ECLI:CZ:NS:2010:11.TCU.21.2010.1
sp. zn. 11 Tcu 21/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. dubna 2010 v neveřejném zasedání opravný prostředek ministryně spravedlnosti České republiky podaný podle §397 odst. 3 tr. ř. v trestní věci vydání do ciziny obviněného D. Z. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 9. 2009, sp. zn. 0 Ntm 101/2009, a rozhodl takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 9. 2009, sp. zn. 0 Ntm 101/2009, se zrušuje .
Krajskému soudu v Plzni se přikazuje, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Generální prokuratura Moldavské republiky požádala dopisem ze dne 30. 6. 2009, č. j. 7-168/09-2912, o vydání D. Z. k trestnímu stíhání pro trestné činy porušování domovní svobody podle čl. 179 odst. 2 moldavského trestního zákona, kterého se měl dopustit v podstatě tím, že dne 9. 3. 2008 v G. po předchozí dohodě s dalšími dvěma spolupachateli vnikli do obydlí poškozené L. C. bez jejího souhlasu a udeřili pěstmi a nohama poškozenou, která je vyzývala k opuštění bytu, do různých částí těla a způsobili jí fyzickou bolest, a úmyslného těžkého ublížení na těle nebo na zdraví podle čl. 151 odst. 4 moldavského trestního zákona, kterého se měl dopustit v podstatě tím, že po dohodě s týmiž spolupachateli dne 11. 3. 2008 v G. pod záminkou, že poškozený G. P. měl odcizit jednomu z nich určité věci, tohoto mnohokrát udeřili pěstmi a nohama do různých částí těla včetně hlavy a hrudníku, čímž mu způsobili těžká zranění zejména hlavy, zlomeniny žeber na obou stranách s poškozením pohrudnice a mezižeberních tepen, přičemž jmenovaný v důsledku těchto zranění zemřel.
Po provedeném předběžném šetření státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni podal dne 11. 8. 2009 u Krajského soudu v Plzni návrh na rozhodnutí o nepřípustnosti vydání obviněného k trestnímu stíhání do Moldavské republiky podle článku 2 odst. 1 Evropské úmluvy o vydávání z důvodu uvedeného v §393 písm. m) tr. ř. Krajský soud v Plzni rozhodl usnesením ze dne 18. 9. 2009, sp. zn. 0 Ntm 101/2009, tak že podle §397 odst. 1 tr. ř. není podle článku 2 odst. 1 Evropské úmluvy o vydávání a z důvodu uvedeného v §393 písm. k) tr. ř. vydání obviněného pro výše popsané skutky přípustné. Z předběžné vazby byl obviněný propuštěn na svobodu. Usnesení nabylo právní moci dne 18. 9. 2009.
Ministryně spravedlnosti České republiky s odkazem na ustanovení §397 odst. 3 tr. ř. předložila dne 23. 3. 2010 tuto věc Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud”) k přezkoumání správnosti výše uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni s odůvodněním, že jmenovaný soud zjistil v dané věci existenci překážek vydání podle §393 písm. k) tr. ř., konkrétně že podmínky ve věznicích či zacházení ze strany policie v Moldavsku zakládají porušení čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a důvodné obavy, že by trestní stíhání a výkon trestu v dožadujícím státě neodpovídaly čl. 3 a 6 této úmluvy. Soud přitom své závěry vyvodil z blíže nespecifikované zprávy o dodržování lidských práv v Moldavsku a ze zprávy Amnesty Internatilonal ze dne 22. 7. 2009, z nichž vyplývá, že v Moldavsku jsou zadržovány osoby na základě vykonstruovaných obvinění, vyskytují se případy násilí při zatýkání a podmínky výkonu trestu odpovídají nelidskému a ponižujícímu zacházení. Soud neshledal jiné překážky a nepřiklonil se k návrhu státního zástupce vyslovit nepřípustnost vydání podle §393 písm. m) tr. ř. Nezabýval se oboustrannou trestností skutku, ve kterém je spatřován trestný čin porušování domovní svobody podle čl. 179 odst. 2 moldavského trestního zákona. Ministryně spravedlnosti má pochybnosti o správnosti závěrů Krajského soudu v Plzni z hlediska jeho hodnocení situace v oblasti ochrany lidských práv v Moldavsku.
Krajský soud v Plzni měl k dispozici zprávy týkající se situace v oblasti lidských práv v Moldavsku v dozorovém spisu Krajského státního zastupitelství v Plzni. V průběhu veřejného zasedání dne 18. 9. 2009 však nebyly tyto zprávy jako důkazy čteny a v odůvodnění rozhodnutí soud hodnotil pouze jednu z nich, a to zprávu Amnesty International ze dne 22. 7. 2009, která se zaměřuje na případy porušování lidských práv a v tomto směru je jednostranná. Ostatními komplexnějšími zprávami se soud nezabýval a nehodnotil je. Pokud by tak učinil, zjistil by, že v oblasti zajišťování práva na spravedlivý proces, i pokud jde o podmínky ve věznicích, v Moldavsku došlo k pokroku. Dokladem toho je zpráva Ministerstva zahraničních věcí ČR ze dne 26. 6. 2009, která odkazuje na zprávu zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva ze dne 11. 6. 2008, několik rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva z let 2005 a 2006, zprávu Parlamentního shromáždění Rady Evropy ze září 2007 a zprávu Ministerstva zahraničních věcí USA o stavu lidských práv v Moldavsku z února 2009. Pozitivní posun však vyplývá zejména ze zprávy Evropského výboru pro zabánění mučení a nelidskému a ponižujícímu zacházení nebo trestání (dále jen „CPT“). Ministryně spravedlnosti zdůraznila, že Rada Evropy situaci v oblasti lidských práv v Moldavsku soustavně sleduje a díky tomuto úsilí a tlaku mezinárodního společenství byla přijata řada opatření týkajících se nejen jednotlivých věznic spadajících pod Ministerstvo spravedlnosti Moldavské republiky, ale i opatření systémového charakteru. Případy špatného zacházení a týrání vězňů jsou v důsledku těchto opatření na ústupu, zlepšily se i hygienické podmínky, což se odráží na snížení počtu obětí tuberkulózy.
Ministryně spravedlnosti pak dále upozornila, že Krajský soud v Plzni neodůvodněně pominul ujištění Generální prokuratury Moldavska ze dne 30. 6. 2009, č. j. 7-168/09-2913, že obviněný nebude v případě vydání umístěn do zařízení ve správě ministerstva vnitra (policejního izolátoru), ale do věznice ve správě ministerstva spravedlnosti, dále že moldavské orgány vyrozumí Ministerstvo spravedlnosti ČR bez odkladu o jakékoli stížnosti vydané osoby týkající se špatného zacházení a způsobu jejího vyřízení a že Ministerstvo spravedlnosti ČR bude o výsledku trestního řízení informováno kopií meritorního rozhodnutí. Ministryně spravedlnosti dále argumentovala také rozhodováním jiných soudů v obdobných věcech přičemž poukázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze potvrzená rozhodnutími Vrchního soudu v Praze ve dvou konkrétních věcech, kde bylo vydání osob do Moldavska shledáno přípustným. K úrovni ochrany lidských práv v Moldavsku poukázala také na zprávu CPT ze dne 14. 12. 2009 týkající se policejních zařízení pro zadržování osob podezřelých z trestné činnosti. Ministryně spravedlnosti má za to, že v průběhu řízení nebyla prokázána existence skutečné obavy před natolik závažným zásahem do lidských práv obviněného, že by v daném případě závazky z úmluv o lidských právech a základních svobodách byly v rozporu se závazky z Evropské úmluvy o vydávání, uveřejněné jako sdělení FMZV č. 549/1992 Sb. (dále jen „Evropská úmluva o vydávání“). Souhlasí však s dílčím závěrem šetření provedeného Krajským státním zastupitelstvím v Plzni, že u skutku kvalifikovaného jako trestný čin porušování domovní svobody podle čl. 179 odst. 2 moldavského trestního zákona spáchaného proti A. C. chybí oboustranná trestnost, neboť v souladu s čl. 21 odst. 2 moldavského trestního zákona osoby, které se trestné činnosti podle čl. 179 dopustily mezi 14. a 16. rokem nejsou za tento čin odpovědné.
Po předložení věci Ministerstvu spravedlnosti zaslala Generální prokuratura Moldavska další ujištění ze dne 22. 1. 2010, kterým umožňuje konzulárním úředníkům Velvyslanectví ČR v Kišiněvě, aby obviněného navštívili v zařízení, kde bude po dobu trestního stíhání omezen na svobodě, a hovořili s ním bez přítomnosti třetích osob. Zaručuje také, že na žádost budou konzulární úředníci informováni o stavu trestního řízení proti obviněnému, a bude jim umožněna přítomnost při tomto řízení. Podobné ujištění poskytlo Ministerstvo spravedlnosti Moldavska dopisem ze dne 22. 2. 2010. Velvyslanectví ČR v Kišiněvě dopisem ze dne 19. 1. 2010 přislíbilo Ministerstvu spravedlnosti podporu a součinnost při sledování trestního řízení a uskutečnění návštěv obviněného ve vězení v případě jeho vydání. Ministryně spravedlnosti poukázala také na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Gasayev proti Španělsku ze dne 17. 2. 2009, podle kterého i tento soud přičítá význam dohledu a kontrole prováděnými orgány dožádaného státu přímo ve státě dožadujícím.
Závěrem ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Plzni zrušil a rozhodl podle §397 odst. 1 tr. ř. tak, že je přípustné vydání D. Z. pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin těžkého ublížení na těle nebo na zdraví podle čl. 151 odst. 4 moldavského trestního zákona spáchaný na poškozeném G. P., je nepřípustné vydání obviněného pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin porušování domovní svobody podle čl. 179 odst. 2 moldavského trestního zákona a dále že se obviněný podle §396 odst. 1 tr. ř. bere do předběžné vazby a to z důvodu obavy před jeho uprchnutím, neboť postoj ministryně k jeho vydání do Moldavska mu bude znám již z toho, že podala projednávaný opravný prostředek, tedy nebude moci očekávat, že by rozhodla podle §399 odst. 2 tr. ř. o nepovolení jeho vydání.
Nejvyšší soud nejprve ověřil, zda byla dodržena lhůta k podání opravného prostředku podle §397 odst. 3 tr. ř. Z razítka otištěného na předkládací zprávě zaslané spolu se spisovým materiálem Krajským soudem v Plzni Ministerstvu spravedlnosti je patrné, že věc byla Ministerstvu spravedlnosti doručena dne 31. 12. 2009. Současně je však k č. l. 19 spisu vedeného Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 0 Ntm 101/2009 připojena doručenka, ze které vyplývá, že napadené rozhodnutí s vyznačením právní moci bylo Ministerstvu spravedlnosti doručeno již dne 24. 9. 2009. Následně na č. l. 21 je založen dopis ministerstva ze dne 29. 9. 2009, kterým mimo jiné ministerstvo žádá soud o předložení věci podle §397 odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou, kdy začala běžet lhůta pro podání opravného prostředku podle §397 odst. 3 tr. ř. Dospěl při tom k závěru, že počátkem lhůty byl až den 31. 12. 2009, kdy byl ministerstvu doručen spisový materiál. Ustanovení §397 odst. 3 tr. ř. totiž obsahuje slovní spojení „předloží věc“, což je nutno odlišit od pouhého doručení rozhodnutí. Smyslem tříměsíční lhůty, kterou má ministryně spravedlnosti pro podání opravného prostředku, je zejména nevystavovat obviněného, u kterého bylo rozhodnuto o přípustnosti vydání, dlouhému pobytu ve vazbě, současně však také nevystavovat jej nepřiměřeně dlouhé nejistotě v situaci, kdy bylo rozhodnuto, že vydání přípustné není, přičemž projednávaným opravným prostředkem je možno tento verdikt zvrátit. Ačkoli zákon neurčuje lhůtu, do kdy by měl předseda senátu krajského soudu předložit věc ministerstvu spravedlnosti, mělo by se tak stát neprodleně i v případě, že bylo rozhodnuto o nepřípustnosti vydání obviněného, který tak byl z předběžné vazby propuštěn. To se v posuzovaném případě nestalo, přičemž důvodem byl patrně překlep v odůvodnění rozhodnutí, ke kterému bylo vydáno opravné usnesení. Spisový materiál byl proto ministerstvu doručen právě až 31. 12. 2009. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že bez spisového materiálu by ministryně měla jen velmi omezenou možnost se věcí zabývat a zvážit, zda má pochybnosti o správnosti rozhodnutí. V posuzovaném případě by tak, pokud bychom pod předložením věci rozuměli již samotné doručení rozhodnutí, neměla ministryně žádnou možnost seznámit se během tříměsíční lhůty se spisovým materiálem. Nejvyšší soud proto uzavírá, že „předložením věci Ministerstvu spravedlnosti“ ve smyslu §397 odst. 3 tr. ř. se rozumí zaslání nejen pravomocného rozhodnutí, ale i spisového materiálu. Lhůta pro podání opravného prostředku tedy uplynula dne 31. 3. 2010, přičemž opravný prostředek byl Nejvyššímu soudu doručen dne 23. 3. 2010. Proto Nejvyšší soud přezkoumal shora uvedené námitky ministryně spravedlnosti a dospěl k závěru, že jsou v dále naznačeném směru opodstatněné.
Podle §394 odst. 1 tr. ř. státní zástupce krajského státního zastupitelství, jemuž Ministerstvo spravedlnosti nebo Nejvyšší státní zastupitelství zaslalo žádost cizího státu o vydání nebo který se dozvěděl o trestném činu, pro který by cizí stát mohl žádat o vydání, provede předběžné šetření. Účelem předběžného šetření je zejména zjistit, zda vydání osoby do cizího státu nebrání skutečnosti uvedené v §393 odst. 1 tr. ř.
Po skončení předběžného šetření rozhodne na návrh státního zástupce ve veřejném zasedání krajský soud, v jehož obvodu osoba, o jejíž vydání jde, má pobyt nebo byla zadržena, zda je vydání přípustné (§397 odst. 1 tr. ř.). V rámci rozhodování o přípustnosti vydání soud posuzuje splnění všech právních podmínek pro vydání konkrétní osoby do ciziny, a to nejen právních podmínek vyplývajících z trestního řádu (§393 tr. ř.) nebo z příslušné mezinárodní smlouvy, podle které je extradiční řízení vedeno (např. podle Evropské úmluvy o vydávání), ale zabývat se musí rovněž splněním dalších právních podmínek vyplývajících z jiných v úvahu přicházejících inkorporovaných mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, pokud jsou tyto mezinárodní smlouvy svojí povahou přímo aplikovatelné, a to i nad rámec §393 písm. k) a l) tr. ř. Jedná se zejména o závazky z Úmluvy o právním postavení uprchlíků (sdělení č. 208/1993 Sb.) nebo Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (vyhláška č. 143/1988 Sb.).
V posuzovaném případě se Krajský soud v Plzni věcí z tohoto pohledu dostatečně nezabýval, jak je patrné ze samotného odůvodnění jeho rozhodnutí. Předně je třeba říci, že Moldavská republika není zemí, kde by byla systematicky porušována lidská práva. Jedná se naopak o stát s pluralitní demokracií, který se podobně jako Česká republika postupně vyrovnává s dědictvím komunistického režimu. Podmínky v zařízeních, kde jsou osoby omezeny na svobodě, jsou poznamenány zejména nedostatkem finančních prostředků, v důsledku čehož pokulhává zavedení některých již legislativně zakotvených opatření do praxe. Z tohoto důvodu ovšem není možné připustit, aby soudy paušálně odmítaly vydávání osob podezřelých z trestné činnosti do této země, aniž by zkoumaly konkrétní aktuální situaci a pokroky v oblasti ochrany lidských práv a zejména aniž by vzaly v úvahu záruky poskytnuté v konkrétním případě moldavskou stranou.
V této souvislosti se odůvodnění napadeného rozhodnutí jeví jako přinejmenším stručné. Krajský soud vyvodil své závěry ze dvou zpráv o lidských právech, z nichž jednu ani neoznačil a jeho závěry jsou v této části nepřezkoumatelné. Není ani jasné, jakým způsobem zjistil soud obsah citované zprávy Amnesty International, neboť z protokolu o veřejném zasedání ze dne 18. 9. 2009 nevyplývá, že by soud tuto nebo jinou zprávu o stavu lidských práv v Moldavsku jako důkaz provedl. Krajský soud přitom přečetl jiné listiny z dozorového spisu Krajského státního zastupitelství v Plzni, sp. zn. 1 KZM 201/2009, není proto jasné, proč zde obsažené listiny citované ministryní spravedlnosti pominul. Zejména však krajský soud pochybil, když jako důkaz neprovedl a nijak nehodnotil ujištění zaslané moldavskou Generální prokuraturou, že obviněný nebude omezen na svobodě v zařízení spadajícím pod správu ministerstva vnitra. Jak vyplývá ze zprávy CPT ze dne 4. 12. 2008, jsou to právě zařízení spadající pod správu ministerstva vnitra, která vykazovala nejvíce případů porušování lidských práv. Zařízení spadající pod správu ministerstva spravedlnosti naopak už v roce 2007 při návštěvě výboru CPT vykazovala mnohé pokroky. Krajskému soudu v Plzni přitom nic nebránilo označené materiály jako důkaz provést a vyvodit z nich konkrétní závěry ve vztahu k osobě obviněného, zda mu eventuelně i s přihlédnutím k jeho osobním charakteristikám pravděpodobně hrozí, že se v případě vydání stane obětí mučení nebo jiného krutého či nelidského zacházení. Krajský soud tak nerespektoval ustanovení §2 odst. 5 tr. ř.
Z uvedeného důvodu byl opravný prostředek ministryně spravedlnosti shledán Nejvyšším soudem důvodným. Nejvyšší soud však nerozhodl, jak navrhovala ministryně, o přípustnosti vydání obviněného, nýbrž zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 9. 2009, sp. zn. 0 Ntm 101/2009, a s ohledem na povahu a rozsah zjištěných pochybení přikázal tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl. Opravný prostředek podle §397 odst. 3 tr. ř. je svou povahou mimořádný a posouzení přípustnosti vydání by si vyžádalo rozsáhlejší dokazování, což by bylo nahrazováním činnosti krajského soudu. V dalším řízení Krajský soud v Plzni doplní dokazovaní ministryní spravedlnosti citovanými materiály obsaženými v dozorovém spisu Krajského státního zastupitelství v Plzni včetně citovaných ujištění doručených Ministerstvu spravedlnosti dodatečně po právní moci rozhodnutí krajského soudu, případně si opatří další podklady pro své rozhodnutí o přípustnosti či nepřípustnosti vydání obviněného do Moldavska, zejména aktuální zprávy např. ministerstva zahraničních věcí, ministerstva vnitra, nevládních institucí, mezinárodních organizací nebo zastupitelského úřadu o stavu lidských práv v Moldavsku, jsou-li dostupné. V případě, že dospěje k závěru, že zde nejsou výše naznačené překážky vydání obviněného do Moldavska, bude se také zabývat otázkou oboustranné trestnosti skutku kvalifikovaného jako trestný čin porušování domovní svobody podle čl. 179 odst. 2 moldavského trestního zákona.
Na závěr považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout, že pokud by se nepodařilo obviněného, který byl propuštěn z předběžné vazby na svobodu, zajistit pro účely vydávacího řízení (např. proto, že již opustil území České republiky), soud by nemohl rozhodovat o přípustnosti nebo nepřípustnosti jeho vydání, ale s ohledem na absenci objektivních podmínek by musel být návrh státního zástupce zamítnout (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2007, sp. zn. 11 Tcu 4/2007, dostupné z: http://www.nsoud.cz ), dále č. 26/1996 Sb. rozh. tr.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. dubna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch