ECLI:CZ:NSS:2017:10.AFS.17.2016:77
sp. zn. 10 Afs 17/2016 - 77
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: VHS-ROPA plus,
spol. s r.o., se sídlem U Potoka 369/9, Bruntál, zast. JUDr. Martinem Vychopeněm, advokátem
se sídlem Masarykovo náměstí 225, Benešov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství,
se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2015,
čj. 27296/15/5100-41453-711845, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2016, čj. 22 Af 77/2015-31,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalovaný je p ov in e n zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti částku 6 352 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám
jejího zástupce JUDr. Martina Vychopeně, advokáta.
Odůvodnění:
I.
Rozsudek krajského soudu a jemu předcházející rozhodnutí žalovaného
[1] Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) vydal dne 2. 7. 2015
sedm zajišťovacích příkazů (čj. 2274052/15/3205-00540-805183,
čj. 2313309/15/3205-00540-805183, čj. 2313318/15/3205-00540-805183, čj.2313259/15/3205-
00540-805183, čj. 2313289/15/3205-00540-805183, čj. 2313389/15/3205-00540-805183
a čj. 2313340/15/3205-00540-805183) podle §167 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád,
ve znění pozdějších předpisů na dosud nestanovenou daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“)
za zdaňovací období 3/2012, 4/2012, 5/2012, 6/2012, 7/2012, 8/2012 a 10/2012 složením
jistoty v celkové částce 5 129 671, 18 Kč. Odvolání proti uvedeným zajišťovacím příkazům
žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 8. 2015, čj. 27296/15/5100-41453-711845, zamítl.
[2] Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu. Krajský soud v Ostravě
(dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 7. 1. 2016, čj. 22 Af 77/2015-31,
rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Své rozhodnutí podrobně
odůvodnil, a to i s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu.
II.
Souběžně vedená řízení týkající se zajišťovacích příkazů na DPH žalobkyně
za zdaňovací období 11/2012, 12/2012, 1/2013 a 2/2013
[3] Kromě zajišťovacích příkazů uvedených v odst. [1] vydal správce daně další čtyři
zajišťovací příkazy v celkové částce 4 922 188 Kč týkající se žalobkyně a zdaňovacích
období 11/2012, 12/2012, 1/2013 a 2/2013. Také tyto zajišťovací příkazy byly předmětem
odvolacího řízení. Žalovaný odvolání proti nim zamítl svým rozhodnutím ze dne 20. 11. 2015,
čj. 39993/15/5100-41453-711845.
[4] Rovněž proti tomuto rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou.
Té vyhověl krajský soud rozsudkem ze dne 14. 4. 2016, čj. 22 Af 1/2016-36, jímž rozhodnutí
žalovaného zrušil.
[5] Odůvodnění uvedeného rozsudku krajského soudu se doslovně shoduje s důvody,
pro které předcházejícím rozsudkem téhož soudu byly zrušeny zajišťovací příkazy uvedené
v odst. [1].
[6] Také v tomto souběžně vedeném řízení podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační
stížnost. V ní uplatnil důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Stěžovatel podrobil kritice
argumentaci krajského soudu i předcházející závěry Nejvyššího správního soudu, o něž mimo jiné
krajský soud opřel své rušící rozhodnutí, zejména nesouhlasil se závěry rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 7. 1. 2016, čj. 4 Afs 22/2015-104.
[7] Tuto kasační stížnost zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 28. 2. 2017,
čj. 2 Afs 108/2016-132. V uvedeném rozsudku podrobně vypořádal námitky uplatněné
v kasační stížnosti, a to včetně vyložení související judikatury jak Nejvyššího správního soudu,
tak Soudního dvora Evropské unie (odst. [20] až [38] citovaného rozsudku).
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti a předpoklady věcné
projednatelnosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas,
napadá rozhodnutí, proti němuž je tento opravný prostředek přípustný, a za stěžovatele jedná
pověřený zaměstnanec s příslušným právnickým vzděláním (§105 s. ř. s.). Důvodnost kasační
stížnosti poté Nejvyšší správní soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu, nezjistil.
[9] Nyní projednávaná věc se týká totožných účastníků, přičemž žalobkyně je zastoupena
tímtéž advokátem. Rozdílnost je založena pouze tím, že se jednotlivé zajišťovací příkazy
týkají v této věci jiných zdaňovací období než ve věci v již ukončeném řízení vedeném
před krajským soudem pod sp. zn. 22 Af 1/2016 a před Nejvyšším správním soudem
pod sp. zn. 2 Afs 108/2016. Žalobní argumenty, odůvodnění obou rozsudků napadených
kasačními stížnostmi žalovaného, argumentace uplatněná v těchto kasačních stížnostech
i argumentace žalobkyně v obou řízeních před Nejvyšším správním soudem jsou obsahově zcela
totožné.
[10] Za situace, kdy se v obou těchto řízeních před Nejvyšším správním soudem
řeší týž problém stejných účastníků, je nadbytečné opakovat všechny důvody,
které Nejvyšší správní soud již zformuloval ve svém rozsudku čj. 2 Afs 108/2016-132. Jak je výše
uvedeno, odlišnost spočívá pouze v jiných zdaňovacích obdobích, pro která byly zajišťovací
příkazy vydány. I v nynější věci se Nejvyšší správní soud neztotožnil s výhradami, které vůči
rozsudku krajského soudu přednesl stěžovatel, ani s těmi, pro které stěžovatel nesouhlasil
s předcházející judikaturou Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud naopak
i v této věci s právní argumentací obsaženou v rozsudku čj. 2 Afs 108/2016-132 souhlasí,
důvod pro předložení věci rozšířenému senátu dle §17 odst. 1 s. ř. s. neshledal, a k důvodům,
pro něž souběžně podaná kasační stížnost byla zamítnuta, nemá potřebu nic podstatného
dodávat. Na tyto důvody odkazuje a na jejich základě konstatuje, že kasační stížnost
není důvodná.
[11] Žalobkyně podáním ze dne 17. 3. 2017 navrhla, aby správci daně bylo uloženo
zdržet se jednání, jímž by pokračoval v daňové exekuci ve vztahu k movitým
věcem specifikovaným v dražební vyhlášce vydané správcem daně dne 15. 2. 2017
pod čj. 506339/17/3205-00540-802379. Tímto návrhem se již Nejvyšší správní soud nezabýval,
neboť rozhodl o samotné kasační stížnosti, čímž se návrh na vydání předběžného opatření stal
bezpředmětným.
IV.
Závěr a náklady řízení
[12] Nedůvodnou kasační stížnost proto Nejvyšší správní soud dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 věta první s. ř. s. Stěžovatel neměl
ve věci úspěch a nemá proto právo na náhradu řízení.
[14] Žalobkyně byla naopak ve věci plně úspěšná a právo na náhradu nákladů řízení
jí proto náleží. Náklady řízení spočívají s přihlédnutím k §7 bod 5., §9 odst. 4 písm. d),
§11 odst. 1 písm. d) a odst. 2 písm. a) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve znění pozdějších předpisů, v odměně advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 3 100 Kč
(sepis vyjádření ke kasační stížnosti), odměně advokáta ve výši jedné poloviny za jeden úkon
právní služby (návrh na vydání předběžného opatření) a v náhradě hotových výdajů ve výši 2krát
300 Kč; celkem tedy 5 250 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce stěžovatele je plátcem DPH,
byla odměna advokáta spolu s paušalizovanou náhradou hotových výdajů navýšena o sazbu této
daně ve výši 21 % na částku 6 352 Kč, kterou je stěžovatel povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. března 2017
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu