ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1455.2018.1
11 Tdo 1455/2018-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 12. 2018 o dovolání obviněného D. D. , nar. XY v XY, bytem XY, okr. XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2018, č. j. 8 To 102/2018-998, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 3 T 131/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. D. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 6. 2. 2018, č. j. 3 T 131/2017 - 627, byl obviněný D. D. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem spáchaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za toto jednání mu byl uložen podle §283 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře 36 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Dále byl jmenovanému uložen podle §70 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to ve výroku blíže specifikovaného množství sušené rostlinné hmoty. Shora uvedená sankce byla koncipována za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku jako trest souhrnný, uložený též za sbíhající se zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem spáchaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 5. 2017, č. j. 11 T 130/2016 – 1644, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2017, č. j. 7 To 362/2017 – 1976.
Trestná činnost obviněného spočívala v tom, že v období od dubna 2016 do 17. 10. 2016 v místě svého trvalého bydliště v obci XY, okr. XY, na pozemku rodinného domu čp. XY, pěstoval nejméně 100 kusů rostlin konopí o velikosti od 15 do 205 cm, přičemž část rostlin v počtu jednotek kusů již byla ve stádiu sušení, přičemž tak činil za účelem následného zpracování do toxikomansky využitelné podoby a následné distribuce dalším osobám, v rozporu s ustanoveními zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a s vědomím, že konopí je návykovou látkou a jeho účinná látka delta-9-tetrahydrokanabinol (THC) je psychotropní látkou, kdy tímto jednáním získal či mohl získat 3.099,18 g sušené rostlinné hmoty, obsahující 51,6 g THC.
V podrobnostech popisu skutkového děje, jakož i věcí, které podléhají uloženému trestu propadnutí věci, odkazuje Nejvyšší soud na předmětný rozsudek Okresního soudu v Prostějově. Proti tomuto následně obviněný podal řádný opravný prostředek, o kterém Krajský soud v Brně rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 22. 5. 2018, pod č. j. 8 To 102/2018 - 998 tak, že odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
Posledně uvedené usnesení krajského soudu napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o odvolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Ve svém dovolání obviněný vymezil tři základní okruhy námitek, kterými brojí jak proti rozhodnutím soudů prvního a druhého stupně, tak rozhodnutím, která byla v předchozích řízeních, v nichž byl rovněž projednáván pro obdobnou trestnou činnost, přijata příslušnými orgány, zejména Okresním soudem v Prostějově, Krajským soudem v Brně, Nejvyšším soudem a Ústavním soudem. Nutno již na tomto místě konstatovat, že námitky, které obviněný ve svém dovolání velmi podrobně rozvedl, již z jeho strany byly opakovaně uplatňovanými v předchozích řízeních, včetně dovolacích, a na tomto místě proto lze přistoupit toliko ke stručné sumarizaci, o to více, že některé pasáže dovolání jsou doslovně přepsány z předchozích podání obviněného.
Na počátku svého mimořádného opravného prostředku prezentoval dovolatel Nejvyššímu soudu svůj návrh na položení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU. V předchozích postupech všech shora uvedených soudů, tedy nikoli pouze prvního a druhého stupně, ale též Nejvyššího soudu a Ústavního soudu v dřívějších řízeních, došlo, dle odvolatele, k porušení komunitárního práva neoznámením novel zákona o návykových látkách a zákona o léčivech Evropské komisi, což způsobuje nevymahatelnost trestních předpisů vztahujících se k nedovolené výrobě konopných produktů. Obviněný namítl mylné výroky Nejvyššího soudu v dřívějších případech, a to, že zákon o návykových látkách není technickým předpisem k výrobě konopí jako léku, že novely takových technických předpisů nepodléhají notifikaci, neboť daný předpis údajně transponuje předpisy ES a dále též, že konopí je prekursor. Těmto závěrům pak dokonce, opět mylně, přisvědčily Ústavní soudy, jakož i Evropský soud pro lidská práva. V daném směru proto obviněný vznesl návrh na položení předběžných otázek Soudnímu dvoru EU, které se týkají vymahatelnosti shora uvedených předpisů vůči jednotlivci, jejich povaze technického předpisu a transpozici norem evropského práva. Dané otázky pak směřoval rovněž k výkladu čl. 34 Smlouvy o fungování EU a čl. 9 směrnice č. 98/34/ES, coby bránících vnitrostátní právní úpravě.
Obviněný dále ve svém dovolání navrhl vyloučení soudců senátů sp. zn. 8 Tdo 1231/2011, 6 Tdo 1493/2014, 11 Tdo 118/2015, 6 Tdo 323/2016, 11 Tdo 1499/2017, 11 Tdo 61/2018 a 11 Tdo 426/2018, předsedy Nejvyššího soudu a ve výsledku celého Nejvyššího soudu z dovolacího řízení, neboť má důvod pochybovat o nepodjatosti s ohledem na předchozí uvedená řízení, jakož i v případě předsedy Nejvyššího soudu odmítání podat kárné, resp. trestní podněty na soudce a státní zástupce, tvrdící, že konopí je prekursor a odmítající předložit věc Soudnímu dvoru EU. Ostatně v tomto směru došlo k pochybení již ze strany soudů prvního a druhého stupně, jejichž soudci se vyloučili z projednávání věci, když na předmětnou soudkyni okresního soudu, jakož i státního zástupce okresního státního zastupitelství byly podávány od roku 2009 opakovaně trestní podněty za zločiny spáchané vůči obviněnému a členům výzkumu „Konopí je lék“, přičemž odvolací soud odmítl vyloučení soudu, které podala sama soudkyně Okresního soudu v Prostějově řešící předmětné řízení.
Obviněný dále namítl nezákonnost měření obsahu THC v konopí expertními orgány policie. K tomu má docházet bez jakékoliv zákonné úpravy a bylo poukázáno na rozhodnutí ministra zdravotnictví, který přiznal, že rovněž limit obsahu THC v rostlině, tedy do 0,2 % ve vrcholcích a 0,3 % v celé nadzemní části rostliny nevychází z žádných odborných podkladů. Tímto postupem proto mělo dojít k porušení čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
Souhrnně pak obviněný své dovolání uzavřel s tím, že od roku 2010 dochází ze strany nalézacího, odvolacího, Nejvyššího i Ústavního soudu k porušení klíčového pilíře evropských strategií drogových politik, v podobě minimalizace rizik. Postup českých orgánů, které znemožňují zpřístupnění vysoce bezpečného konopí trpícím, je přepjatým formalismem, obcházením §150 tr. zákoníku a neposkytnutím pomoci osobám, kterým chemická medicína nedokáže pomoci.
Z uvedených důvodů proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Prostějově zrušil a sám obviněného zprostil obžaloby v plném rozsahu, eventuelně věc vrátil nižším soudům k novému projednání a současně předložil shora uvedené předběžné otázky Soudnímu dvoru EU.
Následně obviněný opakovaně doplnil své dovolání podáními ze dne 19. 10. 2018, 5. 12. 2018 a 6. 12. 2018. V prvním poukázal na „zakázané žádané svědky“, kteří nebyli vyslechnuti, ač je na jejich osoby v rozhodnutí Okresního soudu v Prostějově poukazováno. Tato skutečnost představuje vadu v podobě tzv. opomenutých důkazů, jejichž návrh byl bez věcně adekvátního důvodu zamítnut, resp. zcela opomenut a došlo tak k zásahu do základních práv obviněného.
Ve druhém doplnění obviněný polemizuje s názorem Ústavního soudu ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. III. ÚS 3354/1 ze dne 16. 9. 2018, sp. zn. II. ÚS 2804/18 o nerelevantnosti otázky, zda zákon č. 50/2013 Sb. je technickým předpisem podléhajícím notifikaci. Podává též výklad příslušných ustanovení zákona o léčivech a zákona o návykových látkách a váže jej na závěry judikatury Soudního dvora EU zejména ve věci C-144/16 Município de Palmela. Dochází pak k závěru, že české normy nejsou na obviněného aplikovatelné, a to v částech, v nichž stanoví technické předpisy pro nakládání s konopím (licence, distribuce, apod.). Závěrem znovu klade požadavek předběžné otázky Soudnímu dvoru EU směrem k výkladu čl. 5 směrnice 20105/1535.
Konečně poslední doplnění představuje zejména různorodý soubor dokumentů, mj. předchozích řízení o dovolání, ústavní stížnosti, či obviněným podaných návrzích na omezení právní způsobilosti předsedy Ústavního soudu, předsedy Nejvyššího soudu či nejvyššího státního zástupce, národní strategie protidrogové politiky a informací o léčebných účincích konopí.
K podanému dovolaní se státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřil.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve konstatuje, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Je třeba zdůraznit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., pročež Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné námitky jsou podřaditelné pod důvody, na nichž svůj mimořádný opravný prostředek vystavěl, v tomto případě konkrétně podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli však k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně pak může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, a to za situace, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě dochází k dotčení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanovení čl. 4 a čl. 90 Ústavy. Již na tomto místě však lze konstatovat, že o takovouto situaci se v posuzované věci nejedná.
V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod proto neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení.
Při promítnutí výše uvedeného lze tedy konstatovat následující. Hned na počátku Nejvyšší soud zdůrazňuje, že obviněným uplatněné námitky představují opakování jeho argumentace, a to nikoli pouze v nyní projednávané trestní věci, ale též případech projednávaných dříve. Lze stručně shrnout, že obviněný je osobou, která se již několik let snaží o pěstování rostlin konopí na své nemovitosti v XY a v širším spektru pak o postup, který je spojen s takzvanou legalizací konopí. Za toto jednání přitom již byl v minulosti soudně postižen. V daném ohledu lze připomenout dovolací řízení, které Nejvyšší soud projednával naposledy pod sp. zn. 11 Tdo 61/2018, kdy usnesením ze dne 25. 1. 2018 dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a dále pod sp. zn. 11 Tdo 426/2018, v němž dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Ještě dříve přitom Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání D. D. pod sp. zn. 6 Tdo 323/2016 usnesením ze dne 31. 5. 2016. Ostatně přehled rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i Ústavního soudu podává i nyní ve svém mimořádném opravném prostředku sám obviněný.
Lze taktéž konstatovat, že obviněný po celou dobu páchání trestné činnosti vychází z přesvědčení, že jeho jednání není protiprávní, přičemž vychází jak z obecných, tak specifických okolností, podmiňujících jeho chování. Předně zdůrazňuje prospěšnost pěstování a užívání konopí, a zejména jeho užití v medicíně na místech, kdy „chemické“ léky nepomáhají. Pokud mu v tomto směru není orgány činnými v trestním řízení dopřáno sluchu, směřuje své námitky do rozporu národní legislativy s evropskými normami. Dále pak poukazuje na nepodloženost metod, které zejména policie, ale též na ni navazující soudy a státní zastupitelství používají k určení škodlivosti jednání. Jde především o údajnou neprůkaznost zjišťování obsahu THC v rostlině a samotné stanovení limitu obsahu THC v rostlině, v hodnotách 0,3 %, resp. 0,2%. Fakt, že takto prezentované námitky uplatněné i ve stávajícím dovolání jsou pouhým opakováním argumentace z předchozího řízení, jak v nynější, tak v předchozích věcech, lze přitom deklarovat jak shora uvedenými usneseními Nejvyššího soudu, tak např. skutečností, že obviněný se ve svých podáních dopouští téže písařské chyby, kdy např. ve vztahu ke směrnici o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti ze dne 9. 9. 2015, uvádí její číslo jako 20105/1535, namísto správného 2015/1535. Stejná nesprávnost je přitom vysledovatelná též v jiných jím sepsaných dokumentech (viz např. ústavní stížnost ze dne 3. 9. 2018 ke sp. zn. II. ÚS 2804/18).
Nejvyšší soud tak může poukázat na širokou paletu rozhodnutí, ať již pramenících z řízení před ním, jako dovolacím soudem, tak před soudy nalézacími či odvolacími, popř. též Ústavním soudem, který projednával ústavní stížnosti předkládané obviněným, kdy všechny tyto orgány se věnovaly téměř shodným otázkám, které jim obviněný předkládal. Nejinak je tomu i v nyní projednávané věci. Je přitom třeba zdůraznit, že všemi námitkami, které uplatnil obviněný u Nejvyššího soudu se velmi podrobně zabýval již soud prvního stupně. Ten podal nejen velmi výstižný přehled dosavadního protiprávního jednání D. D., ale velmi podrobně a výstižně věnoval prostor veškerým otázkám, které obviněný nadnesl.
K problematice nevymahatelnosti českých předpisů, které dovolatel považuje za technické normy a na jejichž neoznámení Komisi pohlíží jako na porušení unijního práva, se nalézací soud vyjádřil v bodě 4 rozsudku a také Krajský soud v Brně v daném ohledu podrobně a správně rozvedl své úvahy (str. 10 – 11 usnesení). Oba nižší soudy přiléhavě vyložily stěžejní body úpravy nakládání s návykovými látkami v intencích zákona č. 167/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, které vycházejí z mezinárodních závazků, k nimž ČR na poli boje s omamnými a psychotropními látkami přistoupila. Náležitě bylo reagováno též na stávající judikaturu Nejvyššího soudu rozvedenou již v jeho usnesení sp. zn. 8 Tdo 1231/2011, tedy věci, v níž bylo rovněž projednáváno dovolání D. D.
Nejvyšší soud je nucen konstatovat, že obviněný za celou dobu, po kterou se dopouští páchání trestné činnosti, nekriticky vychází ze svého bezdůvodného přesvědčení, že pěstování konopí a jeho užití je bez dalšího prospěšná činnost, a zcela přitom opomíjí existenci podmínek, které zákonodárce s takovým postupem pojí. Jak bylo poukázáno již Ústavním soudem ve shora uvedeném usnesení sp. zn. III. ÚS 3354/16, ani před namítanými novelami zákona o návykových látkách, ani později, nebyl dán stav, který by komukoli umožňoval pěstovat konopí s obsahem více než 0,3 % THC bez získání potřebného povolení, resp. splnění dalších podmínek (viz §2 písm. d), §4, §8, §24 písm. a) zákona o návykových látkách). Pokud tedy i v nyní projednávané věci bylo v místě bydliště obviněného nalezeno výše uvedené množství rostlin, resp. bylo prokázáno množství toxikomanicky zpracovatelné sušiny s obsahem přesahující daný limit, je naprosto bezpředmětné zabývat se mylnými a účelovými premisami obviněného. Ostatně Ústavní soud se ve svém rozhodnutí rovněž věnoval velmi podrobně namítané otázce notifikační povinnosti a v tomto směru obviněnému nepřisvědčil. Lze tedy uzavřít, že jakékoliv porušení unijního či národního práva v daném směru, či vyloučení protiprávnosti jednání obviněného není opodstatněné. Vzhledem k mnoha opakovaným úvahám v předchozích dovolacích řízeních, či řízeních o ústavní stížnosti, na něž bylo poukázáno výše, nepovažuje Nejvyšší soud v tomto ohledu za potřebné uvozenou materii dále rozvádět, ale v podrobnostech poukazuje na dříve citovaná rozhodnutí. Stejně tak dospěl, jako tomu bylo v minulosti, k závěru o nedůvodnosti postupu předložením předběžných otázek Soudnímu dvoru EU v rozsahu, v jakém to navrhuje obviněný.
Totéž platí o námitce k údajně nejednotnému, neverifikovatelnému či nepodloženému způsobu měření obsahu THC expertními orgány. I zde bylo nalézacím soudem i odvolacím soudem (bod 6 rozsudku okresního soudu, a dále též str. 7 – 8 usnesení krajského soudu) správně poukázáno na dlouhodobé opakování takové argumentace, jakož i vypořádání se s ní již v předchozích usneseních Nejvyššího soudu, jak ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 6 Tdo 323/2016, tak ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 181/2015, v nichž je podrobně rozvedena problematika metodiky měření obsahu THC, vycházející ze standardů obsažených v nařízeních Evropské komise, na kterých následně staví své závěry znalecké postupy odborných orgánů provádějících dotčené měření.
V neposlední řadě soud konstatuje, že nerozhodoval samostatným výrokem o návrhu obviněného stran vyloučení soudců Nejvyššího soudu z dovolacího řízení. Je možno uvést, že obviněný se snaží o vyloučení příslušných soudců ve všech stadiích trestního řízení, přičemž své návrhy žádným způsobem neodůvodňuje, s výjimkou určitých invektiv, potažmo názoru, že pokud se někteří soudci v minulosti neztotožnili s jeho názory a námitkami, jsou z tohoto důvodu ve vztahu k němu podjatí. Ostatně obviněný ani neuvádí konkrétní jména a důvody k jednotlivým soudcům, ale jak bylo uvedeno výše, vyloučení soudců směřuje pouze ke složení senátů, které rozhodovaly o jeho dovolání v minulosti. Obviněný svůj návrh dokonce rozšířil, když vedle senátů konkretizovaných spisovou značkou, navrhl z dovolacího řízení vyloučit předsedu Nejvyššího soudu, aniž by však tento byl řízením jakkoli dotčen, a ve výsledku obviněný dokonce prezentoval představu vyloučení všech soudců Nejvyššího soudu z dovolacího řízení. Takovouto argumentaci nelze než označit za zcela zmatečnou, ničím nepodloženou a Nejvyšší soud proto danou materii nečil předmětem svého rozhodování.
Nejvyšší soud pak necítí potřebu vyjadřovat se k dalším materiálům předloženým dovolatelem, které zmínil při sumarizaci jeho dovolání. Jedná se totiž buď o písemnosti, které mají vztah k jiným řízením a není tak patrné, čeho se jejich předložením obviněný domáhá, potažmo se jedná o dokumenty, které jsou jmenovaným dokládány opakovaně v jiných stadiích soudního řízení a k jako takovým již byl zaujat jinými orgány postoj, bez ohledu na skutečnost, že svým obsahem nepředstavují relevantní skutečnosti pro dovolací řízení. Pouze na okraj doplňuje, že za nepřiléhavou lze označit též námitku uvedení „zakázaných žádaných svědků“ v rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný chtěl tímto pravděpodobně naznačit, že nalézací soud se dostatečně nevypořádal s jeho návrhem na provedení důkazu výslechem velké řady svědků, ač ve výsledku na jejich jména v rozhodnutí poukázal. Nutno však konstatovat, že jména takových osob nalézací soud (bod 10 rozsudku) použil právě při zdůvodnění, proč nepovažuje jejich výslech za potřebný. Na tento postup pak navázal Krajský soud v Brně, když na str. 5 svého usnesení poukázal na dostatečné zjištění skutkového stavu potřebného pro rozhodnutí věci v intencích §2 odst. 5 tr. ř. a vyslovil ve shodě s nalézacím soudem nadbytečnost dalšího dokazování. Oba soudy tak žádným způsobem neopomenuly vypořádat se s navrženými důkazy, a pakliže tyto nepojaly do svého rozhodování, svůj postup řádně zdůvodnily.
S poukazem na všechny výše rozvedené skutečnosti Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění učiněná v soudním řízení objasňují všechny potřebné okolnosti pro posouzení jednání obviněného v takovém rozsahu, jako to učinily soudy prvního a druhého stupně. Je tak možno učinit závěr, že předmětný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, soudy zvolily odpovídající právní kvalifikaci a k pochybení nedošlo ani ve výroku o trestu. Z odůvodnění rozhodnutí soudů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Napadená rozhodnutí soudů obou stupňů netrpí hmotněprávními vadami, s nimiž obviněný spojoval nesprávné právní posouzení jemu přisouzené trestné činnosti.
IV.
Závěrečné shrnutí
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 12. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Michael Vrtek, Ph. D.
soudce