ECLI:CZ:NSS:2016:2.AS.297.2015:19
sp. zn. 2 As 297/2015 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Ing. J. H.,
proti žalovanému: Celní úřad pro hlavní město Prahu, se sídlem Washingtonova 7, Praha 1,
proti rozhodnutí Celního úřadu Praha D8 ze dne 10. 11. 2009, č. j. 19996/2009-176500-021,
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2015,
č. j. 8 A 70/2012 – 87,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce brojil žalobou ze dne 14. 12. 2009 proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních
údajů ze dne 19. 12. 2008, č. j. SPR-3983/08 – 15, a rozhodnutí Celního úřadu Praha D8 ze dne
10. 11. 2009, č. j. 19996/2009-176500-021 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Městský soud
v Praze (dále jen „městský soud“) usnesením ze dne 23. 9. 2010, č. j. 8 Ca 362/2009 – 43, žalobu
v rozsahu směřujícím proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů odmítl a ve zbývající
části ji vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí pod sp. zn. 8 A 70/2012.
[2] Žalobce za řízení o žalobě proti napadenému rozhodnutí nezaplatil soudní poplatek
a podáním ze dne 21. 9. 2015 požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů a osvobození
od soudních poplatků. Městský soud obě jeho žádosti v záhlaví označeným usnesením
(dále jen „napadené usnesení“) zamítl. V odůvodnění napadeného usnesení zrekapituloval,
že žalobce nijak nedoložil své osobní a majetkové poměry, a to i přesto, že jej k tomu městský
soud vyzval přípisem ze dne 5. 10. 2015. Výzva k osvědčení majetkových poměrů byla žalobci
doručena dne 9. 10. 2015, lhůta poskytnutá k doložení jeho poměrů uplynula dne 16. 10. 2015.
Žalobce dne 16. 10. 2015 prostřednictvím faxu pouze oznámil městskému soudu, že mu posílá
vyplněné prohlášení o majetkových poměrech. To však městskému soudu nebylo do dne vydání
napadeného usnesení doručeno. Žalobce tudíž neosvědčil skutečnosti nezbytné k tomu,
aby mohlo být jeho žádostem vyhověno.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Proti napadenému usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž tvrdil, že městský soud hrubě a účelově zkreslil rozhodný skutkový i právní stav věci
a napadené usnesení je založeno na domněnkách rozhodujícího senátu, což stěžovatel navrhoval
ověřit na základě listin založených v soudním spise. Stěžovatel měl za to, že svou žalobu podal
řádně, důvodně a včas, a že i jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce byly a jsou objektivně důvodné a řádně a včas městskému soudu prokázané jakož
i doložené rozhodnými údaji. Ačkoliv jsou soudy primárně povolány k tomu, aby zákonem
stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, městský soud stěžovatelovy žádosti řádně
nevyřídil. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil. Požádal také
o přiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti, o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce.
[4] Žalovaný nevyužil svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti. Konstatoval,
že stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byl účastníkem řízení, z něhož
napadené usnesení vzešlo [§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], a kasační stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší
správní soud nepožadoval zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost, jelikož povinnost
zaplatit poplatek má stěžovatel jen tehdy, směřuje-li jeho kasační stížnost proti rozhodnutí
krajského soudu o návrhu ve věci samé či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou
povinností (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 – 19, bod 27., publ. Pod č. 3271/2015 Sb. NSS; všechna zde uvedená
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).
[6] Jelikož stěžovatel vznesl návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti,
posoudil Nejvyšší správní soud předně důvodnost tohoto návrhu. Podle §35 odst. 8 s. ř. s.
navrhovateli, u něhož jsou splněny předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba
k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
Obecně přitom platí, že zastoupení advokátem je podmínkou řízení o kasační stížnosti
(§105 odst. 2 s. ř. s.), a proto se při ustanovování zástupce pro toto řízení zvláště nezkoumá,
zda je toho nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatele. V nyní souzené věci, kdy je napadáno
usnesení, jímž městský soud neosvobodil stěžovatele od soudních poplatků, se ovšem neuplatní
§105 odst. 2 s. ř. s. o povinném zastoupení advokátem (k tomu blíže již zmiňované usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 196/2014 – 19, konkrétně jeho
bod 29.). Proto Nejvyšší správní soud posuzoval, zda stěžovatel k ochraně svých práv zástupce
nezbytně potřebuje. Nyní posuzovaná věc se netýká žádné složité hmotněprávní otázky, je možné
o ní rozhodnout bez nařízení jednání a provádění důkazů. Nejvyšší správní soud se před vydáním
svého rozhodnutí musel pouze seznámit s listinami založenými ve spise městského soudu
a na jejich základě posoudit, zda stěžovatel doložil, že jsou u něj splněny podmínky
pro osvobození od soudních poplatků, potažmo pro ustanovení zástupce. [Nakládání se spisem
městského soudu a čerpání informací z něj přitom není dokazováním ve smyslu soudního řádu
správního (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2015,
č. j. 2 As 259/2015 – 41).] Vzhledem k těmto okolnostem Nejvyšší správní soud naznal,
že ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti nebylo nezbytně třeba k ochraně práv
stěžovatele, a proto jeho návrhu nevyhověl.
[7] Nejvyšší správní soud vážil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
[8] Předně je vhodné konstatovat, že břemeno tvrzení o nepříznivé majetkové situaci
tíží výlučně žadatele a není na soudu, aby z vlastní iniciativy vyhledával skutečnosti, které
by žádost o osvobození od soudních poplatků odůvodňovaly (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50, publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS).
Přesto, že soud nezjišťuje z úřední povinnosti výdělkové a majetkové poměry účastníka,
při posuzování, zda jsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, nemůže
zůstat zcela pasivní. V případě, že účastník vznese návrh na osvobození od soudních poplatků
(resp. na ustanovení zástupce), je třeba, aby ho soud vyzval k doložení osobních, majetkových
a výdělkových poměrů a stanovil mu k tomu přiměřenou lhůtu. Soud zpravidla zašle účastníkovi
řízení formulář Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech s tím, nechť tento formulář
účastník zašle vyplněný zpět soudu spolu se všemi relevantními doklady, které se vztahují
k tvrzeným skutečnostem. Pokud účastník nedoloží soudu rozhodující informace v důsledku
opomenutí krajského soudu vyzvat jej k této povinnosti, nelze to klást k tíži účastníku
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2012, č. j. 8 As 64/2012 – 12).
[9] Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatel požádal „o ustanovení zástupce z řad advokátů
a o s tím spojené nezbytné osvobození od soudních poplatků“ dne 21. 9. 2015 (podání na č. l. 82 spisu
městského soudu). Svou žádost stěžovatel nikterak neodůvodnil a nedoložil ji žádnými podklady.
Městský soud proto v intencích shora zmiňované judikatury zaslal stěžovateli formulář Potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, vyzval jej k vyplnění tohoto formuláře a o jeho zpětné
zaslání ve lhůtě sedmi dnů od doručení výzvy (č. l. 84 spisu městského soudu). Současně
stěžovatele poučil, že je nezbytné, aby zejména uvedl a přesvědčivým způsobem osvědčil, jaký
majetek vlastní, jaké jsou jeho příjmy a pravidelné výdaje, neboť soud nemůže o žádosti
rozhodnout bez toho, aby si učinil podrobný a spolehlivý obraz o majetkové situaci stěžovatelovy
domácnosti. Výzva byla stěžovateli doručena vhozením do jím užívané schránky dne 9. 10. 2015
(viz doručenka na č. l. 84 spisu městského soudu). Lhůta k doložení poměrů uplynula v pátek
dne 16. 10. 2015, jak správně uvedl městský soud v odůvodnění napadeného usnesení. Ve spise
městského soudu je dále založeno podání stěžovatele datované k 16. 10. 2015, které soudu došlo
faxem dne 19. 10. 2015, v němž stěžovatel uvedl, že „v příloze (jen per post) zasílám v uzavřené obálce
řádně vyplněný Vámi zaslaný formulář PROHLÁŠENÍ … vč. příloh.“. Stěžovatelovo faxové podání
ze dne 16. 10. 2015, jež neobsahuje žádnou přílohu, je však posledním podáním založeným
ve spise městského soudu, které stěžovatel během řízení o žalobě proti napadenému rozhodnutí
učinil. Ze spisu městského soudu je tedy zřejmé, že stěžovatel svou žádost o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce ve stanovené lhůtě ani později do dne vydání
napadeného usnesení nedoplnil. Že stěžovatel neunesl své břemeno tvrzení a důkazní, přitom
není důsledkem opomenutí městského soudu, neboť ten stěžovatele k doložení jeho osobních,
majetkových a výdělkových poměrů vyzval a výzvu mu taktéž řádně doručil.
[10] Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel, ač k tomu
byl městským soudem vyzván, nedoložil skutečnosti nezbytné pro rozhodnutí o jeho žádostech
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Městský soud proto
postupoval správně, když žádostem stěžovatele nevyhověl pro jejich neúplnost.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[11] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou, a proto ji podle
§110 odst. 1 in fine s. ř. s. rozsudkem zamítl.
[12] O návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud
samostatně nerozhodoval, neboť o kasační stížnosti rozhodl bezodkladně poté,
co mu byl postoupen spis městského soudu a byly provedeny nezbytné procesní úkony.
[13] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 věta
první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že stěžovatel neměl ve věci úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nemá. Pokud jde o procesně úspěšného
účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením
nějaké náklady vznikly. Nejvyšší správní soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení
nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2016
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu