ECLI:CZ:NSS:2020:10.AS.222.2019:37
sp. zn. 10 As 222/2019 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely
Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: STŘECHY P. T. S., s. r. o.,
se sídlem náměstí J. V. Kamarýta 49, Velešín, zast. Mgr. Václavem Voříškem, advokátem
se sídlem Pod kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje,
se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
27. 6. 2018, čj. KUJCK 86529/2018, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 5. 2019, čj. 54 A 11/2018-46,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně je provozovatelkou vozidla, jehož řidič dne 9. 12. 2015 kolem 11:15 hodin
neoprávněně stál v úseku platnosti dopravní značky IP 25a – zóna s dopravním omezením,
na níž bylo dopravní omezení vyjádřeno symbolem dopravní značky B 28 – zákaz zastavení.
Magistrátu města České Budějovice se nepodařilo kontaktovat L. H. N., kterého žalobkyně
označila jako řidiče vozidla. Magistrát tedy shledal žalobkyni vinnou ze spáchání správního
deliktu provozovatele vozidla podle §125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na
pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu). Správní delikt spočíval v tom,
že žalobkyně podle §10 odst. 3 téhož zákona nezajistila, aby řidič vozidla dodržoval povinnosti
řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích. Žalovaný dne 27. 6. 2018 zamítl odvolání
žalobkyně a potvrdil rozhodnutí magistrátu, protože souhlasil s tím, že neznámý řidič vozidla
žalobkyně porušil §4 písm. b) a c) zákona o silničním provozu, a dopustil se tak jednání
vykazujícího znaky přestupku podle §125c odst. 1 písm. k) téhož zákona.
[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou krajský soud zamítl.
Žalobkyně v řízení před krajským soudem vznesla řadu procesních námitek. Soud je však shledal
nedůvodnými.
[3] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Namítala v ní, že:
- Žalovaný ve svém rozhodnutí formuloval chybně výrok.
- Protiprávní jednání nebylo ve výroku rozhodnutí magistrátu popsáno dostatečně
srozumitelně (není zjevné, co bylo myšleno pojmem „odstavení vozidla“).
- Ve výroku rozhodnutí není obsažena forma zavinění.
- V rozhodnutí magistrátu není uvedeno, podle kterého ustanovení byla stěžovatelce
uložena sankce.
- Ve výroku rozhodnutí magistrátu chybí odkaz na ustanovení definující skutkovou
podstatu přestupku, který řidič spáchal.
- Ve věci rozhodovala osoba, o jejíž nepodjatosti panují pochybnosti.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti setrval na svých závěrech a ztotožnil
se s rozsudkem krajského soudu.
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] K chybě ve výroku rozhodnutí žalovaného: Žalovaný ve výroku svého rozhodnutí uvedl,
že „rozhodnutí magistrátu se zamítá a napadené rozhodnutí se potvrzuje“. Ve výroku tak zjevně chyběla
slova „odvolání proti…“, na která by slova „rozhodnutí magistrátu…“ logicky navázala. NSS souhlasí
se závěrem krajského soudu, že jde o zjevnou písařskou chybu, která nemá vliv na zákonnost
rozhodnutí žalovaného. Z výroku je patrné, jak žalovaný rozhodl, a to i díky tomu,
že je ve výroku uvedeno, z jakého konkrétního ustanovení výrok vyplývá. Rovněž odůvodnění
rozhodnutí nenechává čtenáře na pochybách, k jakému výsledku žalovaný dospěl a co chtěl
výrokem svého rozhodnutí říci. Žalovaný tuto chybu navíc odstranil rozhodnutím ze dne
7. 1. 2019, kterým opravil právě tuto neúplnou část výroku. Námitka tak nyní postrádá smysl.
Stěžovatelčiny výhrady k postupu, jakým žalovaný tuto chybu odstranil, již nesměřují
proti rozhodnutí, které bylo předmětem přezkumu krajského soudu. Ani NSS se jimi proto
nebude blíže zabývat.
[7] K popisu protiprávního jednání ve výroku rozhodnutí magistrátu Námitkou, že protiprávní jednání
nebylo ve výroku rozhodnutí magistrátu dostatečně a srozumitelně popsáno, se krajský soud
podrobně zabýval v bodech 18 až 22 odůvodnění svého rozsudku. NSS se s jeho závěry plně
ztotožňuje a v podrobnostech odkazuje právě na tyto body. Nadto podotýká, že slovní spojení
„odstavení vozidla“ vskutku nevzbuzuje v kontextu dalších skutečností, popsaných ve výroku,
žádné pochyby o tom, v čem spočívalo protiprávní jednání. Stěžovatelčino tvrzení, že tímto
slovním spojením bylo nejpravděpodobněji myšleno to, že řidič vozidlo odstavil na pokyn policie,
se soudu nejenže nejeví jako nejpravděpodobnější, ale považuje jej spíše za absurdní.
Nic takového totiž z popisu protiprávního jednání nevyplývá. NSS proto ani tuto námitku
nepovažuje za důvodnou.
[8] K formě zavinění ve výroku rozhodnutí magistrátu a žalovaného: Rovněž s námitkou,
že rozhodnutí správních orgánů neobsahovala formu zavinění, se již podrobně vypořádal krajský
soud. NSS s jeho závěry souhlasí. Podle §68 odst. 2 správního řádu, který upravuje náležitosti
výroku rozhodnutí a který správní orgány správně na tuto věc použily, totiž není forma zavinění
nezbytnou součástí výroku rozhodnutí o správním deliktu. Z rozsudku NSS ze dne 7. 11. 2018,
čj. 4 As 259/2018-36, navíc výslovně plyne, že „koncepce odpovědnosti provozovatele vozidla za správní
delikt podle §125f odst. 1 zákona o silničním provozu ve znění účinném do 30. 6. 2017 byla (a stále je)
založena na odpovědnosti objektivní, tj. v případě těchto správních deliktů (nyní přestupků) není namístě
se otázkou zavinění zabývat, a výrok rozhodnutí tedy nemusí obsahovat formu zavinění “. Rovněž
tato kasační námitka je proto nedůvodná.
[9] K usnesení, podle něhož byla uložena sankce: Rozhodnutí magistrátu, kterým byla uložena
stěžovatelce sankce, obsahuje odkaz na §125f odst. 3 zákona o silničním provozu.
U tohoto ustanovení se skutečně předpokládá, že bude konkretizováno dalším ustanovením,
obsahujícím (s ohledem na povahu spáchaného přestupku) rozmezí, v němž má být sankce
udělena. V tomto případě by tedy šlo o §125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu.
NSS však souhlasí s krajským soudem, že chybějící odkaz na toto ustanovení nemá vliv
na zákonnost rozhodnutí magistrátu ani rozhodnutí žalovaného. Výši sankce totiž magistrát
v rozhodnutí dostatečně odůvodnil a vysvětlil. Ani tato námitka proto není důvodná.
[10] K odkazu na ustanovení, které definuje skutkovou podstatu spáchaného přestupku ve výroku rozhodnutí:
NSS souhlasí s tím, že ve výroku rozhodnutí magistrátu chybí výslovný odkaz na §125c odst. 1
písm. k) zákona o silničním provozu. Jak již ale krajský soud uvedl v bodě 50 svého rozsudku,
magistrát ve výroku přesně citoval znění tohoto ustanovení a v odůvodnění svého rozhodnutí
jasně vymezil, v čem spočívalo řidičovo protiprávní jednání. NSS se proto ztotožňuje se závěrem
krajského soudu, že magistrát dostatečně konkrétně vymezil skutek, za který byla stěžovatelka
potrestána, a nehrozilo nebezpečí opakovaného postihu za tentýž skutek. Nadto žalovaný
ve výroku svého rozhodnutí již na §125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu výslovně
odkázal. NSS je proto přesvědčen, že tato vada neměla vliv na zákonnost rozhodnutí magistrátu.
Názor krajského soudu je tak v souladu s bodem 26 usnesení rozšířeného senátu ze dne
31. 10. 2017, čj. 4 As 165/2016-46, č. 3656/2018 Sb. NSS, podle něhož je třeba posoudit
závažnost pochybení správního orgánu při formulaci výroku rozhodnutí a také to, „zda jasné
vymezení skutku ve výroku rozhodnutí dovoluje učinit jednoznačný závěr, jakou normu pachatel vlastně porušil“.
NSS v podrobnostech odkazuje na body 49 až 51 rozsudku krajského soudu.
[11] K námitce podjatosti: Stěžovatelka vznesla námitku podjatosti proti všem zaměstnancům
magistrátu dne 22. 6. 2017 (dva dny po vydání rozhodnutí magistrátu o přestupku a více než rok
poté, co obdržela příkaz magistrátu ze dne 30. 5. 2016, z něhož se dozvěděla jméno osoby, která
bude ve věci rozhodovat). Jejich podjatost spočívala podle ní v tom, že jsou motivováni
nenárokovou složkou mzdy k tomu, aby vydávali rozhodnutí o vině. Primátor, který o námitce
rozhodoval, stěžovatelce sdělil, že námitka byla opožděná. V žalobě pak stěžovatelka kromě
opožděnosti zpochybňovala i to, zda o námitce podjatosti rozhodovala oprávněná osoba.
V kasační stížnosti však již polemizuje pouze se závěrem krajského soudu, že námitka podjatosti
byla skutečně opožděná. NSS se opět plně ztotožňuje s právním posouzením krajského soudu,
podle nějž námitka podjatosti nebyla podána bez zbytečného odkladu, jak to vyžaduje §14
odst. 2 správního řádu. Důvody podjatosti, které stěžovatelka formulovala jen velmi obecně
a které ani nevztáhla ke konkrétní osobě, očividně nevyvstaly až 22. 6. 2017. NSS navíc souhlasí
s krajským soudem, že takto formulovaná námitka podjatosti je účelová a měla patrně za cíl
pouze znesnadnit řízení o správním deliktu.
[12] NSS se nezabýval nesouhlasem stěžovatelčina zástupce s vyvěšením osobních údajů
na webových stránkách soudu, protože se nejedná o kasační námitku.
[13] Stěžovatelčiny námitky nebyly důvodné, NSS proto zamítl kasační stížnost
podle §110 odst. 1 s. ř. s.
[14] Stěžovatelka neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalovanému nevznikly
v řízení náklady vymykající se z jeho běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. října 2020
Zdeněk Kühn
předseda senátu