ECLI:CZ:NSS:2018:2.AS.241.2018:12
sp. zn. 2 As 241/2018 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: S. B., zastoupený
Mgr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4,
proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 5. 2018, č. j. MV-44468-4/SO-2018, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 6. 2018, č. j. 57 A 80/2018 – 21,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 6. 2018, č. j. 57 A 80/2018 – 21,
se z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal proti v záhlaví označenému rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“)
žalobu, kterou Krajský soud v Plzni výše označeným usnesením (dále jen „krajský soud“
a „napadené usnesení“) postoupil k vyřízení Městskému soudu v Praze. Uvedl,
že dle §172 odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“),
je místní příslušnost soudu určena místem, kde byl žalobce v den podání žaloby hlášen k pobytu;
jde-li o cizince, který nemusí hlásit pobyt, krajský soud, v jehož obvodu se cizinec převážně
zdržuje; a v ostatních případech krajský soud, v jehož obvodu byl zjištěn pobyt cizince na území.
Podle sdělení Ministerstva vnitra byl pobyt žalobce na území České republiky ukončen dne
29. 5. 2018. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě nelze aplikovat pravidlo obsažené
v §172 odst. 7 zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce nemá na území České republiky hlášen
trvalý pobyt, zároveň nejde o cizince, který nemusí hlásit pobyt, a z žaloby ani z informací
poskytnutých Ministerstvem vnitra se nepodařilo zjistit žádné údaje týkající se faktického pobytu
cizince, aplikoval krajský soud obecné pravidlo obsažené v §7 odst. 2 věty prvé zákona
č. 150/2002 Sb. soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
K projednání žaloby je proto místně příslušný Městský soud v Praze, neboť v jeho obvodu
se nachází správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni.
[2] Proti napadenému usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost.
Namítá, že je hlášen k pobytu v Plzni, což dokládá potvrzením o zajištění ubytování a potvrzením
o přihlášení k pobytu s razítkem Ministerstva vnitra.
[3] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti. Konstatoval,
že stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené usnesení vzešlo [§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], namítá zákonné kasační důvody
[§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.] a kasační stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.).
[4] Důvodnost kasační stížnosti vážil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), přičemž žádnou takovou neshledal.
[5] Určení místní příslušnosti správního soudu je obecně upraveno v §7 odst. 2 s. ř. s. věta
první, podle kterého „[n]estanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud,
v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl
do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany.“ Tímto zvláštním zákonem, který má před obecným
pravidlem přednost, je v projednávané věci zákon o pobytu cizinců, podle něhož je k řízení
o žalobě proti správnímu rozhodnutí (vyjma rozhodnutí o správním vyhoštění, o povinnosti
uhradit náklady spojené se správním vyhoštěním, o zajištění, o prodloužení doby trvání zajištění,
o umístění cizince do části s přísným režimem zajištění a o přestupku) a o žalobě na ochranu
proti nečinnosti správního orgánu „místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je cizinec v den podání
žaloby hlášen k pobytu; jde-li o cizince, který nemusí hlásit pobyt, krajský soud, v jehož obvodu se převážně
zdržuje, a v ostatních případech krajský soud, v jehož obvodu byl zjištěn pobyt cizince na území“
(§172 odst. 7 věta první zákona o pobytu cizinců).
[6] Povinnost hlásit místo pobytu na území České republiky policii má každý cizinec,
který není občanem členského státu Evropské unie, do 3 pracovních dnů ode dne vstupu
na území, není-li osobou mladší 15 let, členem personálu zastupitelského úřadu cizího státu
nebo mezinárodní vládní organizace akreditované v České republice, jeho rodinným příslušníkem
registrovaným Ministerstvem zahraničních věcí nebo cizincem, kterému ministerstvo zajišťuje
ubytování, cizincem, který tuto povinnost splnil u ubytovatele dle §103 písm. b) zákona o pobytu
cizinců, nebo cizincem, který je ve výkonu zabezpečovací detence, vazby, ve výkonu trestu odnětí
svobody nebo který je umístěn v policejní cele nebo v zařízení ve smyslu §130 zákona o pobytu
cizinců (§93 odst. 1 a §95 zákona o pobytu cizinců). Podle §97 zákona o pobytu cizinců
je cizinec při hlášení pobytu na území povinen sdělit policii vyplněním přihlašovacího tiskopisu
jméno, příjmení přihlašovaného cizince, datum jeho narození, jeho státní občanství, trvalé
bydliště v zahraničí, číslo cestovního dokladu a víza, je-li v cestovním dokladu vyznačeno,
počátek a místo pobytu, předpokládanou dobu a účel pobytu na území.
[7] Při určování místní příslušnosti podle §172 odst. 7 zákona o pobytu cizinců se uplatní
tři kritéria. K řízení o žalobě je místně příslušný krajský soud: 1) v jehož obvodu je cizinec v den
podání žaloby hlášen k pobytu; 2) jde-li o cizince, který nemusí hlásit pobyt, krajský soud, v jehož
obvodu se převážně zdržuje; 3) v ostatních případech krajský soud, v jehož obvodu byl zjištěn
pobyt cizince na území (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2015,
č. j. Nad 18/2015 – 80). Zákonná úprava místní příslušnosti soudu v zákoně o pobytu cizinců
oproti §32 odst. 3 zákona o azylu, podle kterého je „místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu
je žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu“, počítá i se situací,
kdy žalobce ohlašovací povinnost splnit nemusí (druhé kritérium), případně ohlašovací povinnost
sice dle zákona splnit musí, nicméně ji nesplnil (zbytkové, třetí kritérium). Ve věcech zákona
o pobytu cizinců se nepoužije pravidlo platné v režimu zákona o azylu, že v případě, kdy nelze
místní příslušnost soudu určit podle §32 odst. 3 zákona o azylu z důvodu, že žalobce na žádném
místě České republiky hlášen k pobytu není, se místní příslušnost soudu řídí §7 odst. 2 s. ř. s.
[8] Stěžovatel při podání žaloby (dne 18. 6. 2018) adresu svého pobytu nespecifikoval,
v napadeném rozhodnutí je uvedena adresa X. Krajský soud následně požádal Ministerstvo vnitra
o provedení lustrace a sdělení, kde byl hlášen ke dni 18. 6. 2018 k pobytu. Ministerstvo vnitra
krajskému soudu sdělilo, že stěžovateli byl ke dni 29. 5. 2018 ukončen dlouhodobý pobyt na
území České republiky, přičemž naposledy byl hlášen k pobytu na adrese X. Ke kasační stížnosti
stěžovatel přiložil doklad o zajištění ubytování na adrese X, v období od 1. 6. 2018 do 31. 5. 2019
a kopii cestovního dokladu s potvrzením místa hlášeného pobytu s těžko čitelným datem (podle
tvrzení stěžovatele 11. 8. 2018) a razítkem Ministerstva vnitra.
[9] S ohledem na uvedené skutečnosti se první kritérium neuplatní, neboť v den podání
žaloby nebyl stěžovatel hlášen k pobytu na našem území. Druhé kritérium se taktéž neuplatní,
protože na žalobce povinnost hlásit místo pobytu podle §93 odst. 1 věta první zákona o pobytu
cizinců dopadá. Je proto nutné aplikovat zbytkové kritérium obvodu krajského soudu, kde byl
zjištěn pobyt cizince. Teprve pokud by krajský soud nebyl schopen zjistit pobyt stěžovatele
v době podání žaloby, mohl by aplikovat obecné pravidlo §7 odst. 2 s. ř. s. Krajský soud však
poté, co mu Ministerstvem vnitra bylo sděleno, že stěžovatel nemá hlášen pobyt na území České
republiky, pobyt stěžovatele na území blíže nezjišťoval. Z kasační stížnosti je přitom zřejmé,
že stěžovatel byl schopen doložit místo svého pobytu v den podání žaloby. Nejvyšší správní soud
si uvědomuje, že na krajské soudy nelze klást při zjišťování místní příslušnosti nepřiměřené
nároky, aby nedocházelo k přílišnému prodlužování sporů a oddalování řešení věci samé, krajský
soud však nemůže na zjišťování pobytu žalobce zcela rezignovat. Zákonodárce pravidla místní
příslušnosti záměrně nastavil tak, aby aplikace obecného pravidla zakotveného v §7 odst. 2 s. ř. s.
v pobytových věcech byla spíše výjimkou, a nepřenášela se tak místní příslušnost zpět na Městský
soud v Praze, jehož přetíženost byla původním impulsem pro změnu právní úpravy
místní příslušnosti. Upřednostnil tak zájem na rovnoměrném rozložení případů mezi všechny
správní soudy a zájem na řešení případů v místě geograficky blízkém žalobci nad zájmem
na rychlém určení místní příslušnosti. Krajský soud proto pochybil, když žalobu v rozporu
s §172 odst. 7 zákona o pobytu cizinců postoupil Městskému soudu v Praze, aniž by blíže
zjišťoval, např. dotazem na stěžovatele, jeho pobyt na území.
[10] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná,
a proto podle §110 odst. 1 věta první s. ř. s. napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému
soudu k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního
soudu vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.), na posuzovanou věc bude aplikovat
třetí kritérium určení místní příslušnosti dle §172 odst. 7 zákona o pobytu cizinců a bude
vycházet ze zjištění ohledně adresy faktického pobytu stěžovatele na území České republiky
v době podání žaloby. V souladu s §110 odst. 3 s. ř. s. krajský soud rozhodne i o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. srpna 2018
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu