ECLI:CZ:NSS:2016:2.AS.96.2016:33
sp. zn. 2 As 96/2016 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky
a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně:
TIMA, spol. s. r. o. - obchodně výrobní služby, se sídlem Vančurova 477/9, Karlovy Vary,
zastoupena Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti
žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48,
Ústí nad Labem, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 1. 2016, č. j. 9/DS/2016,
JID: 469/2016/KUUK/Bla, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 4. 2016, č. j. 15 A 46/2016 - 17,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 4. 2016, č. j. 15 A 46/2016 - 17,
se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Usnesení krajského soudu
[1] Usnesením ze dne 14. 4. 2016, č. j. 15 A 46/2016 - 17, zastavil Krajský soud
v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) dle §47 písm. c) s. ř. s ve spojení s §9 odst. 1
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o soudních poplatcích“), řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2015,
č. j. 27742/15/5100-41451-711055, z důvodu nezaplacení soudního poplatku.
[2] Krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení konkrétně uvedl, že „[v]ýzva k zaplacení
soudního poplatku byla právnímu zástupci žalobkyně, z důvodu nefunkčnosti informačních systémů Krajského
soudu v Ústí nad Labem, kdy nebylo možné přijímat a odesílat elektronická podání, doručována prostřednictvím
držitele poštovní licence, řádně doručena vhozením do schránky dne 24. 3. 2016.“ Protože žalobkyně
ve lhůtě pro zaplacení soudního poplatku poplatek nezaplatila, krajský soud řízení zastavil.
II. Kasační stížnost žalobkyně a vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě namítá,
že jí bylo zamezeno v přístupu k soudu, a proto je napadené usnesení nezákonné.
[4] Stěžovatelka především namítá, že měla právo na to, aby ji krajský soud vyzval k úhradě
poplatku a aby jí tato výzva byla doručena. Krajský soud byl povinen v souladu s §17 odst. 1
zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“), doručovat výzvu do datové
schránky jejího zástupce. Tato povinnost nemůže být obcházena ani v případě technické závady
na informačních systémech. Tvrdí, že taková závada nevyplývá ze soudního spisu, a pokud
by existovala, byla by pouze dočasného charakteru, což plyne i z toho, že jejímu zástupci bylo
usnesení o zastavení řízení doručeno již do datové schránky.
[5] Stěžovatelka uvádí, že v poštovní schránce její zástupce žádnou výzvu k zaplacení
soudního poplatku nenalezl, nebyla tak účinně k úhradě soudního poplatku vyzvána, a proto
nemůže být řízení zastaveno, neuhradila-li jej. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[6] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že není seznámen s úplným
obsahem spisu, avšak na základě usnesení krajského soudu se domnívá, že krajský soud vychází
v případě data doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku z doručenky, na níž je dané datum
uvedeno. Žalovaný konstatuje, že se lze těžko domnívat, že by si krajský soud datum vymyslel.
Dle jeho názoru krajský soud vysvětlil nemožnost doručovat prostřednictvím datové schránky
- kvůli technické závadě - a s odkazem na §50b odst. 1 a §46b písm. f) o. s. ř. správně doručoval
advokátovi na adresu sídla prostřednictvím držitele poštovní licence. K doručení pak došlo
vhozením do schránky. Žalovaný z uvedených důvodů navrhl kasační stížnost zamítnout.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka
v podané kasační stížnosti, přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
[8] Ze soudního spisu vyplynulo, že stěžovatelka nezaplatila soudní poplatek společně
s podáním žaloby dne 11. 3. 2016. Krajský soud vydal proto usnesení ze dne 22. 3. 2016,
č. j. 15 A 46/2016 – 11, v němž stěžovatelku vyzval k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě
5 dnů od doručení usnesení, a zároveň v tomto usnesení stěžovatelku poučil o následcích
nesplnění výzvy. Součástí spisu je úřední záznam sepsaný G. Z. ze dne 22. 3. 2016, v němž je
uvedeno, že „[d]oručení do datové schránky účastníka Mgr. Jaroslav Topol se nezdařilo z důvodu:
nefunkčnosti informačních systémů KS UL – v aplikaci ISVKS nelze přijímat a odesílat elektronická podání.
Písemnost byla doručena poštou.“ Ve spisu je taktéž založen e-mail odeslaný ze sekretariátu předsedy
krajského soudu, v němž je mimo jiné konstatováno, že vzhledem k závažným technickým
problémům nelze v aplikaci ISVKS přijímat a odesílat elektronická podání. Součástí spisu je i
doručenka (č. l. 10), na níž je uvedeno, že dne 24. 3. 2016 byla zásilka („15 A 46/2016 - 11 výzva
SOP“) vložena do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, protože adresát nebyl
zastižen. Stěžovatelka soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatila. Krajský soud proto řízení
o žalobě napadeným usnesením ze dne 14. 4. 2016 zastavil, přičemž toto rozhodnutí bylo
doručeno dne 14. 4. 2016 do datové schránky zástupce stěžovatelky.
[9] Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, [n]ebyl-li poplatek za řízení splatný podáním
návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho
zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
[10] Podle §42 odst. 1 s. ř. s. [s]oud doručuje písemnosti do datové schránky
8a)
, není-li možné doručit
písemnost tímto způsobem, doručuje ji soud soudním doručovatelem, prostřednictvím držitele poštovní licence,
popřípadě zvláštní poštovní licence nebo prostřednictvím veřejné datové sítě. Ukáže-li se toho potřeba, může soud
požádat o doručení i jiný státní orgán.
[11] Podle §17 odst. 1 zákon o elektronických úkonech, [u]možňuje-li to povaha dokumentu, orgán
veřejné moci jej doručuje jinému orgánu veřejné moci prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje
na místě. Umožňuje-li to povaha dokumentu a má-li fyzická osoba, podnikající fyzická osoba nebo právnická
osoba zpřístupněnu svou datovou schránku, orgán veřejné moci doručuje dokument této osobě prostřednictvím
datové schránky, pokud se nedoručuje veřejnou vyhláškou nebo na místě. Doručuje-li se způsobem podle tohoto
zákona, ustanovení jiných právních předpisů upravující způsob doručení se nepoužijí.
[12] Jedinou námitkou stěžovatelky je, že jí nebyla krajským soudem řádně doručena výzva
k zaplacení soudního poplatku, neměla tedy možnost se s touto výzvou seznámit a usnesení
o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku je proto nezákonné [§103 odst. 1
písm. e) s. ř. s.]. Nejvyšší správní soud již ve své předchozí rozhodovací činnosti konstatoval,
že „předpokladem zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku dle §9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích je nejen to, že poplatek nebyl zaplacen, ale také to, že účastník byl k jeho zaplacení vyzván, byl řádně
poučen o následcích nesplnění výzvy a taková výzva byla řádně účastníkovi řízení či jeho zástupci doručena“
(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2012, č. j. 3 Ads 180/2011 – 67, srov. také
rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005,
č. j. 2 Afs 187/2004 – 3, publ. pod č. 726/2005 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud proto
přezkoumal zákonnost doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku.
[13] Pro posouzení zákonnosti doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku je relevantní
především právní úprava doručování obsažená v soudním řádu správním, konkrétně v §42.
Podle odstavce 1 tohoto ustanovení soud doručuje písemnosti do datové schránky,
a není-li možné písemnosti doručit tímto způsobem, doručuje je soud soudním doručovatelem,
prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence nebo
prostřednictvím veřejné datové sítě. V souvislosti s doručováním do datové schránky soudní
řád správní v poznámce pod čarou 8a) odkazuje na zákon o elektronických úkonech, který nabyl
účinnosti dne 1. 7. 2009.
[14] Ustanovení §17 odst. 1 zákona o elektronických úkonech zakotvuje pro orgány veřejné
moci povinnost doručování prostřednictvím datových schránek. V souladu s §4 odst. 3 zákona
o elektronických úkonech má advokát jako podnikající fyzická osoba zřízenou datovou schránku.
V případě, že si žalobce zvolí za svého zástupce v řízení o žalobě advokáta, krajský soud jako
orgán veřejné moci je povinen doručovat písemnosti do datové schránky tohoto advokáta.
Systém datových schránek byl zaveden a určitým subjektům (například orgánům veřejné moci,
převážné části právnických osob, podnikajícím fyzickým osobám, tedy také právnickým
profesionálům jako advokátům či daňovým poradcům aj.) byla uložena povinnost datovou
schránku mít za účelem modernizace doručování prováděného při výkonu veřejné moci, zejména
pak správních a soudních činností. Smyslem a účelem zavedení systému datových schránek bylo
převedení převážné části tohoto typu komunikace do podoby datových zpráv doručovaných
elektronicky do státem spravovaného úložiště přístupného takovéto osobě dálkově prakticky
z kteréhokoli místa s napojením na internet a vyznačujícího se státem zaručeným vysokým
standardem bezpečnosti a obecné funkčnosti. V takovém případě se soukromá osoba
(např. obchodní korporace, advokát, daňový poradce, podnikající fyzická osoba) má právo
spoléhat na to, že jí bude doručováno ze strany orgánů veřejné moci zásadně do datové schránky
a že jiné varianty doručení budou veřejnou mocí prováděny pouze v zákonem stanovených
zvláštních případech či – při doručování podle obecných zákonů o doručování – ve výjimečných
případech odůvodněných objektivními a závažnými okolnostmi. Je to logické i proto,
že soukromým osobám, kterým se povinně zřizuje datová schránka, se tím ukládá nová
administrativní povinnost spojená se zátěží v podobě nutnosti datovou schránku spravovat
(otevírat ji a vypořádávat do ní přijímané dokumenty).
[15] Aby elektronizace komunikace mezi veřejnou mocí a jednotlivci disponujícími datovými
schránkami naplnila svůj smysl a účel, jímž je zavedení větší míry flexibility a snížení pracnosti
a nákladnosti takové komunikace, je třeba, aby dotyčné osoby vskutku pocítily, že dodatečná
administrativní zátěž spojená s nutností spravovat datovou schránku byla více než vyvážena
úbytkem starostí o jiné způsoby komunikace. Listinná podoba komunikace mezi veřejnou mocí
a těmito osobami ani po zavedení systému datových schránek zcela nevymizí, a to z nejrůznějších
stěží zobecnitelných důvodů. Nicméně doručování jinak než do datových schránek osobám, které
jimi disponují, má být úzkou výjimkou z pravidla. Především se pak nesmí stávat, že orgán
veřejné moci na osoby disponující datovými schránkami, jimž doručuje, bude přenášet důsledky
nedostatků a závad svých vlastních vnitřních informačních systémů, například systému
administrace pošty nebo obecně dokumentů v rámci úřadu či soudu, tím, že v případě výpadku
takových systémů bez dalšího přejde po dobu výpadku na doručování dokumentů v listinné
podobě, typicky prostřednictvím držitele poštovní licence. Obdobně se k výjimečným
případům nemožnosti doručovat do datové schránky vyjádřil Nejvyšší správní soud
již v rozsudku ze dne 21. 7. 2015, č. j. 2 As 85/2015 – 31, č. 3332/2016 Sb. NSS (v daném
případě se jednalo o doručování obci správním úřadem), jehož publikovaná právní věta
zní: „Obci se má zásadně doručovat do její datové schránky (viz §19 odst. 1 větu druhou správního řádu
z roku 2004). Jinak než do datové schránky lze postupem podle §19 odst. 2 správního řádu z roku 2004
doručovat, jen pokud by existovaly konkrétní důvody, pro které nebylo možné doručit písemnost do datové
schránky. Nesmělo by se přitom jednat o nemožnost krátkodobou, typicky vyvolanou nepředvídaným přechodným
jevem (např. poruchou systému datových schránek, výpadkem dodávky elektrické energie na straně doručujícího
apod.), nýbrž o nemožnost povahy trvalejší (např. znepřístupnění příslušné datové schránky – to by u obce však
prakticky nemělo připadat v úvahu, viz §11 odst. 3 a 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech
a autorizované konverzi dokumentů).“
[16] Na doručení do datové schránky lze rezignovat, a doručit tedy v souladu s §42 s. ř. s.
náhradním způsobem (prostřednictvím držitele poštovní licence) pouze ve výjimečných
případech. O takový případ však zásadně nejde při technické závadě na straně orgánu veřejné
moci, která je krátkodobá, tedy napravitelná v řádu hodin, dní či týdnů typicky zásahem
příslušných specialistů na informační technologie. Soudy v minulosti v některých specifických
případech aprobovaly při komplikacích s odesíláním datové zprávy či s konverzí dokumentu
z listinné podoby do dokumentu v datové zprávě přechod na doručování prostřednictvím
držitelů poštovní licence (viz případ popsaný v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
22. 1. 2014, č. j. 3 As 95/2013 – 22). Za nynějšího stavu věcí, kdy od účinnosti zákona
o elektronických úkonech uplyne zanedlouho sedm let, a tím spíše do budoucna však
již lze po orgánech veřejné moci spravedlivě požadovat, aby jejich systémy administrace pošty
či dokumentů fungovaly natolik rutinně a spolehlivě, že k problémům v souvislosti s odesíláním
dokumentů do datových schránek zásadně nebude docházet. Je samozřejmé – jako při každé
lidské činnosti –, že výpadky tohoto typu se i přesto čas od času objeví. V takových případech
však není důvodu u věcí, které snesou odkladu, a u nichž tedy lze s doručováním nějakou dobu
počkat, ihned přejít na doručování prostřednictvím držitele poštovní licence. Naopak, v takových
případech se má orgán veřejné moci nejprve postarat o odstranění závady na svém systému
administrace pošty či dokumentů, a po jejím odstranění všechny dokumenty, jež se mezitím
nahromadily s požadavkem na doručení, doručit standardním způsobem, tedy do datových
schránek, pokud se doručuje osobám, jež je mají. Výjimkou z tohoto pravidla budou písemnosti,
jejichž doručení nesnese odkladu, tedy typicky v situacích, kdy by odklad s doručením znamenal
vážnou či nevratnou újmu právům osob nebo veřejnému zájmu.
[17] Z uvedeného tedy vyplývá, že přechodná technická závada (doložena od 21. 3. 2016,
kdy byla závada potvrzena sekretariátem předsedy krajského soudu, a trvající nejdéle
do 14. 4. 2016, kdy bylo usnesení o zastavení řízení odesláno do datové schránky advokáta
stěžovatelky) na straně krajského soudu zásadně nemůže být považována za takovou, na základě
níž není možné doručovat písemnosti advokátovi do datové schránky. Jelikož měl advokát
zpřístupněnou datovou schránku a nic, kromě krátkodobé technické závady, neznemožňovalo
do ní doručovat, nebyly splněny podmínky pro doručování prostřednictvím držitele poštovní
licence podle §42 odst. 1 s. ř. s. Samotná výzva k zaplacení soudního poplatku rozhodně nebyla
písemností, jejíž doručení nesneslo odkladu – prodlení s doručením výzvy tohoto typu v řádu dnů
či maximálně týdnů neznamená za běžných podmínek řízení ve správním soudnictví žádný
významný průtah a nečinnost soudu zde stěží mohla někomu či něčemu uškodit, neboť zkrátka
a dobře by se v dalším postupu řízení po tuto dobu nic nedělo. Krajský soud měl tedy vyčkat
opravy uvedené závady a výzvu k zaplacení soudního poplatku doručit následně do datové
schránky advokáta.
[18] Pro úplnost je nutno dodat, že i přes tuto vadu v doručování by mohla být písemnost
považována za doručenou, pokud by se prokazatelně dostala do sféry stěžovatelky, resp. jejího
advokáta, a ona by se tak s výzvou mohla seznámit. K tomuto závěru dospěl Nejvyšší správní
soud již v rozsudku ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 Afs 148/2008 - 73, v němž konstatoval, že „řádné
doručení písemností v praxi znamená, že se písemnost zašle nebo odevzdá tomu, komu je určena, a že existuje
důkaz o tom, že daná osoba písemnost převzala. Důvodem existence právní úpravy doručení je jistě mimo jiné
i potřeba zabezpečit, aby si doručující správní orgány či soudy mohly být jisty, že se písemnost dostala do rukou
adresáta. Je-li totiž adresát s obsahem písemnosti obeznámen, potom otázka, zda bylo doručení vykonáno
předepsaným způsobem, nemá význam. Nedodržení formy tedy samo o sobě neznamená, že se doručení musí
zopakovat, rozhodující je, zda se daná písemnost dostala do rukou adresáta.“
[19] Výše uvedené však v projednávaném případě splněno nebylo. Advokát a stěžovatelka
tvrdí, že se výzva k zaplacení poplatku do jejich sféry nedostala a oni se s výzvou neseznámili.
Výzva byla dle doručenky na č. l. 10 soudního spisu údajně vhozena do schránky na adrese sídla
advokáta stěžovatelky. Pokud však nelze postavit najisto, že se advokát, příp. stěžovatelka
s výzvou seznámili, tedy například písemnost osobně převzali a převzetí potvrdili podpisem
na doručence, nelze mít doručení na adrese sídla advokáta za těchto skutkových okolností
za účinné. Nejvyšší správní soud v obdobné věci, v níž se nejednalo o advokáta, ale o fyzickou
osobu, která si zřídila datovou schránku, konstatoval, že „[p]okud si adresát zřídí datovou schránku,
povinnost kontrolovat poštu na adrese trvalého pobytu (či adrese pro doručování) zaniká, neboť je oprávněn
spoléhat, že orgány veřejné moci v souladu se zákonem budou veškeré písemnosti doručovat do datové schránky.
V takovém případě je tedy uplatnění fikce doručení podle příslušných procesních ustanovení (v případě správního
řízení podle §24 odst. 1 správního řádu) vyloučeno. Z obsahu správního ani soudního spisu nevyplývá,
že by si stěžovatel doručovanou písemnost (napadené rozhodnutí žalovaného) převzal, a závěr o doručení nelze
učinit ani z pouhé skutečnosti, že podle záznamu poštovního doručovatele byla zásilka po uplynutí úložní doby
vhozena dne 7. 3. 2011 do poštovní schránky stěžovatele. Pokud totiž žalovaný nepostupoval procesně správným
způsobem při doručování, a nemohla se v důsledku toho uplatnit fikce doručení, leží důkazní břemeno ohledně
okamžiku skutečného doručení napadeného rozhodnutí na žalovaném, přičemž žalovaný žádné důkazy
nepředložil“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2013, č. j. 4 As 32/2013 - 44).
V projednávaném případě krajský soud disponuje pouze shora uvedenou doručenkou
na č. l. 10 soudního spisu bez potvrzení o převzetí, což v souvislosti s citovanou judikaturou
Nejvyššího správního soudu jako důkaz o doručení neobstojí.
[20] Fikci doručení zde nelze uplatnit ani s poukazem na obecně jistě platnou povinnost
advokáta zajistit, aby v jeho sídle byla přebírána patřičným způsobem pošta. Doručení fikcí,
tedy doručení náhradní, u něhož je jisté, že o obsahu písemnosti se adresát nedověděl, anebo
je nejisté, zda se dozvěděl, i když to je velmi dobře možné a může to být dokonce
pravděpodobné (právě druhá eventualita nastala v nyní projednávaném případě vhozením
písemnosti do poštovní schránky advokáta stěžovatele) totiž může nastat toliko za splnění všech
přísných zákonem stanovených podmínek (viz k tomu nález Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2003,
sp. zn. II. ÚS 23/03). V nyní projednávaném případě nebyla splněna již samotná vstupní
podmínka plynoucí z §42 odst. 1 s. ř. s., neboť nebylo nemožné, nýbrž naopak bylo velmi dobře
možné, jen zřejmě s jistým časovým posunem, doručit do datové schránky advokáta stěžovatele.
IV. Závěr a náklady řízení
[21] Nejvyšší správní soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná. V souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení.
[22] V novém řízení rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. června 2016
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu