ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.1578.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 1578/2016-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2016 o dovolání obviněného J. P. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 7. 2016, sp. zn. 2 To 53/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 67 T 3/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2016, sp. zn. 67 T 3/2016, byl ve smyslu §306 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále též jen „z. m. j. s.“) uznán na území České republiky rozsudek Okresního soudu Žilina, Slovenská republika, ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 1 T 128/2015, který nabyl právní moci dne 26. 10. 2015, jímž byl obviněný J. P. uznán vinným pokračujícím zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby omamných a psychotropních látek, jedů nebo prekurzorů, jejich držení a obchodování s nimi podle §172 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 písm. e) trestního zákona Slovenské republiky, za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře (6) šesti roků a (10) deseti měsíců, přičemž výše uvedený skutek by mohl být podle právního řádu České republiky posouzen jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Podle ustanovení §306 odst. 1 z. m. j. s. bylo dále rozhodnuto, že obviněný shora uvedený trest odnětí svobody na území České republiky vykoná, přičemž byl podle §306 odst. 1 za použití §124 odst. 4 z. m. j. s. a §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 7. 2016, sp. zn. 2 To 53/2016, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když soudy rozhodly na základě nesprávného právního posouzení skutku. Podle názoru dovolatele nelze na jednání popsané v rozsudku slovenského soudu aplikovat ustanovení §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku České republiky, neboť nedovezl, nevyvezl, neprovezl, ani pro jiného neopatřil omamnou a psychotropní látku ve značném rozsahu a ani tuto látku ve značném rozsahu nepřechovával. Odkazuje přitom na zrušené nařízení vlády České republiky č. 467/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a jeho přílohu č. II a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, s tím, že měl v době zadržení při sobě množství sušiny obsahující THC o váze přes 720 gramů, což nedosahuje ani poloviny požadovaného množství. Dále zdůrazňuje, že stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu pod sp. zn. Tpjn 301/2013 jsou vymezeny pouze orientační hodnoty určující množství větší než malé a přes zrušení podstatné části již citovaného nařízení vlády č. 467/2009 Sb. měl Krajský soud v Ostravě vycházet z tohoto nařízení vlády, a nikoliv pouze z uvedeného stanoviska Nejvyššího soudu. Dále namítá, že nebyla naplněna subjektivní stránka ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě, když nevěděl ani nemohl vědět, že se svým jednáním dopouští jednání ve „značném rozsahu“. Domnívá se, že jeho jednání mělo být krajským soudem podle právního řádu České republiky kvalifikováno podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a uložen mu trest odnětí svobody v sazbě až na 5 let, a to přesto, že před Okresním soudem v Žilině uzavřel dohodu o vině a trestu a souhlasil s uloženým trestem ve výměře 6 let a 10 měsíců. Vzhledem k tomu se domáhá použití ustanovení §124 odst. 2 písm. b) z. m. j. s. a přizpůsobení ukládaného trestu. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 7. 2016, sp. zn. 2 To 53/2016, a změnil rozsudek Krajského soudu v Ostravě tak, že se rozsudek Okresního soudu v Žilině ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 1 T 128/2015, na území České republiky uznává a současně rozhodl o snížení uloženého trestu odnětí svobody na 5 let.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Taxativní výčet rozhodnutí, které lze pro účely řízení o dovolání považovat za rozhodnutí ve věci samé, je obsažen v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř., podle kterého se rozhodnutím ve věci samé rozumí:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Z uvedeného výčtu by v projednávané věci podle povahy dovoláním napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci o zamítnutí odvolání přicházela do úvahy toliko alternativa uvedená v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. ve vztahu k rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Je tedy nutné posoudit, zda lze rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž bylo rozhodnuto o uznání cizozemského rozhodnutí na území České republiky a výkonu trestu odnětí svobody z uznaného cizozemského rozhodnutí pokládat za rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu za to trest.
Nejvyšší soud, ve shodě se svou dosavadní již ustálenou judikaturou, jakož i s judikaturou Ústavního soudu, konstatuje, že rozsudek, jímž soud prvního stupně rozhodne podle §306 odst. 1 z. m. j. s. o uznání cizozemského rozhodnutí a výkonu jím uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť se nejedná o rozhodnutí, jímž byl obviněný soudem České republiky uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření, nebo jímž bylo upuštěno od potrestání. Soudy České republiky tímto postupem předvídaným v §306 odst. 1 z. m. j. s. tedy neuznávají obviněného vinným ani mu neukládají trest.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2016, sp. zn. 67 T 3/2016, jímž bylo podle §306 odst. 1 z. m. j. s. uznáno na území České republiky cizozemské rozhodnutí (tj. rozsudek soudu Slovenské republiky), bylo zároveň rozhodnuto, že dovolatel v České republice vykoná cizozemským soudem uložený trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků a 10 (deseti) měsíců, a to ve věznici s ostrahou (§306 odst. 1, §124 odst. 2, 4 z. m. j. s.). Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 7. 2016, sp. zn. 2 To 53/2016, pak bylo zamítnuto odvolání obviněného proti shora uvedenému rozsudku.
Lze tak uzavřít, že výše uvedená rozhodnutí nepředstavují rozsudek, kterým by soudy uznávaly obviněného vinným, ani mu neukládají trest ve smyslu ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., a proto proti těmto rozhodnutím není dovolání přípustné. V tomto směru lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. 11 Tdo 27/2004 (uveřejněno pod č. 21/2005 Sb. rozh. tr.), dále na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2006, sp. zn. 11 Tdo 211/2005 a ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. 11 Tdo 591/2014, jakož i na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. III. ÚS 107/09 a ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. III. ÚS 2705/08.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí, které obviněný napadl dovoláním, není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu ustanovení §265a odst. 2 tr. ř. a podané dovolání tak směřuje proti jinému rozhodnutí, než jaké lze dovoláním napadnout. Proto je podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl, aniž se mohl věcně zabývat argumentací dovolatele. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 11. 2016
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu