ECLI:CZ:US:2015:1.US.481.15.1
sp. zn. I. ÚS 481/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Černoty, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2014 č. j. 8 As 158/2014-14, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byla dne 16. 2. 2015 doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel bránil proti výše uvedenému rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2014 a domáhal se, aby Ústavní soud tento rozsudek zrušil.
2. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 11. 2014 zamítl kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 9. 2014 č. j. 10 A 107/2014-7. Usnesením krajského soudu nebylo stěžovateli přiznáno osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem podle §82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), který stěžovatel jako žalobce spatřoval v pokynu příslušníků městské policie, jenž byl vydán dne 27. 6. 2014 na pobočce pošty České Budějovice 3, PSČ 370 03, a kterým byl stěžovatel vyzván k neprodlenému opuštění provozovny pošty.
3. Ústavní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nebyly splněny zákonné podmínky pro věcné (meritorní) projednání ústavní stížnosti.
4. Podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), "fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy."
5. Stěžovatel nesplnil zákonnou podmínku vymezenou v §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tedy podmínku povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem.
6. Ústavní soud stěžovatele zvlášť nevyzýval k odstranění uvedené vady návrhu, neboť stěžovatel si nesplnění této esenciální podmínky řízení před Ústavním soudem, spočívající v povinném zastoupení advokátem, musel být vědom. V minulosti se totiž na Ústavní soud obrátil se stovkami podání (ke dni vydání tohoto usnesení celkem ve více než 630 případech), přičemž byl mnohokrát poučen o podmínce povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem výzvou k odstranění vad podání, popř. v rámci odůvodnění usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2015 sp. zn. I. ÚS 3844/14, ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. I. ÚS 2932/14 nebo ze dne 8. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 2869/14).
7. Ústavní soud konstatuje, že za předestřených okolností není bezpodmínečně nutné, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem stěžovateli formálně dostávalo vždy znovu v každém dalším jednotlivém řízení. Vědomí stěžovatele o (nedodržené) podmínce povinného zastoupení advokátem je ostatně zřejmé i z projednávané ústavní stížnosti, v níž stěžovatel poukazuje na to, že není zastoupen advokátem. Současně vyjadřuje přesvědčení, že by neuspěl s žádostí o určení advokáta Českou advokátní komorou ve smyslu §18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (aniž by specifikoval, zda o takové určení pro účely projednávané věci požádal či nikoli).
8. Na základě výše uvedených důvodu byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro neodstraněné vady návrhu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. března 2015
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj