ECLI:CZ:NSS:2009:2.AZS.6.2009:69
sp. zn. 2 Azs 6/2009 - 69
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Milana Kamlacha
a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: V. Y., zast. Mgr. Eduardem Benešem, advokátem
se sídlem v Praze, Na Rozcestí 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou
3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2008, č. j. OAM-106/LE-BE03-BE07-
2008, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 6.
2008, č. j. 49 Az 12/2008 - 34,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta Mgr. Eduarda Beneše se u r č u je částkou 5712 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobce jako stěžovatel brojí včas podanou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti výše uvedenému rozhodnutí
žalovaného, jímž bylo vysloveno, že se stěžovateli neuděluje mezinárodní ochrana podle §12,
§13, §14, §14a, §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Rozhodnutí
žalovaného vycházelo ze skutečnosti, že žádost o mezinárodní ochranu podal stěžovatel
z ekonomických důvodů. Rozsudek krajského soudu pak dospěl k závěru, že rozhodnutí
žalovaného bylo vydáno na základě dostatečně zjištěného skutečného stavu věci, v souladu
se zákonem a bylo přesvědčivě odůvodněno.
Po shledání přípustnosti kasační stížnosti podle §104 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále též „s. ř. s.“), se Nejvyšší správní soud dále zabýval tím, je-li kasační stížnost
přijatelná (§104a s. ř. s.), tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle uvedeného ustanovení
kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti
kasační stížnosti ve věcech azylu (mezinárodní ochrany) zdejší soud pro stručnost odkazuje
např. na svoje usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikováno ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 933/2006.
V projednávané věci stěžovatel argumentuje kasačními důvody zakotvenými v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., brojí tedy proti nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Stěžovatel nesprávné posouzení právní otázky vidí v tom, že se soud přiklonil k názoru
žalovaného ohledně toho, že stěžovatel je ruské národnosti a tato okolnost mu dělá problém
jen při jednání se soukromými osobami. S tímto závěrem se nelze ztotožnit. Důvody azylu
je nutno vykládat v širším slova smyslu než, jak si je vyložil soud v předchozím řízení. Stěžovatel
navrhuje doplnění dokazování – požaduje předložit spisový materiál před postoupením věci
Nejvyššímu správnímu soudu, aby se s ním mohl seznámit, neboť nelze vše vyčíst toliko
z odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Z uvedených důvodů navrhuje stěžovatel napadený rozsudek zrušit a vrátit věc krajskému
soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud nejprve konstatuje, že to, co stěžovatel požaduje, není žádným
doplněním dokazování. Stěžovatel toliko požádal o nahlédnutí do spisu. K tomu mu ovšem byla
dána příležitost a zástupce stěžovatele ji rovněž dne 4. 12. 2008 využil.
Na vágně formulovanou jedinou námitku obsaženou v kasační stížnosti dává dostatečnou
odpověď dosavadní judikatura správních soudů. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, publ. pod č. 181/2004 Sb. NSS, je uvedeno, že ze zákona
o azylu lze dovodit, že správní orgán má povinnost zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení
azylu podle ustanovení §12 tohoto zákona jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň
tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení uvedené, případně neuvádí jen důvody ekonomické.
„V opačném případě žádost jako zjevně nedůvodnou zamítne. Nedojde-li k zamítnutí žádosti jako zjevně
nedůvodné ve lhůtě třiceti dnů od zahájení správního řízení, vydá rozhodnutí dle ustanovení §12 s dalšími
akcesorickými výroky. To ovšem neznamená a z žádného ustanovení zákona tak nelze dovodit, že by správnímu
orgánu za této situace vznikla povinnost, aby sám domýšlel právně relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem
neuplatněné a posléze k těmto důvodům činil příslušná skutková zjištění.“ Povinnost zjistit skutečný stav
věci dle citovaného rozsudku má správní orgán pouze v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu
správního řízení uvedl.
Případné drobné obtíže se soukromými osobami, které stěžovatel uvádí ve své kasační
stížnosti a uváděl je i v žádosti o udělení mezinárodní ochrany, azylově relevantními zcela jistě
nejsou. Otázku vyhrožování ze strany soukromých osob a tvrzené nedostatečné ochrany
ze strany státních orgánů řešil Nejvyšší správní soud např. ve svém rozsudku ze dne 10. 3. 2004,
č. j. 3 Azs 22/2004 - 48, v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 4 Azs 25/2003 - 80, v rozsudku
ze dne 18. 12. 2003, č. j. 4 Azs 38/2003 - 36, či v rozsudku ze dne 31. 10. 2003,
č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, všechny viz www.nssoud.cz.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na námitku podanou v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud neshledal
ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 3,
§120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl
návrh odmítnut.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8, §120 s. ř. s.). Ustanovený
advokát požádal o odměnu za tři úkony právní služby (převzetí věci, nahlédnutí do spisu
a doplnění kasační stížnosti). Ze spisu bezpochyby vyplynulo, že advokát podal doplnění kasační
stížnosti. Ze spisu však nikterak neplyne, že proběhla porada s klientem, která je nezbytná
pro přiznání úkonu převzetí věci podle §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní
tarif. Advokát doklady o poradě s klientem nikterak nedoložil, ba dokonce ani netvrdil, že porada
s klientem proběhla. Proto k převzetí věci došlo až studiem spisu. Soud proto určil odměnu
advokáta za dva úkony právní služby – převzetí a příprava věci včetně studia spisu a písemné
podání soudu týkající se věci samé ze dne 7. 12. 2008 (doplnění kasační stížnosti) – částkou
2x 2 100 Kč a 2x 300 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7, §11
odst. 1 písm. b), d), §13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem 4 800 Kč. Vzhledem k tomu,
že advokát prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu
o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle
zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Částka daně vypočtená podle §37 odst. 1
a §47 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, činí 912 Kč. Ustanovenému zástupci
se tedy přiznává odměna v celkové výši 5712 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. dubna 2009
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu