ECLI:CZ:US:2007:1.US.805.06.1
sp. zn. I. ÚS 805/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MTR spol. s r. o., se sídlem Slavkov u Brna, U Splavu 1448, zastoupené JUDr. Ilonou Třískovou, advokátkou se sídlem Brno, Tišnovská 167, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2006, čj. 29 Odo 1015/2006 - 206, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 3. 2006, čj. 2 Ko 37/2005 - 187, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2004, čj. 31 K 33/2002 - 157, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včasnou ústavní stížnosti, která splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby byla zrušena shora označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci (dále "vrchní soud") a Krajského soudu v Brně (dále "krajský soud"), protože těmito rozhodnutími bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina").
Stěžovatelka tvrdí, že do jejího práva na soudní a jinou právní ochranu zasahuje rozhodnutí obecných soudů v řízení o konkursu na majetek stěžovatelky, kterým byl připuštěn vstup nabyvatele pohledávky do řízení na místo původního navrhovatele. Při zahájení řízení totiž nebyly, podle stěžovatelky, splněny podmínky řízení, protože původní navrhovatel neměl k podání návrhu aktivní legitimaci, nikdy nedoložil, že nabyl pohledávku vůči stěžovatelce.
II.
Z rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2006, čj. 29 Odo 1015/2006 - 206, bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto dovolání stěžovatelky proti usnesení vrchního soudu ze dne 1. 3. 2006, čj. 2 Ko 37/2005 - 187. Uvedeným rozhodnutím vrchní soud potvrdil usnesení ze dne 11. 10. 2004, čj. 31 K 33/2002 - 157, jímž krajský soud připustil, aby do řízení na místo dosavadní navrhující věřitelky Ing. M. Hauserové, správkyně konkursní podstaty úpadkyně Union banka, a. s. "v likvidaci", vstoupila J&T Banka a. s.
III.
Ústavní soud zdůrazňuje, že není další běžnou instancí v systému obecného soudnictví, a není proto jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem ČR (srov. nález sp. zn. I. ÚS 68/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 1, str. 123 a z tohoto nálezu vyplývající konstantní judikaturu).
Ústavní soud považuje interpretaci ustanovení §107a odst. 2 OSŘ, na základě které obecné soudy vyhověly návrhu, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, za ústavně konformní a nezasahující do ústavně zaručených základních práv stěžovatelky. Jak srozumitelně a přehledně uvedly jak Nejvyšší soud tak soud vrchní, při rozhodování o návrhu na procesní nástupnictví se soud nezabývá tím, zda postupovaná pohledávka skutečně existuje. Ústavnímu soudu nezbývá než stěžovatelku odkázat na argumentaci obou obecných soudů, které se s jejími námitkami, v podstatě totožnými s těmi, které uvedla i v ústavní stížnosti, zcela dostatečně a ústavně souladným způsobem vyrovnaly. K porušení ústavně zaručeného základního práva stěžovatelky zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny tedy nedošlo.
Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává, v ustanovení §43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, odmítl její ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2007
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu