosti byl podán někým zjevně neoprávněným. Proto mimo ústní jednání bez
I. ÚS 459/97
přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. června 1998 JUDr.Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu