ECLI:CZ:NSS:2012:2.AS.96.2012:46
sp. zn. 2 As 96/2012 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci navrhovatele P. Č., o
kasační stížnosti navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
25. 3. 2011, č. j. 10 Na 957/2011 - 6,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Nejvyšší správní soud obdržel dne 1. 6. 2012 kasační stížnost navrhovatele
(dále jen „stěžovatel“), podanou prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dne
14. 7. 2011. Touto kasační stížností stěžovatel brojí proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 23. 6. 2011, č. j. 10 Na 957/2011 – 6, jímž bylo z důvodu neodstranění vad
odmítnuto jeho podání ze dne 11. 3. 2011.
Současně s kasační stížností požádal stěžovatel o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce z řad advokátů. Krajský soud usnesením ze dne 17. 8. 2011,
č. j. 10 Na 957/2011 – 15, tuto žádost stěžovatele zamítl. Stěžovatel proti zmíněnému usnesení
brojil kasační stížností, o které zdejší soud rozhodl tak, že usnesení krajského soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení (viz rozsudek ze dne 20. 4. 2012, č. j. 2 As 114/2011 – 30).
V důsledku přijetí zákona č. 303/2011 Sb., kterým byl novelizován soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), je však s účinností od 1. 1. 2012 k rozhodnutí o žádosti o osvobození
od soudních poplatků v řízení o kasační stížnosti, stejně jako o návrhu na ustanovení zástupce
pro toto řízení, příslušný již Nejvyšší správní soud.
Nejvyšší správní soud proto sám stěžovatelovu žádost posoudil a usnesením ze dne
10. 7. 2012, č. j. 2 As 96/2012 – 38, ji zamítl, neboť dospěl k závěru, že v daném případě nejsou
splněny zákonem stanovené podmínky pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce; toto usnesení bylo stěžovateli prokazatelně doručeno dne 30. 7. 2012. Stěžovatel jím byl
zároveň vyzván, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení buďto předložil plnou moc udělenou
jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo ve stejné lhůtě prokázal, že má
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon
advokacie (§105 odst. 2 s. ř. s.); současně byl vyzván, aby v stejné lhůtě uhradil soudní poplatek
za kasační stížnost, s tím, že jde o obligatorní podmínky řízení; stěžovatel byl poučen též
o procesních důsledcích nesplnění povinností uvedených ve výzvě. Na tuto výzvu stěžovatel
požadovaným způsobem nezareagoval.
Podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., soud kasační
stížnost odmítne, nejsou-li splněny podmínky řízení (mj. zastoupení advokátem) a tento
nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení
pokračovat. Vzhledem k tomu, že stěžovatel vadu řízení spočívající v absenci obligatorního
právního zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.) ve lhůtě stanovené mu k tomu soudem neodstranil,
ačkoliv byl o důsledcích jejího neodstranění řádně poučen, Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo,
než kasační stížnost odmítnout.
Dlužno dodat, že stěžovatel ve stanovené lhůtě, ani později, neuhradil ani soudní
poplatek za kasační stížnost; nezaplacení soudního poplatku však není v této věci otázkou
zásadního významu, neboť, jak již bylo konstatováno, kasační stížnost se odmítá v důsledku
absence jiné procesní podmínky.
Pro úplnost je třeba uvést, že dne 15. 8. 2012 obdržel Nejvyšší správní soud podání,
kterým stěžovatel požádal o „prodloužení lhůty ve výroku IV. rozhodnutí z 10. července“ o tři měsíce
a o povolení splátek soudního poplatku. Posuzováno dle obsahu, lze první část tohoto podání
chápat jako žádost o prodloužení lhůty k zajištění (a doložení) právního zastoupení stěžovatele,
v intencích usnesení zdejšího soudu ze dne 10. 7. 2012, č. j. 2 As 96/2012 – 38; v části druhé pak
jde o žádost o posečkání s úhradou soudního poplatku a její rozložení na splátky. Stěžovatel zde,
mimo jiné, vyjadřuje nesouhlas s délkou lhůty (10 dnů), stanovené ke splnění uložených
povinností soudem, která je, dle jeho názoru, příliš krátká a nesplnitelná. Nejvyšší správní soud
konstatuje, že jde o lhůtu zcela standardní, za rozhodující však považuje fakt, že tato lhůta již
marně uplynula dnem 9. 8. 2012, tedy před tím, než stěžovatel vypracoval nyní posuzované
podání. Zdejší soud proto k této žádosti pro její bezpředmětnost nepřihlížel, to stejné platí
i o žádosti, aby soud stěžovateli neukládal povinnosti ve lhůtách kratších 28 dnů; o případném
prodloužení lhůty lze totiž rozhodnout pouze před jejím uplynutím. Soud se nezabýval
ani žádostí o rozložení úhrady soudního poplatku na splátky, kterou stěžovatel odůvodnil tím,
že „hrozí zastavení přezkumu pro nezaplacení poplatku, přestože běžně probíhají přezkumy na druhém stupni
i bez splnění podmínek řízení“ a namítal též své tíživé sociální poměry, neboť, jak již bylo uvedeno,
kasační stížnost se odmítá z jiného důvodu a samotné rozhodování o soudním poplatku by tak
postrádalo smysl. Závěrem je třeba konstatovat, že v kontextu stereotypního procesního počínání
stěžovatele v tomto, i v řadě mnoha dalších soudních řízení, která vede, lze mít důvodně za to,
že tento jeho postup lze považovat nikoliv za vážně míněnou žádost, nýbrž pouze za jednu
z mnoha stěžovatelem vyvolávaných procesních obstrukcí.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh
(zde kasační stížnost) odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. září 2012
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu