ECLI:CZ:NSS:2014:2.AS.182.2014:120
sp. zn. 2 As 182/2014 - 120
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky
a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: Ing. arch. M. S.,
proti neoznačenému žalovanému, na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2014, č. j. 9 A
44/2012 - 110,
takto:
I. Žalobci se n e u s t a n o v u je zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobou ze dne 16. 3. 2012 se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal u Městského soudu
v Praze (dále jen „městský soud“) ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu, jehož
z důvodu možné pochybnosti, kdo přesně žalovaným je, označil termínem „advokacie“. Zároveň
požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, což městský soud usnesením
ze dne 31. 8. 2012, č. j. 9 A 44/2012 – 27, zamítl. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační
stížnost, jež byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2013, č. j. 6 Aps 9/2012 – 34,
odmítnuta, neboť stěžovatel ve stanovené lhůtě neodstranil vady kasační stížnosti. V mezidobí
a po skončení řízení o této kasační stížnosti doručil stěžovatel městskému soudu několik dalších
podání, v nichž mimo jiné podrobně popisoval svou majetkovou situaci, rozšířil podanou žalobu
o další návrhy a znovu požádal městský soud o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce. Městský soud nové žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce
nevyhověl usnesením ze dne 3. 3. 2014, č. j. 9 A 44/2012 – 82. Kasační stížnost proti tomuto
usnesení zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 2. 7. 2014, č. j. 2 As 67/2014 – 385.
Městský soud poté usnesením ze dne 5. 8. 2014, č. j. 9 A 44/2012 - 107, vyzval stěžovatele
k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení (usnesení bylo
stěžovateli doručeno dne 16. 8. 2014). Stěžovatel však soudní poplatek ve stanovené lhůtě
ani později neuhradil, a tak městský soud usnesením ze dne 11. 9. 2014, č. j. 9 A 44/2012 - 110
(dále jen „napadené usnesení“), řízení zastavil.
II. Obsah kasační stížnosti
[2] Proti napadenému usnesení brojil stěžovatel kasační stížností, v níž namítl, že mu nebyla
dána možnost vyjádřit se k věci před vydáním rozhodnutí. Dále v obecné rovině uvedl, že městský
soud svým postupem popřel jeho opakovanou žádost o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce a dalšími způsoby porušil jeho Ústavou a mezinárodními dohodami zaručená
práva, zákon a další úrovně právního řádu. Stěžovatel také požádal o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce.
[3] Ke kasační stížnosti stěžovatel připojil přílohu, kde bez zřejmé návaznosti na nyní
posuzovanou věc obecně konstatoval porušování základních lidských práv, tradic, zvyklostí, zásad
postupu správních orgánů, mezinárodních dohod, ústavního pořádku a dalších částí právního řádu
České republiky. Současně požádal, aby mu před vydáním jakéhokoli rozhodnutí byla dána možnost
se k věci vyjádřit osobně, vznést dotazy a navrhnout doplnění podání.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a shledal, že byla podána včas [§106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] a oprávněnou osobou (§102 s. ř. s.). Za situace,
kdy je předmětem kasačního přezkumu usnesení, kterým bylo řízení zastaveno z důvodu
nezaplacení soudního poplatku, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního poplatku za kasační
stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení znamenalo jen další řetězení téhož problému
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77, všechna
zde citovaná rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). S ohledem na tuto situaci
tedy nebylo nutné, aby byl stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem ve smyslu
§105 odst. 2 s. ř. s. a Nejvyšší správní soud netrval ani na zaplacení soudního poplatku za kasační
stížnost.
[5] Nejvyšší správní soud poté posoudil důvodnost kasační stížnosti. Zkoumal přitom,
zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 4 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání, za podmínek vyplývajících
z §109 odst. 2 s. ř. s.
[6] Vzhledem k tomu, že stěžovatel v kasační stížnosti požádal o ustanovení zástupce, Nejvyšší
správní soud se nejprve zabýval touto žádostí. Z §35 odst. 8 s. ř. s. vyplývá, že pro rozhodnutí
o ustanovení zástupce v řízení zákon vyžaduje kumulativní splnění dvou podmínek: jednak
nedostatek prostředků, který by odůvodňoval osvobození od soudních poplatků, jednak nezbytnou
potřebu takového rozhodnutí k ochraně práv účastníka. Po zhodnocení obsahu kasační stížnosti
dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že v nyní posuzované věci není nezbytnost potřeby
zastoupení stěžovatele prokázána. Jeho kasační stížnost má zákonem požadované náležitosti
a stěžovatel v ní srozumitelně vysvětlil, proč považuje napadené usnesení za nezákonné a z jakých
důvodů to dovozuje. Nejvyššímu správnímu soudu tedy nic nebrání, aby o kasační stížnosti mohl
věcně rozhodnout. Za této situace Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele na ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti zamítl.
[7] Podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve
poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení
zastaví.
[8] Stěžovatel v kasační stížnosti žádným způsobem nezpochybnil, že soudní poplatek
nezaplatil. Jeho jedinou dostatečně konkretizovanou kasační námitkou, která směřuje proti usnesení
o zastavení řízení, je tvrzení, že městský soud mu nedal možnost se k věci vyjádřit. Tato námitka
však není důvodná. Městský soud ve věci samé vůbec nerozhodoval, a tudíž stěžovatel nemohl
být na svých právech namítaným způsobem zkrácen. Právě z důvodu, že stěžovatel nezaplatil
soudní poplatek za podanou žalobu, k čemuž byl ze strany soudu opětovně a řádným způsobem
vyzván, řízení dále nepokračovalo, v jeho průběhu nebylo ani nařízeno ústní jednání a městský soud
řízení zastavil. Jakékoli vyjádření stěžovatele k věci samé by tak bylo irelevantní pro hodnocení,
na kterém stojí výrok o zastavení řízení, tj. pro hodnocení, že soudní poplatek přes výzvu
a poučení soudu zaplacen nebyl, ačkoli zaplacen být měl. Pokud stěžovatel tuto námitku mínil
tak, že mu nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům napadeného usnesení, pak lze konstatovat,
že to vychází pouze z návrhů a listin dodaných samotným stěžovatelem.
[9] Zbývající kasační námitky stěžovatele ohledně podmínek pro osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce pak nejsou vůbec způsobilé zpochybnit zákonnost a správnost
napadeného usnesení. Nejvyšší správní soud se jimi nadto zabýval již v rozsudku ze dne 2. 7. 2014,
č. j. 2 As 67/2014 – 385, v němž jako nedůvodnou zamítl kasační stížnost stěžovatele proti usnesení
městského soudu, jež vydání napadeného usnesení předcházelo a jímž byla zamítnuta jeho žádost
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
IV. Závěr a náklady řízení
[10] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná, proto ji dle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[11] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. listopadu 2014
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu