ECLI:CZ:NSS:2016:10.AS.64.2016:19
sp. zn. 10 As 64/2016 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna,
soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně:
Ing. Bc. N. T., proti žalovanému: Česká republika – Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad
Štolou 936/3, Praha 7 (v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2016, čj. 10 A 1/2016-
25 jako žalovaný označena Česká pošta, s.p., se sídlem Politických vězňů 909/4, Praha 1), o
žalobě o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, v
řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2016,
čj. 10 A 1/2016-25,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně se u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhala,
aby soud vyslovil nezákonnost zásahu České pošty, s.p., jež měl spočívat v odmítnutí vydat
žalobkyni zásilku. Za žalovanou označila však žalobkyně Českou republiku – Ministerstvo vnitra
České republiky. Současně s žalobou požádala žalobkyně o osvobození od soudních poplatků.
[2] V záhlaví uvedeným usnesením městský soud žalobkyni osvobození od soudních
poplatků nepřiznal.
[3] Proti usnesení městského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační
stížnost z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a), b), d) zákona č. 150/2002 sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“).
[4] Stěžovatelka v kasační stížnosti zopakovala námitky vznesené v žalobě a kritizovala,
že se s nimi městský soud nevypořádal. Kromě toho bez podrobnější argumentace označila
napadené usnesení za nepřezkoumatelné a nesrozumitelné a navrhla, aby Nejvyšší správní soud
zrušil usnesení městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[5] Stěžovatelka též požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce
z řad advokátů „stanoví-li tak právní předpis v kasačním řízení“.
[6] Stěžovatelka též navrhla s odkazem na občanský soudní řád za vedlejší účastnici V. T..
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
II.A. Posouzení žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce
[7] Již v usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19 uvedl
Nejvyšší správní soud, že „[s]těžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační
stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu
ve věci samé (o žalobě), či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností
[§1 písm. a), §2 odst. 2 písm. b) a §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích].“
V tomtéž usnesení výslovně Nejvyšší správní soud judikoval, že v řízení o kasační stížnosti
proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků se neuplatní ustanovení
§105 odst. 1 a 2 s. ř. s., čili že – jinak vyjádřeno – nemusí být stěžovatel bez předepsaného
právního vzdělání zastoupen advokátem.
[8] O žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků nebylo proto třeba
rozhodovat, neboť k jeho zaplacení Nejvyšší správní soud stěžovatelku, nemající k platbě
soudního poplatku zákonnou povinnost, nevyzýval.
[9] Věcně totéž platí o žádosti stěžovatelky o ustanovení zástupce. Stěžovatelka tuto
žádost výslovně podala toliko pro případ, že její povinné zastoupení stanoví právní předpis.
Taková povinnost však – jak je shora s odkazem na judikaturní závěry Nejvyšší správního soudu
připomenuto – stěžovatelku nestíhá, pročež rozhodování o její jen podmíněně podané žádosti
postrádalo by smyslu. Jen nad rámec řečeného lze poznamenat, že ani ustanovení zástupce
či jakákoliv argumentace takovým zástupcem vznesená, nemohla by na osudu podané kasační
stížnosti pro její očividnou bezdůvodnost cokoliv změnit.
II.B. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti
[10] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadené usnesení městského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněného důvodu, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[11] Nejvyšší správní soud především konstatuje, že podstatná část námitek nemá vztah
k stěžovanému usnesení, neboť se týká věcného posouzení žaloby. Tím se zcela míjí
s rozhodovacími důvody městského soudu. Ani v řízení o kasační stížnosti tyto opakující
se námitky nemohou zvrátit právní úvahu městského soudu, podle něhož nelze stěžovatelce
osvobození od soudních poplatků přiznat, a to proto, že se této úvahy netýkají.
[12] Usnesení městského soudu není nepřezkoumatelné ani nesrozumitelné. Městský soud
jasně vysvětlil, že přes stěžovatelčiny majetkové poměry odůvodňující osvobození od soudních
poplatků (soud o její nemajetnosti nepochyboval), existoval jiný důvod, pro který ji nebylo
možné osvobození od soudních poplatků přiznat. Tímto důvodem byla na první pohled
zjevná neúspěšnost návrhu. Městský soud přiléhavě odkázal na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 17. 4. 2013, čj. 3 Aps 1/2013-15 a uvedl, že závěr v něm vyjádřený,
a sice že „podání žalobce, v němž vyjadřuje nespokojenost s doručováním písemností Českou poštou,
s.p., nesměřuje k ochraně veřejných subjektivních práv podléhajících ochraně ve správním soudnictví,
ale jde o výtky a stížnosti na postup při doručování písemností“ dopadá i na souzený případ.
Návrh stěžovatelky, jehož základem je nesouhlas s postupem zaměstnance České pošty
s.p. při doručování zásilky, tak nemůže být úspěšný.
[13] Argumentaci městského soudu Nejvyšší správní soud přisvědčuje. Stěžovatelčina žaloba
vskutku nesměřuje k ochraně veřejných subjektivních práv podléhajících ochraně ve správním
soudnictví. Ve správním soudnictví je poskytována ochrana proti zásahům do subjektivních práv
fyzických či právnických osob ze strany správních orgánů. Žalobní legitimace ve správním
soudnictví je svázána s tvrzeným zásahem do právní sféry žalobce. Tak tomu bude vždy v situaci,
kdy se jednostranný úkon orgánu veřejné moci, vztahující se ke konkrétní věci a konkrétním
adresátům, závazně a autoritativně dotýká právní sféry žalobce (srov. rozsudek NSS ze dne
21. 10. 2008, čj. 8 As 47/2005-86). Aby stěžovatelce mohla být poskytnuta soudní ochrana
ve správním soudnictví, musel by být subjekt, který se dopustil porušení práv stěžovatelky,
orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jakož i fyzická nebo právnická
osoba nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických
a právnických osob v oblasti veřejné správy, tedy zkráceně vyjádřeno správní orgán ve smyslu §4
odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[14] Česká pošta, s.p. je státní podnik provozující poštovní služby na území České republiky.
Třebaže je jejím zakladatelem stát, jehož jménem tuto funkci vykonává Ministerstvo vnitra České
republiky, nelze Českou poštu, s.p. považovat za správní orgán; není totiž při doručování zásilek
nositelem jakékoliv působnosti ve veřejné správě. Jednání České pošty, s.p. proto nelze
považovat za jednání správního orgánu, proti jehož zásahu by se stěžovatelka mohla bránit
ve správním soudnictví.
[15] Úvahy, na jejichž základě nepřiznal krajský soud stěžovatelce osvobození od soudních
poplatků, není proto třeba jakkoliv korigovat.
[16] Neodůvodněný požadavek, aby v řízení u Nejvyššího správního soudu byla přibrána jako
vedlejší účastník paní V. T., zcela se vymyká přezkumné pravomoci Nejvyššího správního soudu.
V řízení podle soudního řádu správního není přípustné přiznávat osobě právní postavení
vedlejšího účastníka v režimu občanského soudního řádu. Účinná procesní úprava správního
soudnictví totiž obsahuje vlastní ustanovení, jehož účelem je zajistit, aby osoby, které jsou na
svých právech a povinnostech přímo dotčeny vydáním nebo zrušením napadeného rozhodnutí,
měly v soudním řízení možnost svá práva hájit (§34 s. ř. s.); takovou osobou však V. T. zjevně
není.
III. Závěr
[17] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1
s. ř. s. zamítl.
[18] Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto podle §60 odst. 1, ve spojení s §120,
s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. V řízení o kasační stížnosti byla
jediným účastníkem, o nákladech žalovaného proto soud nerozhodoval.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. května 2016
Zdeněk Kühn
předseda senátu