ECLI:CZ:NSS:2015:10.AS.43.2015:49
sp. zn. 10 As 43/2015 - 49
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna,
soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobce:
Přípravný výbor Honebního společenstva Bezděkov – Štěpánov, se sídlem Štěpánov 5,
Chotěboř, zast. JUDr. Milošem Jedličkou, advokátem se sídlem Masarykova 439/9, Brno,
proti žalovanému: Krajský úřad Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, za účasti osob
zúčastněných na řízení: I) D&s group, a. s., se sídlem Chrudimská 162, Ždírec nad Doubravou,
II) Městys Libice nad Doubravou, se sídlem Zámecká 47, Libice nad Doubravou,
III) Myslivecké sdružení Horní Studenec, se sídlem Horní Studenec,
IV) Honební společenstvo Podmoklany, se sídlem Podmoklany 54, Horní Studenec,
V) Honební společenstvo Libice nad Doubravou, se sídlem Libice nad Doubravou,
VI) Město Ždírec nad Doubravou, se sídlem Školní 500, Ždírec nad Doubravou, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 1. 8. 2013, čj. KUJI 44965/2013, sp. zn. OLVHZ 1033/2013 Fr-2,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
21. 1. 2015, čj. 31 A 15/2013-89,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Návrhem ze dne 27. 10. 2012, podaným Městskému úřadu Chotěboř (dále jen „správní
orgán I. stupně“), žalobce navrhl zapsání Honebního společenstva Bezděkov – Štěpánov
do rejstříku honebních společenstev a také uznání honitby Bezděkov – Štěpánov.
Navrhl, aby honitba byla uznána v celkové výměře 742,5219 ha, a to včetně 67, 2677 ha
přičleněných pozemků jiných vlastníků. V příloze návrhu pak mj. doložil i seznam členů
navrhovaného honebního společenstva, kteří vlastní souvislé honební pozemky o celkové výměře
673,6802 ha a mapové zákresy honitby Bezděkov - Štěpánov. Správní orgán I. stupně zjistil,
že některé honební pozemky, na nichž žalobce plánuje uznat novou společenstevní honitbu,
jsou součástí stávajících uznaných společenstevních honiteb Horní Studenec a Cerhovka Libice
nad Doubravou. Aby nedošlo k narušení územní integrity těchto honiteb, správní orgán I. stupně
odmítl návrh žalobce na zapsání Honebního společenstva Bezděkov – Štěpánov do rejstříku
honebních společenstev a současně odmítl uznat i společenstevní honitbu Bezděkov – Štěpánov.
[2] Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil odvoláním, které žalovaný rozhodnutím
specifikovaným v záhlaví zamítl. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal žalobu, kterou krajský soud
rozsudkem označeným v záhlaví zamítl.
II.
Stručné shrnutí argumentů obsažených v kasační stížnosti
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nezákonnost rozsudku spatřuje v nesprávném výkladu §17,
§18 odst. 1 a §20 odst. 2 a navazujících ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.
Ve správním řízení i v řízení před soudy údajně nebylo zjištěno, že by stěžovatel nesplňoval
podmínky pro registraci honebního společenstvo a také návazné uznání honitby, v tomto směru
ostatně nebyl ani vyzván k doplnění jeho podání. Navzdory tomu, že stěžovatel splnil podmínky
dle §20 odst. 2 a §18 odst. 1 zákona o myslivosti, správní orgány jeho návrh s poukazem
na to, že nejsou volné honební pozemky, odmítly. Stěžovatel navíc dodává, že by vznik nového
honebního společenstva neznamenal zánik stávajících honebních společenstev a jimi užívaných
honiteb; pouze by došlo k úpravě jejich hranic a snížení jejich výměr ve prospěch nově vzniklého
honebního společenstva.
[4] Krajský soud neakceptoval legální úsilí vlastníků honebních pozemků o vyvázání
jejich pozemků z dosavadní honitby a dále snahu o uznání honitby nové. V rozporu s právními
závěry NSS vyslovenými v rozsudku čj. 5 As 78/2010-133 nepřipustil změnu honitby na základě
vůle vlastníků honebních pozemků. Argumentace krajského soudu vede k tomu, že vytvořená
honební společenstva a honitby vlastníci pozemků nesmějí změnit. Budou tak nekonečně dlouho
omezeni na svých vlastnických právech. Takový stav se svojí povahou blíží poměrům vazalstva.
[5] Vlastníci honebních pozemků, kteří zakládají nové honební společenstvo,
nemohli uplatňovat svá práva na valných hromadách stávajících honebních společenstev,
neboť jejich členství z titulu vlastnictví stejných honebních pozemků bylo v rozporu se zákonem
o myslivosti. Proto také nebyli členy jiných honebních společenstev. Jejich snaha uplatnit vlastnická
práva na valných hromadách dotčených honebních společenstev (např. návrhem na rozdělení
stávajících honebních společenstev nebo honiteb) by byla zjevně neúspěšná, neboť jsou v menšině.
[6] K závěrům Ústavního soudu uvedeným v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 34/03, tj. že výkon
práva myslivosti je možný i proti vůli vlastníka honebního pozemku a že myslivost
je prostředkem k dosažení úkolu státu vyplývajících z čl. 7 Ústavy, stěžovatel upozorňuje,
že mu jde o dosažení souladu práva a vůle vlastníků honebních pozemků s výkonem
práva myslivosti. Stěžovatel, resp. vlastníci honebních pozemků, kteří jej tvoří, totiž usilují
o to, aby úkoly vyplývající z čl. 7 Ústavy sami mohli naplňovat v rámci nově založeného
honebního společenstva. Proto stěžovatel nesouhlasí s tím, že nová honitba může vzniknout
pouze na pozemcích, které netvoří stávající uznanou honitbu. Je věcí správního orgánu,
aby v řízení dle §31 zákona o myslivosti rozhodl o případných změnách dotčených honiteb.
[7] Žalovaný odkázal na jeho vyjádření k žalobě a navrhl, aby soud kasační stížnosti zamítl.
Osoby zúčastněné na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřily.
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[8] Před posouzením kasační stížnosti Nejvyšší správní soud hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti,
byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil v mezích
jejího rozsahu a uplatněných důvodů; neshledal přitom žádné vady, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Ze správního spisu mj. vyplynulo, že na základě projevu vůle dvaadvaceti vlastníků
honebních pozemků zaniklo posledním dnem roku 2012 jejich členství v Honebním společenstvu
Libice nad Doubravou (toto společenstvo spravuje honitbu Cerhovka – Libice nad Doubravou).
K témuž datu stejným způsobem zaniklo členství osmi vlastníků honebních pozemků v Honebním
společenstvu Podmoklany (spravuje honitbu Horní Studenec). Na svých pozemcích tito vlastníci
zamýšleli vytvořit nové honební společenstvo. V řízení o návrhu stěžovatele na zapsání
Honebního společenstva Bezděkov – Štěpánov správní orgán I. stupně dovodil, že členství
těchto osob ve výše jmenovaných honebních společenstvech sice zaniklo, nicméně bez nároku
na vynětí jejich honebních pozemků ze stávajících společenstevních honiteb. Nevznikly tak volné
honební pozemky, tj. pozemky, které nejsou součástí žádné uznané honitby, na nichž by nové
honební společenstvo mohlo vzniknout. Návrhy stěžovatele proto správní orgány pro nesplnění
podmínky minimální výměry honitby odmítly.
[11] Mezi účastníky není sporné, že honební pozemky celkem třiceti vlastníků, na nichž mělo
být nové honební společenstvo utvořeno, patří do stávajících honiteb. Stěžovatel nicméně
v průběhu správního a žalobního řízení tvrdil, že splnil zákonné podmínky pro zapsání a uznání
jeho honebního společenstva, neboť prokázal, že jeho budoucí členové vlastní celkem 673,6802 ha
honebních pozemků, což je více než 500 ha vyžadovaných §17 odst. 7 zákona o myslivosti.
[12] Klíčovou otázkou tohoto případu je, zda k návrhu přípravného výboru honebního
společenstva může příslušný správní orgán do rejstříku honebních společenstev zapsat
a honitbu uznat i takovému honebnímu společenstvu, jež má vzniknout na honebních pozemcích,
které současně patří do jiných již existujících honiteb.
[13] Nejvyšší správní soud se se stěžovatelem ztotožňuje, pokud tvrdí, že vlastníkům honebních
pozemků, kteří splnili veškeré zákonem stanovené podmínky, je orgán státní správy myslivosti
povinen honební společenstvo zaregistrovat; to ostatně plyne z §20 odst. 2 zákona o myslivosti
(srov. rozsudek NSS ze dne 22. 2. 2007, čj. 1 As 47/2005-72).
[14] V projednávaném případě správní orgány ovšem odmítly registraci a uznání honitby,
neboť stěžovatel nesplňoval podmínky vyplývající z §20 odst. 4 písm. a) ve spojení s §17 odst. 7
téhož zákona, tj. celková výměra honebních pozemků ve vlastnictví osob uvedených v seznamu
jeho členů nedosahuje 500 ha. Stěžovatel sice tvrdí, že mu má být uznána honitba na pozemcích,
které vlastní jeho členové, tyto honební pozemky nicméně patří do jiných stávajících honiteb.
[15] Zdejší soud má za to, že honitbu na určitých honebních pozemcích může užívat
pouze jediné honební společenstvo. Plyne to z povahy věci, neboť využívání stejných pozemků
dvěma a vícero honitbami by mohlo vést k nadměrnému lovu zvěře, ale také např. k nedostatku
jednotné koncepce zabezpečení ochrany zvěře, jakožto přírodního bohatství státu [čl. 7 Ústavy,
k tomu srov. nálezy ÚS ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 34/03 (N 226/43 SbNU 541; č. 49/2007 Sb.) a ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 3/06 (N 41/44 SbNU 517; č. 149/2007 Sb.)]. Ani ze smyslu
a účelu příslušných ustanovení zákona o myslivosti (zejména §17 až §31) rozhodně nevyplývá,
že by na jednom honebním pozemku mohly působit dvě, či více honiteb, resp. honebních
společenstev (viz usnesení NSS ze dne 18. 1. 2013, čj. 8 As 6/2012-204, věc Honební
společenstvo Poštorná, bod 49; obdobně srov. i rozsudek NSS ze dne 27. 6. 2007, čj. 9 As 18/2007-109).
Pokud tedy na pozemcích označených stěžovatelem hospodaří jiná honební společenstva,
nemůže na těch samých pozemcích svou činnost vykonávat nové honební společenstvo.
[16] Spolu s návrhem na zapsání honebního společenstva a uznání honitby stěžovatel předložil
seznam honebních pozemků. Ty však bez toho, aniž by se jich stávající honební společenstva vzdala,
nebyly způsobilými k vytvoření nové honitby. Proto stěžovatel nesplnil podmínky vyžadované
§17 odst. 7, a tím ani §20 odst. 2 a §18 odst. 1 zákona o myslivosti. Správní orgány i krajský soud
tuto právní otázku posoudily správně.
[17] Stěžovatel se mylně domnívá, že rozsudek ze dne 25. 3. 2011, čj. 5 As 78/2010-133,
věc Honební společenstvo Lhota – Vlasenice zakládá právo vlastníků, kteří z dosavadních
honebních společenstev vystoupili, vyvázat z původní honitby i jejich pozemky. Zdejší soud
v závěru odůvodnění rozhodnutí sice uvedl, že si je vědom náročnosti a složitosti rozdělení
honitby, navíc tehdejšího stěžovatele upozornil na případný postup podle zákona o myslivosti,
nicméně z této formulace nelze abstrahovat, jak činí stěžovatel, žádný závazný právní názor.
Význam tohoto rozsudku pro projednávaný případ je přitom zcela odlišný od toho, co tvrdí
stěžovatel. Soud totiž pouze potvrdil, že se zánikem členství vlastníka honebních pozemků
v honebním společenstvu nelze spojovat vyčlenění jeho pozemků z honitby, jejímž držitelem
[§2 písm. m) zákona o myslivosti] je toto honební společenstvo (stejně též již cit. rozsudek
čj. 9 As 18/2007-109).
[18] Změna správního rozhodnutí o uznání (stávajících) honiteb nemůže nastat
jen v důsledku zániku členství vlastníka pozemku v těchto honebních společenstvech.
Proto pokud v projednávaném případě budou vystoupivší členové honebních společenstev mít
v úmyslu vykonávat právo myslivosti v nově uznané honitbě, mohou takového stavu dosáhnout
za použití institutů, které jim k tomu zákon o myslivosti výslovně dává, tedy zejména změny
stávajících honiteb dle §31 zákona o myslivosti. Pro vytvoření nové honitby na obsazených
honebních pozemcích je třeba dodržet posloupnost řízení, které zákon o myslivosti předpokládá.
Nejprve musí dojít k změně stávajících honiteb, z níž budou vyvázané konkrétní honební pozemky
a až poté může být na těchto pozemcích uznána nová honitba.
[19] Jelikož krajský soud vyložil stěžejní závěr cit. rozsudku NSS správně, nelze dovozovat,
že nerespektoval judikaturu. Tato námitka není tudíž důvodná.
[20] Nedůvodná je rovněž výtka, že kdysi vytvořená honební společenstva a honitby vlastníci
pozemků nemohou nikdy změnit a že omezení na jejich vlastnických právech se blíží právním
poměrům vazalstva. Je pravda, že vyjmutí části pozemků ze stávající honitby lze snadněji
dosáhnout s podporou valné hromady honebního společenstva (§31 odst. 2 věta první zákona
o myslivosti preferuje dohodu držitelů dotčených honiteb). Nedohodnou-li se však vlastníci
dotčených honiteb na předložení společného návrhu na změnu honitby, může návrh podat
kterýkoliv z nich (§31 odst. 2 věta druhá). Zdejší soud ovšem v této souvislosti upozorňuje,
že hlavním kritériem pro povolení navrhované změny (ať již z iniciativy honebního společenstva
nebo vlastníka) není souhlas všech vlastníků honebních pozemků, ale pouze skutečnost,
že změnu vyžadují zásady řádného mysliveckého hospodaření (§31 odst. 1 ve spojení s §1 odst. 1
citovaného zákona; k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 10. 10. 2014, čj. 7 As 106/2013-40,
věc Honební společenstvo BOROVANY).
[21] Nelze po správních orgánech ani vyžadovat, aby řízení o změně honitby zahájily v souvislosti
s podáním návrhu na registraci nového honebního společenstva a uznání jeho honitby ex offo,
neboť dikce §31 odst. 2 jednoznačně definuje řízení o změně honitby jako řízení návrhové.
IV.
Závěr a náklady řízení
[22] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost stěžovatele důvodnou, a proto ji podle
§110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[23] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch;
žalovaný, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení
příslušelo, náklady řízení nad rámec běžné činnosti nevznikly. Žádné náklady nevznikly ani osobám
zúčastněným na řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. srpna 2015
Zdeněk Kühn
předseda senátu