ECLI:CZ:US:2007:1.US.718.06
sp. zn. I. ÚS 718/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. S., zastoupeného JUDr. Františkem Komkou, advokátem zapsaným v seznamu advokátů ČAK pod č. 4667, se sídlem Slovenská republika, Prešov, Hlavná 27, proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 30. 1. 2004, čj. 11 C 3/2000 - 142, Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2004, čj. 39 Co 199/2004 - 152, Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2005, čj. 66 C 30/2004 - 10, Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2005, čj. 11 Cmo 108/2005 - 19, Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 4. 2005, čj. 6 C 14/2005 - 16, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2006, čj. 39 Co 440/2005 - 30, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 30. 10. 2006, stěžovatel navrhl zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů. V odůvodnění zrekapituloval celý průběh dosavadního řízení a tvrdil, že v řízení konaném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 C 3/2000 se obecné soudy náležitým způsobem nevypořádaly s tím, že soudní poplatek z odvolání (ve výši 1 000,-- Kč v kolcích) zaplatil podáním, zaslaným doporučeným dopisem ze dne 8. 12. 2003. Tím, že Obvodní soud pro Prahu 6 shora označeným usnesením, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze, odvolací řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku, zbavil stěžovatele práva na soudní ochranu, které mu zaručuje čl. 6 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Porušení uvedeného základního práva vidí stěžovatel v tom, že obecné soudy dostatečně neprověřily jeho tvrzení, že ve stanovené lhůtě soudní poplatek zaplatil a řízení zastavily. V této souvislosti poukázal na Instrukci Ministerstva spravedlnosti ČR, čj. 1068/93-OOD, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní a krajské soudy, kterou obecné soudy nerespektovaly, a na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 231/95.
Z označených rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. 11 C 3/2000, zamítl žalobu stěžovatele na určení, že žalovaní nejsou dědici ze závěti po zůstavitelce I. K. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání a usnesením téhož soudu ze dne 30. 1. 2004, čj. 11 C 3/2000 - 142, bylo odvolací řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze, jako soud odvolací, toto usnesení potvrdil usnesením ze dne 31. 5. 2004, č. 39 Co 199/2004 - 152, a změnil jej pouze ve výroku o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že stěžovatel zaplacení soudního poplatku z odvolání neprokázal. Pokud tvrdil, že soudní poplatek ze žaloby zaplatil dvakrát, je to důvodem k jeho vrácení jako přeplatku, a nikoli k jeho zaúčtování jako poplatku za odvolání. Toto usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 21. 10. 2004.
Jako právní prostředky k odstranění tohoto nepříznivého rozhodnutí zvolil stěžovatel žalobu pro zmatečnost a návrh na obnovu řízení. Vyčerpání těchto právních prostředků považoval za nezbytné k naplnění podmínky §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Žaloba pro zmatečnost (podaná dne 9. 12. 2004) byla zamítnuta usnesením Městského soudu v Praze (jako soudu prvního stupně) ze dne 12. 1. 2005, čj. 66 C 30/2004 - 10, s odůvodněním, že rozhodnutí odvolacího soudu zmíněného typu nelze žalobou pro zmatečnost napadnout (§229 odst. 4 OSŘ). K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. 8. 2005, čj. 11 Cmo 108/2005 - 19, usnesení městského soudu potvrdil jako věcně správné. Toto usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 7. 10. 2005.
Návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení, vedeného původně u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 C 3/2000, zmíněný obvodní soud zamítl usnesením ze dne 27. 4. 2005, čj. 6 C 14/2005 - 16. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2006, čj. 39 Co 440/2005 - 30, které bylo doručeno zástupci stěžovatele dne 18. 9. 2006.
Teprve po všech těchto řízeních podal stěžovatel ústavní stížnost, ve které navrhl zrušení všech, v záhlaví tohoto usnesení označených, rozhodnutí. Cílem shora popsaného postupu tedy bylo docílit odvolacího přezkumu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. 11 C 3/2000, zrušením usnesení téhož soudu ze dne 30. 1. 2004, čj. 11 C 3/2000 - 142 (kterým bylo odvolací řízení zastaveno), a Městského soudu v Praze, jako soudu odvolacího, ze dne 31. 5. 2004, čj. 39 Co 199/2004 - 152, kterým došlo k potvrzení zmíněného usnesení obvodního soudu o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání.
Ústavní soud se nejprve zabýval včasností ústavní stížnosti. Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Jak vyplývá z předložených rozhodnutí obecných soudů, stěžovatel poté, co bylo, k jeho odvolání, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 30. 1. 2004 Městským soudem v Praze potvrzeno, podal nejprve, dne 9. 12. 2004, k Městskému soudu v Praze žalobu pro zmatečnost a poté, dne 14. 1. 2005, k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 žalobu na obnovu řízení.
Ústavní stížnost, podaná proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 30. 1. 2004, čj. 11 C 3/2000 - 142, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2004, čj. 39 Co 199/2004 - 152, splňuje podmínky pro její odmítnutí soudcem zpravodajem, podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, protože byla podána pozdě. Označené usnesení Městského soudu v Praze bylo stěžovateli doručeno dne 21. 10. 2004 a ústavní stížnost podal až 30. 10. 2006 (§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu). Stejně tak je opožděná ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2005, čj. 66 C 30/2004 - 10, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2005, čj. 11 Cmo 108/2005 - 19 (doručeno dne 7. 10. 2005), kterými byla s konečnou platností zamítnuta jeho žaloba pro zmatečnost.
Ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 4. 2005, čj. 6 C 14/2005 - 16, jímž byl zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení a potvrzujícímu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2006, čj. 39 Co 440/2005 - 30, které bylo doručeno zástupci stěžovatele dne 18. 9. 2006, je sice včasná, ale zjevně neopodstatněná. Ústavní soud totiž ani v tomto řízení, ani v rozhodnutích obecných soudů žádná porušení základních práv stěžovatele nezjistil. Protiústavnost takového řízení a rozhodnutí není dána tím, že stěžovateli nebylo vyhověno.
Navíc, tento návrh nemůže být považován za poslední prostředek k ochraně práv stěžovatele (v řízení původně vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 C 3/2000), vzhledem k ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, kde se výslovně stanoví, že za poslední prostředek ochrany práv se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem I. senát Ústavního soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost stěžovatele odmítl dílem jako návrh nepřípustný (viz shora), dílem jako zjevně neopodstatněný (§43 odst. 2 písm.a) zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2007
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu