ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.871.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 871/2018-64
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 10. 2018 dovolání, která podali obvinění O. J. a M. H., roz. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 11 To 149/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 52 T 13/2015 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných O. J. a M. H. odmítají.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 4. 2017, sp. zn. 52 T 13/2015, byli obvinění O. J. a M. H. uznáni vinnými v bodě I zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a dále M. H. v bodech II a IV pokračujícím zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a O. J. v bodě III přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. O. J. byl za tuto trestnou činnost odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a (částečně společně s T. V. B.) k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. M. H. byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Podle skutkových zjištění se obvinění dopustili shora uvedené trestné činnosti tím, že
I. O. J., M. H., B. T. V., H. K. Q. a N. B. D. společně a úmyslně v době od 8. 12. 2014 do 17:05 hod. dne 12. 12. 2014 v obci B., okres L., v rekreačním objektu č. 30 provedli izolaci efedrinu a to pomocí amatérsky sestavené chemické aparatury, kterou neoprávněně přechovávali, z léku zn. CIRRUS obsahujícího efedrin (pseudoefedrin), ze kterého by v případě dokončení celé výroby za využití chemikálií, zejména jódu, červeného fosforu, hydroxidu sodného, kyseliny fosforečné i kyseliny chlorovodíkové a toluenu, které byly zajištěny při domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor, obvinění získali po přepočtu nejméně 12 229,82 gramů psychotropní látky metamfetamin, zvané pervitin, z čehož vyrobili nejméně 11 720,7 gramu pseudoefedrin hydrochloridu v krystalické a v tekuté formě, což odpovídá po přepočtu 8 632,8 gramům hydrochloridu metamfetaminu, dále 470,44 gramu metamfetaminu v tekuté basi a dále ze zajištěných tablet zn. CIRRUS určených k výrobě psychotropních látek by bylo možno vyrobit 3 096,7 gramu hydrochloridu metamfetaminu a dále vyrobili nejméně 26,27 gramu čistého metamfetaminu v 31,82 gramu krystalické látky, které na místě činu vydala M. H., a při domovní prohlídce u O. J. bylo mimo jiné nalezeno 51 kusů tablet zn. CIRRUS, které mohly poskytnout 3,61 gramu hydrochloridu metamfetaminu, přičemž samotná výroba metamfetaminu nebyla obviněnými dokončena pouze z důvodu zákroku Policie ČR, a skutku se dopustili společným dílčím jednáním, jelikož po předchozí dohodě O. J. poskytl za úplatu k výrobě metamfetaminu nemovitost své tchýně H. H. v B., přičemž věděl, že zde bude metamfetamin s dalšími obviněnými vyráběn, dále opatřoval a dovážel vozidlem zn. Mercedes Benz VITO, na místo tablety zn. CIRRUS, toluen, a další suroviny a jídlo a vše potřebné k výrobě metamfetaminu pro H. K. Q., M. H. a N. B. D. a B.T. V. si pro výrobu metamfetaminu od O. J. pronajal nemovitost v B. a zajistil pro výrobu metamfetaminu chemickou aparaturu, prekursory drog ve formě tablet zn. CIRRUS a najal za úplatu H. K. Q. a N. B. D. na přímou výrobu metamfetaminu a tito za pomocí improvizované chemické aparatury a shromážděných surovin prováděli v objektu v B. vlastní výrobu psychotropní látky metamfetamin a část hotového produktu předali před příjezdem Policie ČR B. T. V., který zároveň při páchání a plánování činu tlumočil mezi českými a vietnamskými obviněnými, a M. H. jim při výrobě psychotropní látky pomáhala, uklízela a dohlížela na H. K. Q. a N. B. D. v B., vařila jim a zajišťovala spojení s O. J. a vše potřebné pro výrobu psychotropní látky tak, aby O. J. podle situace přivážel věci nutné k úspěšné výrobě metamfetaminu a množství materiálu zajištěného v různých fázích výroby a různých skupenstvích by bylo po finálním dokončení všech fází výroby schopné poskytnout 12 229,82 gramů psychotropní látky metamfetamin, zvané pervitin, který by v prodejních cenách na místním trhu měl hodnotu cca 12 229 820 Kč při ceně 1 000 Kč za 1 gram, přičemž vstupní náklady na suroviny a materiál nutný k výrobě dosahovaly cca 148 937 Kč až 181 437 Kč na 1 000 gramů pervitinu podle množstevních slev, celkem tedy v uvedeném případě činily vstupní náklady na výrobu celkem 12 229,82 gramů pervitinu cca od 1 821 472 Kč do 2 218 941 Kč, z čehož je zřejmé, že obvinění spáchali čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch od cca 10 000 000 Kč do 10 400 000 Kč a navíc zde byly obviněnými shromážděny za účelem výroby metamfetaminu i další suroviny určené k výrobě psychotropních látek, přičemž by bylo možné vyrobit z červeného fosforu až 15,1 kg hydrochloridu metamfetaminu, v případě zajištěné kyseliny fosforečné až 26,5 kg hydrochloridu metamfetaminu a v případě zajištěného jodu až 36,8 kg hydrochloridu metamfetaminu a dále byl na místě zajištěn v čisté formě i ve formě směsí toluen v množství cca 400 litrů a kyselina chlorovodíková v množství cca 9 litrů,
II. M. H.
1. ve F., od konce roku 2013 do února 2014 v místě tehdejšího bydliště v P. ul. a jinde a dále v létě 2014 v bytě v L.-P. a jinde ve větším počtu případů neoprávněně prodala J. D., několik dávek psychotropní látky metamfetaminu, v celkovém množství 5 gramů,
2. v L., na různých místech, v době od konce roku 2011 do konce roku 2012 neoprávněně prodala v desítkách případů J. I., psychotropní látku metamfetamin v celkovém množství 50 gramů a poté mu prodala od června 2014 do prosince 2014 ve F. v místě svého bydliště celkem 20 gramů metamfetaminu,
3. ve F., v jejím bydlišti a na různých dalších místech, v době od ledna 2013 do listopadu 2013 neoprávněně cca ve 20 případech prodala a cca v 25 případech za poskytnutý odvoz motorovým vozidlem předala L. K., psychotropní látku metamfetamin, v celkovém množství nejméně 10 gramů,
4. ve F., v místě svého přechodného bydliště, Š., F., v penzionu M. ve F. i jinde v Libereckém kraji od počátku roku 2012 do poloviny roku 2013 neoprávněně předala ve 12 případech za poskytnutý odvoz motorovým vozidlem A. L., psychotropní látku metamfetamin v celkovém množství nejméně 12 gramů,
5. ve F., na parkovišti u OD P. a na jiných místech, od konce roku 2013 do prosince 2014 nejméně v pěti případech neoprávněně prodala J. N., psychotropní látku metamfetamin v množství nejméně 8 gramů,
6. ve F. v ul. Š. a jinde v době od června 2014 do prosince 2014 neoprávněně opatřila za protislužbu nejméně v pěti případech P. N., psychotropní látku metamfetamin v celkovém množství nejméně 1 gram,
7. ve F., v Ch. a jinde v době od ledna 2014 do srpna 2014 neoprávněně prodala J. Š., v několika desítkách případů psychotropní látku metamfetamin v celkovém množství nejméně 72 gramů,
8. neoprávněně prodala J. T., psychotropní látku metamfetamin v následujících případech: v L. v době od prosince 2011 do ledna 2012 nejméně 0,5 gramu metamfetaminu, ve F., ve Š. ul. v květnu 2012 v místě svého trvalého bydliště nejméně 2,5 gramu metamfetaminu, v L., v místě svého tehdejšího bydliště v ulici P., L.– P., cca v 25 případech od srpna 2012 do srpna 2013 nejméně 12,5 gramu metamfetaminu, ve F. a jinde od října 2014 do listopadu 2014 celkem ve dvou případech nejméně 2 gramy metamfetaminu,
9. ve F., v místě svého tehdejšího bydliště ve Š. ul. a jinde od konce roku 2013 do prosince 2014 neoprávněně prodala nejméně v pěti případech P. V., psychotropní látku metamfetamin v celkovém množství nejméně 1,5 gramu,
III. O. J.
1. ve F., ve svém bydlišti v ulici R. od června 2014 do prosince 2014 neoprávněně prodal J. I., ve více než 15 případech psychotropní látku metamfetamin v celkovém množství nejméně 20 gramů,
2. ve F., dne 12. 8. 2014 v odpoledních hodinách, v místě svého tehdejšího bydliště v ulici H. neoprávněně prodal R. P. psychotropní látku metamfetamin v celkovém množství nejméně 2,57 gramu,
IV. M. H. a O. J. ve F. dne 23. 10. 2014 kolem 20. hodiny společně neoprávněně prodali J. T., psychotropní látku metamfetamin v celkovém množství nejméně 7 gramů a to tak, že se M. H. nejprve s J. T. jako s odběratelem dohodla na neoprávněném prodeji metamfetaminu s tím, že metamfetamin mu osobně předá O. J., kterému J. T. také drogu zaplatí, což učinili a po společné dohodě obou O. J. před tehdejším bydlištěm M. H. J. T. metamfetamin předal,
přičemž obvinění se tohoto jednání dopustili, ačkoli
metamfetamin je psychotropní látka zařazená do seznamu II podle úmluvy o psychotropních látkách a látka uvedená v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/98 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, a efedrin (pseudoefedrin) je uvedený jako prekursor v přílohách k nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 273/2004 a nařízení rady (ES) č. 111/2005 a toluen a kyselina chlorovodíková jsou pomocné látky uvedené v přílohách ke zmiňovanému nařízení č. 273/2004 a č. 111/2005 a obvinění nebyli držiteli oprávnění s těmito látkami nakládat,
a obviněný O. J. se uvedeného jednání dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. 11. 2013, č. j. 31 To 422/2013-295, mimo jiné za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců se zkušební dobou 5 let, tj. do 6. 11. 2018, a dále byl odsouzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 11 To 102/2014-2138 s právní mocí 10. 11. 2014 za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku mimo jiné k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou,
a obviněná M. H. se uvedeného jednání dopustila přesto, že byla odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 16. 1. 2014, č. j. 6 T 185/2013, s právní mocí dne 6. 6. 2014, pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců se zkušební dobou čtyřicet dva měsíců, tj. do 6. 10. 2016.
Proti citovanému rozsudku podali obvinění a další spoluobvinění odvolání. Z podnětu odvolání obviněného O. J. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 11 To 149/2017, napadený rozsudek ohledně tohoto obviněného zrušil ve výroku o způsobou výkonu trestu odnětí svobody a ve výroku o trestu propadnutí věci, který mu byl uložen společně s T. V. B., a nově rozhodl tak, že obviněného pro výkon trestu zařadil rovněž do věznice se zvýšenou ostrahou (přičemž změnil pouze odkaz na příslušné ustanovení trestního zákoníku v aktuálním znění) a rozhodl o zabrání věcí podle §100 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Odvolání obviněné M. H. podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění dovolání, obviněný O. J. prostřednictvím obhájců Mgr. Jana Vargy a JUDr. Vladimíra Škréty a obviněná M. H. prostřednictvím obhájce JUDr. Jiřího Císaře.
Obviněný O. J. prostřednictvím obhájce Mgr. Jana Vargy ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že se nedopustil jednání tak, jak je popsáno v rozsudku soudu prvního stupně. Soudy podle něj nezkoumaly důkladně veškeré skutečnosti vedoucí k jeho odsouzení a proces nebyl spravedlivý. V rozsudcích absentuje objasnění vztahů mezi obviněnými a jejich funkce. Většina odsouzených Vietnamců neovládá český jazyk a obviněný naopak nemluví vietnamsky, z čehož vyplývají pochybnosti ohledně toho, jak mohla taková skupina komunikovat. Obviněný dále namítá, že varna nesloužila k výrobě pervitinu, ale technicky mohla sloužit pouze k výrobě prekursoru. K této otázce navrhoval vyhotovení znaleckého posudku. Z protokolu o domovní prohlídce také podle obviněného plyne, že se měl nalézt pouze pseudoefedrin, tedy prekursor. Rozsudek odvolacího soudu považuje za nepřezkoumatelný, neboť na str. 3 uvádí, že se měl vyrábět pseudoefedrin z metamfetaminu. Dále má obviněný za to, že se měla zohlednit zpráva národní protidrogové centrály, podle které se jeden gram pervitinu nejčastěji prodává za 700 Kč. Domnívá se, že jeho jednání mělo být kvalifikováno maximálně jako výroba a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku. Závěrem dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, sp. zn. 52 T 13/2015, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 11 To 149/2017, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Prostřednictvím obhájce JUDr. Vladimíra Škréty obviněný O. J. odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř. Uvedl, že nejednal jako spolupachatel, ale pouze zajistil předmětný prostor. Dále uvedl některé námitky totožné jako v předchozím dovolání. Namítl, že v případě majetkového prospěchu vyšel soud z dohadů. Porušil přitom zásadu, že hodnota pervitinu má být stanovena pro pachatele co nejpříznivěji. Mělo se jednat o cenu obvyklou v případě „velkoobchodního“ prodeje. Nesprávně byly stanoveny také náklady na výrobu pervitinu. Dle výpočtu obviněného pak mohlo být pervitinu vyrobeno maximálně 7 kg.
K dovolacímu důvodu podle§265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný uvedl, že ze sdělovacích prostředků se dozvěděl o trestním stíhání předsedy senátu JUDr. Ivana Elischera. Má proto pochybnost, zda v jeho věci nerozhodoval vyloučený soudce, který mohl být ovlivněn korupčním jednáním ve vztahu k jeho spoluobviněným. Závěrem dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 11 To 149/2017.
Obviněná M. H. ohledně dovolacího důvodu odkázala na §265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř. Uvedla, že nejsou dány znaky spáchání činu ve velkém rozsahu a v úmyslu získat pro sebe nebo jiného prospěch velkého rozsahu. Nebyla správně zjištěna kvalita ani množství psychotropní látky a nesprávně byla stanovena i cena konečného produktu. V této souvislosti soud odmítl provést znalecký posudek, který navrhovali oba obvinění. Ten se také měl zaměřit na to, zda zajištěná aparatura byla způsobilá pervitin vyrobit. Zajištěná látka byla pouze prekursorem. Podíl obviněné na trestné činnosti spočíval v tom, že vařila jídlo spoluobžalovaným vietnamské národnosti. Pohybovala se mimo sklepní prostory domu. Z provedených důkazů pak bylo zjištěno, že pervitin nebo jeho meziprodukty byly vyráběny mimo dobu spáchání skutku vymezenou v rozsudku soudu prvního stupně. Není přitom zřejmé, kdo měl pervitin vyrábět a proč policejní orgány nezasáhly dříve. Podle obviněné žádný důkaz nenasvědčuje tomu, že by se na výrobě pervitinu podílela od října 2014 do 8. 12. 2014. Domovní prohlídka nebyla provedena v souladu se závazným pokynem policejního prezidenta č. 100 ze dne 7. 12. 2001. Na fotografiích z jejího počátku se na stole v kuchyni nacházel počítač patřící policii a zelený škopek, který byl vynesen ze sklepních prostor. Fotodokumentace tak vyvolává dojem, že když obviněná vařila v kuchyni jídlo, musela mít povědomí o výrobě pervitinu. Fotografie byly soudu dodávány státním zástupcem teprve v průběhu hlavního líčení jako reakce na obhajobu obviněné. Dále pak obviněná namítá nezákonnost policejních odposlechů, jejichž povolení nebylo nijak odůvodněno, pouze bylo opsáno z návrhu. Zvukový záznam z hlavního líčení nebyl řádně přepsán. Ve výrokové části rozsudků podle obviněné chybí odkaz na §23 tr. zákoníku. Obviněná navíc nesouhlasí s posouzením svého jednání jako spolupachatelství, jednalo se podle ní o účastenství ve formě pomoci. V této souvislosti pak navrhovala aplikaci §58 odst. 5 tr. zákoníku. Ve věci podle ní existuje extrémní nesoulad při hodnocení jednotlivých důkazů.
Obviněná také namítla, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, kterým byl JUDr. Ivan Elischer, a to z důvodu jeho trestního stíhání. Pochybnosti o nestrannosti tohoto soudce v jiných věcech u obviněné vyvolávají pochybnosti i ohledně jeho nestrannosti v její trestní věci. Závěrem dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 11 To 149/2017, a Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 4. 2017, sp. zn. 52 T 13/2015, a soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovoláním obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí průběhu řízení a obsahu obviněnými podaných dovolání uvedl, že jejich námitky uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.
K námitkám obviněného O. J. podřazeným pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že tento obviněný nijak nereflektuje skutková zjištění soudů, z nichž vyplývá nejen jeho vědomost o výrobě pervitinu, ale zejména skutečnost, že právě on byl vůdčí osobností páchané trestné činnosti. Nejenže vědomě poskytl výrobní prostory, ale zároveň zajišťoval i dodávky vstupní suroviny pro výrobu metamfetaminu a logisticky a materiálně zajišťoval vlastní výrobu prováděnou vietnamskými spoluobviněnými. Takto intenzivní zapojení obviněného do žalované činnosti dle názoru státního zástupce rozhodně nelze považovat za pouhou pomoc, ale jde zjevně o spolupachatelství, neboť obviněný O. J. se již přímo podílel na vlastním naplňování přisouzené skutkové podstaty.
Za relevantní dle názoru státního zástupce nelze považovat ani námitku, že jednání směřovalo pouze k izolaci meziproduktu efedrinu, nikoli k vlastní výrobě metamfetaminu. I samotná neoprávněná výroba prekursoru naplňuje skutkovou podstatu podle §283 tr. zákoníku. Na právní kvalifikaci jednání obviněného nemá bez dalšího vliv, zda jeho úmyslem byla produkce pervitinu, nebo „pouze“ prekursoru efedrinu. Jednání obviněných zůstalo dílem ve stadiu pokusu z toho důvodu, že dokončení kompletní výroby metamfetaminu bylo zmařeno zásahem policie. Pokud obviněný dále namítá, že zajištěná laboratoř byla schopna vyrobit pouze prekursor a nikoli výsledný produkt pervitin, jde opět o tvrzení, které nemá oporu ve skutkových zjištěních soudů. Z těch naopak vyplývá, že na místě zajištěné laboratoře se již nacházel i přímo vyrobený pervitin. Úmysl obviněných vyrábět metamfetamin pak vyplývá i ze samotné skladby zajištěných chemikálií, neboť jód, červený fosfor, hydroxid sodný a kyselina fosforečná již slouží k vlastní chemické přeměně prekursoru pseudoefedrinu na metamfetamin.
Stejně tak za obsahově relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu nepovažuje státní zástupce námitky obviněného směřující proti stanovení zamýšleného prospěchu. Z dovolání je totiž patrné, že nenaplnění znaku „v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu“ obviněný dovozuje opět pouze od vlastního skutkového závěru, že vyrobitelné množství pervitinu bylo nižší než množství soudy zjištěné. Podle skutkových zjištění soudů totiž jednání obviněných jednoznačně směřovalo k produkci více než 12 kg metamfetaminu. Takto zjištěné množství metamfetaminu pak soud prvního stupně správně propočetl násobkem tzv. maloobchodní kupní ceny relevantně zjištěné na podkladě analytických dat Národní protidrogové centrály Policie ČR. Skutečnost, že soudy vyšly z maloobchodních cen na drogovém trhu, má oporu ve skutkových zjištěních, že obvinění pervitin (mj.) distribuovali právě zejména koncovým odběratelům. Takový propočet je fakticky pro obviněné výrazně příznivější, neboť v praxi drogového obchodu se nevyskytuje distribuce čistého metamfetaminu, ale tato čistá látka je pro zvýšení zisku dále ředěna, takže skutečně dosažitelný výnos obviněných mohl být ještě vyšší.
K námitkám obviněné M. H. podřazeným pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že rovněž tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají a lze v podstatě odkázat na závěry k obdobným námitkám obviněného O. J.. Zároveň však podle státního zástupce obviněná uplatňuje též námitku porušení svého práva na spravedlivý proces. Soudům vytýká, že neprovedly jí navržený důkaz znaleckým posudkem k objemu a kvalitě psychotropní látky. Tím podle státního zástupce zjevně směřuje do sféry tzv. opomenutých důkazů, avšak jde o námitku nedůvodnou. Tímto důkazním návrhem se zabýval již soud prvního stupně, který jej relevantně vyhodnotil jakožto nadbytečný (str. 32 rozsudku krajského soudu) a s tímto stanoviskem se ztotožnil následně i soud odvolací (odstavec 23. jeho rozsudku). Podklad pro teoretickou výtěžnost celkového zamýšleného objemu vyráběného pervitinu se navíc validně opírá o zpracované odborné vyjádření Kriminalistického ústavu, přičemž jeho odborné závěry nebudí jakékoli pochybnosti a jsou v souladu s poznatky praxe postihu trestné činnosti obdobného druhu. Obvyklou výtěžnost výroby metamfetaminu tzv. českou cestou z běžně dostupných léčiv s obsahem pseudoefedrinu lze považovat v podstatě za notorietu.
Stejně tak nepovažuje státní zástupce za důvodnou ani námitku obviněné, kterou směřuje proti průběhu domovní prohlídky. Obdobnou námitku uplatnila v průběhu řízení, přičemž soudy se jí podrobně zabývaly (viz str. 34 rozsudku soudu prvního stupně a odstavec 32 rozsudku soudu odvolacího). Obviněná sice namítá nesoulad postupu policejního orgánu s interními předpisy policie, avšak z této námitky nelze dovodit, že by průběh tohoto úkonu proběhl v rozporu se zákonem, což je určující kritérium pro posouzení zákonnosti takto získaných důkazů. Obdobný závěr je podle státního zástupce namístě i ve vztahu k námitce údajně nesprávné protokolace průběhu hlavního líčení. Ani v tomto směru nevzniká relevantní pochybnost o správnosti postupu soudu prvního stupně, přičemž nelze ani přehlédnout, že obviněná blíže nerozvádí, jaké okolnosti v protokolu absentují a jaký vliv by tato skutečnost měla mít na správnost soudních rozhodnutí.
Za obsahově relevantní námitku státní zástupce nepovažuje ani výhrady obviněné, že nebylo zjištěno, zda a v jakém množství byly některé látky vyrobené v místě odvezeny již dříve, a s tím spojenou námitku, že je obviněné kladeno za vinu též množství pervitinu, které bylo vyrobeno mimo žalované období. Obviněným bylo za vinu kladeno též přechovávání prekursoru pro jiného, k čemuž nepochybně docházelo právě v rámci žalovaného období. Skutečnost, že pervitin mohl být vyroben již dříve a mimo rámec tohoto období, je pak pouze spekulativní a nelze ji ze skutkových zjištění dovodit. I kdyby tomu tak ovšem bylo, znamenalo by to z hlediska trestní odpovědnosti obviněných při zachování totožnosti skutku pouze jiné, pro obviněné méně příznivé (delší) časové vymezení skutku.
Státní zástupce nesouhlasí ani s názorem obviněné, že její jednání by odpovídalo právní kvalifikaci trestného činu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 tr. zákoníku. I tato námitka se míjí se soudy zjištěným skutkovým stavem, z něhož vyplývá, že jednání obviněných směřovalo k produkci konečného produktu, tj. psychotropní látky metamfetaminu. Aplikace ustanovení §286 tr. zákoníku je v daném případě vyloučena již tím, že jednání obviněných bylo zjevně neoprávněné. Citované ustanovení totiž postihuje výrobu prekursoru pouze tehdy, pokud je taková výroba sama o sobě oprávněná, avšak úmysl pachatele směřuje k dalšímu využití takového prekursoru k nedovolené výrobě drog. Oproti tomu příprava prekursoru v nyní předkládané věci byla již svou podstatou neoprávněná a za takové situace bylo jednání obviněných zcela správně podřazeno pod ustanovení §283 tr. zákoníku.
K námitce, že ve výroku odsuzujícího rozsudku není vyjádřeno spolupachatelství, státní zástupce upozornil, že závěr o spolupachatelství nepředstavuje formu trestného činu a není tak ani nezbytné jej výslovně vyjadřovat ve výroku rozsudku, k čemuž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 944/2003 nebo sp. zn. 7 Tdo 368/2002. Názor obviněné, že její činnost byla pouhou pomocí, pak není založen na skutkových zjištěních soudů, ale je opět pouze produktem vlastní úvahy obviněné o skutkovém stavu. Z tohoto důvodu v případě obviněné ani nemohla připadat v úvahu aplikace ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku.
Proti námitce obou obviněných, že v jejich věci rozhodoval vyloučený soudce JUDr. Ivan Elischer, podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., považuje státní zástupce za nutné se důrazně ohradit. Takto formulovaná námitka podle něj koliduje s ústavně zakotveným principem presumpce neviny, který pochopitelně chrání i JUDr. Elischera. Konstruují-li obvinění důvod podjatosti na podkladě jakýchsi mediálních zpráv ohledně trestního stíhání tohoto soudce, lze takovou argumentaci považovat za zcela nekorektní až pokleslou, a to již proto, že se ani nepokoušejí tvrdit, že by se snad údajné trestné jednání JUDr. Elischera mělo týkat právě jejich věci a v jejich neprospěch. Údajná trestná činnost jmenovaného soudce v jiných trestních věcech měla spočívat v postupu ve prospěch obviněných a není tak patrné, v jakém směru by takové jednání mělo zakládat podjatost tohoto soudce v neprospěch dovolatelů. Dle názoru státního zástupce proto takové námitky obsahově uplatněnému dovolacímu důvodu ani neodpovídají.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obou obviněných podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podaná z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Oba obvinění uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., který je dán v případech, kdy ve věci rozhodl vyloučený orgán. Tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Tomuto dovolacímu důvodu odpovídají námitky obou obviněných spočívající v úvahách o možné podjatosti JUDr. Elischera, předsedy senátu odvolacího soudu. Jde však o námitky zjevně neopodstatněné, neboť se jedná o vágní tvrzení bez jakéhokoli vztahu k nyní projednávané věci. Obvinění navíc argumentují možným nadržováním dalším spoluobviněným, ke kterému však dojít nemohlo, neboť odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žádnému z obviněných nijak zásadně nezměnil. Ani obvinění sami nezmiňují, jak se možné jednání ve prospěch dalších spoluobviněných mělo projevit a jaký mělo mít dopad na jejich postavení.
Oba obvinění dále uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že obviněnými prezentované námitky uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť směřují proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti postupu při provádění a hodnocení důkazů, popřípadě poukazují na procesní pochybení. Nad rámec dovolacího řízení může k tomu Nejvyšší soud uvést, že soudy v předchozím řízení logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti.
Obviněný O. J. mimo jiné uvádí, že neměl v minulosti nic společného s drogami, ačkoli z výroku rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že byl za obdobnou trestnou činnost dvakrát odsouzen. Údajně absentující vymezení vzájemných vztahů a funkcí jednotlivých odsouzených rovněž z výroku rozsudku jasně vyplývá. Námitka obou obviněných, že použitá aparatura nemohla sloužit k výrobě pervitinu, ale pouze prekursoru, je také ve zjevném rozporu se skutkovými zjištěními. V této souvislosti navrhovaný znalecký posudek pak soudy logicky vyhodnotily jako nadbytečný. Údajnou nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu obviněný J. staví na nepochopení nepříliš šťastně formulované, přesto však v kontextu srozumitelné větné vazby, kterou navíc odvolací soud citoval z výroku rozsudku soudu prvního stupně. V případě námitek týkajících se stanovení prospěchu, jehož chtěli obvinění dosáhnout, pak lze zcela odkázat na vyjádření státního zástupce. Kvalifikace jednání podle §286 odst. 1 tr. zákoníku se obvinění dožadují opět zcela na základě vlastních skutkových závěrů. Lze shrnout, že oba obvinění svou roli oproti soudy učiněným skutkovým zjištěním podstatně bagatelizují a teprve z toho odvozují svůj požadavek odlišného právního posouzení. Obviněná M. H. v této souvislosti odmítá závěr, že o výrobě pervitinu věděla. K jejím námitkám lze ve shodě se státním zástupcem konstatovat, že závěr o spolupachatelství skutečně není povinnou součástí výrokové části rozsudku.
Případné nedodržení pokynu policejního prezidenta rovněž nemá vliv na otázku zákonnosti domovní prohlídky. Je namístě, aby se s možným pochybením v tomto směru a jeho následky soud prvního stupně vypořádal při hodnocení tohoto důkazu. Námitka obviněné H. vztahující se k telefonním odposlechům je pak stručná až nesrozumitelná. Je-li obviněné na obtíž, že povolení argumentuje stejnými skutečnostmi, jako předložený návrh, lze si pouze položit otázku, jakými jinými skutečnostmi by bylo možno takové rozhodnutí odůvodnit. K přepisu záznamu z hlavního líčení pak obviněná už vůbec neuvádí, o jaká konkrétní pochybení se mělo jednat a jaký byl dopad na právní posouzení jejího jednání či její právo na spravedlivý proces. Z výroku rozsudku soudu prvního stupně také nevyplývá, že by obviněné byla přičítána výroba pervitinu mimo zde vymezené období.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněných O. J. a M. H. proto pro jejich zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 10. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu