ECLI:CZ:US:2006:1.US.569.05
sp. zn. I. ÚS 569/05
Nález
Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 11. května 2006 sp. zn. I. ÚS 569/05 ve znění opravného usnesení ze dne 12. července 2006 ve věci ústavní stížnosti O. S. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2005 sp. zn. 7 To 192/2005 a proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. 2. 2005 sp. zn. 1 T 120/2004, jimiž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání a stěžovatel byl odsouzen za trestný čin ublížení na zdraví k trestu odnětí svobody, jehož výkon byl podmíněně odložen.
Usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 7 To 192/2005 ze dne 23. 5. 2005 a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 1 T 120/2004 ze dne 3. 2. 2005 se zrušují.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 7 To 192/2005 ze dne 23. 5. 2005, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 1 T 120/2004 ze dne 3. 2. 2005, kterým byl odsouzen za trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 trestního zákona a za trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtrnácti měsíců. Napadenými rozhodnutími byla podle názoru stěžovatele porušena ustanovení čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ustanovení čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v následující skutečnosti:
Porušení tohoto práva bylo způsobeno postupem Okresního soudu ve Frýdku-Místku po skončení dokazování a po přednesu závěrečných návrhů. V této fázi soud vyzval obžalované a veřejnost k opuštění jednací síně před vyhlášením rozsudku. Všichni tři obžalovaní i veřejnost jednací síň opustili, v jednací síni však zůstal přítomen státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku, a to po celou dobu přípravy před vyhlášením rozsudku. Tímto postupem prý bylo porušeno ustanovení §127 odst. 1 trestního řádu. Stěžovatel tuto námitku uplatnil v odvolání, avšak odvolací soud se jí vůbec nezabýval a ve svém rozhodnutí se s ní nevypořádal. Stěžovatel tvrdí, že státní zástupce tedy byl ve srovnání s obžalovaným výrazně zvýhodněn, protože mohl soud ovlivňovat při úvaze o způsobu rozhodnutí v trestní věci jak o vině či nevině, tak o druhu trestu a jeho výši. Proto navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
S upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem stěžovatel souhlasil.
II.
Krajský soud v Ostravě uvedl, že tvrzení stěžovatele v ústavní stížnosti bylo obsaženo i v odvolání, protože však nevyplývalo z obsahu spisového materiálu, odvolací soud se blíže zabýval věcnými námitkami z hlediska skutkových zjištění a jejich vyhodnocení. Vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání. Okresní soud ve Frýdku-Místku ve svém vyjádření uvedl, že hlavní líčení konal jako samosoudce, dokazování ve věci bylo skončeno dne 3. 2. 2005 a téhož dne byl vyhlášen rozsudek. Tomu nepředcházela porada senátu, ale pouze krátké přerušení - technická přestávka. Dále uvedl, že při jednací síni je poradní místnost. Dodal, že případná účast státního zástupce či kohokoliv jiného v jednací síni v tuto dobu neměla a ani nemohla mít vliv na jeho rozhodování. Vyslovil rovněž souhlas s upuštěním od ústního jednání.
Krajské státní zastupitelství v Ostravě se postavení vedlejšího účastníka výslovně vzdalo. Okresní státní zastupitelství ve Frýdku-Místku ve svém vyjádření uvedlo, že je třeba vyloučit jakékoliv ovlivňování soudu. Poukázalo na to, že hlavního líčení byl účasten i obhájce stěžovatele, který by "musel jistě namítat" možnost ovlivnění soudu státním zástupcem. Dodalo, že jednací síň má svou poradní místnost, která je určena k rozhodování soudu před vyhlášením rozhodnutí ve věci, do níž státní zástupce, i kdyby byl přítomen v jednací síni, přístup nemá. Vyslovilo také souhlas s upuštěním od ústního jednání.
III.
Ústavní soud si k posouzení věci vyžádal spis sp. zn. 1 T 120/2004 vedený u Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Ze spisu však stěžovatelem namítaná skutečnost nevyplývá.
IV.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo- li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
Z námitky uplatněné v ústavní stížnosti vyplývá, že v době před vyhlášením rozsudku, kdy již bylo ukončeno dokazování a předneseny závěrečné návrhy a obžalovaní i veřejnost opustili jednací síň, zůstal v jednací síni přítomen státní zástupce. Svou přítomnost v jednací síni státní zástupce připustil, poukázal však na skutečnost, že u jednací síně je umístěna poradní místnost, do níž přístup nemá. Stejně tak soudce soudu prvního stupně ve vyjádření uvedl, že ve věci rozhodoval jako samosoudce, nekonala se žádná porada senátu a přítomnost kohokoliv v jednací síni nemohla mít vliv na jeho rozhodnutí. Krajský soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti potvrdil, že tuto námitku uplatnil stěžovatel již v odvolání (pozn.: č. l. 296, 297 spisu).
Ústavní soud - vzhledem k soudem i státním zástupcem uváděným skutečnostem - nemůže dovozovat, že by bylo opravdu došlo k nepřípustnému ovlivňování soudu v jeho rozhodování o vině a trestu stěžovatele. Na druhou stranu však nelze nevidět, že průběh trestního řízení je velmi přísně upravován příslušnými právními předpisy a má své ústavní dimenze vyjádřené v Listině garantováním práva na spravedlivý proces. Proto situace, která v předmětné věci nastala, vzbuzuje pochybnosti a jeví se vůči veřejnosti tak, že by k porušení ústavních hranic spravedlivého procesu dojít mohlo. Jedním z úkolů soudu je také to, aby postupoval v souladu s pravidly trestního procesu, která vymezují takové hranice a postupy, které podtrhují objektivitu a nestrannost rozhodování soudu. Z vyjádření soudu i státního zástupce sice vyplývá, že se u jednací síně nachází i poradní místnost, není v nich však uvedeno, že se soudce sám opravdu do poradní místnosti odebral. Avšak i v takovém případě - vzhledem k tomu, že ostatním účastníkům trestního řízení a veřejnosti taková situace nebyla viditelná - mohly zůstat pochybnosti, jaký byl účel toho, že státní zástupce v jednací síni zůstal, ačkoliv další jednání soudu je neveřejné. V této souvislosti je třeba zdůraznit legitimní, z Ústavy dovoditelný požadavek, aby důvěra občanů v nezávislé soudy a v nezávislé a nestranné soudce byla upevňována a nikoli naopak (čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy).
Krajský soud v Ostravě jako odvolací soud pochybil v tom, že nevěnoval této stěžovatelově námitce pozornost, i když byla v odvolání výslovně uvedena. Pokud by se jí zabýval, mohla být situace již v rámci odvolacího řízení řešena.
Vzhledem k těmto závěrům nezbylo Ústavnímu soudu než konstatovat, že došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny se zřetelem na čl. 37 odst. 3 Listiny.
Proto rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.