ECLI:CZ:NSS:2011:2.AS.15.2011:111
sp. zn. 2 As 15/2011 - 111
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: J. B.,
zastoupeného Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem Příkop 6, Brno, proti žalovanému:
Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2010, č. j. 6 Ca 232/2007 - 60,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále „stěžovatel“) včas podal kasační stížnost proti shora uvedenému usnesení
Městského soudu v Praze, kterým bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení
o jeho kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2010,
č. j. 6 Ca 232/2007 - 34. Tímto rozsudkem soud zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí Ministerstva
životního prostředí ze dne 28. 6. 2007, č. j. 570/170/07-Do, kterým bylo zamítnuto jeho
odvolání proti rozhodnutí Správy chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty ze dne 6. 12. 2006,
zn. 279/BK/SR/06/Ha/roz, kterým byl vysloven nesouhlas s umístěním stavby „Chaty
Sudoměřice-Mlýnky“.
Stěžovatel tvrdí, že napadené usnesení je zmatečné, protože za účastníka řízení je v něm
označen někdo, kdo jím ve skutečnosti není, a naopak se stěžovatelem coby účastníkem řízení
není jednáno. Tento závěr vyvozuje stěžovatel z toho, že žalobcem a následně stěžovatelem byl
v dané věci on, tedy J. B., bytem B.138. Napadené usnesení je ovšem vydáno vůči M . B., bytem
B. 138, aniž by bylo uvedeno datum narození. Napadené usnesení je tudíž přiřazeno ke
stěžovatelově právní věci jen na základě shody spisových značek soudu a obdobných ozn ačení,
ovšem v osobě stěžovatele je uvedena zjevně jiná osoba. Takovou chybnou identifikaci žalobce
přitom nelze označit za písařskou chybu či překlep, protože takové záhlaví usnesení má
diametrálně odlišnou vypovídací schopnost.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že v napadeném usnesení městského
soudu je jako žalobce opravdu uveden „M. B., bytem B. č.p. 138“. Opravným usnesením
městského soudu ze dne 30. 11. 2010, č. j. 6 Ca 232/2007 - 70, bylo ovšem toto usnesení ze dne
11. 10. 2010 změněno tak, že jméno žalobce správně zní: „J. B.“.
Nyní posuzovanou kasační stížnost je nutno označit za nepřípustnou, a to z důvodu
obsaženého v §104 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Kasační stížnost totiž směřuje proti usnesení o zastavení řízení. Tomu v zásadě nic
nebrání, protože kasační stížnost proti usnesení o zastavení soudního řízení pro nezaplacení
soudního poplatku je obecně přípustná, jak bylo konstatováno již v usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 8. 9. 2005, sp. zn. Na 225/2005 (publ. pod č. 765/2006 Sb. NSS).
Takovou kasační stížnost lze ovšem podat jedině v souladu s ustanovením §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s. Stěžovatel sice označuje napadené usnesení v prvé řadě za zmatečné, to ovšem jeh o
kasační stížnost nepodřazuje ustanovení §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., neboť jak bylo uvedeno
například v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, sp. zn. 3 Azs 33/2004
(publ. pod č. 625/2005 Sb. NSS), je -li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby
nebo zastavení řízení, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z po vahy věci pouze kasační důvody
dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Kasační stížnost podaná v souladu s tímto ustanovením ovšem
musí být skutečně opřena o důvody spočívající v tom, že řízení nemělo být zastaveno, aby vůbec
mohla naplnit podmínky tohoto ustanovení. Nyní posuzovaná kasační stížnost však nic takového
netvrdí a brojí pouze proti tomu, že stěžovatel byl v hlavičce napadeného usnesení chybně
označen, neboť k jeho správnému příjmení a bydlišti bylo připojeno chybné křestní jméno.
Takový důvod však pod vymezení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. nespadá, a pouze takto
odůvodněnou kasační stížnost je namístě odmítnout, protože se ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s.
opírá „jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103.“
Takový závěr vychází z předchozí judikatury tohoto soudu dopadající na obdobný případ.
Tak ve svém usnesení ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 6 Ads 113/2009 (publ. na www.nssoud.cz),
zdejší soud uvedl: „V případě, že kasační stížností není napadena vlastní otázka zastavení řízení z důvodu
nezaplacení soudního poplatku, zejména pak pokud není v kasační stížnosti uvedeno, v čem má spočívat
nezákonnost tohoto rozhodnutí ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., nelze tvrzené stížnostní důvody podřadit
pod přípustný důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Pokud uváděnými důvody není napadána zákonnost
rozhodnutí o zastavení řízení a pokud se tak podaná kasační stížnost opírá jen o jiné důvody, než které
předpokládá zákon, soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §104 odst. 4 s. ř. s.
odmítne.“
Obiter dictum lze doplnit, že jiná situace by samozřejm ě nastala, pokud by nešlo jen
o překlep a napadené usnesení by bylo opravdu adresováno jiné osobě nebo pokud by městský
soud daný překlep zjistil, a přesto by jej odmítl opravit formou opravného usnesení. O prvý
případ se však zjevně nejedná, neboť v napadeném usnesení bylo správně uvedeno stěžovatelovo
příjmení a bydliště a správně označena předchozí rozhodnutí, která napadal, takže bylo
nepochybné, že právě on je oním stěžovatelem, jehož se napadené usnesení týká. Městský soud
pochybil pouze v uvedení jeho křestního jména, což ovšem sám napravil opravným usnesením
ze dne 30. 11. 2010, takže ani druhý důvod možného odlišení nyní posuzovaného případu
od právního názoru vysloveného ve výše citovaném usnesení zdejšího soudu není dán.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze
odmítl podle ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s., neboť se kasační stížnost svým obsahem neopírala
o důvod obsažený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., který jediný je u kasační stížnosti proti usnesení
o zastavení řízení přípustný.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2011
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu