ECLI:CZ:US:1995:1.US.64.95
sp. zn. I. ÚS 64/95
Usnesení
I. ÚS 64/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti D.D., zastoupené advokátkou JUDr. M.K., za účasti Krajského soudu v Brně, a vedlejšího účastníka BV, a. s., o zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 16 Co 425/94, ze dne 13. 12. 1994, pro porušení základních práv a svobod, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Svou ústavní stížností ze dne 24. 3. 1995, doplněnou dne 20. 4. 1995, se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 16 Co 425/94, ze dne 13. 12. 1994, pro porušení základních práv a svobod. Rozsudek nabyl právní moci dnem 30. 1. 1995.
Stěžovatelka požadovala vydání nemovitosti, resp. uzavření dohody o vydání nemovitosti podle §5 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., a to domu čp. 37 s parcelou č. 376, zast. pl. a parc. č. 375/1, ost. plocha, zaps. na LV č. 344 pro katastrální území P., u Katastrálního úřadu B. Její návrh byl zamítnut Městským soudem v Brně, a to rozsudkem č. j. 32 C 169/91 - 49, ze dne 27. 1. 1994, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 16 Co 425/94, ze dne 13. 12. 1994. Návrh stěžovatelky byl zamítnut z toho důvodu, že stěžovatelka není oprávněnou osobou ve smyslu §3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. Podle tohoto ustanovení, ve spojení s ustanovením §3 odst. 4 citovaného zákona, oprávněnou osobou je ta osoba (resp. osoby), jejíž věc přešla do vlastnictví státu za podmínek podle §6 zákona.
I. ÚS 64/95
V daném případě subjekt BV, se kterým právní předchůdkyně stěžovatelky uzavřela kupní smlouvu, byl a je subjektem odlišným od státu, ve smyslu §4 vyhlášky č. 104/1960 Sb. a §2 odst. 1 zákona č. 119/1948 Sb. Soudy obou stupňů shledaly proto nedostatek aktivní legitimace na straně stěžovatelky.
Stěžovatelka v tomto postupu soudů spatřuje porušení čl. 11 Listiny základních práv a svobod tím, že byl porušen základní princip ochrany vlastnického práva. Zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, však dával ve vymezeném rozsahu bývalému vlastníku, resp. jí, jako jeho právnímu nástupci, možnost požádat o vrácení majetku, pokud prokáže, že byly splněny tímto zákonem stanovené podmínky. Bez ohledu na zdůvodnění nedostatku aktivní legitimace, k němuž soudy dospěly, nejde o porušení čl. 11 Listiny základních práv a svobod, pokud soudy dospěly k závěru, že tyto podmínky splněny nejsou, protože nebylo prokázáno, že by kupní smlouva byla uzavřena v důsledku tísně a za nápadně nevýhodných podmínek. Za těchto okolností nemohla vzniknout povinnost věc vydat podle §6 zákona o mimosoudní rehabilitaci.
Ústavní soud je soudním orgánem ústavnosti a není odvolací instancí proti rozhodnutím obecných soudů, pokud nedošlo k porušení základního práva nebo svobody, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Soudce zpravodaj byl proto nucen, mimo ústní jednání, bez přítomností účastníků, svým usnesením podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., návrh ústavní stížnosti, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. července 1995
JUDr. Vladimír P a u l
soudce zpravodaj