ECLI:CZ:US:2017:1.US.478.17.1
sp. zn. I. ÚS 478/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o návrhu stěžovatele Petra Bartheldiho, právně nezastoupeného, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2016 č. j. 30 Cdo 2936/2016-179, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a JUDr. Marcely Dvořáčkové, soudní exekutorky Exekutorského úřadu Hradec Králové, jako vedlejší účastnice, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 15. 2. 2017 bylo napadeno v záhlaví označené usnesení, kterým Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 8. 2015 č. j. 19 Co 407/2015-122.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pokud tyto náležitosti nejsou splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami, kdy stěžovatel především není zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
4. Z vnitřní evidence Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byl již vícekrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (např. v řízeních vedených pod sp. zn. III. ÚS 3759/15, sp. zn. II. ÚS 292/16, sp. zn. II. ÚS 293/16, sp. zn. I. ÚS 879/16, sp. zn. II. ÚS 1616/16, sp. zn. I. ÚS 1778/16; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Nelze tedy mít pochybnosti o tom, že stěžovatel byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení (srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96 ze dne 21. 5. 1996). Lze konstatovat, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli princip, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Setrvání na poučení stěžovatele v každém konkrétním případě nesplnění zákonných předpokladů pro řádné podání ústavní stížnosti se v nyní projednávané věci již jeví jako neefektivní a formalistické.
5. Vzhledem k této skutečnosti je nutno učinit závěr, že jsou splněny podmínky
§43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavnímu proto soudu nezbylo, než předmětný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle
§43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. března 2017
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj