ECLI:CZ:US:2005:1.US.698.04
sp. zn. I. ÚS 698/04
Usnesení
I. ÚS 698/04
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti ing. N.P., zast. advokátem JUDr. S.Ž., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30.7.2004, čj. 30 Co 343/2004-90, a proti usnesení Okresního soudu pro Prahu-východ ze dne 16.3.2004, čj. P 265/2003-630, a o návrhu na zrušení ustanovení §27 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel v podané ústavní stížnosti, posléze k výzvě Ústavního soudu doplněné, napadl v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") a usnesení Okresního soudu pro Prahu-východ (dále jen "okresní soud") a současně podal návrh na zrušení §27 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Stížnost po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Stěžovatel ve svém podání uvedl, že napadeným usnesením okresního soudu bylo rozhodnuto o tom, že se nepřipouští jeho zastoupení, jako účastníka řízení, panem L.P. Toto usnesení bylo potvrzeno napadeným usnesením krajského soudu. Stěžovatel se domnívá, že těmito usneseními byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Obecné soudy odůvodnily nepřipuštění stěžovatelova procesního zastoupení s odkazem na skutečnost, že pan L.P. není advokát či notář a vystupuje jako zástupce v různých řízeních opětovně. Přitom nepřihlédly k tomu, že majetkové poměry stěžovatele mu neumožňují obstarat si pro nikoliv jednorázovou právní pomoc zastoupení advokátem, že pan L.P. prováděl právní zastoupení stěžovatele bezplatně a řádně, že stěžovatel má k panu L.P. plnou důvěru. Dále stěžovatel upozorňuje, že v obsazení senátu odvolacího soudu byli přítomni dva soudci, kteří byli v minulosti vyloučení z projednávání právní věci pana L.P., a to pro poměr k němu. Z toho dovozuje, že o nepřipuštění zastoupení rozhodovali soudci, kteří sice nebyli vyloučeni z rozhodování věci stěžovatele, avšak byli vyloučeni z rozhodování o věci osoby, jíž se rozhodnutí bezprostředně týká. Stěžovatel je přesvědčen, že ustanovení §27 odst. 2 obč. soudního řádu, na jehož základě obecné soudy dovodily nepřípustnost zastoupení, je také v rozporu s čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny. Poukazuje na to, že čl. 37 odst. 2 Listiny zakládá ústavní právo svobodného výběru zastoupení před soudem, přičemž omezení tohoto práva by bylo v souladu s ústavním pořádkem jen pro zvlášť závažné případy. Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil napadená usnesení a zrušil též ustanovení §27 odst. 2 obč. soudního řádu.
Relevantní znění příslušných ustanovení Listiny, které upravují základní práva, jejichž porušení stěžovatel namítá, je následující:
Čl. 36 odst. 1
Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
Čl. 37 odst. 2
Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud se proto ústavní stížností zabýval jen v rozsahu stěžovatelem namítaných porušení jeho základních práv. Z tohoto pohledu Ústavní soud konstatuje, že žádné porušení základních práv stěžovatele nebylo zjištěno. K namítanému porušení práva na soudní ochranu Ústavní soud připomíná, že v návaznosti na jeho dosavadní judikaturu lze konstatovat, že k porušení tohoto práva dojde teprve tehdy, jestliže by stěžovateli bylo upřeno právo domáhat se svého nároku u nezávislého a nestranného soudu (popř. by tento soud bezdůvodně odmítl jednat a rozhodnout o podaném návrhu, případně by zůstal v řízení delší dobu nečinný), event. by mu bylo upřeno právo obrátit se na soud, aby přezkoumal zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné správy. Obecné soudy přitom stěžovateli poskytly dostatek prostoru k uplatnění jeho práv a oprávněných zájmů. Údajné porušení práva na soudní ochranu tím, že v jeho věci rozhodovali vyloučení soudci, v této fázi neobstojí, neboť bylo na stěžovateli, aby stanoveným postupem tuto námitku uplatnil v řízení před obecnými soudy, nikoliv v řízení před Ústavním soudem. Stěžovatel nedokázal ani porušení jeho základního práva na právní pomoc v řízení před soudy ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny. Je nutno připomenout, že toto ustanovení na ústavněprávní úrovni nezaručuje právo na jakékoliv zastoupení účastníka řízení, ale zajišťuje právo na volbu kvalifikované, tj. právní pomoci. Stěžovatel tohoto práva nevyužil a projevil vůli k jeho zastupování tzv. obecným zmocněncem. Tento vztah již nepožívá ochrany na úrovni ústavněprávních předpisů, tudíž jej soudy správně posuzovaly podle §27 obč. soudního řádu. Jestliže soudy shledaly, že zvolený obecný zmocněnec vystupuje v různých věcech opětovně (přitom pro posouzení "opětovnosti" je rozhodné objektivní hledisko, nikoliv subjektivní vztah účastníka řízení a zmocněnce), důvodně rozhodly, že zastoupení se nepřipouští, přičemž Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávat důvody pro takové rozhodnutí. Nad rámec těchto argumentů Ústavní soud dodává, že pokud se někdo nemůže domoci poskytnutí právních služeb, je oprávněn požádat ČAK, aby mu advokáta určila (§18 odst. 2 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů).
Z obdobných důvodů nelze přisvědčit stěžovatelovu tvrzení o rozporu §27 odst. 2 obč. soudního řádu s právem na svobodnou volbu zástupce pro poskytování právní pomoci, a tím i rozporu s právem na spravedlivý proces, neboť nepřípustně slučuje procesní zastoupení s poskytováním právní pomoci.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Návrh na zrušení §27 odst. 2 obč. soudního řádu se odmítá též jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. 8. 2005
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu