ECLI:CZ:US:2008:1.US.969.07.1
sp. zn. I. ÚS 969/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. Š., zastoupené JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem se sídlem Plzeň, Kamenická 1, PSČ: 301 12, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 2. 2007, čj. 25 Co 7/2007 - 399, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ve včasné ústavní stížnosti, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka tvrdí, že bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý a řádný proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina") a čl. 6 bod 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále "Listina"). Došlo rovněž k porušení čl. 90 Ústavy ČR.
Stěžovatelka odkázala na judikaturu Ústavního soudu, vztahující se k otázce nákladů řízení - nálezy sp. zn. III. ÚS 607/04, II. ÚS 444/01, I. ÚS 191/06, I. ÚS 220/04, I. ÚS 653/03 a II. ÚS 563/01. Podle stěžovatelky, ve sporu, kde vystupovala jako žalovaná, je zřejmé, že žalobce procesně zavinil, že řízení proti ní bylo zastaveno. Soud prvního stupně správně rozhodl o náhradě nákladů řízení podle §146 odst. 2, věty prvé, OSŘ. Stěžovatelka je toho názoru, že ustanovení §150 OSŘ, které použil krajský soud, je normou aplikovatelnou tehdy, kdy by přiznání náhrady nákladů bylo nepřiměřeně tvrdé. Krajský soud ale neuvedl žádné konkrétní důvody pro aplikaci zmíněného ustanovení. Stěžovatelka tvrdí, že usnesení krajského soudu je nepředvídatelné, neboť je v extrémním rozporu se skutkovým stavem.
II.
Z rozhodnutí obecných soudů a z podání stěžovatelky bylo zjištěno, že žalobce se po stěžovatelce a dalším žalovaném domáhal zaplacení, společně a nerozdílně, částky ve výši 765 663,50 Kč. Poté, co žaloba byla rozhodnutími obecných soudů částečně zamítnuta a zbytek částky na základě vykonatelného rozhodnutí exekučně vymožen po prvním žalovaném, vzal žalobce žalobu proti stěžovatelce, jako druhé žalované, zpět. Okresní soud v Tachově usnesením ze dne 1. 8. 2006, čj. 3 C 346/96 -367, zastavil řízení a žalobci, s odkazem na ustanovení §146 odst. 2 OSŘ, uložil povinnost zaplatit na nákladech řízení částku 162 902,34 Kč. Krajský soud v Plzni, usnesením ze dne 8. 2. 2007, čj. 25 Co 7/2007 - 399, změnil usnesení okresního soudu ve výroku o nákladech řízení, s odkazem na ustanovení §150 OSŘ tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, stejně rozhodl i o nákladech řízení odvolacího.
III.
Ústavní soud předesílá, že jeho posuzování rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení je a musí být do značné míry specifické, a to s ohledem na potenciální zásah do ústavně zaručených základních práv stěžovatelů.
Na jedné straně totiž Ústavní soud vyslovil názor, že rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku (nález ve věci sp. zn. I. ÚS 653/03, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 33, str. 189), v případě rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba přihlížet ke všem okolnostem věci, které mohou mít vliv na stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení, jež účastník vynaložil k účelnému uplatňování nebo bránění práva.
Na druhé straně ovšem Ústavní soud judikoval, že otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Jakkoliv pak může být takové rozhodnutí z hlediska zákonnosti sporné, Ústavní soud konstatoval, v souladu se svou obecně dostupnou judikaturou, že rozdílný názor na interpretaci podústavního práva sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces (usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 303/02, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 27, str. 307). Pouze v případě, kdy jsou právní závěry obecných soudů v extrémním rozporu s provedenými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, považuje Ústavní soud takové rozhodnutí za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny.
Nelze pominout ani nálezy Ústavního soudu, na které odkazuje sama stěžovatelka - nálezy sp. zn. III. ÚS 607/04 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, str. 325), sp. zn. II. ÚS 444/01 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 24, str. 197), sp. zn. I. ÚS 191/06 (http://nalus.usoud.cz) a usnesení sp. zn. II. ÚS 563/01 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 30, str. 519). S ohledem na požadavky obsažené v citovaných rozhodnutích, které Ústavní soud klade na rozhodování obecných soudů o nákladech řízení - soulad s principy spravedlnosti, řádné odůvodnění, absence libovůle a výklad zásady zavinění, lze konstatovat, že srozumitelně a logicky odůvodněné rozhodnutí krajského soudu všechny tyto požadavky splňuje. Znamená to, že v řízení před zmíněným odvolacím soudem nedošlo k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 bodu 1 Úmluvy. Ze skutečnosti, že okresní soud stěžovatelce náklady řízení přiznal a odvolací soud nikoli, nelze dovodit protiústavnost rozhodnutí odvolacího soudu. Ten postupoval v souladu s relevantními ustanoveními OSŘ, svůj postup a důvody rozhodnutí řádně vysvětlil. Ústavní soud v daném případě nevidí jediný důvod pro kasaci napadeného rozhodnutí krajského soudu.
K tvrzenému porušení čl. 90 Ústavy ČR lze jen dodat, že jde o ustanovení kompetenční, charakterizující dělbu moci ve státě a nejedná se o zakotvení konkrétního individuálního práva či svobody.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, odmítl její ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu