ECLI:CZ:NS:2008:11.TD.3.2008.1
sp. zn. 11 Td 3/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného Ing. L. Ž. vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 135/2007 rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2008 o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. řádu j e k projednání trestní věci obviněného Ing. L. Ž. p ř í s l u š n ý Městský soud v Brně.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 3 T 319/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2006, sp. zn. 9 To 115/2006, byl obviněný Ing. L. Ž. uznán vinným trestným činem zvýhodňování věřitele podle §256a odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a k trestu zákazu činnosti. Žalovaného skutku se měl obviněný dopustit tím, že dne 16. 1. 2002 v R., L., jako předseda představenstva obchodní společnosti S. p. o., a.s., se sídlem O., N. (dále jen S.), uhradil část peněžitého závazku S. vůči obchodní společnosti G. F. L. ve výši 201.970.000,- Kč, vzniklého ze smlouvy o úplatném postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2001, a to tím způsobem, že téhož dne dal pokyn bance R. B., se sídlem ul. B. i., R., L., k převodu peněžní částky 201.970.000,- Kč z bankovního účtu S. na bankovní účet společnosti G. F. L. vedený u téže banky, k úhradě tohoto závazku použil peněžní prostředky získané z prodeje strojního zařízení spalovny v O., ačkoli věděl a musel vědět, že S. má splatné neuhrazené závazky vůči dalším svým věřitelům ve výši minimálně 143.826.608,- Kč, dále, že S. není schopna minimálně od roku 1998 hradit své splatné závazky z důvodu nedostatku disponibilních prostředků, a rovněž tak věděl a musel vědět, že prodané strojní zařízení spalovny bylo jediným významných obchodním majetkem S., a tímto svým jednáním úmyslně zvýhodnil věřitele G. F. L., a způsobil ostatním poškozeným věřitelům uvedeným v obžalobě škodu v celkové výši 73.760.024,- Kč.
K dovolání obviněného Nejvyšší soud usnesením ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 5 Tdo 99/2007, rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 3 T 319/2004, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2006, sp. zn. 9 To 115/2006, stejně jako všechna rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, zrušil a Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc obviněného Ing. L. Ž. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž v pokračování nalézacího řízení se má pro potřeby správné právní kvalifikace jednání obviněného dokazování zaměřit na vyřešení vlastnictví předmětného souboru movitých věcí, strojního zařízení spalovny, a následnou dispozicí s těmito věcmi, případně peněžními prostředky za ně získanými.
Městský soud v Brně doplnil dokazování ve směru naznačeném Nejvyšším soudem, a protože dospěl k závěru, že žalované jednání obviněného Ing. L. Ž. může vést ke změně právní kvalifikace na trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák., a jelikož by touto změnou současně došlo ke změně místní i věcné příslušnosti soudu k projednání věci, předložil trestní věc obviněného Ing. L. Ž. usnesením ze dne 3. 12. 2007, sp. zn. 3 T 135/2007, podle §222 odst. 1 tr. zák. k rozhodnutí podle §24 odst. 1 tr. řádu Nejvyššímu soudu.
Nejvyšší soud po zhodnocení všech provedených důkazů dospěl k tomuto závěru.
Usnesení Městského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2007 je nutno přisvědčit v tom směru, že pokud při respektování názoru vysloveného v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2007 je možno po doplnění dokazování v naznačeném směru zjištěné jednání obviněného Ing. L. Ž. kvalifikovat jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. řádu, nemůže takto jako soud prvního stupně rozhodnout Městský soud v Brně, neboť s přihlédnutím k §17 odst. 1 tr. řádu toto přísluší krajskému soudu. Na druhé straně s ohledem na hospodárnost řízení se jeví předčasné, dříve než bude změna právní kvalifikace zakládající změnu věcné i místní příslušnosti na základě doplnění dokazování reálná, měnit stávající příslušnost soudu. Při změně příslušnosti soudu v tomto stadiu dokazování by bylo nutné provádět znovu všechny důkazy, přičemž výsledkem tohoto postupu nemusí být nezbytně posouzení věci podle ustanovení trestního zákona zakládající věcnou příslušnost podle §17 odst. 1 tr. řádu. Za tohoto stavu se jeví z hlediska hospodárnosti řízení vhodné, aby dokazování ve směru naznačeném Nejvyšším soudem doplnit současný procesní soud, a teprve poté, co skončené dokazování povede k závěru, že tento soud zjištěný stav s ohledem na ustanovení §17 odst. 1 tr. řádu věc sám kvalifikovat nemůže, bude nutno tomuto soudu věc odejmout a přikázat ji soudu k jejímu projednání příslušnému.
Pouze pro úplnost je nutno poukázat na případný problém s aplikací zásady reformationis in peius. S ohledem na to, že Nejvyšší soud věc přezkoumával jen z podnětu dovolání obviněného Ing. L. Ž., tak respektování zásady reformationis in peius nedovoluje v dalším řízení zhoršení postavení obviněného, a to ani z hlediska právního posouzení věci ani z hlediska trestu. I kdyby na základě doplněného dokazování nalézací soud dospěl k jiným právním závěrům pro obviněného nepříznivějším, nemohlo by se to projevit v následném výroku o vině ani trestu.
Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 31. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera