ECLI:CZ:NSS:2020:10.AZS.232.2020:32
sp. zn. 10 Azs 232/2020 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce
Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: B. D.,
zast. Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 28. 2. 2020, čj. OAM-512/LE-BA04-LE24-2019, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2020, čj. 18 Az 19/2020-30,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátu, se p ři zn áv á
odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 3 400 Kč, která mu bude proplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Žalobce je občanem Tuniské republiky. V roce 2016 vycestoval do Kataru, kde tři roky
pracoval. Poté se chtěl dostat do Evropy. Z Kataru letěl do Srbska, kam přiletěl 2. 10. 2019.
Na srbsko-maďarské hranici si vyhlédl kamion, v němž se ukryl. Dne 18. 12. 2019 na příjezdu
z ČR zjistila hlídka německé policie, že žalobce se ukrývá ve vnitřním prostoru míchače betonu.
Téhož dne německá policie předala žalobce hlídce Policie ČR. Žalobce byl zajištěn a 23. 12. 2019
mu bylo uloženo správní vyhoštění. Dne 29. 12. 2019 podal žádost o mezinárodní ochranu.
Dne 3. 1. 2020 uvedl, že v Kataru měl trochu problémy, a tak se rozhodl odjet.
Problémy má i v Tunisu. Je zadlužen a věřitel, respektive na něj napojení lidé žalobci vyhrožují.
Dne 10. 1. 2020 dále uvedl, že před odchodem z Tunisu neměl žádné problémy. Pokud by si
na vyhrožování stěžoval, tamní policie by mu prý stejně nepomohla.
[2] Rozhodnutím vydaným dne 28. 2. 2020 žalovaný zamítl žádost o mezinárodní ochranu
jako zjevně nedůvodnou (§16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu). Žalobce podal
proti tomuto rozhodnutí žalobu, kterou krajský soud zamítl v záhlaví specifikovaným rozsudkem.
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodů
dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Soud se prý nedostatečně zabýval jeho situací a ohrožením
na životě.
[4] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele (§104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou
(viz usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[6] Tuniská republika se ve smyslu §2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu a §2 bod 23 vyhlášky
č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, považuje
za bezpečnou zemi původu. Pokud žadatel o mezinárodní ochranu pochází z bezpečné země,
u které se předpokládá, že neporušuje práva vlastních občanů a dodržuje mezinárodní závazky,
leží hlavní odpovědnost na prokázání opaku právě na žadateli (v poslední době např. usnesení
ze dne 23. 9. 2020, čj. 6 Azs 209/2020-29). Pokud se tedy udělení mezinárodní ochrany domáhá
žadatel ze země patřící mezi bezpečné země původu, je jeho úkolem přesvědčit žalovaného,
že žádost nelze zamítnout podle §16 odst. 2 zákona o azylu, ale že jeho mimořádný příběh
odůvodňuje věcné posouzení žádosti podle zákona o azylu.
[7] Jak NSS uvedl výše, stěžovatel uváděl jen problémy se soukromou osobou, bývalým
vojákem, který mu – po tom, co opustil Tunisko – měl prostřednictvím jiných osob vyhrožovat
pro neplacení dluhů. Tunisko je přitom bezpečnou zemí, která je – přes dílčí nedostatky v oblasti
veřejné správy či soudnictví – schopna svým občanům zajistit ochranu ze strany státu.
Během pohovoru tedy stěžovatel neuvedl důvody, které by zpochybnily, že v jeho případě
lze pochybovat o Tunisku jakožto bezpečné zemi původu (k podobné situaci srov. např. usnesení
ze dne 30. 9. 2020, čj. 9 Azs 185/2020-30). Třeba poznamenat, že v předcházejícím řízení ve věci
správního vyhoštění stěžovatel uváděl, že se do Tuniska může vrátit, avšak nechce tak učinit kvůli
tamní ekonomické situaci.
[8] Kasační stížnost proto svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
NSS ji proto odmítl podle §104a s. ř. s. Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá
o §60 odst. 3 větu první ve spojení s §120 s. ř. s.
[9] Podle §35 odst. 10 ve spojení s §120 s. ř. s. zástupci, kterého stěžovateli ustanovil
krajský soud, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Advokát provedl ve věci jeden
úkon právní služby, kterým je sepsání kasační stížnosti, tj. písemné podání soudu ve věci samé
[§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Za úkon právní služby mu náleží mimosmluvní
odměna ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem 5 advokátního tarifu],
která se zvyšuje o paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč [§13 odst. 4 advokátního
tarifu]. Částka 3 400 Kč bude vyplacena z účtu NSS do 30 dnů ode dne právní moci
tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. října 2020
Zdeněk Kühn
předseda senátu