Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19.02.2002, sp. zn. I. ÚS 663/01 [ nález / GÜTTLER / výz-3 ], paralelní citace: N 16/25 SbNU 121 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2002:1.US.663.01

sp. zn. I. ÚS 663/01 Nález Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě o ústavní stížnosti stěžovatele C., s.r.o., jíž se domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. F 18945/2001, Rg. C 13213, a vyslovení příkazu Krajskému soudu v Hradci Králové ve věci Rg. C 13213 konat a rozhodnout, takto: I. Ústavní soud zakazuje Krajskému soudu v Hradci Králové, aby pokračoval v porušování práva stěžovatele podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a přikazuje mu, aby jeho věc vedená pod sp. zn. Rg. C 13213 byla projednána bez zbytečných průtahů. II. Návrh na zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. F 18945/2001, Rg. C 13213, se zamítá. Odůvodnění: I. V záhlaví uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové (vyšší soudní úředník) ve věci návrhu na zápis změn stěžovatele do obchodního rejstříku stěžovateli uložil (1.) zaslat další kopii aktuálního znění společenské smlouvy k založení do spisu, (2.) zaslat další kopii návrhu dle §79 odst. 3 a §200c odst. 1 o.s.ř. a upozornil (3.) na skutečnost, že "předložený návrh bude vyřízen až po rozhodnutí Vrchního soudu o odvolání." II. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že jeho podání ve věci návrhu na zápis změn nijak nesouvisí s dalším řízením vedeným před vrchním soudem, v jehož rámci vrchní soud rozhoduje o odvolání stěžovatele. Proto stěžovatel podal stížnost ministerstvu spravedlnosti, které prý však postup krajského soudu schválilo s odůvodněním, že "programové vybavení na obchodním rejstříku v Hradci Králové neumožňuje provést jakékoli změny v rejstříku, dokud není pravomocně ukončen předcházející návrh a dokud nebude proveden a ukončen zápis předchozí změny." Stěžovatel však namítá, že občanský soudní řád neumožňuje soudu ve věci nekonat proto, že nemá k dispozici odpovídající technické vybavení. Proto tvrdí, že zmíněným postupem a napadeným rozhodnutím porušil Krajský soud v Hradci Králové jeho právo, zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel souhlasí s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem. III. Ústavní soud především konstatuje, že podle své ustálené judikatury jsou-li v řízení před obecnými soudy namítány průtahy, je zásadně třeba ještě před podáním ústavní stížnosti podat stížnost na průtahy v řízení - ve smyslu zákona č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky - předsedovi příslušného soudu (poznámka: tento zákon je sice ke dni 1. 4. 2002 zrušen zákonem č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, nicméně právo podat stížnost na průtahy v řízení orgánům státní správy soudů zakotvuje v ustanovení §164 odst. 1 srovnatelným způsobem i citovaný zákon č. 6/2002, který zrušený zákon č. 436/1991 Sb. nahrazuje). Pokud takovou stížnost stěžovatel nepodal, považoval Ústavní soud ústavní stížnost za nepřípustnou a odmítl ji, neboť stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny prostředky k ochraně svých práv (např. usnesení sp. zn. III. ÚS 169/96, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 5, str. 589). V daném případě stěžovatel ani netvrdí a ani neprokazuje, že stížnost na průtahy v řízení předsedovi příslušného soudu podal a že tedy - ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu - před podáním ústavní stížnosti vyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Tato zásada však neplatí bez výjimky. Ústavní soud totiž na druhé straně judikoval, že pokud by podání příslušného procesního prostředku bylo zjevně neefektivní, nelze na jeho podání trvat (viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 240/95, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 5, str. 298). V souzené věci Ústavní soud dospěl k závěru, že podání stížnosti proti průtahům v řízení předsedovi soudu podle zákona č. 436/1991 Sb. by bylo zjevně neefektivní a proto podáním předmětné stížnosti přípustnost ústavní stížnosti nepodmínil. V daném případě totiž stěžovatel doložil, že podal dne 27. 9. 2001 na postup Krajského soudu v Hradci Králové stížnost Ministerstvu spravedlnosti ČR, leč ministerstvo tuto stížnost neshledalo důvodnou a v přípisu ze dne 8. 11. 2001 právní zástupkyni stěžovatele sdělilo, že návrh na zápis do obchodního rejstříku bude - s ohledem na programové vybavení na obchodním rejstříku v Hradci Králové - proveden až po pravomocném ukončení předchozího návrhu a provedení zápisu předchozí změny. Na toto stanovisko Ministerstva spravedlnosti ČR ostatně odkazuje rovněž krajský soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti (viz níže). Za této situace se tedy nelze důvodně domnívat, že by podání zmiňované stížnosti předsedovi Krajského soudu v Hradci Králové mohlo být považováno za efektivní prostředek k ochraně práv stěžovatele, pokud jde o namítané průtahy v řízení. Proto Ústavní soud dovozuje, že podaná ústavní stížnost splňuje zákonem stanovené procesní podmínky a že proto nic nebrání v projednání a rozhodnutí věci samé. IV. Ústavní soud požádal o vyjádření k ústavní stížnosti účastníka řízení - Krajský soud v Hradci Králové. Ten ve svém vyjádření především poukázal na skutečnost, že důvodem, proč rejstříkový soud nemohl o předmětném návrhu stěžovatele rozhodnout, je to, že o jednotlivých návrzích téže společnosti rozhoduje rejstříkový soud postupně podle pořadí, jak soudu došly, a že rejstříkový soud nemůže rozhodnout bez spisu, neboť skutečnosti uváděné v návrhu je třeba ověřit i listinami založenými ve spise. Tento spis se však nachází u Vrchního soudu v Praze za účelem vyřízení odvolání ve věci návrhu stěžovatele ze dne 13. 6. 2000. Účastník řízení se domnívá, že v daném případě nedošlo k porušení Listiny, že navrhuje ústavní stížnost jako nedůvodnou zamítnout a uvádí, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem. V. Ústavní soud konstatuje, že otázkou průtahů v řízení před obecnými soudy se zabýval již v řadě svých rozhodnutí. Důvodné průtahy v řízení totiž představují tzv. jiný zásah do základních práv stěžovatele čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR a dále §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zakotvených v čl. 38 odst. Listiny a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Obě citovaná ustanovení totiž garantují právo každého, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů (resp. v přiměřené lhůtě), přičemž těmto ustanovením přirozeně odporuje, jestliže v konkrétním případě u obecného soudu dochází k nedůvodným průtahům v řízení. Ústavní soud přitom opakovaně judikoval, že průtahy v řízení nelze ospravedlnit ani obecně známou přetížeností soudů, jelikož "je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví, zakotvené v Listině a Úmluvě, byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době" (např. nález sp. zn. IV. ÚS 55/94, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 2, str. 39). Nutno uvést, že tento právní názor je konformní rovněž s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva při interpretaci a aplikaci Úmluvy. V souzené věci Ústavní soud především uvádí, že řízení ve věcech obchodního rejstříku upravuje ustanovení §200a a násl. občanského soudního řádu. Podle ustanovení §200c odst. 3 o.s.ř. je v řízení soud povinen učinit do 15 dnů od podání návrhu úkony směřující k rozhodnutí věci. O obsahu zápisu rozhoduje soud usnesením a zápis provede do deseti dnů od právní moci usnesení o obsahu zápisu (§200d odst. 3, 4 o.s.ř.). Je tedy zřejmé, že tzv. rejstříkové řízení představuje zvláštní typ řízení před obecnými soudy, který je typický zejména zájmem zákonodárce na rychlosti rozhodování, jež je realizovatelná i s ohledem na povahu tohoto řízení. Jinak řečeno, při rozhodování ve věcech obchodního rejstříku soud posuzuje zpravidla toliko formální podmínky návrhu, stanovené právními předpisy (§200d odst. 1 o.s.ř.) a pokud tyto podmínky splněny jsou, je povinen zápis provést. Postup soudu se proto v tomto typu řízení značně odlišuje od jiných typů řízení, v nichž má obecný soud dán podstatně větší prostor pro vlastní uvážení a kde posuzuje často velmi obtížné skutkové i právní okolnosti konkrétní věci. V daném případě Ústavní soud shledal, že Krajský soud v Hradci Králové stěžovateli sdělil, že "předložený návrh bude vyřízen až po rozhodnutí Vrchního soudu o odvolání". Důvodem tohoto postupu byla - podle sdělení Ministerstva spravedlnosti i soudu - skutečnost, že programové vybavení na obchodním rejstříku prý neumožňuje provést změny v rejstříku bez ukončení řízení o předcházejícím návrhu, že rejstříkový soud rozhoduje o návrzích podle stanoveného pořadí a že se předmětný spis nachází u Vrchního soudu v Praze, takže není možno skutečnosti uváděné v návrhu ověřit listinami založenými ve spise. K tomu Ústavní soud uvádí, že citované důvody nemohou vést k vysvětlení průtahů v předmětném řízení. Odkazy na programové vybavení rejstříkového soudu nebo na spis, nacházející se přechodně u jiného soudu, totiž nepředstavují důvody, jež by mohly být interpretovány jinak než jako technické a organizační problémy, které však v tomto směru nemohou jít k tíži stěžovatele (korporace soukromého práva), jenž od soudu právem očekává ochranu svých práv v přiměřené době ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Skutečnost, že krajský soud se svým rozhodnutím v souzené věci vyčkává na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o odvolání v jiné věci, by sice bylo možno akceptovat, leč pouze za podmínky, že by krajský soud v tomto směru rozhodl řádným procesním způsobem, předvídaným zákonem. Pokud totiž před Vrchním soudem v Praze probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí rejstříkového soudu, mělo být řízení přerušeno §109 odst. 2 písm. c) o.s.ř.. Jestliže však krajský soud vyčkává s vyřízením návrhu jen proto, že nemá k dispozici příslušný spis a na rozhodnutí vrchního soudu tedy čeká z technických a nikoliv meritorních důvodů, jedná se v zásadě o postup neodůvodněný a v konečném důsledku protiústavní. Rejstříkový soud totiž může např. postupovat tak, že si za účelem vyřízení předmětného návrhu vyžádá příslušný spis krátkodobě zpět nebo že si zajistí pořízení kopie těch jeho částí, které nezbytně ke svému rozhodnutí potřebuje. Jinak řečeno, rejstříkový soud musí učinit vše pro to, aby v důsledku technických a organizačních problémů u státních orgánů nedocházelo k porušování základních práv stěžovatele. Ústavní soud pro úplnost zdůrazňuje, že v řízení o této ústavní stížnosti se nevyjadřuje ke způsobu rozhodování rejstříkového soudu, tzn. zda pro předmětný zápis do obchodního rejstříku jsou splněny zákonné podmínky či nikoliv. Protiústavnost postupu Krajského soudu v Hradci Králové totiž spočívá v tom, že ve věci nerozhoduje a - bez příslušného procesního základu - vyčkává rozhodnutí vrchního soudu. Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl, zakazuje Krajskému soudu v Hradci Králové, aby pokračoval v porušování práva stěžovatele podle čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy a přikazuje mu, aby jeho věc vedená pod sp. zn. Rg. C 13213 byla projednána bez zbytečných průtahů. Ústavní soud konečně konstatuje, že neshledal důvod k samostatnému zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Podstata ústavní stížnosti totiž brojí toliko proti té jeho části (3.), podle níž bude "předložený návrh bude vyřízen až po rozhodnutí Vrchního soudu o odvolání." Je tedy z povahy věci zřejmé, že v namítaném směru citované usnesení nepředstavuje rozhodnutí, nýbrž pouze "jiný zásah" orgánu veřejné moci, neboť napadená část nekonstituuje ani nedeklaruje žádná práva nebo povinnosti stěžovatele, ale toliko konstatuje, že orgán veřejné moci (tj. obecný soud) bude ve věci do určité doby nečinný. Proto Ústavní soud za situace, kdy ve výrokové části tohoto nálezu zakazuje Krajskému soudu v Hradci Králové pokračovat v předmětných průtazích v řízení a přikazuje mu bez průtahů ve věci jednat, návrh na zrušení citovaného usnesení zamítl. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 19. února 2002