ECLI:CZ:NSS:2016:11.KSS.4.2015:87
sp. zn. 11 Kss 4/2015 - 87
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu složený z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a členů JUDr. Lubomíra Ptáčka, JUDr. Renáty Golkové, JUDr. Pavla Klaila, JUDr. Petra Poledne
a JUDr. Olgy Pouperové projednal v ústním jednání dne 31. 3. 2016, návrh předsedkyně
Obvodního soudu pro Prahu 10 na zahájení kárného řízení ze dne 24. 7. 2015, proti JUDr. M.
S., předsedkyni senátu Obvodního soudu pro Prahu 10, a rozhodl
takto:
I.
JUDr. M. S., nar. X,
předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 10,
s e podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
u z n á v á v i n n o u ,
že zaviněným porušením svých povinností způsobila v období od 1. 8. 2014 do 22. 6. 2015
nedůvodné průtahy v níže uvedených věcech, vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod:
1) sp. zn. 5 C 81/2009, v období od 17. 1. 2015 do 29. 4. 2015
2) sp. zn. 5 108/2009, v období od 1. 8. 2014 do 24. 2. 2015,
3) sp. zn. 19 Nc 2900/2013, v období od 1. 8. 2014 do 9. 2. 2015,
4) sp. zn. 5 C 50/2009, v období od 1. 8. 2014 do 9. 2. 2015,
5) sp. zn. 5 C 38/2001, v období od 1. 8. 2014 do 9. 2. 2015,
6) sp. zn. 5 C 55/95, v období od 1. 8. 2014 do 9. 2. 2015,
7) sp. zn. 5 C 68/2004, v období od 1. 8. 2014 do 9. 2. 2015,
8) sp. zn. 5 C 53/2007, v období od 1. 8. 2014 do 9. 2. 2015,
9) sp. zn. 5 C 68/2007, v období od 1. 8. 2014 do 9. 2. 2015,
10) sp. zn. 5 C 158/2003, v období od 1. 8. 2014 do 21. 10. 2014,
11) sp. zn. 5 C 420/98, v období od 20. 1. 2015 do 9. 2. 2015,
12) sp. zn. 5 C 184/92, v období od 1. 8. 2014 do 14. 1. 2015,
13) sp. zn. 5 C 313/99, v období od 17. 1. 2015 do 21. 5. 2015,
14) sp. zn. 5 C 6/2013, v období od 14. 2. 2015 do 23. 4. 2015,
15) sp. zn. 5 C 64/2013, v období od 7. 11. 2014 do 4. 2. 2015,
16) sp. zn. 5 C 15/2014, v období od 13. 12. 2014 do 1. 4. 2015,
17) sp. zn. 5 C 75/2013, v období od 28. 11. 2014 do 4. 2. 2015,
18) sp. zn. 5 C 51/2014, v období od 10. 9. 2014 do 19. 10. 2014,
19) sp. zn. 5 C 76/2014, v období od 18. 9. 2014 do 19. 10. 2014 a od 12. 1. 2015 do 28. 4. 2015,
20) sp. zn. 5 C 155/2014, v období od 6. 12. 2014 do 5. 2. 2015,
21) sp. zn. 5 C 141/2014, v období od 4. 12. 2014 do 4. 2. 2015,
22) sp. zn. 5 C 133/2014, v období od 23. 11. 2014 do 21. 1. 2015,
23) sp. zn. 22 C 12/2010, v období od 1. 8. 2014 do 16. 1. 2015,
24) sp. zn. 5 C 97/2013, v období od 1. 8. 2014 do 28. 9. 2014 a od 7. 5. 2015 do 22. 6. 2015,
25) sp. zn. 5 C 42/2014, v období od 20. 9. 2014 do 4. 1. 2015,
26) sp. zn. 5 C 135/2014, v období od 16. 11. 2014 do 13. 1. 2015,
27) sp. zn. 5 C 76/2013, v období od 1. 8. 2014 do 28. 9. 2014,
28) sp. zn. 5 C 92/2011, v období od 1. 8. 2014 do 3. 2. 2015,
t e d y
zaviněně porušila povinnosti soudce a ohrozila důvěru ve spravedlivé rozhodování soudu.
t í m s p á c h a l a
kárné provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
z a t o se j í u k l á d á
podle §88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako kárné
opatření snížení platu o 15 % na dobu 12 měsíců, počínaje měsícem následujícím po právní
moci tohoto rozhodnutí.
II.
Podle §11 odst. 1 písm. f) trestního řádu za použití §25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech
soudců, státních zástupců a soudních exekutorů,
s e z a s t a v u j e
řízení, pro skutky spočívající v tom, že
JUDr. M. S., nar. X,
předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 10,
zaviněným porušením svých povinností způsobila nedůvodné průtahy ve věcech vedených
u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod:
1. sp. zn. 5 C 76/2011, v období od 28. 6. 2012 – 12. 11. 2013,
2. sp. zn. 5 C 64/2013, v období od 8. 10. 2013 – 6. 5. 2014,
3. sp. zn. 5 C 178/2013, v období od 16. 12. 2013 – 15. 4. 2014,
4. sp. zn. 5 C 75/2013, v období od 5. 9. 2013 – 6. 5. 2014,
5. sp. zn. 5 C 63/2013, v období od 5. 9. 2013 – 6. 5. 2014,
6. sp. zn. 5 C 55/2012, v období od 12. 1. 2013 – 28. 8. 2013,
7. sp. zn. 5 C 54/2011, v období od 14. 8. 2012 – 19. 5. 2014,
8. sp. zn. 5 C 112/2013, v období od 18. 9. 2013 – 8. 4. 2014,
9. sp. zn. 5 C 71/2012, v období od 3. 9. 2013 – 6. 5. 2014.
10. sp. zn. 5 C 96/2012, v období od 22. 8. 2013 – 6. 5. 2014,
11. sp. zn. 5 C 81/2013, v období od 19. 8. 2013 – 6. 5. 2014,
protože
v tomto rozsahu je vedení kárného řízení nepřípustné.
Odůvodnění:
Návrhem podaným u Nejvyššího správního soudu, jako soudu kárného, dne 29. 7. 2015
bylo zahájeno kárné řízení proti JUDr. M. S., předsedkyni senátu Obvodního soudu pro Prahu
10, působící na civilním úseku tohoto soudu. Z návrhu se podává, že spisovou prověrkou,
provedenou v období od 17. 4. 2015 do 15. 6. 2015, byla celkem v 45 soudních věcech (v návrhu
podrobně popsaných) zjištěna závažná pochybení, spočívající v průtazích v řízení, za které
je zodpovědná JUDr. M. S. (dále též „kárně obviněná“). Ve 14 případech se přitom jednalo o
spisy, ve kterých k průtahům došlo již dříve a kárně obviněná za ně byla rozhodnutím kárného
senátu ze dne 30. 10. 2014, č. j. 11 Kss 5/2014 – 44 (dále též „předcházející kárné rozhodnutí“)
potrestána. Část vytýkaných průtahů (zahrnující i případy výše zmiňované) spočívá v tom, že
kárně obviněná včas nezahájila rekonstrukci ztracených spisů, ačkoliv si této povinnosti musela
být vědoma. Ve zbývajících věcech pak bylo kárně obviněné vytýkáno, že řádně (tedy
v přiměřených lhůtách) nečinila potřebné procesní úkony, směřující ke skončení těchto věcí.
K vytýkaným průtahům v řízení došlo v období, kdy pracovala s menším objemem spisů, neboť
v období od 1. 8. 2014 do 31. 12. 2014 měla stanoven rozsah nápadu 80 %, v souvislosti se
specializací na věci s cizím prvkem; od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015 činila výše nápadu 40 %, neboť
zastupovala po dobu stáže jiného soudce. I přesto kárně obviněná nedostatečně využívala jednací
dny, rozhodovala podprůměrný počet věcí a nadužívala institutu prodloužení lhůty k vyhotovení
rozhodnutí či dokonce vyhotovovala rozhodnutí po uplynutí zákonné lhůty, aniž by požádala o
její prodloužení. Dle názoru kárné navrhovatelky nelze přehlédnout fakt, že předchozí potrestání
kárně obviněné za zaviněné průtahy v řízení na ni nemělo žádný vliv, neboť v průtazích
pokračovala i ve věcech (uvedených pod body 1 - 14 návrhu), kde byla za průtahy v řízení již
předchozím kárným rozhodnutím potrestána. Jde přitom o nerozhodnuté spisy nejstarších
časových řad, dále o věci, kdy nebyl vyhotoven rozsudek od roku 2004, 2006 či 2009, jakož i o
případy, kdy rozsudky vyhotoveny byly, ale nebyly dosud zaslány účastníkům řízení. Kárná
navrhovatelka ve vytýkaných případech spatřuje porušení pracovních povinností soudkyně zcela
výjimečné intenzity a s přihlédnutím k faktu, že se kárného provinění dopustila ještě před
zahlazením předchozího kárného provinění, navrhla uložení kárného opatření, spočívajícího ve
snížení platu o 30 % na dobu 2 let, ve smyslu ustanovení §88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002
Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů
(dále jen „zákon č. 6/2002 Sb.“).
Kárně obviněná se ve svém vyjádření k věci soustředila na rozbor úkonů provedených
v jednotlivých věcech. V převážném rozsahu odmítla, že by k průtahům v řízení došlo, případně
že by za vzniklé průtahy byla odpovědná; v několika případech připustila, že úkony byly
provedeny až po uplynutí judikaturou stanovených akceptovatelných lhůt, dle jejího názoru však
šlo vždy pouze o jejich překročení v nevýznamném rozsahu. Ve věcech uvedených v návrhu
pod položkami 19, 32, 33, 34, 40 a 41 upozornila na fakt, že na přelomu roku 2014 a 2015 čerpala
celkem tři týdny dovolené, a v tomto období ji proto nelze klást nečinnost v jednotlivých
soudních věcech k tíži.
Na nařízeném ústním jednání kárná navrhovatelka zdůraznila, že ač byla kárně obviněná
za průtahy ve věcech uvedených pod body 1 – 14 návrhu již potrestána předcházejícím kárným
rozhodnutím, i nadále otálela s provedením potřebných úkonů; převážně mělo jít o zahájení
rekonstrukce ztracených spisů. Minimálně v době podání předchozího kárného návrhu (květen
2014) si přitom musela být vědoma, že došlo ke ztrátě spisů a že je její povinností provést jejich
rekonstrukci. Rekonstrukce spisů byly zahajovány až po nástupu kárné navrhovatelky do funkce
předsedkyně soudu (únor 2015), kdy dala pokyn k vytvoření spisových obalů a jejich předložení
kárně obviněné; současně s tím bylo kárně obviněné sděleno, že v jejím senátě bude provedena
prověrka. Ani úkony v rámci samotné rekonstrukce spisů nebyly kárně obviněnou prováděny
efektivně a v přiměřených lhůtách. Dle názoru kárné navrhovatelky stáří těchto věcí a povaha
zjištěných deficitů (v některých spisech nebyly po řadu let vyhotoveny, případně doručeny
rozsudky, apod.), měly vést kárně obviněnou k jejich co nejrychlejšímu vyřízení; za této situace
měly být jednotlivé úkony činěny v lhůtách kratších, než je obecně akceptovatelná referenční
lhůta třech měsíců. Ve zbývajících věcech obsažených v kárném návrhu převažují dle kárné
navrhovatelky průtahy při provádění jednoduchých úkonů, a to v situaci, kdy kárně obviněná
vykazovala v některých měsících minimální výkony.
K dotazům kárného senátu kárná navrhovatelka uvedla, že spisová prověrka prováděná
v senátě kárně obviněné vycházela z požadavku Městského soudu v Praze, který vyžaduje,
aby každý rok byla na obvodních soudech provedena prověrka jednoho až dvou soudních
oddělení, vykonávajících agendu C, P či EXE; konkrétní výběr senátů je pak na předsedech
jednotlivých soudů. V roce 2015 byla spisová prověrka provedena ještě v dalším senátu agendy P,
následně byla rozšířena na všechny opatrovnické senáty. Výsledkem bylo uložení jedné výtky.
Výsledky prověrky byly s kárně obviněnou projednány. V té době kárná navrhovatelka neměla
žádné informace o tom, že by se kárně obviněná v rozhodném období nacházela v tíživé životní
situaci; kárně obviněná se jí s osobními problémy nesvěřuje. Na dotaz, zda na obvodním soudě
proběhla též prověrka fungování soudních kanceláří, kárná navrhovatelka odpověděla kladně
s tím, že provedena byla dozorčí úřednicí městského soudu. Prověrka se týkala
agend C a P v roce 2015; zjištěny byly jisté nedostatky (zejména pokud jde o rekonstrukce spisů),
nebylo však celkově zjištěno nic jiného, než co by odpovídalo stavu na jiných obvodních
soudech.
Kárně obviněná ve své výpovědi uvedla, že se již od podzimu roku 2014 cítí být
pod velkým tlakem, neboť intenzivně pečovala o svého těžce nemocného otce, který před
nedávnem zemřel. Cítí se být celkově vyčerpaná, k čemuž přispěl i stres související s předchozím
kárným řízením a její následnou snahou dát své soudní oddělení do pořádku. V zaměstnání
zůstávala často do večera, cítí však, že již narazila na limity svých možností. Pokud jde o míru
pracovního zatížení, kárně obviněná upozornila, že ač dostávala menší procento nápadu agendy
C, v roce 2013 ještě vyřizovala agendu L. Nejde sice o agendu zvlášť složitou, je však potřeba
vyřídit velké množství věcí. V roce 2013 tak při nápadu celkem 615 věcí této agendy vyřídila
585 věcí, což doložila příslušným výpisem. Od června 2014 do června 2015 zastupovala
též nepřítomnou soudkyni v jiném senátu, a to nikoliv jen formálně, neboť zde skončila zhruba
40 - 50 věcí, nikoliv bagatelních. Ke své výkonnosti kárně obviněná uvedla, že uznává, že ta byla
ve 2. pololetí roku 2014 horší; v té době měla nicméně v běhu pouze zhruba 80 věcí a není tedy
reálné, aby končila 50 věcí měsíčně. Poté, co jí byl nápad zvýšen, jsou jí přidělovány také civilní
věci s cizím prvkem; v těchto případech je příprava spisu z povahy věci komplikovanější a je tedy
nereálné uvažovat o tom, že věc bude skončena do tří měsíců od nápadu. Dále kárně obviněná
uvedla, že v posuzovaném období nefungovala odpovídajícím způsobem soudní kancelář.
Důvodem byla zejména značná fluktuace jak na pozici vedoucí kanceláře, tak i referentek; tomu
pak odpovídaly i nedostatky, které se projevily i na výsledcích práce kárně obviněné. Co se týče
několika případů, v nichž je kárným návrhem vytýkáno nedodržení lhůty stanovené
pro vypracování rozhodnutí, zde kárně obviněná namítla, že se jednalo primárně o chybu
rejstříkové referentky, která vyhlášení rozhodnutí nepoznamenala do systému ISAS. Při množství
věci, které má soudce běžně rozpracováno, nelze očekávat, že si udrží reálnou kontrolu
nad všemi spisy bez toho, že by vycházel z údajů soudní evidence. Kárně obviněná považuje
za prokázané, že jakmile byl záznam do systému ISAS proveden, bezodkladně příslušná
rozhodnutí vyhotovila a dala pokyn k jejich vypravení. Tvrzení, že předchozí rozhodnutí kárného
senátu na ni nemělo žádný vliv, kárně obviněná odmítla. Poukázala na fakt, že řada vytýkaných
průtahů spadá ještě do doby před předchozím kárným rozhodnutím. Znovu zdůraznila,
že se snažila dát věci do pořádku, to se jí však pro značnou osobní zátěž a celkové vyčerpání zcela
nepodařilo. V této souvislosti uznala, že se některých pochybení ve smyslu kárného návrhu
skutečně dopustila, není však neomylná a vzniklého stavu lituje.
Na dotaz kárného senátu, z jakého důvodu nepřistoupila k rekonstrukci spisů za situace,
kdy o jejich ztrátě věděla a za nečinnost při jejich rekonstrukci již byla potrestána, kárně obviněná
uvedla, že stále doufala, že se spisy najdou. Dle jejího názoru nedošlo k fyzické ztrátě spisů,
ale pouze k tomu, že dočasně vyšly z evidence, což se v několika konkrétních případech
i potvrdilo, včetně jednoho spisu pojatého do kárného návrhu. Předmětné spisy se pokoušela
najít; vydala usnesení o zahájení rekonstrukce, která dala (bez spisových obalů) na kancelář. Zda,
případně jaké další úkony v této souvislosti prováděla, nebyla schopna uvést. Upozornila
nicméně, že ani účastníci při provádění rekonstrukce neposkytovali dostatečnou součinnost;
provádět rekonstrukci pouze dle údajů ISAS přitom nebylo možné. K dotazu, zda již před rokem
2014 soudila civilní agendu s cizím prvkem, kárně obviněná uvedla, že nikoliv. Na dotaz,
zda si u vedení soudu či soudcovské rady stěžovala na nedostatky ve fungování soudní kanceláře,
kárně obviněná uvedla, že oficiálně ne. Svůj postoj vysvětlila tím, že konkrétní nedostatky
obvykle vyšly najevo až za situace, kdy příslušná pracovnice (pro již zmiňovanou vysokou
fluktuaci) v kanceláři nepracovala. Co se týče zajištění pomocného personálu, kárně obviněná
uvedla, že v posuzovaném období neměla k dispozici vyššího soudního úředníka ani asistenta;
nějací justiční čekatelé na soudě působili, nikoliv však na civilním úseku. K celkovému zlepšení
tohoto stavu došlo až od poloviny roku 2015.
K dotazu kárné navrhovatelky, zda mohla z pozice místopředsedkyně soudu ovlivnit
personální situaci na kanceláři, kárně obviněná uvedla, že tuto možnost měla, nicméně
pro již zmiňovanou vysokou fluktuaci pracovnic nebylo možné přijmout nějaké efektivní řešení.
Umístění asistentů na jednotlivé úseky obvodního soudu ovlivnit nemohla. Na dotaz, zda v době,
kdy zastupovala dočasně nepřítomnou soudkyni, ji tato soudkyně pomáhala s vyřizováním věcí,
kárně obviněná uvedla, že JUDr. G. připravila z vlastní iniciativy zhruba pět konceptů usnesení,
koncepty meritorních rozhodnutí však nikoliv.
V rámci nařízeného ústního jednání byly předsedou senátu sděleny výsledky přípravného
šetření, provedeného v souladu s ustanovením §13 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech
soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
č. 7/2002 Sb.“).
Kárný senát si především od kárné navrhovatelky vyžádal předložení spisů, ve kterých
je kárně obviněné vytýkána nečinnost. S výjimkou tří případů byly všechny spisy předloženy
v originálech; v případě spisu sp. zn. 5 C 42/2012 (položka 27 kárného návrhu) se jednalo pouze
o evidentně neúplnou fotokopii spisu. S výjimkou uvedeného spisu lze konstatovat, že popis
skutkového stavu věci vyplývající z kárného návrhu v zásadě odpovídá obsahu jednotlivých spisů;
pouze v případě spisu sp. zn. 5 C 158/2013 (položka 10 kárného návrhu) byla zjištěna absence
některých referátů k realizovaným úkonům v části posuzovaného období (podrobněji viz dále).
Konkrétní obsah jednotlivých předložených spisů bude podán následně, v rámci vyhodnocení
úkonů kárně obviněné v jednotlivých případech. Ve všech případech byl kárnému senátu
předložen též výpis ze systému ISAS, dokumentující pohyb a umístění jednotlivých
posuzovaných spisů ve sledovaném období.
Kárnému senátu byl dále předložen prověrkový spis Obvodního soudu pro Prahu 10
zn. 39 Spr 271/2015, dokládající průběh spisové prověrky v senátě kárně obviněné, na kterou
se odvolává kárný návrh. Z jeho obsahu se podává, že prověrka byla provedena v souladu
s požadavkem Městského soudu v Praze na provádění periodických prověrek vytipovaných
občanskoprávních senátů jednotlivých obvodních soudů. Výběr senátu kárně obviněné
je odůvodněn zjištěnými údaji o stavu věcí v jednotlivých senátech a potřebou prověřit stav
senátu 5 C v návaznosti na výsledky předcházejícího kárného řízení. Celkem bylo prověřeno
79 soudních věcí, včetně všech věcí zahrnutých do kárného návrhu. Ke kontrole byly vybrány
spisy napadlé do 30. 6. 2014, jakož i dosud nevyřízené věci, projednané v rámci předchozího
kárného řízení; do prověrky byly zahrnuty též další, náhodně vybrané spisy. Pokud jde o závěr
této prověrky, kárná navrhovatelka konstatovala, že i nadále přetrvávají problémy konstatované
již v předcházejícím rozhodnutí kárného senátu. V řadě případů nečinnost JUDr. S. pokračuje, a
to i ve věcech, kde nebyla vyhotovena rozhodnutí vydaná v roce 2004, 2006 a 2009;
k rekonstrukci ztracených spisů bylo přistoupeno až po nástupu kárné navrhovatelky do funkce
předsedkyně soudu. Přestože byl kárně obviněné poskytnut prostor k odstranění nedostatků,
za které již byla potrestána předchozím kárným rozhodnutím, ke zlepšení situace v senátu
nedošlo. V této souvislosti byla též konstatována nízká výkonnost kárně obviněné v roce 2014,
a to 14 věcí (červen), 14 věcí (červenec), 23 věcí (srpen), 27 věcí (září), 23 věcí (říjen), 10 věcí
(listopad) a 2 věci (prosinec). V roce 2015 byly konstatovány následující výkony kárně obviněné:
28 věcí (leden), 41 věcí (únor), 70 věcí (březen), 54 věcí (duben) a 35 věci (květen). Celkový počet
neskončených věcí v senátě kárně obviněné činil ke dni 31. 5. 2015 153 věcí.
Dále si kárný senát vyžádal předložení osobního spisu JUDr. S. Z jeho obsahu vyplývá, že
soudkyní je od roku 1993, přičemž po celou dobu působí u Obvodního soudu pro Prahu 10.
Počínaje dnem 1. 7. 2004 byla pověřena výkonem funkce místopředsedkyně soudu pro
občanskoprávní úsek; dne 1. 12. 2014 byla do této funkce jmenována. Ke dni 16. 6. 2014 kárně
obviněná na funkci místopředsedkyně soudu rezignovala. Z obsahu osobního spisu nejsou patrny
žádné výtky ani jiné výhrady k její práci, s výjimkou předcházejícího kárného postihu z roku 2014.
Kárnému senátu je z jeho úřední činnosti známo, že rozhodnutím ze dne 30. 10. 2014,
č. j. 11 Kss 5/2014 - 44, uznal JUDr. S. vinnou za průtahy vzniklé zaviněným porušením jejích
soudcovských povinností, a to celkem ve 26 případech. Za toto kárné provinění ji bylo uloženo
kárné opatření ve formě snížení platu o 10 % na dobu 3 měsíců. Část konstatovaných průtahů se
týkala situace, kdy došlo ke ztrátě soudního spisu, aniž by na tento fakt bylo ze strany kárně
obviněné jakkoliv reagováno; zejména nedošlo k zahájení rekonstrukce spisu. Celkem 7 věcí
tohoto typu (kde byla JUDr. S. uznána vinnou za vyvolání průtahů v řízení) je i předmětem nyní
podaného kárného návrhu. V 11 případech byly konstatovány průtahy přesahující 2 roky, v 6
případech přesahující 1 rok. Uložení kárného opatření při spodní hranici zákonného rozpětí
odůvodnil kárný senát především tím, že kárně obviněná projevila nad nedostatky ve své práci
dostatečnou sebereflexi a přihlédl též k její dosavadní bezúhonnosti a kladnému hodnocení jejich
lidských a odborných kvalit tehdejším vedením soudu.
Z předchozího kárného řízení je kárnému senátu také známo, že kárně obviněné
byl (jakožto místopředsedkyni soudu pro občanskoprávní úsek) v roce 2013 nápad věcí stanoven
v rozsahu 20 % (současně s přidělením některých okrajových agend), v průběhu roku došlo
k jeho zvýšení na 30 %, koncem roku pak na 50 %. V souvislosti s rezignací kárně obviněné
na funkci místopředsedkyně soudu jí byl změnou rozvrhu práce s účinností ke dni 23. 6. 2014
nápad věcí zvýšen na 80 %; současně s tím ji byla zřízena specializace na věci s mezinárodním
prvkem. Z rozvrhu práce pro rok 2015, dostupného na webových stránkách Obvodního soudu
pro Prahu 10, bylo dále zjištěno, že kárně obviněné byl nápad v agendě C s cizím prvkem
stanoven v období do 30. 6. 2015 v rozsahu 50 % celkového nápadu (připadajícího na jeden
občanskoprávní senát se specializací); procento dorovnávaného nápadu (připadajícího na jeden
občanskoprávní senát bez specializace) byl v této době stanoven v rozsahu 40 %. Dále byl kárně
obviněné přidělován nápad v agendě EVC a EVET, a to v rozsahu 100 %. Další soudkyně
vyřizující civilní agendu s cizím prvkem, Mgr. A. D.-G. (senát 34 C) měla v období do 30. 6. 2015
nápad věcí C s cizím prvkem v rozsahu 80 %, obecná civilní agenda jí přidělována nebyla.
Zatížení v agendě EVC a EVET odpovídalo zatížení kárně obviněné. Třetí ze soudkyň,
vykonávajících v období od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015 civilní agendu s cizím prvkem, JUDr. H. K.
(senát 46 C) měla v agendě s cizím prvkem nápad 100 % a v civilní agendě 80 %; nápad v agendě
EVC byl stanoven v rozsahu 100 %, agenda EVET ji v tomto období přidělována nebyla.
Kárný senát si konečně od soudcovské rady Obvodního soudu pro Prahu 10 vyžádal
též její stanovisko ke kárnému návrhu. Z vyjádření ze dne 1. 2. 2016, zn. 39 Spr 627/2015
se podává, že JUDr. S. byla v letech 2014 a 2015 zatížena nápadem odpovídajícím nápadu
ostatních soudců, a to i soudců se specializací na věci s cizím prvkem. Pokud jde o pracovní
podmínky na civilním úseku soudu v roce 2014, soudci v této době neměli k dispozici žádný
administrativní personál, vyjma rejstříkové vedoucí, která fakticky vykonávala i funkci
zapisovatelky. Soudci neměli k dispozici ani vyšší soudní úřednici ani asistenta; celou agendu
si zpracovávali prakticky sami, od počátečního vyměření soudního poplatku až do vyznačení
právní moci a porozsudkové agendy. V roce 2015 se pracovní podmínky soudců zlepšily
a JUDr. S., stejně jako ostatním soudcům civilního úseku, byl od 1. 6. 2015 přidělen asistent,
v rozsahu jednoho týdne v měsíci. Od 1. 5. 2015 byla k vyznačování právních mocí a zpracování
porozsudkové agendy zajištěna všem soudcům pomoc vyššího soudního úředníka. Pokud jde
o plnění pracovních povinností kárně obviněnou, soudcovská rada konstatovala,
že se jmenovanou nebyly žádné problémy s množstvím vyřízených věcí, přičemž kvalitu
rozhodování není soudcovská rada oprávněna zkoumat. Kvantitativní výkonnost JUDr. S.
považuje soudcovská rada za srovnatelnou s výkonností ostatních kolegů. Soudcovská rada
považuje JUDr. S. za zkušenou soudkyni s odpovídajícími právními znalostmi. Také při výkonu
její funkce místopředsedkyně se soudcovská rada nesetkala s žádnými problémy v její práci, ani
v komunikaci.
U nařízeného jednání předložila kárně obviněná jako důkaz výpis z evidence skončených
věcí za období 1. pololetí roku 2015 v senátech Obvodního soudu pro Prahu 10, vykonávajících
civilní agendu s cizím prvkem. Z jeho obsahu se podává, že kárně obviněná v tomto období
vyřídila celkem 250 věcí, v senátě 46 C (JUDr. K.) bylo vyřízeno 254 věcí a v senátě
34 C (Mgr. D.-G.) 285 věcí.
Kárná navrhovatelka dále navrhla, aby bylo dokazování doplněno výslechem
místopředsedkyně soudu JUDr. Z. a také částí odůvodnění předcházejícího kárného rozhodnutí.
Kárný senát těmto návrhům nevyhověl, neboť podstatný obsah odůvodnění předchozího
kárného rozhodnutí byl sdělen již v rámci provedeného dokazování; navrhovaný výslech
svědkyně pak považoval za nadbytečný, neboť by nemohl přispět k bližšímu objasnění skutků
vytýkaných kárným návrhem.
Ve svém závěrečném návrhu kárná navrhovatelka uvedla, že zejména průtahy vytýkané
pod body 1 – 14 kárného návrhu považuje za zcela výjimečné z hlediska jejich závažnosti;
ve dvou z těchto věcí byl navíc již podán Ministerstvu spravedlnosti návrh na odškodnění.
Apelovala na kárný senát, aby i přes osobní problémy kárně obviněné bylo jejímu návrhu
vyhověno, a to i pokud jde o uložení kárného opatření. Dle jejího názoru by tím byl vydán jasný
signál ostatním soudcům, že takto závažná pochybení při plnění soudcovských povinností budou
odpovídajícím způsobem potrestána.
Kárně obviněná ve svém závěrečném slovu uvedla, že se nepovažuje za nekvalitního
soudce; pokud by tomu tak bylo, jistě by jí nebyla vedením soudu svěřena tak náročná agenda,
jakož jsou civilní spory s cizím prvkem.
Kárný senát se zabýval nejprve tím, zda byl návrh podán v rámci otevřených lhůt,
vyplývajících z ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., dle kterého musí být návrh
na zahájení kárného řízení podán nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl
o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu, nejpozději však do tří let
ode dne spáchání kárného provinění. Jelikož prověrka spisů JUDr. S. proběhla v období dubna až
června 2015, přičemž návrh na zahájení kárného řízení byl kárnému soudu doručen dne
29. 7. 2015, lze subjektivní lhůtu k podání návrhu považovat za dodrženou. Pokud jde o lhůtu
objektivní, i ta byla ve všech případech vytýkané nečinnosti zachována, neboť tato období
nezasahují více jak tří roky před podání kárného návrhu.
Dále kárný senát ve svých úvahách zohlednil existenci předcházejícího kárného
rozhodnutí a zabýval se jeho možnými dopady do nyní projednávané věci. Jak bylo již výše
konstatováno, předchozím kárným rozhodnutím byla kárně obviněná uznána vinnou,
že zaviněným porušením svých povinností způsobila nedůvodné průtahy v celkem 26 soudních
věcech vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10, a to v období od 27. 7. 2011 do 31. 7. 2014.
Za toto kárné provinění ji bylo uloženo kárné opatření ve formě snížení platu o 10 % na dobu tří
měsíců a nedošlo tedy dosud k jeho zahlazení (§24 zákona č. 7/2002 Sb.).
K povaze kárného provinění, jak je definováno v §87 zákona č. 6/2002 Sb.,
se v minulosti (v době kdy vykonával též funkci kárného soudu) opakovaně ve své judikatuře
vyjádřil Nejvyšší soud. Z jeho rozhodnutí ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. 1 Skno 17/2008 se podává,
že „skutková podstata kárného provinění je konstruována jinak, než je tomu např. v trestním zákoně nebo
v zákoně o přestupcích“. Jsou-li soudci vytýkány průtahy v jemu svěřených věcech, je „[s]kutková
podstata kárného provinění (…) naplněna zaviněnými průtahy v uvedeném období byť jen v jediné věci,
měly-li za následek ohrožení důvěry v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, samozřejmě
za splnění i hmotněprávní podmínky kárného provinění, tj. určitého stupně závažnosti (společenské nebezpečnosti).
Došlo-li ve vymezeném období k zaviněným průtahům ve více věcech, které pro určitost a přesnost je nutno
v návrhu na zahájení kárného řízení a posléze i v rozhodnutí kárného soudu uvést, má to pak vliv pouze
na rozhodnutí o uložení kárného opatření. Znamená to tedy, že pokud ve vymezeném období soudce zavinil
průtahy ve více věcech, nejde v každé této věci o samostatný skutek kárného provinění, nýbrž o pokračování
v neplnění soudcovských povinností (na rozdíl od §12 odst. 12 tr. ř., podle kterého se skutkem rozumí též dílčí
útok pokračujícího trestného činu). Proto není na místě zvažovat aplikaci těch ustanovení trestního řádu
(ve smyslu §25 zákona č. 7/2002 Sb.), která mají svá specifická uplatnění ve vztahu k institutu trestního
práva hmotného (zde míněn především zvláštní způsob řízení uplatňující se při rozhodování o pokračování
v trestném činu – 37a tr. z., §12 odst. 12, §11 odst. 2 tr. ř., §89 odst. 3 tr. z.). Z uvedeného vyplývá,
že v kárném řízení nelze aplikovat teorii pokračování tak, jak je uplatňována v trestním řízení.“ Tento právní
náhled byl kárnou judikaturou Nejvyššího soudu zastáván konstantně (srov. například rozhodnutí
ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. 1 Skno 8/2006) a ani Nejvyšší správní soud, jako soud kárný, nevidí
důvod se od něj odchylovat.
Z pohledu citované judikatury je zřejmé, že v nyní projednávané věci nelze postihnout
vytýkanou nečinnost kárně obviněné (byla-li by prokázána, respektive bylo-li by prokázáno,
že vedla ke vzniku průtahů v řízení) v období, ve kterém byla již za typově stejný skutek
potrestána předcházejícím kárným rozhodnutím. Opačný přístup by vedl k tomu, že by byla
opětovně vyvozována kárná odpovědnost téže osoby za skutek, za který již byla dříve potrestána.
Takový postup by byl v příkrém rozporu se zásadou zákazu dvojího trestání pro týž skutek
(ne bis in idem), jak vyplývá z čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, v §11 odst. 1
písm. f), g) a h) t r. ř. a §11a tr. ř. (aplikovatelných na danou věc za použití §25 zákona
č. 7/2002 Sb.) a konečně též čl. 14 odst. 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických
právech a čl. 4 odst. 1 protokolu č. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z uvedeného důvodu se tedy kárný senát v případech, kdy vytýkaná nečinnost zasahovala
i před datum 31. 7. 2014, tímto obdobím nezabýval. V případech, kdy vytýkané období nečinnosti
plně spadalo do doby, kdy byla již kárně obviněná za zavinění průtahů v řízení potrestána, bylo
vyloučeno zabývat se stavem těchto soudních věcí per se; v těchto případech tedy kárnému senátu
nezbylo, než kárné řízení pro překážku ne bis in idem zastavit, ve smyslu ustanovení §11 odst. 1
písm. f) tr. ř., za použití ustanovení §25 zákona č. 7/2002 Sb. (výrok II. rozhodnutí).
Pokud jde o zbývající případy vytýkané nečinnosti kárně obviněné, je třeba nejprve uvést,
že jsou-li soudci jako kárné provinění (§87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.) vytýkány průtahy
v jemu svěřených věcech, tedy nedostatečná snaha o to, aby věci byly co nejrychleji projednány
a rozhodnuty a účastníkům řízení tak byla poskytnuta rychlá a účinná ochrana jejich práv (viz §6
a §100 odst. 1 občanského soudního řádu), je úkolem kárného senátu nejprve ověřit, že kárným
navrhovatelem tvrzená nečinnost (a její rozsah) v jednotlivých věcech reálně nastala; následně
je nutno posoudit, zda takto případně zjištěná období nečinnosti již překračují určitou
akceptovatelnou mez, a je-li splněna i tato podmínka, je nutné ještě zhodnotit, zda lze tyto
objektivně existující průtahy v řízení klást za vinu právě kárně obviněnému soudci.
Kárný senát, poté co shledal, že doba tvrzené nečinnosti JUDr. S. v jednotlivých soudních
věcech v zásadě odpovídá tvrzení kárné navrhovatelky, se dále zabýval tím, zda tato doba
nepřesahuje v jednotlivých případech akceptovatelnou mez, tedy lze-li v jednotlivých případech
hovořit o existenci průtahů v řízení. Není pochyb o tom, že práce soudce je činností navýsost
intelektuální a kreativní, která se ze své povahy vzpírá možnosti jakéhokoliv normování, či jiným
snahám o stanovení pevných lhůt, v jejichž rámci měl být ten který úkon v řízení učiněn. Přestože
zákonodárce v některých případech stanovil nejen lhůty pro vydání rozhodnutí ale i lhůty pro
provedení jiných úkonů, směřujících ke skončení věci (viz například §181 odst. 3 trestního řádu),
obecně platí, co bylo vysloveno výše; občanský soudní řád (dle kterého bylo postupováno ve
všech posuzovaných případech) vyslovuje pouze obecný požadavek, aby účastníkům byla
poskytnuta rychlá a účinná ochrana jejich práv (§6 a §100 odst. 1 citovaného zákona). Nelze
přitom reálně očekávat, že vždy a ve všech soudních řízeních na sebe budou jednotlivé úkony
soudce (či jím pověřené osoby) plynule navazovat, a je tedy nutno vždy individuálně stanovit
určitou hranici, kdy existující nečinnost již atakuje požadavek na co nejrychlejší projednání a
rozhodnutí věci, vyslovený obecně pro všechny typy soudního řízení v ustanovení §79 odst. 1
zákona č. 6/2002 Sb. Z tohoto pohledu tedy v některých případech může být za průtah v řízení
považována nečinnost po dobu i jen několika týdnů, v jiných případech bude nečinnost
akceptovatelná i v řádech řady měsíců.
Kárná judikatura se při posuzování této otázky ustálila na názoru, že za průtah lze
považovat nejen případy nečinnosti absolutní, tedy situace, kdy v posuzovaném období neučinil
soudce ve spisu žádný úkon, ale i případy, kdy sice takový úkon učiněn byl, avšak nešlo o úkon,
který by mohl reálně směřovat ke skončení věci; tyto modality je nutno důsledně odlišovat.
Posuzování případů posledně uvedených je v praxi velmi obtížné, neboť soudce má při řešení
případu možnost postupovat různými způsoby. Zvolí-li postup, který se zpětně jeví jako
nevhodný, či nestandardní, nemusí jít nutně o jeho pochybení, tím méně pak o jeho zaviněné
neplnění povinností soudce. Aby na takový úkon mohlo být nahlíženo tak, že byl učiněn
ve zjevném rozporu s požadavkem zákona na co nejrychlejším projednání a rozhodnutí věci,
muselo by se jednat o zjevný exces ve smyslu jeho evidentní iracionality, účelovosti (ryze
formálně provedený úkon, který byl učiněn jen proto, aby došlo k přerušení stávající nečinnosti),
apod. Jinak řečeno, je-li konkrétní postup v řízení výlučně věcí úvahy soudce, pak i za situace,
kdy volí v konkrétním případě méně vhodné kroky (úkony), nelze od existence takových úkonů
odhlédnout, nepřekračují-li hranici, kdy lze hovořit o zcela neefektivním způsobu vedení řízení.
Při hodnocení těchto úkonů je také nutno přihlédnout ke kontextu posuzovaného soudního
řízení, neboť i neefektivní úkony, které nedosahují intenzity výše popsané, mohou ve svém
vzájemném kontextu vést k závěru, že soudce nevedl řízení dostatečně soustředěně, důsledně
a veden snahou věc efektivně skončit; i v těchto případech pak nelze vyloučit, že by takový
postup soudce mohl být hodnocen jako zaviněné porušení jeho povinností. Současně je však
nutno upozornit, že není-li zcela nepochybné, že se posuzovaný úkon soudce zcela vymyká
racionálnímu postupu v soudním řízení, je nutno aplikovat obecnou zásadu trestního procesu,
a to zásadu in dubio pro reo.
Jde-li o případy nečinnosti absolutní (tedy nebyl-li v posuzovaném období učiněn
soudcem žádný úkon), zde kárný senát zastává konstantně názor, že je nutno odlišovat případy,
kdy standardní postup v soudním řízení předpokládal učinění úkonu jednoduchého, spíše
administrativní povahy, u něhož nebylo třeba právní úvahy, od případů, kdy byla věc již způsobilá
k meritornímu projednání či k vydání jiného rozhodnutí, tedy případu, kdy se soud již zabýval
(měl zabývat) skutkovým a právním hodnocením věci, tedy tím, co tvoří jádro soudcovské
činnosti. Jakkoliv nelze stanovit obecně platnou a neměnnou časovou hranici nečinnosti,
od níž by bylo možné již dovozovat intenzitu kárné odpovědnosti soudce, v případě, kdy měl být
proveden pouze jednoduchý úkon (vybrání soudního poplatku, rozeslání podání účastníkům
řízení, apod.), hranicí za níž již nečinnost soudce není možné akceptovat, bývá obvykle lhůta
tří měsíců (viz například rozhodnutí tohoto soudu ze dne 22. 6. 2011, 11 Kss 11/2009 – 224
a ze dne 20. 3. 2014, č. j. 16 Kss 9/2013 - 91); znovu je však nutno připomenout,
že jde o časovou hranici orientační, která může být korigována s ohledem na konkrétní
charakteristiky posuzovaného případu. V případech, kdy se nejedná o nečinnost tohoto druhu
(tedy nečinnost při provádění jednoduchých úkonů), je stanovování jakýchkoliv časových hranic
z povahy věci vyloučeno a tyto situace tak musí být posuzovány vždy přísně individuálně,
a to zejména z pohledu celkového zatížení soudce, stáří posuzované věci, dodržování časových
řad při vyřizování věcí, výkonnosti soudce, atd.
Z výše uvedených východisek tedy kárný senát přistoupil k hodnocení jednotlivých
případů vytýkané nečinnosti.
1. sp. zn. 5 C 81/2009 (nečinnost vytýkána od 16. 12. 2014 do 30. 4. 2015). Věc (žaloba
na náhradu škody proti dvěma žalovaným) napadla (dle údajů ISAS) kárně obviněné dne
24. 6. 2009. Dne 25. 11. 2013 obdržel soud sdělení, že žalovaný 2) v mezidobí zemřel. Dne
21. 5. 2014 vydala kárně obviněná usnesení o přerušení řízení, které odůvodnila
úmrtím žalovaného 2) s tím, že bude zjišťován okruh jeho dědiců. Následoval pokyn kárně
obviněné ze dne 9. 9. 2014 k odeslání žádosti dědickému soudu o zaslání rozhodnutí ve věci
projednání dědictví po žalovaném 2) s doložkou právní moci. Toto usnesení bylo (spolu
se spisem) předloženo (dle údajů ISAS) kárně obviněné dne 7. 10. 2014. Z jeho obsahu
vyplývá, že dědické řízení bylo zastaveno podle ustanovení §125h odst. 2 o. s. ř.,
neboť zůstavitel zanechal majetek nepatrné hodnoty, který byl vydán obstaravateli jeho
pohřbu. Dle údajů ISAS byl spis dále v období od 13. 10. 2014 do 16. 12. 2014
u místopředsedkyně soudu. Poté následují dva úřední záznamy kárně obviněné, dle kterých
je spis téhož soudu sp. zn. 5 C 4/2009 u Nejvyššího soudu s dovoláním (není zřejmé, o jaký
spis jde – pozn. kárného senátu). Dalším úkonem kárně obviněné je až žádost ze dne
30. 4. 2015, adresovaná dědickému soudu; kárně obviněná požádala o zaslání listiny,
z níž by bylo možné zjistit okruh dědiců žalovaného 2). Kárný senát tento skutkový stav
vyhodnotil tak, že kárně obviněné již od 7. 10. 2014, kdy obdržela usnesení dědického soudu,
muselo být zřejmé, že jím není určen okruh (v úvahu připadajících) dědiců, neboť
obstaravatel pohřbu, kterému bylo vydáno dědictví nepatrné hodnoty, dědicem být nemusí.
Za této situace měla úkon ze dne 30. 4. 2015 (žádost o zaslání listiny, z níž by bylo možné
zjistit okruh dědiců) učinit bez zbytečného odkladu již v návaznosti na zmiňované usnesení
dědického soudu. Obhajobu kárně obviněné, dle které byl v období od 14. 1. 2015
do 10. 3. 2015 spis na lhůtě, neboť čekala na výsledek jiného řízení, v němž měla být
vyřešena předběžná otázka (míra zavinění účastníků dopravní nehody, kdy předmětem nyní
posuzovaného soudního řízení byla otázka uplatněné náhrady škody z této nehody)
a nemohlo tedy v tomto období dojít k průtahům v řízení, kárný senát neakceptoval.
Dle názoru kárného senátu bylo povinností kárně obviněné bez průtahů zjistit okruh dědiců
žalovaného 2), s nimiž bude v řízení dále pokračováno, a to bez ohledu na to, zda v té době
existovaly jiné faktické překážky dočasně bránící meritornímu rozhodování ve věci.
Bezdůvodné odkládání předmětného procesního úkonu již samo o sobě implikuje možnost
vzniku průtahů v řízení; kárně obviněná navíc ani plausibilně nevysvětlila, proč k tomuto
kroku přistoupila až dne 30. 4. 2015, a to za situace, kdy v období od 7. 10. 2014
do 30. 4. 2015 minimálně dvakrát se spisem pracovala (viz učiněné úřední záznamy) a měla
si tedy být nutnosti rozhodnout před dalším meritorním projednáváním věci o procesním
nástupnictví žalovaného 2) vědoma. S ohledem na skutečnost, že předmětná soudní věc
napadla u obvodního soudu již dne 24. 6. 2008, a v posuzovaném období se tak jednalo
o věc starší šesti let, kárný senát neaplikoval na tento případ obvyklou referenční hodnotu
třech měsíců, určenou k provedení jednoduchých úkonů, ale tuto hodnotu zkrátil na dobu
jednoho měsíce. Za této situace lze tedy hovořit o existenci průtahů v řízení v době
od 17. 1. 2015 (jeden měsíc poté, co byl spis kárně obviněné vrácen místopředsedkyní soudu)
do 29. 4. 2015.
2. sp. zn. 5 C 108/2009 (nečinnost vytýkána od 1. 8. 2014 do 25. 2. 2015). Jedná se o ztracený
spis, kdy za nečinnost, spočívající v nezahájení jeho rekonstrukce, byla kárně obviněná již
předchozím kárným rozhodnutím potrestána. Ve vytýkaném období neučinila kárně
obviněná v tomto směru žádný úkon; prvním úkonem je až usnesení o zahájení rekonstrukce
spisu ze dne 25. 2. 2015. Pokud jde o obhajobu kárně obviněné, poukazující na potíže
při provádění rekonstrukce spisu, tyto skutečnosti jsou z hlediska vytýkaného období zcela
irelevantní, neboť vytýkána je nečinnost při samotném zahájení rekonstrukce. Vzhledem
k tomu, že kárně obviněná fakticky svou nečinností plynule navázala na předchozí nečinnost,
za níž byla shledána odpovědnou již předcházejícím kárným rozhodnutím, kárný senát
zde neaplikoval žádnou referenční hodnotu, určenou pro provádění jednoduchých úkonů.
Průtahy v řízení byly tedy shledány v období od 1. 8. 2014 do 24. 2. 2015.
3. sp. zn. 19 Nc 2900/2013 (nečinnost vytýkána od 1. 8. 2014 do 10. 2. 2015). Jedná
se o ztracený spis, kdy za průtahy při nezahájení jeho rekonstrukce byla kárně obviněná
již potrestána předcházejícím kárným rozhodnutím. Tvrzení kárně obviněné,
že v posuzovaném období činila úkony k dohledání spisu, nebylo nikterak prokázáno; nadto
jí muselo být již z předcházejícího kárného rozhodnutí zřejmé, že jakékoliv další prodlení
se zahájením rekonstrukce spisu bude považováno za další průtahy v řízení. Stejně
irelevantní je též její argumentace, poukazující na fakt, že po rekonstrukci spisu byl návrh
vzat zpět a řízení bylo zastaveno. Tato skutečnost nemá s vytýkanou nečinností
při nezahájení rekonstrukce spisu žádnou souvislost. S ohledem na fakt, že kárně obviněná
vydala usnesení o zahájení rekonstrukce spisu až dne 10. 2. 2015, lze (opět bez přičtení
jakékoliv referenční hodnoty k provedení jednoduchého úkonu – viz bod 2.) hovořit
o existenci průtahů v řízení v období od 1. 8. 2014 do 9. 2. 2015.
4. sp. zn. 5 C 50/2009 (nečinnost vytýkána od 1. 8. 2014 do 10. 2. 2015). Věc po skutkové
stránce prakticky identická s věcí sp. zn. 19 Nc 2900/2013; lze proto hovořit o existenci
průtahů v řízení v období od 1. 8. 2014 do 9. 2. 2015.
5. sp. zn. 5 C 38/2001 (nečinnost vytýkána od 1. 8. 2014 do 10. 2. 2015). Věc po skutkové
stránce prakticky identická s věcí sp. zn. 19 Nc 2900/2013; lze proto hovořit o existenci
průtahů v řízení v období od 1. 8. 2014 do 9. 2. 2015.
6. sp. zn. 5 C 55/95 (nečinnost vytýkána od 1. 8. 2014 do 10. 2. 2015). Věc po skutkové
stránce prakticky identická s věcí sp. zn. 19 Nc 2900/2013; lze proto hovořit o existenci
průtahů v řízení v období od 1. 8. 2014 do 9. 2. 2015.
7. sp. zn. 5 C 68/2004 (nečinnost vytýkána od 1. 8. 2014 do 10. 2. 2015). Věc po skutkové
stránce prakticky identická s věcí sp. zn. 19 Nc 2900/2013; lze proto hovořit o existenci
průtahů v řízení v období od 1. 8. 2014 do 9. 2. 2015.
8. sp. zn. 5 C 53/2007 (nečinnost vytýkána od 1. 8. 2014 do 10. 2. 2015). Věc po skutkové
stránce prakticky identická s věcí sp. zn. 19 Nc 2900/2013; lze proto hovořit o existenci
průtahů v řízení v období od 1. 8. 2014 do 9. 2. 2015.
9. sp. zn. 5 C 68/2007 (nečinnost vytýkána od 1. 8. 2014 do 10. 2. 2015). Věc po skutkové
stránce prakticky identická s věcí sp. zn. 19 Nc 2900/2013; lze proto hovořit o existenci
průtahů v řízení v období od 1. 8. 2014 do 9. 2. 2015.
10. sp. zn. 5 C 158/2013 (nečinnost vytýkána od 1. 8. 2014 do 8. 1. 2015). Jde o ztracený spis,
kdy za průtahy s nezahájením jeho rekonstrukce byla kárně obviněná potrestána
již předchozím kárným rozhodnutím. Z obsahu předloženého soudního spisu se podává,
že usnesení o zahájení rekonstrukce spisu bylo kárně obviněnou vydáno až dne 22. 10. 2014;
dle údajů ISAS byla rekonstrukce zahájena dne 12. 1. 2015. V posuzované věci je kárný senát
nucen konstatovat, že spis evidentně nebyl předložen kompletní (chybí referáty k úkonům,
které byly realizovány), ani v originále (např. usnesení o zahájení rekonstrukce spisu a referát
z 8. 12. 2015 jsou pouze v neověřených kopiích); nelze tak s jistotou tvrdit, že usnesení
o zahájení rekonstrukce spisu došlo kanceláři až dne 8. 1. 2015 (jak tvrdí kárná
navrhovatelka) či 12. 1. 2015, jak se podává z údajů ISAS. I kárně obviněná v tomto směru
namítá, že ze spisu není jednoznačně patrno, kdy byl spis předán soudní kanceláři. Kárný
senát se s tímto názorem z výše uvedených důvodů ztotožnil a období vytýkané nečinnosti
proto zkrátil ke dni 22. 10. 2014, kdy bylo vydáno usnesení o zahájení rekonstrukce spisu.
Pokud jde o důvody, v nichž jsou spatřovány průtahy v řízení a o způsob stanovení počátku
postižitelné nečinnosti, i zde lze odkázat na to, co bylo již uvedeno u věci
sp. zn. 19 Nc 2900/2013. V dané věci byly tedy průtahy v řízení shledány v období
od 1. 8. 2014 do 21. 10. 2014.
11. sp. zn. 5 C 420/98 (nečinnost vytýkána od 1. 8. 2014 do 10. 2. 2015). Jde o ztracený spis.
Dle údajů ISAS byl spis od 24. 6. 2009 do 2. 2. 2015 veden na kárně obviněnou
s poznámkou „rekonstrukce“. Od 2. 2. 2015 do 12. 2. 2015 byl spis opět veden na kárně
obviněnou s poznámkou „desky předány k zahájení rekonstrukce“. Z obsahu rekonstruovaného
spisu dále vyplývá, že dne 10. 2. 2015 vydala kárně obviněná usnesení o zahájení
rekonstrukce spisu. Za průtahy spočívající v nezahájení rekonstrukce spisu byla kárně
obviněná potrestána již předcházejícím kárným rozhodnutím. Již v tomto rozhodnutí byly
nicméně údaje ISAS označeny kárným senátem za neprůkazné s tím, že nelze jednoznačně
určit, kdo byl v tehdy posuzovaném období (ohraničeném datem 31. 7. 2014) za vznik
průtahů zodpovědný. Kárný senát má nicméně v nyní posuzovaném případě za to, že kárně
obviněná si musela být nejpozději dne 19. 12. 2014, kdy ji bylo doručeno předcházející kárné
rozhodnutí, vědoma faktu, že jde o ztracený spis, který je veden na ni, přičemž je povinna
zahájit jeho rekonstrukci. Vzhledem k tomu, že jde o věc, která v posuzovaném období
vykazovala stáří zhruba 16 let, měla kárně obviněná přistoupit k rekonstrukci spisu
s maximálním urychlením; z tohoto důvodu proto kárný senát zkrátil obvyklou referenční
lhůtu k provedení jednoduchých úkonů na jeden měsíc s tím, že se odvíjí
od již zmiňovaného data 19. 12. 2014. Argumentaci kárně obviněné, namítající,
že v posuzovaném období činila úkony k dohledání spisu, kárný senát odmítl ze stejných
důvodů, jako ve výše zmiňovaných případech. Z uvedených důvodů lze tedy hovořit
o průtazích v řízení v období od 20. 1. 2015 do 9. 2. 2015.
12. sp. zn. 5 C 184/92 (nečinnost vytýkána od 1. 8. 2014 do 15. 1. 2015). Jde o ztracený spis,
kdy za průtahy spočívající v nezahájení jeho rekonstrukce byla kárně obviněná
již předchozím kárným rozhodnutím potrestána. Z obsahu rekonstruovaného spisu vyplývá,
že usnesením ze dne 15. 1. 2015 kárně obviněná zahájila jeho rekonstrukci. Skutkově jde
o věc prakticky identickou jako ve věci sp. zn. 19 Nc 2900/2013, což platí i pro obhajobu
kárně obviněné. Při hodnocení věci vycházel kárný senát ze závěrů vyslovených
již v předcházejících věcech, kdy se jednalo o pozdní zahájení rekonstrukce spisu;
o průtazích v řízení tak lze hovořit v období od 1. 8. 2014 do 14. 1. 2015.
13. sp. zn. 5 C 313/99 (nečinnost vytýkána od 1. 8. 2014 do 21. 5. 2015). Z obsahu
předloženého spisu kárný senát zjistil, že ve věci byl dne 8. 2. 2006 vyhlášen rozsudek, poté
došlo ke ztrátě spisu; nalezen byl v roce 2011. Rekonstrukce spisu prováděna nebyla.
Již předcházejícím kárným rozhodnutím byla kárně obviněná potrestána za to, že vyhlášený
rozsudek ze dne 8. 2. 2006 písemně nevyhotovila a nerozeslala účastníkům řízení. Z obsahu
spisu ani údajů ISAS nelze zjistit pohyb, respektive umístění spisu v období od konce doby
předcházející nečinnosti postižené předcházejícím kárným rozhodnutím (31. 7. 2014)
do 16. 12. 2014. U období 19. 1. 2011 až 16. 12. 2014 je v systému ISAS uvedena poznámka
„původní spis u 14 C 13/2001 (rekonstrukce spisu se hledá)“ s tím, že spis sp. zn. 5 C 313/99
by se měl nacházet u zmiňovaného spisu. Z obsahu nyní posuzovaného soudního spisu
kárný senát dále zjistil, že kárně obviněná dala dne 27. 5. 2014 kanceláři pokyn k rozeslání
písemného vyhotovení rozsudku ze dne 8. 2. 2006. S ohledem na již konstatované nejasnosti
týkající se umístění a pohybu spisu v období od 31. 7. 2014 do 16. 12. 2014, vycházel kárný
senát z toho, že za bezpečně prokázaný lze považovat až fakt, že spis měla kárně obviněná
k dispozici nejpozději dne 16. 12. 2014. Nejpozději od tohoto data tedy (s přihlédnutím
ke zcela specifické skutkové situaci této věci) počala běžet zákonem stanovená lhůta (§158
odst. 4 o. s. ř.) 30 dnů na vyhotovení a doručení rozsudku. Vzhledem k tomu, že pokyn
k rozeslání rozsudku byl kárně obviněnou učiněn až dne 27. 5. 2014, lze hovořit o průtazích
v řízení od 17. 1. 2015 do 21. 5. 2015 (konec vytýkané nečinnosti odpovídá formulaci
kárného návrhu).
14. sp. zn. 5 C 57/2008 (nečinnost vytýkána od 8. 12. 2014 do 6. 5. 2015). Z obsahu
předloženého spisu bylo kárným senátem zjištěno, že dne 15. 9. 2014 byl ve věci vydán
rozsudek, který nabyl dne 11. 11. 2014 právní moci. Dne 3. 12. 2014 dala kárně obviněná
pokyn kanceláři k zaslání stejnopisu rozsudku (opatřeného doložkou právní moci)
příslušnému katastrálnímu úřadu, poté byl spis (dne 12. 12. 2014) zapůjčen jinému soudu.
Po urgencích byl stejnopis rozsudku s doložkou právní moci zaslán katastrálnímu úřadu dne
6. 5. 2015. V posuzované věci vycházel kárný senát z faktu, že řízení ve věci bylo
pravomocně skončeno ke dni 11. 11. 2014 a je proto vyloučeno, aby v následujícím období
mohlo dojít k jakýmkoliv průtahům v řízení. Navíc obrana kárně obviněné, poukazující
na fakt, že pokyn k zaslání rozsudku katastrálnímu úřadu dala již dne 3. 2. 2014, potvrzuje
obsah soudního spisu a z její strany tedy nelze hovořit ani o zanedbání povinnosti soudce
v rámci tzv. „porozsudkové agendy“. Z uvedených důvodů lze tedy uzavřít, že v dané věci
průtahy v řízení nenastaly.
15. sp. zn. 5 C 122/2014 (nečinnost vytýkána od 7. 8. 2014 do 4. 2. 2015). Z údajů systému
ISAS vyplývá, že ve věci byl dne 13. 1. 2014 podán návrh na vydání elektronického
platebního rozkazu. Dne 1. 8. 2014 bylo zjištěno, že insolvenční soud zjistil úpadek žalované
a schválil její oddlužení. Spis byl dne 7. 8. 2014 (dle údajů ISAS) převeden na kárně
obviněnou. Dne 5. 2. 2015 dala kárně obviněná pokyn k vyrozumění účastníků řízení
o účincích rozhodnutí insolvenčního soudu ve smyslu ustanovení §263 odst. 1 zákona
č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon. Kárně obviněná ve své obhajobě odmítla názor,
že by její nečinnost v období od 7. 8. 2014 do 5. 2. 2015 mohla zakládat průtahy v řízení,
přičemž poukázala na fakt, že řízení bylo v této věci ze zákona přerušeno a insolvenční
zákon neukládá soudci povinnost vyrozumět o této skutečnosti účastníky řízení neprodleně.
Kárný senát tento názor plně sdílí; z tohoto důvodu proto dospěl k závěru, že v posuzované
věci k průtahům v řízení nedošlo.
16. sp. zn. 5 C 94/2014 (nečinnost vytýkána od 16. 9. 2014 do 20. 2. 2015). Žaloba napadla
u obvodního soudu dne 18. 6. 2014, dle údajů ISAS byla kárně obviněné přidělena dne
15. 7. 2014. Dne 29. 7. 2014 dala kárně obviněná pokyn kanceláři k zaslání usnesení s výzvou
dle ustanovení §153a odst. 1 o. s. ř. žalovanému. Dle údajů ISAS byl spis 12. 9. 2014
předložen kárně obviněné s vyjádřením žalovaného. Následoval pokyn kárně obviněné
ze dne 20. 2. 2015, kterým stanovila termín ústního jednání na 6. 5. 2015. Z uvedených
skutečností je zřejmé, že kárně obviněná činila přípravné úkony v rámci přiměřených lhůt,
přičemž spis lze považovat za připravený k meritornímu projednávání počínaje dnem
12. 9. 2014 (soudní poplatek nebyl vybírán, neboť žalobce byl od jeho placení osvobozen).
Za této situace dobu zhruba pěti měsíců, která následovala do doby nařízení prvního jednání
ve věci, nelze považovat za nepřiměřenou, a to i s ohledem na množství v té době
neskončených věcí v senátě kárně obviněné a jejich stáří. Kárný senát proto naznal,
že průtahy v řízení v projednávané věci nenastaly.
17. sp. zn. 5 C 6/2013 (nečinnost vytýkána od 1. 8. 2014 do 10. 2. 2015 a od 14. 2. 2015
do 24. 4. 2015). Z obsahu předloženého soudního spisu kárný senát zjistil, že kárně obviněná
dala dne 29. 7. 2014 kanceláři pokyn k nařízení ústního jednání na 25. 8. 2014. Uvedeného
dne jednání proběhlo a bylo odročeno na 17. 9. 2014. Na jednání dne 17. 9. 2014 věc nebyla
skončena a bylo odročeno na 5. 11. 2014. V mezidobí (3. 11. 2014) došlo obvodnímu soudu
částečné zpětvzetí žaloby. Jednání bylo proto přeloženo na 14. 1. 2015. Na tomto jednání
kárně obviněná vyhlásila usnesení o částečném zastavení řízení; po provedeném dokazování
bylo jednání odročeno na 18. 3. 2015. Z takto popsaného skutkového stavu věci je evidentní,
že v prvním období vytýkané nečinnosti kárně obviněná činila procesní úkony
v přiměřených lhůtách a k průtahům v řízení nedocházelo. Pokud jde o druhé vytýkané
období, jeho počátek se odvíjí od uplynutí zákonné lhůty jednoho měsíce k vyhotovení
a vypravení usnesení o částečném zastavení řízení, vyhlášeného na jednání dne 14. 1. 2015
(§158 odst. 4 o. s. ř., §167 odst. 2 o. s. ř.). Kárný senát sdílí názor kárné navrhovatelky,
že marným uplynutím zmiňované lhůty byly založeny průtahy v řízení. Nepřijal naopak
obhajobu kárně obviněné, dle které pochybením soudní kanceláře bylo předmětné usnesení
zapsáno do systému ISAS až dne 27. 4. 2015, přičemž ihned poté je písemně vyhotovila;
dle jejího názoru není-li vydané rozhodnutí řádně zapsáno do systému ISAS, nemůže soudce
provádět řádnou kontrolu (ne)vyhotovených rozhodnutí. Jakkoliv nelze popřít,
že je povinností soudní kanceláře vyznačit vyhlášená rozhodnutí do systému ISAS
(což umožňuje soudci provádět průběžnou kontrolu vyhotovování jím vyhlášených
rozhodnutí), nezbavuje se soudce nedodržením těchto administrativních povinností své
odpovědnosti za vyhotovení a vypravení jím vyhlášených rozhodnutí v zákonem stanovené
lhůtě. V posuzované věci přitom nelze přehlédnout, že kárně obviněná dle údajů systému
ISAS v posuzovaném období se spisem pracovala a po převážnou část této doby jej měla
k dispozici. Z uvedených důvodů proto kárný senát dospěl k závěru, že ve druhém
posuzovaném období, tedy od 14. 2. 2015 do 23. 4. 2015 došlo k průtahům v řízení.
Pro úplnost je třeba poznamenat, že v odůvodnění kárného návrhu byla zmiňována též třetí
nečinnost, a to v období od 24. 1. 2013 do 1. 8. 2013; jelikož však toto období nebylo
zahrnuto do petitu návrhu, kárný senát se jím nezabýval.
18. sp. zn. 5 C 76/2011 (nečinnost vytýkána v době od 28. 6. 2012 do 12. 12. 2012
a od 28. 6. 2012 do 12. 11. 2013). Vzhledem k tomu, že obě vytýkaná období plně spadají
do období předchozích průtahů (tedy kárného provinění stejného typu, jako v nyní
posuzovaném případě), za které již byla kárně obviněná uznána vinnou a potrestána
předcházejícím kárným rozhodnutím, kárný senát se existencí těchto průtahů z důvodů
překážky ne bis in idem nemohl zabývat.
19. sp. zn. 5 C 64/2013 (nečinnost vytýkána od 8. 10. 2013 do 6. 5. 2014 a od 5. 8. 2014
do 5. 2. 2015). Kárný senát z obsahu předloženého soudního spisu zjistil, že spis byl kárně
obviněné předložen dne 12. 4. 2013 poté, co byl na základě podaného odporu zrušen
již dříve vydaný elektronický platební rozkaz. Dne 7. 10. 2013 proběhlo ve věci jednání,
které kárně obviněná odročila na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku;
usnesením ze dne 6. 5. 2014 ustanovila znalce a uložila žalované zaplatit zálohu na znalecký
posudek. Dle údajů ISAS byl spis předložen kárně obviněné dne 6. 8. 2014, spolu s doklady
předloženými účastníky řízení pro potřeby vypracování znaleckého posudku. Následuje
pokyn kárně obviněné ze dne 5. 2. 2015 k zaslání spisu znalci. Pokud jde o první vytýkané
období, to plně spadá do období předchozích průtahů (tedy kárného provinění stejného
typu, jako v nyní posuzovaném případě), za které již byla kárně obviněná uznána vinnou
a potrestána předcházejícím kárným rozhodnutím. Existencí těchto průtahů se proto
pro překážku ne bis in idem kárný senát nemohl zabývat. Co se týče druhého období
vytýkané nečinnosti, pokyn kárně obviněné k zaslání spisu znalci byl svou povahou úkonem
jednoduchým; z tohoto důvodu proto měl být učiněn maximálně ve lhůtě třech měsíců poté,
co byl kárně obviněné předložen spis se založenými podklady pro vypracování znaleckého
posudku. Po připočtení referenční hodnoty třech měsíců tak lze hovořit o existenci
průtahů v řízení od 7. 11. 2014 do 4. 2. 2015. Kárný senát přitom odmítl akceptovat
obhajobu kárně obviněné, která poukazovala na to, že v posuzovaném období čerpala
celkem tři týdny dovolené. Nejen že totiž nebyla schopna své tvrzení doložit, ale i pokud
by kárný senát vycházel z jejích (ne zcela konkrétních) tvrzení u nařízeného jednání,
nemohlo by být čerpání dovolené na přelomu roku 2014 a 2015 v rozsahu celkem tří týdnů
(nikoli bez přerušení) důvodem, který by mohl zásadním způsobem negativně ovlivnit
možnost kárně obviněné postupovat ve sledovaném období bez vzniku průtahů.
20. sp. zn. 5 C 15/2014 (nečinnost vytýkána od 12. 11. 2014 do 2. 4. 2015). Z obsahu soudního
spisu vyplývá, že ve věci byl dne 25. 6. 2014 vydán rozsudek. Dne 22. 8. 2014 byl rozsudek
napaden odvoláním, ke kterému byla připojena žádost žalovaného o osvobození
od soudních poplatků. V reakci na to zaslala kárně obviněná dne 8. 9. 2014 žalovanému
vzor 60 v. k. ř., který byl (dle údajů ISAS) vrácen obvodnímu soudu dne 2. 10. 2014
vyplněný. Následně se kárně obviněná obrátila na místně příslušný úřad práce s dotazem,
zda žalovaný prochází jeho evidencí jako uchazeč o práci (20. 10. 2014). Dle údajů ISAS byla
odpověď úřadu práce předložena (spolu se spisem) kárně obviněné dne 12. 11. 2014;
usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků vydala kárně obviněná dne
2. 4. 2015. Vzhledem k tomu, že kárným návrhem je vytýkána nečinnost v období od
12. 11. 2014, je zřejmé, že jde o posouzení včasnosti následujícího úkonu – usnesení
o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Rozhodnutí ve věcech soudních poplatků
lze zásadně považovat za úkon jednoduché povahy, a to zejména za situace, kdy má soudce
již k dispozici všechny skutkové podklady, na základě kterých má podanou žádost posoudit.
Tak tomu bylo i v nyní posuzované věci. Kárný senát přitom naznal, že s ohledem
na konkrétní okolnosti tohoto případu není důvod přiznávat kárně obviněné k provedení
takového úkonu celou referenční hodnotu třech měsíců, ale toliko jeden měsíc. Nelze totiž
přehlédnout, že předmětná žádost byla podána již v srpnu roku 2014, a to současně
s odvoláním, které (z důvodu nerozhodnutí ve věci poplatku za odvolání) nemohlo být
předloženo odvolacímu soudu. Za této situace, a s přihlédnutím k faktu, že doba zjišťování
podkladů pro rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků trvala více jak dva
a půl měsíce, měla kárně obviněná přistoupit k rozhodnutí o této žádosti s maximálním
urychlením. Po přičtení referenční hodnoty jednoho měsíce tedy dospěl kárný senát k závěru,
že v dané věci lze hovořit o průtazích v řízení v období od 13. 12. 2014 do 1. 4. 2015.
21. sp. zn. 5 C 178/2013 (nečinnost vytýkána od 16. 12. 2013 do 15. 4. 2015). Vzhledem
k tomu, že vytýkané období nečinnosti plně spadá do období předchozích průtahů (tedy
kárného provinění stejného druhu, jako v nyní posuzovaném případě), za které již byla kárně
obviněná uznána vinnou a potrestána předcházejícím kárným rozhodnutím, existencí
těchto průtahů se kárný senát nemohl zabývat pro překážku ne bis in idem.
22. sp. zn. 5 C 75/2013 (nečinnost vytýkána od 5. 9. 2013 do 6. 5. 2014 a od 2. 7. 2014
do 5. 2. 2015). Dle údajů ISAS byl spis po nápadu věci předložen kárně obviněné dne
5. 9. 2013. Dne 6. 5. 2014 dala kárně obviněná pokyn k nařízení ústního jednání
na 2. 7. 2014. Nařízené jednání bylo na žádost právní zástupkyně žalované zrušeno.
Následně podal žalobce návrh na připuštění změny v osobě žalovaného; spis byl (dle údajů
ISAS) předložen kárně obviněné dle 27. 8. 2014. Dne 5. 2. 2015 vydala kárně obviněná
usnesení o připuštění záměny žalovaného. Co se týče období první vytýkané nečinnosti,
ta plně spadá do období předchozích průtahů (tedy kárného provinění stejného typu, jako
v nyní posuzovaném případě), za které již byla kárně obviněná uznána vinnou a potrestána
předchozím kárným rozhodnutím. Existencí těchto průtahů se proto kárný senát
pro překážku ne bis in idem nemohl zabývat. Pokud jde o druhé vytýkané období
nečinnosti, od 2. 7. 2014 do 27. 8. 2014 k průtahům nedocházelo. V období od 27. 8. 2014
měla kárně obviněná v přiměřené době rozhodnout o žádosti o připuštění záměny
žalovaného. Vzhledem k tomu, že ze spisu neplyne, že by kárně obviněná v této souvislosti
cokoliv ověřovala či zjišťovala, lze přijmout závěr, že rozhodnutí o tomto procesním návrhu
lze v daném případě považovat za jednoduchý úkon, který měl být učiněn v rámci referenční
hodnoty třech měsíců. Jelikož se tak nestalo, lze v období od 28. 11. 2014 do 4. 2. 2015
hovořit o průtazích v řízení.
23. sp. zn. 5 C 63/2013 (nečinnost vytýkána od 5. 9. 2013 do 6. 5. 2014). Jelikož vytýkané
období spadá plně do období předchozích průtahů (tedy kárného provinění stejného druhu,
jako v nyní posuzovaném případě), za které již byla kárně obviněná uznána vinnou
a potrestána předcházejícím kárným rozhodnutím, nemohl se kárný senát existencí
těchto průtahů pro překážku ne bis in idem zabývat.
24. sp. zn. 5 C 151/97 (nečinnost vytýkána od 23. 5. 2014 do 7. 5. 2015). Z údajů ISAS vyplývá,
že spis byl na kárně obviněnou převeden dne 14. 5. 2001. Z obsahu předloženého spisu
kárný senát zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. 6. 2002,
č. j. 5 C 151/97 – 181, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2003,
č. j. 25 Co 68/2003 - 205 byla věc, s výjimkou rozhodnutí o nákladech řízení státu,
pravomocně skončena. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 8. 2003,
č. j. 5 C 151/97 – 210 bylo rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení státu. Vzhledem k tomu,
že věc byla v meritu pravomocně skončena ke dni 20. 6. 2003, a pokud jde o náklady řízení
státu ke dni 30. 1. 2004, je zcela zřejmé, že rekonstrukce spisu, zahájená usnesením kárně
obviněné ze dne 11. 12. 2013, respektive následující postup při provádění rekonstrukce,
nemohl mít na délku soudního řízení žádný vliv, neboť zde již žádné řízení neprobíhalo.
Z uvedeného důvodu tedy nelze ve vytýkaném období o existenci průtahu v řízení
hovořit.
25. sp. zn. 5 C 51/2014 (nečinnost vytýkána od 9. 6. 2014 do 20. 10. 2014). Dle údajů ISAS byl
spis kárně obviněné přidělen dne 7. 4. 2014. Dne 6. 5. 2014 dala kárně obviněná kanceláři
pokyn k zaslání usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku. Spis byl (dle údajů ISAS)
předložen se zaplaceným soudním poplatkem kárně obviněné dne 9. 6. 2014.
Dne 20. 10. 2014 zaslala kárně obviněná žalobu žalovanému a dotázala se obou stran,
zda souhlasí s postupem ve smyslu ustanovení §115a o. s. ř. Z výše popsaného skutkového
stavu je zřejmé, že kárně obviněná učinila ve vytýkaném období jediný úkon, a to zaslání
žaloby žalovanému, spolu se zasláním výzvy dle §115a o. s. ř. účastníkům. Vzhledem
k tomu, že tento úkon lze kvalifikovat jako jednoduchý (směřující k přípravě věci na její
meritorní projednání), měl být učiněn nejpozději v rámci referenční hodnoty třech měsíců.
Jelikož se tak nestalo, lze hovořit o průtazích v řízení od 10. 9. 2014 do 19. 10. 2014.
26. sp. zn. 5 C 55/2012 (nečinnost vytýkána od 12. 1. 2013 do 28. 8. 2013 a od 7. 1. 2013
do 30. 4. 2015). Pokud jde o první vytýkané období, to beze zbytku spadá do období
předchozích průtahů (tedy kárného provinění stejného typu, jako v nyní posuzovaném
případě), za které již byla předchozím kárným rozhodnutím kárně obviněná uznána vinou.
Existencí těchto průtahů se proto kárný senát pro překážku ne bis in idem nemohl
zabývat. Co se týče druhého vytýkaného období, kárný senát z předloženého soudního
spisu zjistil, že žalobkyně dne 12. 12. 2012 zaplatila k výzvě soudu soudní poplatek za řízení.
Dle údajů ISAS byl kárně obviněné dne 12. 1. 2013 předložen spis s žádostí žalobkyně
o osvobození od (již zaplaceného) soudního poplatku. Kárně obviněná o této žádosti
nerozhodla a dne 28. 8. 2013 dala kanceláři pokyn k zaslání žaloby žalovanému s žádostí
o vyjádření jeho procesního stanoviska. Následovaly další procesní úkony (včetně
přípravného jednání i samotného jednání), dne 26. 11. 2014 vyhlásila kárně obviněná ve věci
rozsudek. Tento rozsudek napadla žalobkyně odvoláním; následně podala žádost
o osvobození od soudních poplatků za odvolací řízení. O tomto návrhu kárně obviněná
rozhodla dne 30. 4. 2015. Z uvedených skutečností je patrno, že do 30. 4. 2015 (konec
vytýkaného období nečinnosti) kárně obviněná nerozhodla o žádosti žalobkyně
o osvobození od soudního poplatku (za žalobu) ze dne 7. 1. 2013. Soudní poplatek byl
nicméně žalobkyní zaplacen a nic tedy nebránilo tomu, aby mohlo být v soudním řízení
pokračováno. Lze tedy přitakat obraně kárně obviněné, která poukazuje na fakt, že svou
nečinností ve věci zmiňovaného procesního návrhu žádné průtahy v řízení (v meritu věci)
nezaložila. Jakkoliv tedy vytýkané opomenutí kárně obviněné může představovat zaviněné
porušení povinnosti soudce, nelze je kvalifikovat jako vyvolání průtahů v řízení.
27. sp. zn. 5 C 42/2012 (nečinnost vytýkána od 26. 9. 2013 do 31. 3. 2015). Vzhledem k tomu,
že kárnému senátu byla předložena pouze fotokopie spisu, která evidentně není úplná,
přičemž obsah spisu nelze ani ztotožnit s přiloženými údaji systému ISAS, není možné
se k existenci tvrzených průtahů v řízení vyjádřit a nelze je tak mít za prokázané.
28. sp. zn. 5 C 41/2012 (nečinnost vytýkána od 26. 9. 2013 do 31. 3. 2015). Jak vyplývá z údajů
ISAS, žaloba ve věci byla podána dne 13. 4. 2006. Dne 6. 4. 2011 kárně obviněná usnesením
vyloučila část žaloby k samostatnému projednání. Odvolání proti tomuto usnesení odmítl
Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 11. 2011. Následně (12. 6. 2012) kárně obviněná
usnesením přerušila řízení s tím, že zmiňované usnesení Městského soudu v Praze bylo
napadeno ústavní stížností. Na základě podaného odvolání městský soud dne 22. 7. 2013
změnil usnesení o přerušení řízení tak, že řízení se nepřerušuje. Dle údajů ISAS byl spis
kárně obviněné předložen dne 26. 9. 2013. V období od 28. 4. 2014 do 25. 3. 2015 byl
(dle údajů ISAS) spis na lhůtě, připojený ke spisu sp. zn. 5 C 102/2006. Dne 31. 3. 2015
kárně obviněná rozhodla o postoupení věci místně příslušnému soudu. Předně je nutno
uvést, že s ohledem na účinky předcházejícího kárného rozhodnutí se kárný senát nemohl
zabývat nečinností žalobkyně v období do 31. 7. 2014. Pokud jde o období od 1. 8. 2014
do 25. 3. 2015, spis byl připojen k (původnímu) spisu sp. zn. 5 C 102/2006. Vzhledem
k tomu, že proti rozhodnutí vydanému v posledně zmiňované věci byla podána žaloba
na zmatečnost, lze akceptovat vysvětlení kárně obviněné, že bylo nutno vyčkat výsledků
řízení o žalobě pro zmatečnost, neboť bylo-li by této žalobě vyhověno, zpochybnilo
by to zamýšlený procesní postup i v nyní posuzované věci (vyloučené z věci
sp. zn. 5 C 102/2006), a to s neřešitelnými procesními důsledky. Pokud tedy kárně obviněná
po šesti dnech poté, kdy zjistila výsledek řízení o žalobě na zmatečnost ve věci
sp. zn. 5 C 102/2006, rozhodla o postoupení věci jinému soudu z důvodu místní
nepříslušnosti, lze její procesní postup označit za správný a k průtahům v řízení v dané
věci nedošlo.
29. sp. zn. 5 C 104/2014 (nečinnost vytýkána od 5. 11. 2014 do 17. 3. 2015). Dle údajů ISAS byl
spis přidělen kárně obviněné dne 15. 7. 2014. Dne 30. 7. 2014 dala kárně obviněná pokyn
k zaslání žaloby žalovanému, spolu s unesením dle ustanovení §153a odst. 1 o. s. ř.
Dne 20. 10. 2014 požádala kárně obviněná o připojení trestního spisu, týkajícího se trestného
činu, z něhož se odvíjel nárok na náhradu škody uplatněný v tomto řízení. Dle údajů ISAS
byl trestní spis připojen dne 5. 11. 2014; následuje úkon kárně obviněné ze dne 17. 3. 2015,
kterým stanovila termín ústního jednání na 27. 4. 2015. Z podaného přehledu je zřejmé,
že předmětný spis byl kárně obviněnou připraven k meritornímu projednávání ke dni
5. 11. 2014. Vytýkanou nečinnost v rozsahu zhruba čtyř a půl měsíců pak nelze považovat
za průtahy v řízení, neboť v době nařízení ústního jednání se jednalo o zhruba osm měsíců
starou věc, čekající v pořadí věcí na nařízení jednání. O průtahy v řízení se v daném
případě tedy nejedná.
30. sp. zn. 5 EXE 1/2014 (nečinnost vytýkána od 23. 9. 2014 do 25. 3. 2015). Dle údajů ISAS
byl spis kárně obviněné přidělen dne 23. 9. 2014. V předloženém soudním spisu se dále
nachází nedatovaný pokyn kárně obviněné kanceláři (zřejmě ze dne 17. 3. 2014) k předvolání
stran k přípravnému roku. Dle údajů ISAS byl tento pokyn kanceláři předán dne 25. 3. 2014.
Vzhledem k tomu, že ve věci nebylo třeba realizovat jednoduché přípravné úkony, věc byla
fakticky připravena k věcnému vyřízení již po jejím přidělení kárně obviněné. Nařízení
přípravného roku považuje kárný senát již za úkon bezprostředně směřující k meritornímu
projednání a vyřízení věci. Z tohoto pohledu nelze považovat dobu necelých šesti měsíců
od nápadu věci do nařízení přípravného úkonu za dobu zjevně nepřiměřenou a uvedená
doba nečinnosti nedosahuje intenzity průtahů v řízení.
31. sp. zn. 5 C 76/2014 (nečinnost vytýkána od 17. 6. 2014 do 20. 10. 2014 a od 11. 2. 2015
do 29. 4. 2015). Dle údajů ISAS byl spis předložen kárně obviněné s potvrzením o zaplacení
soudního poplatku. Následoval úkon kárně obviněné ze dne 20. 10. 2014, a to pokyn
k zaslání žaloby žalovanému a dotaz na strany, zda souhlasí s postupem ve smyslu
ustanovení §115a o. s. ř. Dne 12. 1. 2015 kárně obviněná ve věci rozhodla; dne 29. 4. 2015
vyhotovila usnesení ze dne 12. 1. 2015 a dala kanceláři pokyn k jeho vypravení. Pokud jde
o vytýkané období první nečinnosti, kárný senát nemá pochyb, že úkon ze dne 20. 10. 2014
byl úkonem jednoduchým a měl být proto učiněn v rámci referenční lhůty třech měsíců.
Jelikož se tak nestalo, lze hovořit o průtazích v řízení od 18. 9. 2014 do 19. 10. 2014.
I v hodnocení druhého období nečinnosti se kárný senát ztotožňuje s názorem kárné
navrhovatelky. Zákonná lhůta pro vypracování písemného vyhotovení usnesení a jeho
zaslání účastníkům řízení vyplývající z ustanovení §158 odst. 4 o. s. ř. marně uplynula dne
11. 2. 2015; v období od 12. 1. 2015 do 28. 4. 2015 tedy lze hovořit o existenci dalších
průtahů v řízení. Ani v tomto případě kárný senát nepřijal obhajobu kárně obviněné
poukazující na čerpání dovolené v druhém posuzovaném období; lze přitom odkázat na to,
co bylo již uvedeno k věci sp. zn. 5 C 64/2013.
32. sp. zn. 5 C 155/2014 (nečinnost vytýkána od 8. 9. 2014 do 6. 2. 2015). Dle údajů ISAS spis
předán kárně obviněné dne 3. 9. 2014. První přípravný úkon učinila kárně obviněná dne
5. 9. 2014, dalším úkonem je až usnesení o ustanovení tlumočníka ze dne 6. 2. 2015.
Vzhledem k tomu, že zmiňované usnesení lze považovat za jednoduchý (přípravný) úkon,
jehož potřebnost musela být kárně obviněné známa již v době přidělení spisu, dobu
přesahující referenční hodnotu třech měsíců od předchozího jednoduchého úkonu lze již
považovat za průtahy v řízení. Lze tedy konstatovat, že v dané věci došlo k průtahům
v řízení v období od 6. 12. 2014 do 5. 2. 2015. Pokud jde o obhajobu kárně obviněné,
poukazující na čerpání tří týdnů dovolené v posuzovaném období, tu kárný senát
neakceptoval, a to ze stejných důvodů jako ve věci sp. zn. 5 C 64/2013.
33. sp. zn. 5 C 141/2014 (nečinnost vytýkána od 3. 9. 2014 do 5. 2. 2015). Dle údajů ISAS spis
přidělen kárně obviněné dne 3. 9. 2014 (šlo o návrh na rozvod manželství s cizím prvkem).
Spis bez úkonu až do 5. 2. 2015, kdy kárně obviněná učinila dotaz na právního zástupce
žalobce stran sdělení, jakého státního občanství jsou oba účastníci a zda budou u nařízeného
jednání požadovat tlumočníka. Dle názoru kárného senátu lze úkon ze dne 5. 2. 2015
považovat za úkon přípravný (tedy jednoduchý), neboť směřoval pouze k ověření podmínek
řízení. Z tohoto důvodu měl být tedy učiněn v rámci referenční lhůty třech měsíců. Z tohoto
důvodu proto nebyla přijata obhajoba kárně obviněné, poukazující na fakt, že šlo o jednu
z prvních přidělených věcí s cizím prvkem, což pro ni představovalo potřebu věc podrobně
nastudovat. Z uvedených důvodů tedy kárný senát dospěl k závěru, že lze hovořit
o průtazích v řízení v období od 4. 12. 2014 do 4. 2. 2015.
34. sp. zn. 5 C 133/2014 (nečinnost vytýkána od 24. 9. 2014 do 22. 1. 2015). Z obsahu
předloženého soudního spisu kárný senát zjistil, že původně šlo o návrh na vydání
elektronického platebního rozkazu, který byl na kárně obviněnou převeden (dle údajů ISAS)
dne 15. 8. 2014. Dne 22. 8. 2014 kárně obviněná zaslala žalovanému na vědomí žalobu a dále
výzvu ve smyslu ustanovení §153a odst. 1 o. s. ř. Spis byl (dle údajů ISAS) předložen zpět
kárně obviněné dne 24. 9. 2014. Následoval úkon ze dne 22. 1. 2015 – výzva k zaplacení
soudního poplatku. V dané věci není pochyb o tom, že výzva k zaplacení soudního poplatku
je úkonem jednoduchým, který měl být učiněn v rámci referenční lhůty třech měsíců.
Vzhledem k tomu, že vybrání nezaplaceného soudního poplatku je (po posouzení pravomoci
a příslušnosti soudu k projednání věci) zásadně z povahy věci vždy prvním úkonem soudu
ve věci (neboť až na výjimky v případě nesplnění poplatkové povinnosti soud bez dalšího
řízení zastaví), shledává kárný senát postup kárně obviněné, která nejprve zaslala žalovanému
žalobu s žádostí o vyjádření a teprve po několika měsících vyzvala žalobce k zaplacení
soudního poplatku, za zjevně procesně neefektivní. Kárný senát nevidí rozumný důvod, proč
nebyla výzva k zaplacení soudního poplatku již součástí prvního úkonu ze dne 22. 8. 2014;
z tohoto důvodu proto není důvod přičítat k jeho provedení novou tříměsíční lhůtu ode dne
vrácení spisu (od 24. 9. 2014), ale je na místě počítat počátek této lhůty již od data
22. 8. 2014. Z uvedených důvodů proto kárný senát naznal, že v dané věci lze hovořit
o průtazích v řízení od 23. 11. 2014 do 21. 1. 2015. Pokud jde o obhajobu kárně obviněné,
poukazující na čerpání tří týdnů dovolené v posuzovaném období, tu kárný senát
neakceptoval, a to ze stejných důvodů jako ve věci sp. zn. 5 C 64/2013.
35. sp. zn. 22 C 12/2010 (nečinnost vytýkána od 31. 7. 2014 do 6. 2. 2015). Dle údajů ISAS byl
spis přidělen kárně obviněné dne 7. 4. 2014. Kárně obviněná dala dne 26. 5. 2014 pokyn
kanceláři k připojení spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 22 C 220/2010.
Po nahlédnutí (viz úřední záznam) byl spis odpojen a (dle údajů ISAS) vrácen dne 3. 7. 2014.
Následně byl posuzovaný spis (dle údajů ISAS) předložen kárně obviněné dne 31. 7. 2014.
Následuje její pokyn ze dne 16. 1. 2015 k opětovnému připojení spisu sp. zn. 22 C 220/2010;
z tohoto spisu byly pořízeny kopie některých listů (týkající se zjišťovaného místa pobitu
žalovaného) a spis byl opětovně odpojen. Dalším úkonem kárně obviněné je usnesení ze dne
6. 2. 2015, kterým bylo řízení ve věci přerušeno do doby rozhodnutí ve věci
sp. zn. 22 C 220/2010. Vzhledem k tomu, že spis sp. zn. 22 C 220/2010 byl již kárně
obviněnou v rámci přípravy nyní posuzované věci připojen dříve, je jeho opětovné připojení
(jehož účelem bylo evidentně jen zjištění adresy, na kterou je možné žalovanému doručovat)
jen jednoduchým úkonem, jehož provedení bylo vynuceno nesoustředěným procesním
postupem kárně obviněné. Evidentně totiž nic nebránilo tomu, aby byly kopie potřebných
listin připojeného spisu pořízeny již v rámci jeho prvního připojení; samotnou relevanci
tohoto úkonu pro další průběh řízení nicméně kárný senát nezpochybňuje. S ohledem
na konstatovaný neefektivní postup kárně obviněné a s přihlédnutím k faktu,
že v posuzované době se jednalo o věc starší čtyř let, dospěl kárný senát k závěru, že není
důvod přiznávat kárně obviněné k jeho provedení jakoukoli lhůtu nad rámec posledního
(jednoduchého) úkonu ze dne 3. 7. 2014. S ohledem na účinky předcházejícího kárného
rozhodnutí je nicméně možné postihnout až nečinnost kárně obviněné po datu 31. 7. 2014;
z tohoto důvodu lze uzavřít, že v posuzované věci vznikly průtahy v řízení v období
od 1. 8. 2014 do 16. 1. 2015. Současně je třeba uvést, že kárný senát neakceptoval obhajobu
kárně obviněné, dle které vytýkaná nečinnost nemohla vyvolat průtahy v řízení,
neboť to bylo závislé na výsledku jiného (v té době dosud probíhajícího) řízení. Kárný senát
má za to, že rozhodující význam má fakt, že v posuzovaném období nebylo řízení (z důvodů
uváděných kárně obviněnou) přerušeno a průtahy tak v něm, objektivně vzato, nastaly.
36. sp. zn. 5 C 54/2011 (nečinnost vytýkána od 14. 8. 2012 do 19. 5. 2014). Jelikož vytýkané
období nečinnosti plně spadá do období předchozích průtahů (tedy kárného provinění
stejného typu, jako v nyní posuzovaném případě), za které již byla kárně obviněná uznána
vinnou a potrestána předcházejícím kárným rozhodnutím, nemohl se kárný senát
existencí těchto průtahů pro překážku ne bis in idem zabývat.
37. sp. zn. 5 C 112/2013 (nečinnost vytýkána od 18. 9. 2013 do 8. 4. 2014). Jelikož vytýkané
období nečinnosti plně spadá do období předchozích průtahů (tedy kárného provinění
stejného typu, jako v nyní posuzovaném případě), za které již byla kárně obviněná uznána
vinnou a potrestána předcházejícím kárným rozhodnutím, nemohl se kárný senát
existencí těchto průtahů pro překážku ne bis in idem zabývat.
38. sp. zn. 5 C 97/2013 (nečinnost vytýkána od 16. 12. 2013 do 29. 9. 2014 a od 16. 12. 2013
do 23. 6. 2015). Kárný senát z obsahu předloženého soudního spisu zjistil, že kárně obviněná
vyhlásila ve věci dne 23. 10. 2013 rozsudek. Následně byl spis kárně obviněné (dle údajů
ISAS) předložen dne 16. 12. 2013 s odvoláním žalovaného. V návaznosti na to vydala kárně
obviněná dne 29. 9. 2014 usnesení, kterým vyzvala žalovaného k odstranění vad odvolání.
Spis byl (dle údajů ISAS) předložen kárně obviněné dne 21. 10. 2014 s poznámkou,
že žalovaný na výzvu k odstranění vad podání nereagoval. Dne 6. 2. 2015 dala kárně
obviněná kanceláři pokyn k předložení věci odvolacímu soudu. Dle údajů ISAS byl spis
kárně obviněné předložen zpět dne 16. 4. 2015, poté co odvolací soud vrátil věc bez věcného
vyřízení. Kárně obviněná následně (7. 5. 2015) zaslala žalovanému zpětvzetí žaloby
(doručené Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne 19. 2. 2015) s výzvou ke sdělení,
zda souhlasí se zastavením řízení. Posledním úkonem kárně obviněné ve sledovaném období
je usnesení ze dne 23. 6. 2015, kterým bylo odvolání pro opožděnost odmítnuto a vysloveno,
že zpětvzetí žaloby ze dne 19. 12. 2015 je neúčinné. Pokud jde o období první vytýkané
nečinnosti, kárný senát má za to, že výzva k odstranění vad podání (zde odvolání)
je jednoduchým úkonem, na který lze aplikovat referenční lhůtu třech měsíců. Nečinnost
kárně obviněné tak již od 17. 3. 2014 vykazuje znaky průtahů v řízení; s ohledem na účinky
předcházejícího kárného rozhodnutí však nelze k období do 31. 7. 2014 z hlediska kárné
odpovědnosti přihlížet. O postižitelných průtazích v řízení tak lze hovořit v období
od 1. 8. 2014 do 28. 9. 2014. Co se týče druhého vytýkaného období, lze přisvědčit tvrzení
kárné navrhovatelky, dle kterého kárně obviněná pochybila tím, že nereflektovala
opožděnost podaného odvolání a tuto skutečnost v přiměřené době nepromítla
do odmítavého rozhodnutí. Dle názoru kárného senátu se však nejpozději do 16. 4. 2015
(kdy byl kárně obviněné předložen spis se stanoviskem odvolacího soudu) nejednalo
o nečinnost kárně obviněné, neboť z ničeho nevyplývá, že by si opožděnosti podaného
odvolání byla vědoma a vědomě na tuto skutečnost nereagovala; z obsahu spisu je naopak
zřejmé, že činila úkony proto, aby o podaném odvolání mohl odvolací soud rozhodnout.
V této době se tedy jednalo o chybný procesní postup, který však nelze zaměňovat
se zaviněným vznikem průtahů v řízení ve smyslu petitu kárného návrhu. O průtazích,
spočívajících v nerozhodnutí o opožděně podaném odvolání, tak lze hovořit až v období
po datu 16. 4. 2015. Kárný senát se přitom ztotožňuje s názorem kárné navrhovatelky,
že následující úkon ze dne 7. 5. 2015 (viz výše) byl z procesního hlediska zjevně nesprávný,
neboť bylo-li již o žalobě pravomocně rozhodnuto (což se zcela jasně podávalo
ze stanoviska odvolacího soudu) nebylo již možné vzít žalobu zpět; za této situace
neexistoval rozumný důvod tázat se na procesní stanovisko žalovaného k tomuto návrhu.
Úkon kárně obviněné ze dne 7. 5. 2015 tak reálně nemohl směřovat k definitivnímu vyřízení
věci a nelze tedy k němu z pohledu posuzování (ne)činnosti kárně obviněné přihlížet.
Obhajoba kárně obviněné, namítající, že kárná navrhovatelka (potažmo kárný senát) není
oprávněna přehodnocovat její procesní postup, je liché, neboť představuje-li procesní
postup soudce zjevný exces, který je ve zjevném rozporu s požadavkem zákona
na co nejrychlejší projednání a rozhodnutí věci (viz §79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.), není
důvod přiznávat takovému úkonu z hlediska posuzování (ne)činnosti soudce jakoukoliv
relevanci (viz například rozhodnutí kárného senátu ze dne 22. 6. 2011,
č. j. 11 Kss 11/2009 - 224). Lze tedy uzavřít, že nejpozději dne 7. 5. 2015, kdy kárně
obviněná prokazatelně se spisem pracovala, měla (v intencích jasně vysloveného názoru
odvolacího soudu) postupovat jediným myslitelným procesním způsobem, a to tak,
jak to učinila dne 23. 6. 2015. Pokud se tak nestalo, lze hovořit o dalších průtazích
v řízení, a to v období od 7. 5. 2015 do 22. 6. 2015.
39. sp. zn. 5 C 71/2012 (nečinnost vytýkána od 3. 9. 2013 do 6. 5. 2014). Jelikož období
vytýkané nečinnosti zcela spadá do období předchozích průtahů (tedy kárného provinění
stejného typu, jako v nyní posuzované věci), za které již byla kárně obviněná uznána vinnou
a potrestána předcházejícím kárným rozhodnutím, existencí těchto průtahů
se pro překážku ne bis in idem kárný senát nemohl zabývat.
40. sp. zn. 5 C 42/2014 (nečinnost vytýkána od 7. 4. 2014 do 5. 1. 2015). Dle údajů ISAS byl
spis přidělen kárně obviněné dne 7. 4. 2014. Ještě téhož dne byla provedena lustrace
žalované v centrální evidenci obyvatel se zjištěním, že žalovaná zemřela. Dne 6. 5. 2014
vydala kárně obviněná usnesení o zastavení řízení. Dne 19. 6. 2014 bylo obvodnímu soudu
(dle údajů ISAS) doručeno odvolání žalobce proti tomuto usnesení; spis byl téhož dne
předložen kárně obviněné. Dne 5. 1. 2015 kárně obviněná cestou autoremedury vydala
usnesení, kterým bylo usnesení o zastavení řízení zrušeno. Kárný senát nesdílí názor kárné
navrhovatelky, dle kterého vydání usnesení o zastavení řízení představuje „nesmyslný procesní
krok“. Je totiž nutno odlišit chybné rozhodnutí (případně nesprávný procesní postup) soudce
od úkonů zjevně iracionálních, vymykajících se excesivním způsobem racionálnímu vedení
řízení, případně úkonů ryze účelových, učiněných pouze z důvodu vykázání práce se spisem.
Z tohoto důvodu proto kárný senát nevidí důvod, proč by k usnesení o zastavení řízení
ze dne 6. 5. 2014 nemohlo být z pohledu posuzování (ne)činnosti kárně obviněné
přihlédnuto. O nečinnosti kárně obviněné lze hovořit až po datu 19. 6. 2014, kdy si z obsahu
podaného odvolání musela být svého chybného postupu vědoma. Z jejího postupu
je zřejmé, že si byla této skutečnosti vědoma, neboť usnesením ze dne 5. 1. 2015 napadené
usnesení autoremedurou odklidila. S ohledem na povahu posledně zmiňovaného usnesení
má kárný senát za to, že jde o úkon spíše jednoduché povahy, jehož učinění nebylo
podmíněno složitějšími právními úvahami. Za této situace lze na jeho vydání aplikovat
referenční lhůtu třech měsíců. V posuzovaném případě lze tedy hovořit o průtazích v řízení
od 20. 9. 2014 do 4. 1. 2015. Zbývá dodat, že ani v této věci kárný senát nepřijal obhajobu
kárně obviněné, poukazující na čerpání dovolené v druhém posuzovaném období; lze přitom
odkázat na to, co bylo již uvedeno k věci sp. zn. 5 C 64/2013.
41. sp. zn. 5 C 135/2014 (nečinnost vytýkána od 25. 9. 2014 do 28. 1. 2015). Dle údajů ISAS byl
spis na kárně obviněnou převeden dne 15. 8. 2014 (původně byl podán návrh na vydání
elektronického platebního rozkazu). Pokynem ze dne 22. 8. 2014 bylo žalované zasláno
usnesení ve smyslu §153a odst. 1 o. s. ř. Dne 25. 9. 2014 (dle údajů ISAS) byla písemnost
obsahující toto usnesení vrácena jako nedoručená. Následoval pokyn kárně obviněné
k zaslání výzvy žalobci k zaplacení soudního poplatku ze dne 14. 1. 2015. Z hlediska
posuzovaného období (od 25. 9. 2014) je nutné posoudit časovou přiměřenost pokynu kárně
obviněné ze dne 14. 1. 2015. Zde kárný senát uvádí, že není zřejmé, proč kárně obviněná
nezvolila standardní procesní postup, kterým je, že shledá-li soud existenci své pravomoci
a příslušnosti věc projednat a rozhodnout, nejprve vybere soudní poplatek (není-li řádně
zaplacen při podání návrhu), a teprve po jeho zaplacení ve věci dále koná. Právě takový
postup odpovídá požadavku racionálního vedení řízení, neboť zásadně platí,
že není-li soudní poplatek (ani přes případnou výzvu a poučení soudu) zaplacen, soud ve věci
nekoná a řízení zastaví. Za této situace se tedy kárný senát přiklonil k názoru, že žalobce měl
být k zaplacení soudního poplatku vyzván již ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy kárně
obviněná spis převzala. Lze tedy hovořit o průtazích v řízení od 16. 11. 2014
do 13. 1. 2015. Zbývá dodat, že ani v této věci kárný senát nepřijal obhajobu kárně obviněné,
poukazující na čerpání dovolené v druhém posuzovaném období; lze přitom odkázat na to,
co bylo již uvedeno k věci sp. zn. 5 C 64/2013.
42. sp. zn. 5 C 96/2012 (nečinnost vytýkána od 22. 8. 2013 do 6. 5. 2014). Vzhledem k tomu,
že vytýkaná nečinnost plně spadá do období předcházejících průtahů (tedy kárného
provinění stejného typu, jako v nyní posuzovaném případě), za které již byla kárně obviněná
uznána vinnou a potrestána předcházejícím kárným rozhodnutím, nemohl se kárný senát
pro překážku ne bis in idem existencí těchto průtahů zabývat.
43. sp. zn. 5 C 76/2013 (nečinnost vytýkána od 2. 10. 2013 do 29. 9. 2014). Z obsahu
předloženého soudního spisu kárný senát zjistil, že ve věci proběhlo dne 2. 10. 2013 první
jednání, které bylo odročeno za účelem provedení blíže nespecifikovaných „procesních úkonů“.
Následuje až úkon kárně obviněné ze dne 29. 9. 2014, kterým stanovila nový termín ústního
jednání. Kárný senát konstatuje, že není především zřejmé, jaké „procesní úkony“ měly být
důvodem pro odročení jednání ze dne 2. 10. 2013; žádné úkony (do doby nařízení nového
jednání) ostatně provedeny nebyly. Lze tedy na tuto situaci aplikovat standardní referenční
lhůtu třech měsíců, ve které měly být kárně obviněnou zamyšlené procesní úkony učiněny,
či měl být stanoven nový termín jednání. Kárný senát přitom nepovažuje za hodnověrné
tvrzení kárně obviněné, která svou nečinnost vysvětlovala tím, že měla za to, že z důvodu
úpadku žalované bylo řízení ex lege přerušeno. Vzhledem k tomu, že počátek průtahů v řízení
se i po připočtení referenční lhůty třech měsíců nachází před datem 31. 7. 2014,
lze za postižitelné průtahy v řízení považovat až období od 1. 8. 2014 do 28. 9. 2014,
neboť na předcházející období se vztahují účinky předcházejícího kárného rozhodnutí.
44. sp. zn. 5 C 92/2011 (nečinnost vytýkána od 6. 9. 2013 do 4. 2. 2015). Kárný senát z obsahu
předloženého soudního spisu zjistil, že tato věc byla obvodnímu soudu pro Prahu 10
postoupena Okresním soudem Praha-východ, jako soudu místně příslušnému; dle údajů
ISAS byl spis předložen kárně obviněné dne 6. 9. 2013. Věc zůstala bez úkonu
až do 4. 2. 2015, kdy kárně obviněná (pro potřeby rozhodnutí o žádosti žalobce
o osvobození od soudních poplatků, podané již u Obvodního soudu Praha-východ) učinila
dotazy na Městský úřad Čáslav (zda žalobce pobírá sociální dávky), ČSSZ (zda je žalobce
poživatelem důchodových dávek) a Okresní soud Praha-východ (zda nebyl žalobce omezen
na svéprávnosti). Z uvedeného je evidentní, že úkon ze dne 4. 2. 2015 lze považovat za úkon
jednoduchý a nic tedy kárně obviněné nebránilo v tom, aby jej učinila bezodkladně poté,
co ji byla věc přidělena; je přitom nutné přihlédnout i k celkovému stáří věci, která napadla
u soudu již v roce 2006, a mělo proto v ní být postupováno s minimálními prodlevami.
Po přičtení referenční hodnoty třech měsíců lze tedy o průtazích v tomto řízení hovořit
od 7. 12. 2013 do 3. 2. 2015; s ohledem a účinky předcházejícího kárného rozhodnutí však
lze kárně postihnout pouze průtahy v řízení od 1. 8. 2014 do 3. 2. 2015.
45. sp. zn. 5 C 81/2013 (nečinnost vytýkána od 19. 8. 2013 do 6. 5. 2014). Protože vytýkaná
nečinnost plně spadá do období předchozích průtahů (tedy kárného provinění stejného typu,
jako v nyní posuzovaném případě), za které již byla kárně obviněná uznána vinnou
a potrestána předcházejícím kárným rozhodnutím, existencí těchto průtahů
se pro překážku ne bis in idem kárný senát nemohl zabývat.
Z výše podaného přehledu jednotlivých soudních věcí je zřejmé, že v případech,
kde se kárný senát mohl zabývat existencí tvrzených průtahů v řízení, dospěl k závěru, že průtahy
nastaly celkem v 28 případech. S výjimkou věci uvedené pod bodem 38 kárného návrhu,
kde kárný senát dovodil, že úkon kárně obviněné zjevně neodpovídal racionálnímu vedení řízení
(a neovlivnil tak dobu vytýkané nečinnosti), se ve všech případech jednalo o nečinnost absolutní,
a to převážně při provádění jednoduchých úkonů.
Ve zbývajících věcech kárný senát naznal, že ve vytýkaných obdobích průtahy nenastaly,
případně že jejich existenci nebylo možné na základě předložených podkladů s jistotou prokázat
(viz bod 27 kárného návrhu). Na rozdíl od dosavadní praxe nicméně JUDr. S. kárného obvinění
v tomto rozsahu nezprostil, neboť se rozhodl následovat přístup dřívější kárné judikatury, dle
které v těchto případech nemá zvláštní zprošťující výrok místa. S ohledem na výše
konstatovanou povahu tohoto typu kárného provinění a specifickou povahu kárného řízení
Nejvyšší soud (jako soud kárný) již v rozhodnutí ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. 1 Skno 8/2006 uvedl,
že „pokud ve vymezeném období soudce zavinil průtahy ve více věcech, nejde v každé této věci o samostatný skutek
kárného provinění, nýbrž o pokračování v neplnění soudcovských povinností s tím důsledkem, že pokud
se v kárném řízení neprokáže, že v určitém spise k zaviněným průtahům ze strany soudce došlo, takový spis
se do výroku prostě nepojme (s patřičným vysvětlením v odůvodnění rozhodnutí). Při takto pojímané definici
skutkové podstaty kárného provinění pak není důvodu, aby soudce byl v takovém případě kárného obvinění
zprošťován, resp. aby bylo kárné řízení ohledně takové věci (spisu) zastavováno.“ Tento přístup byl kárnými
senáty v praxi dlouhodobě používán a kárný senát i v nyní posuzované věci považuje za rozumné
postupovat stejným způsobem. Z tohoto důvodu proto ve shora konstatovaném rozsahu
nevyhlásil též samotný zprošťující výrok, jako tomu bylo například v předcházejícím kárném
rozhodnutí ve věci JUDr. S.; na podstatě věci, tedy vymezení případů, kdy byly konstatovány
průtahy v řízení, za něž je ukládáno kárné opatření, takový postup nemění ničeho.
Pokud jde o případy, kde kárný senát dovodil existenci průtahu v řízení, je nutno
připomenout, že samotné zjištění existence průtahů ještě nepostačuje pro závěr o kárném
provinění soudce. Je totiž nutno ještě uvážit, do jaké míry je tento stav přičitatelný právě
zaviněnému porušení jeho soudcovských povinností. V této souvislosti se nabízí celá řada
hodnotících kritérií. Ve většině případů lze za zásadní kritérium považovat situaci v senátu kárně
obviněného. Pokud jde o nápad věcí a počet věcí nevyřízených v rozhodném období, zde kárný
senát vycházel z údajů uvedených ve vyjádření soudcovské rady, z výsledku spisové prověrky,
i evidenčních údajů předložených u ústního jednání kárně obviněnou, neboť žádná z procesních
stran tyto údaje nikterak nezpochybnila. Napadlo-li v období od 1. 8. 2014 do 31. 12. 2014
do senátu kárně obviněné celkem 142 věcí agendy C a v období od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015 164
věcí, jde o nápad zcela standardní ve srovnání s obvyklým množstvím věcí napadajících u jiných
obvodních (okresních) soudů (jde o skutečnost známou kárnému senátu z jeho rozhodovací
činnosti). Nelze jistě přehlédnout, že zhruba 50 % těchto věcí vykazovalo cizí prvek (což indikuje
jejich větší složitost), na straně druhé je však nutno zohlednit fakt, že si kárně obviněná nenesla
žádnou větší zátěž v podobě neskončených věcí z minulosti. Vliv agendy vyřizované v senátu
6 C (JUDr. G.) považuje kárný senát za spíše marginální. Taktéž počet nevyřízených věcí k datu
31. 5. 2015 (153) lze označit za spíše nižší, ve srovnání s obvyklým množstvím nedodělků soudců
okresních soudů vykonávajících tuto agendu. V tomto kontextu je také nutno uvést, že výkony
kárně obviněné byly v období od 1. 8. 2014 do 31. 12. 2014 podprůměrné, v roce 2015 pak
celkově nadprůměrné. Kárný senát nepopírá, že agenda přidělovaná kárně obviněné – civilní
spory s cizím prvkem je složitější a představuje pro soudce větší zátěž, oproti běžné civilní
agendě. Na straně druhé je ale třeba poukázat na skutečnost, že JUDr. S. je zkušenou civilní
soudkyní; bez významu rozhodně není ani fakt, že v nyní posuzovaných věcech byla tato agenda
zastoupena pouze okrajově, přičemž (a to je podstatné) konstatované průtahy se netýkaly případů
již meritorně projednávaných, ale byly konstatovány při provádění jednoduchých úkonů, v rámci
přípravy spisu. Dle názoru kárného senátu tedy ani přidělení této (složitější) agendy nemohlo mít
na plnění soudcovských povinností kárně obviněnou rozhodující vliv. Celkově lze konstatovat, že
nic nenasvědčuje závěru, že by kárně obviněná byla v posuzovaném období vystavena enormně
vysokému nápadu věcí; nebyla tedy přetěžována, což by jistě mohlo mít negativní vliv na kvalitu jí
odváděné práce. Bez významu by jistě nebylo případné zjištění nerovného zacházení s kárně
obviněným soudcem. Nic takového ovšem v dané věci zjištěno nebylo. Důvody, které vedly
k provedení spisové prověrky senátu kárně obviněné, jakož i způsob výběru spisů, předestřené
kárnou navrhovatelkou u ústního jednání, považuje kárný senát za zcela legitimní. Taktéž
množství a strukturu nápadu v posuzovaném období (viz konstatovaný obsah rozvrhů práce)
rozhodně nelze považovat za jakkoliv diskriminační. Dalším kritériem, kterým se kárný senát
zabýval, je možnost soudce využívat efektivně práci asistentů, respektive vyšších soudních úředníků
či čekatelů. Z provedeného dokazování vyplynulo, že tato personální podpora byla (nejen u kárně
obviněné) v posuzovaném období prakticky nulová. Tuto situaci lze nepochybně hodnotit jako
nestandardní; ve svém důsledku pak nepochybně zatěžuje soudce prováděním jednodušších
úkonů, což ho logicky odvádí od hlavní náplně jeho práce, tedy rozhodování. Jakkoliv tato situace
měla nepochybně negativní vliv na práci kárně obviněné, kárný senát zastává názor, že sama
o sobě nemohla její práci negativně ovlivňovat do té míry, aby jí to zbavilo odpovědnosti za vznik
konstatovaných průtahů v řízení. Co se týče technického a materiálního zabezpečení, nezbytného
pro výkon soudcovské činnosti (například možnost využívání jednacích síní, úroveň
počítačového vybavení apod.), v tomto ohledu nebyly jakékoliv deficity provedeným
dokazováním zjištěny. S výše uvedenými kritérii úzce souvisí též kvalita práce soudní kanceláře.
Existenci jistých nedostatků v práci soudní kanceláře nepopřela ani kárná navrhovatelka a jejich
existenci lze tedy připustit. I za situace, kdy by kárný senát zcela akceptoval tvrzení uváděná kárně
obviněnou u ústního jednání (ta nicméně na podporu svých tvrzení nenavrhla provedení
jakýchkoliv důkazů), nelze je vyhodnotit tak, že by mohly mít na práci kárně obviněné zásadní
vliv. Pokud jde o osobní situaci kárně obviněné v posuzovaném období, kárný senát nemá důvod
jakkoliv zpochybňovat, že byla vystavena vysoké osobní zátěži. Lze jistě přijmout tvrzení,
že průběh a výsledek předcházejícího kárného řízení měly na psychické rozpoložení kárně
obviněné negativní vliv, což se logicky mohlo negativně projevit i ve výsledcích její práce. Taktéž
závažné onemocnění jejího otce a průběh jeho choroby psychickou zátěž kárně obviněné
nepochybně multiplikovalo. I v tomto případě ovšem kárný senát zastává názor, že tyto
skutečnosti samy o sobě nemohou pro exkulpaci kárně obviněné postačovat.
Dle názoru kárného senátu mají zjištěné nedostatky v práci kárně obviněné svůj původ
především v nesprávné organizaci práce v jí svěřeném senátu. Povaha zjištěných nedostatků a množství
spisů, v nichž se objevují, implikují závěr, že kárně obviněná nepracuje se všemi spisy
systematicky. Za zcela nestandardní lze pak považovat jí prezentovaný způsob zahájení
rekonstrukce ztracených spisů; ten se již prima vista zcela vymyká standardním procesním
postupům a zcela evidentně nemohl vést k zamýšlenému cíli. Kárný senát má též za to, že kárně
obviněná nemá dostatečný přehled o stavu svěřené agendy, o čemž svědčí nejen výše popsaná
situace týkající se ztracených spisů (respektive jejich rekonstrukce), ale též fakt, že v několika
případech zcela opomněla na písemné vyhotovení jí vyhlášených rozhodnutí; její tvrzení,
že při značném množství věcí v běhu není možné bez řádné evidence vyhlášených rozhodnutí
v systému ISAS tyto případy podchytit, považuje kárný senát za účelové a nevěrohodné,
neboť sama kárně obviněná uvedla, že v rozhodné době měla v běhu zhruba osmdesát spisů.
Celkově lze tedy uzavřít, že v konstatovaných případech vzniku průtahů v řízení nese
kárně obviněná za vznik tohoto stavu odpovědnost.
Popsaný stav lze proto nepochybně podřadit pod definici kárného provinění,
kterým je zaviněné porušení povinnosti soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje
důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování
soudů (§87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.). Je-li rozhodování v zákonem stanovených
či přiměřených lhůtách považováno za součást práva na spravedlivý proces, nelze nedůvodné
průtahy v řízení hodnotit jinak, než jako zaviněné porušení povinnosti soudce a jako jednání
způsobilé přinejmenším narušit důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů, jak to má na mysli
ustanovení §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. Z těchto důvodů proto kárný senát, ve smyslu
ustanovení §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., uznal JUDr. S. vinnou, že zaviněným porušením
svých povinností způsobila průtahy v celkem 28 soudních věcech (viz výrok I.).
Při úvaze o uložení kárného opatření považuje kárný senát za přitěžující okolnost
především fakt, že se kárně obviněná dopustila opakovaného kárného provinění v době, kdy ještě
nebylo zahlazeno její odsouzení za předchozí kárné provinění stejného druhu. V případech
nečinnosti při zahájení rekonstrukce ztracených spisů dokonce plynule navázala na svou
předchozí nečinnost, ač byla na tyto nedostatky své práce předchozím kárným rozhodnutím
upozorněna a byla za ně potrestána. Musela si tedy být především v těchto případech vědoma
závažnosti situace; i přesto neprovedla kvalifikované úkony k nápravě nežádoucího stavu
ve svěřených věcech a evidentně konala až za situace, kdy se o věc začalo zajímat vedení soudu.
Kárně obviněné přitěžují též zjištěné případy opožděného vyhotovení vyhlášených rozhodnutí,
a to v situaci, kdy nebyla přetížena prací a její výkony byly (minimálně po polovinu sledovaného
období) spíše podprůměrné.
Kárný senát nicméně nalezl i existenci okolností, které lze považovat za polehčující.
Především je nutno zohlednit výše konstatovanou osobní zátěž kárně obviněné, které byla
ve sledovaném období vystavena. Nelze také odhlédnout od zjištění, že v této době
nedisponovala žádným podpůrným personálem (asistent, vyšší soudní úředník, justiční čekatel),
který by jí pomohl odbřemenit od rutinních úkonů a umožnil plně se soustředit na vlastní výkon
soudcovské činnosti. Negativní vliv na její pracovní výkon mělo jistě i přidělení složité agendy
s cizím prvkem, neboť tuto agendu nikdy dříve nevykonávala. Konečně ani celkové množství
zjištěných průtahů v řízení nelze považovat za mimořádně vysoké. Kárně obviněná taktéž
projevila k výsledkům své práce jistou sebereflexi, neboť v řadě případů uznala svou
odpovědnost za vzniklý stav.
Na základě těchto úvah dospěl kárný senát k závěru, že za zjištěná pochybení postačí
uložení kárného opatření ve formě snížení platu, a to ve čtvrtině zákonné sazby, vyplývající
z ustanovení §87 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. března 2016
Mgr. Radovan Havelec
předseda kárného senátu