ECLI:CZ:NSS:2021:11.KSS.7.2020:42
sp. zn. 11 Kss 7/2020 - 42
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu jakožto soudu kárného složený z předsedy senátu
JUDr. Tomáše Langáška, LL.M., členů JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Michaela Květa a přísedících
JUDr. Jana Jakovce, Mgr. Olgy Rosenkranzové, Ph.D. a JUDr. Milana Kyjovského projednal
v ústním jednání dne 18. 1. 2021 kárný návrh ze dne 23. 11. 2020, doručený kárnému soudu dne
27. 11. 2020, kárného navrhovatele: předseda Okresního soudu v Ústí nad Labem
JUDr. Lubomír Hrbek, sídlem Kramoly 641/37, Ústí nad Labem, proti kárně obviněnému:
Mgr. Karel Šemík, soudce Okresního soudu v Ústí nad Labem, nar. X, a rozhodl
takto:
Podle §314r odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, přiměřeně
aplikovaného v kárném řízení dle §25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních
zástupců a soudních exekutorů, na návrh kárného navrhovatele
se s ch v al u je d o h o d a o v i n ě a k árn ém o p at ř en í ,
která byla uzavřena v Ústí nad Labem dne 23. 11. 2020 mezi kárným navrhovatelem, předsedou
Okresního soudu v Ústí nad Labem JUDr. Lubomírem Hrbkem, a kárně obviněným soudcem
Okresního soudu v Ústí nad Labem Mgr. Karlem Šemíkem, a potvrzena stranami na ústním
jednání dne 18. 1. 2021,
a
Mgr. Karel Šemík,
nar. X,
soudce Okresního soudu v Ústí nad Labem,
s e uz ná v á v i nn ým
podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních
exekutorů, ve znění pozdějších předpisů,
že
jako soudce s potřebnými přístupovými právy v období od 11. 9. 2016 do 19. 8. 2020 opakovaně
vstupoval do vnitřní databáze soudu – elektronického rejstříku ISAS a bez relevantního
zákonného důvodu zde vyhledával informace o osobách či řízeních, které nesouvisely s jeho
rozhodovací činností, přičemž konkrétně se jednalo o tyto lustrace:
Lustrovaná osoba Datum lustrace osoby Čas lustrace osoby
A 28. 11. 2016 13:37
16. 5. 2017 14:42
B 28. 11. 2016 13:32
16. 5. 2017 14:41
8. 7. 2020 14:04
C 28. 11. 2016 7:53
D 28. 11. 2016 13:37
16. 5. 2017 14:42
8. 7. 2020 14:04
E 11. 9. 2016 18:09
28. 11. 2016 7:47
28. 11. 2016 7:48
6. 1. 2017 10:39
6. 2. 2017 10:31
14. 2. 2017 7:37
20. 2. 2017 13:32
23. 5. 2017 14:17
9. 1. 2018 15:17
10. 4. 2018 8:54
13. 4. 2018 13:12
14. 9. 2018 12:44
16. 10. 2018 15:26
25. 10. 2018 15:56
22. 11. 2018 9:15
3. 12. 2018 13:23
4. 6. 2019 12:40
F 13. 12. 2016 12:40
1. 6. 2017 14:34
23. 5. 2018 12:28
14. 9. 2018 12:44
5. 11. 2018 15:12
18. 12. 2018 14:34
29. 5. 2019 15:20
G 19. 8. 2020 15:55
H 3. 10. 2018 16:52
5. 10. 2018 6:13
5. 10. 2018 9:21
26. 11. 2018 21:02
7. 1. 2019 13:52
4. 2. 2019 9:04
11. 2. 2019 8:08
11. 2. 2019 8:39
18. 2. 2019 6:39
1. 3. 2019 16:10
CH 18. 10. 2018 16:10
I 23. 3. 2020 9:47
J 3. 8. 2020 21:37
K 20. 7. 2020 13:32
3. 8. 2020 21:38
L 4. 3. 2020 13:09
4. 3. 2020 13:10
t e dy
zaviněně porušil povinnosti soudce a ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé
rozhodování soudů.
T í m s p ách al k árn é pr o v i ně ní
podle §87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích
a za ně se mu uk l á dá
kárné opatření
důt k a
podle §88 odst. 1 písm. a) zákona o soudech a soudcích.
Odůvodnění:
I. Průběh kárného řízení
[1] Předseda Okresního soudu v Ústí nad Labem (dále též „navrhovatel“) podal dne
27. 11. 2020 podle §8 odst. 2 písm. g) zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních
zástupců a soudních exekutorů, (dále též „kárný zákon“), k Nejvyššímu správnímu soudu jakožto
soudu kárnému návrh na zahájení kárného řízení proti soudci tohoto soudu Mgr. Karlu Šemíkovi
(dále též „kárně obviněný“ nebo „soudce“). Obvinil jej ve smyslu §86 a 87 zákona č. 6/2002 Sb.,
o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů
(zákon o soudech a soudcích), z toho, že jako soudce s potřebnými přístupovými právy v období
od 11. 9. 2016 do 19. 8. 2020 opakovaně vstupoval do vnitřní databáze soudu – elektronického
rejstříku ISAS a bez relevantního zákonného důvodu zde vyhledával informace o osobách
či řízeních (specifikovaných v kárném návrhu a ve výroku tohoto rozhodnutí), které nesouvisely
s jeho rozhodovací činností.
[2] Navrhovatel uvedl, že budova Okresního soudu v Ústí nad Labem je během pracovní
doby střežena justiční stráží, mimo pracovní dobu je chráněna zabezpečovacím systémem
napojeným na pult centrální ochrany, který mohou odblokovat pouze soudci a někteří
zaměstnanci soudu, kteří potřebují do budovy vstoupit v souvislosti s plněním svých pracovních
povinností. Vedení okresního soudu dbá na to, aby do budovy nevstupovaly cizí osoby, zvláště
mimo úřední dobu, a proto ředitelka správy soudu spolu s informatikem namátkově kontrolují,
kdo a za jakým účelem do budovy mimo úřední dobu vstoupil a jak dlouho tam pobýval.
Při jedné z takových kontrol bylo ze záznamů kamer zjištěno, že kárně obviněný soudce dne
3. 8. 2020 ve večerních hodinách vstoupil do budovy soudu v doprovodu ženy, která není
a nebyla zaměstnankyní soudu. V souvislosti s prověřováním tohoto bezpečnostního incidentu,
v němž navrhovatel ještě kárné provinění nespatřoval, pak vzniklo podezření, že došlo ke zneužití
některého z informačních systémů soudu. Toto podezření se posléze potvrdilo, neboť bylo
zjištěno, že kárně obviněný uvedeného dne lustroval v rejstříku ISAS osoby jménem K a L. Ze
sociální sítě Facebook následně bylo zjištěno, že s kárně obviněným byla dne 3. 8. 2020 v budově
soudu právě L. Toto zjištění vyvolalo prověrku dalších vstupů kárně obviněného do databáze
ISAS, při níž správkyně aplikace zjistila, že kárně obviněný od roku 2016 lustroval cca 15 jmen,
která zjevně neměla souvislost se žádnou věcí, která mu byla přidělena k projednání a rozhodnutí.
[3] Kárně obviněný byl se zjištěními navrhovatele seznámen, přičemž projevil nad svým
jednáním lítost a následně písemně vysvětlil, že postupoval na žádost lustrovaných osob, které
se na něj osobně či elektronicky obrátily, šlo tedy o zjišťování údajů, které se dotčené osoby
mohly dozvědět i jinak, například na informačním centru soudu. Kárně obviněný zdůraznil,
že získané informace nijak nezneužil a dále s nimi neoprávněně nenakládal. Po jednání s kárně
obviněným zůstalo v seznamu 13 jmen a 51 neoprávněných vstupů. Některé z nich zahrnovaly
jen zjišťování, zda daná osoba prochází rejstříkem, jiné byly spojeny s další lustrací uchovávaných
skutečností, zejména uložených dokumentů. Navrhovatel neprověřoval tvrzení kárně
obviněného, že lustrace prováděl na žádost dotčených osob, neboť dle jeho názoru tato
skutečnost nemá na nezákonnost počínání kárně obviněného vliv.
[4] Popsané jednání představuje dle názoru navrhovatele zcela nepochybně kárné provinění,
neboť kárně obviněný porušil povinnost mlčenlivosti a současně ohrozil důvěru v nezávislé,
nestranné a spravedlivé rozhodování. Takové jednání musí v očích veřejnosti ohrožovat důvěru
v justici jako celek. Navrhovatel považuje jednání kárně obviněného za kárné provinění spáchané
ve formě pokračování (s přiměřeným použitím trestněprávní terminologie). Alternativně navrhuje
jednání kvalifikovat jako dva skutky, a to s ohledem na delší časovou prodlevu mezi daty
4. 6. 2019 a 23. 3. 2020. Dle názoru navrhovatele je zachována subjektivní i objektivní lhůta
pro podání kárného návrhu.
[5] Navrhovatel dále uvedl, že při osobním rozhovoru se kárně obviněný k jednání
vymezenému v kárném návrhu doznal, projevil značnou dávku sebereflexe, vyjádřil nad svým
počínáním lítost a ujistil navrhovatele, že se takové jednání již nebude opakovat. Samotné kárné
řízení označil kárně obviněný za dostatečné ponaučení a „trest“ a vyjádřil ochotu uzavřít dohodu
o vině a kárném opatření. I navrhovatel považuje uzavření dohody za vhodné a účelné.
[6] K osobě kárně obviněného navrhovatel uvedl, že byl jmenován soudcem dne 1. 11. 2012
a dne 14. 1. 2013 nastoupil na občanskoprávní úsek Okresního soudu v Ústí nad Labem,
kde soudí dodnes. Dosud nebyl kárně postižen ani mu nebyla udělena výtka. Soudní oddělení,
v němž kárně obviněný působí, netrpí průtahy a vykazuje jeden z nejnižších počtů nevyřízených
věcí. Kárně obviněný je členem soudcovské rady Okresního soudu v Ústí nad Labem a aktivním
členem Soudcovské unie České republiky.
[7] Z uvedených důvodů navrhovatel navrhl, aby kárný soud uznal kárně obviněného
vinným ze spáchání výše vymezeného kárného provinění a uložil mu důtku, eventuálně
aby schválil uzavřenou dohodu o vině a kárném opatření.
[8] Dohodu o vině a kárném opatření, kterou s kárně obviněným uzavřel dne 23. 11. 2020
v Ústí nad Labem, přiložil navrhovatel ke kárnému návrhu. V této dohodě kárně obviněný
prohlásil, že vytýkaný skutek spáchal, a navrhovatel prohlásil, že zjištěné skutečnosti dostatečně
dokládají, že se kárně obviněný popsaného jednání dopustil, a spáchal tak kárné provinění podle
§87 zákona o soudech a soudcích. Navrhovatel i kárně obviněný se dohodli na uložení důtky
podle §88 odst. 1 písm. a) zákona o soudech a soudcích. Na závěr kárně obviněný prohlásil,
že rozumí obsahu sjednávané dohody, je mu zřejmé, co tvoří podstatu vytýkaného skutku,
souhlasí s navrhovaným kárným opatření a učinil prohlášení o tom, že kárné provinění spáchal,
bez nátlaku, vědom si svých práv i závažnosti tohoto prohlášení a z něj plynoucích důsledků.
[9] Předseda senátu kárného soudu zaslal kárný návrh kárně obviněnému soudci na vědomí
a k vyjádření a zároveň navrhovatele i kárně obviněného poučil o tom, že dohodu o vině
a kárném opatření lze uzavřít a návrh na její schválení lze vznést až v řádně zahájeném kárném
řízení, především poté, co byl kárně obviněný poučen o svých procesních právech.
[10] Dne 15. prosince 2020 obdržel kárný soud vyjádření kárně obviněného, který odkázal
na své vyjádření, které poskytl navrhovateli před podáním kárného návrhu, a doplnil, že má zájem
uzavřít dohodu o vině a kárném opatření, respektive odkázal na již uzavřenou dohodu. Vyjádřil
souhlas s popisem skutku a jeho právní kvalifikací i s navrženým kárným opatřením, skutečnosti
uvedené v kárném návrhu považuje na nesporné. Kárně obviněný se cítí vinen a navrhuje upustit
od dokazování. Doplnil, že s ohledem na kárné řízení nepřijal místo v Etickém soudu
Soudcovské unie. Samo kárné řízení a jeho veřejnost na kárně obviněného velmi působí,
uvědomuje si nevhodnost a neetičnost svého jednání a omlouvá se za něj.
[11] Na jednání konaném dne 18. 1. 2021 kárný soud poté, co vyslechl návrh a souhlasné
vyjádření kárně obviněného a strany ústně do protokolu sdělily, že aktualizují uzavřenou dohodu
o vině a kárném opatření, resp. potvrzují její obsah ke dni jednání, v neveřejné poradě dospěl
k závěru, že nemá výhrady k předložené dohodě o vině a kárném opatření ve smyslu §314r
odst. 2 a 3 trestního řádu a contrario. Předseda kárného senátu proto uzavřel, že dokazování
se pro nadbytečnost provádět nebude (§314q odst. 5 trestního řádu).
II. Hodnocení kárného soudu
[12] Kárný soud považuje možnost uzavřít dohodu o vině a kárném opatření za vhodné
vyústění kárného řízení, protože jde o projev žádoucí sebereflexe na straně kárně obviněného
soudce (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne 15. 4. 2019
č. j. 11 Kss 8/2018-199, věc Miklová). Především v případech, kdy je kárným navrhovatelem
předseda soudu, u něhož kárně obviněný soudce působí, sjednání a uzavření dohody o vině
a kárném opatření posouvá vztah kárného navrhovatele a kárně obviněného do roviny
spolupráce namísto konfliktu proti sobě stojících stran řízení. To zajisté přispěje k lepší atmosféře
na pracovišti a umožní to vedení soudu lépe pracovat s kárně obviněným soudcem na odstranění
nedostatků, jež jsou předmětem kárného návrhu (srov. rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 10. 6. 2019 č. j. 11 Kss 2/2019-51, věc Parolek).
[13] Kárný soud dále konstatuje, že schválení dohody o vině a kárném opatření nebrání,
že při jejím sjednávání neměl kárně obviněný obhájce. Kárně obviněný byl již na počátku řízení
poučen o svém právu zvolit si obhájce a tohoto práva nevyužil (srov. též výše citované
rozhodnutí kárného soudu ve věci Parolek).
[14] Kárný soud konstatuje, že vymezení skutku v návrhu a v dohodě o vině a kárném
opatření nebylo mezi stranami řízení sporné a odpovídá obsahu spisu. V této souvislosti kárný
senát zdůrazňuje, že kárné provinění navrhovatel nespatřoval ve vstupu soudce do budovy soudu
ve večerních hodinách; nebylo by to ani možné, neboť soudce je soudcem stále, nejen v provozní
době soudní budovy. K právní kvalifikaci skutku kárný soud jen stručně uvádí, že soudce může
prostřednictvím systému ISAS nahlížet do spisů, které mu nebyly přiděleny k projednání
a rozhodnutí, z pracovních či studijních důvodů (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako
soudu kárného ze dne 10. 5. 2012 č. j. 13 Kss 13/2011-169, věc Havlín). V rozhodnutí ze dne
22. 5. 2014 č. j. 16 Kss 12/2013-139, věc Rakošan, kárný soud konstatoval, že o kárné provinění
se může jednat v situaci, kdy soudce informace zjištěné ze systému ISAS předává dalším osobám.
V nedávném rozhodnutí ze dne 5. 11. 2020 č. j. 13 Kss 2/2020-146, věc Veselý, pak kárný soud
dospěl k závěru, že informační systém ISAS není nástrojem, který by měl sloužit účastníkům řízení nebo
případně širší veřejnosti k nahlížení do soudních spisů […]. Jde o softwarovou pomůcku pracovníků soudu
(tedy nejen soudců) určenou k plnění pracovních úkolů, jež má především přispívat k zefektivnění jejich
nejrůznějších pracovních postupů. Nahlížení do soudních spisů (resp. jejich jednotlivých složek – dokumentů),
jež by se uvedenému účelu tohoto informačního systému zpronevěřovalo, je tudíž v zásadě nepřípustné. Neplyne
z toho samozřejmě povinnost soudců vést si přehled o jednotlivých přístupech do databází
a prokazovat jím či jiným způsobem oprávněnost takového jednání; je to kárný navrhovatel,
kdo musí prokázat, že šlo o přístupy ve smyslu citované judikatury neoprávněné (viz bod [79]
citovaného rozhodnutí Veselý).
[15] S ohledem na závěry posledně citovaného rozhodnutí (a v něm zmíněného rozhodnutí
kárného soudu ze dne 17. 6. 2019 č. j. 12 Ksz 2/2018-165, věc Karabec) lze souhlasit i s kvalifikací
jednání kárně obviněného coby pokračujícího deliktu, tedy jediného skutku, byla tedy zachována
objektivní lhůta pro podání kárného návrhu (§9 odst. 1 kárného zákona) vůči všem vytýkaným
případům neoprávněného nahlížení do systému ISAS.
[16] Dohodnuté kárné opatření v podobě důtky považuje kárný soud za přiměřené (přesněji
řečeno, nepovažuje je za zjevně nepřiměřené – viz bod [25] rozhodnutí kárného soudu ze dne
1. 6. 2020 č. j. 11 Kss 2/2020-88, věc Novák). V tomto směru zvážil především to, že kárně
obviněný projevil příkladnou sebereflexi (z tvrzení navrhovatele vyplývá, že se od počátku
ke svému pochybení stavěl čelem, uznal je, projevil lítost a spolupracoval při řádném objasnění
skutkového stavu) a dosud nebyl kárně trestán ani mu nebyla udělena výtka, navrhovatel jeho
působení u Okresního soudu v Ústí nad Labem hodnotí pozitivně. Samotné kárné provinění lze
považovat za méně závažné (ve srovnání například s pochybením, jehož důsledkem je nezákonné
omezení osobní svobody obviněného v trestním řízení) a důležité je pochopitelně i to,
že informace, které kárně obviněný zjistil ze systému ISAS, nebyly nijak zneužity, v důsledku jeho
jednání tudíž nikomu nevznikla škoda; nic takového navrhovatel netvrdí. A samotné uzavření
dohody o vině a kárném opatření vnímá kárný soud jako intenzivní polehčující okolnost
(viz citované rozhodnutí ve věci Novák).
[17] Kárný soud shrnuje, že dohoda o vině a kárném opatření, kterou strany uzavřely,
vyhovuje zákonným kritériím. Kárný soud proto dohodu schválil a rozhodl o vině a kárném
opatření v souladu s ní.
Poučení: Odvolání proti tomuto rozhodnutí ne ní přípustné.
V Brně dne 18. ledna 2021
JUDr. Tomáš Langášek, LL.M.
předseda kárného senátu