ECLI:CZ:US:2015:2.US.112.15.1
sp. zn. II. ÚS 112/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Houžvičky, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Afs 147/2014-21 ze dne 29. 10. 2014 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 31 Af 11/2014-49 ze dne 19. 6. 2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 1. 2015 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno zejména jeho právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel byl přípisem ze dne 23. 1. 2015 vyzván k odstranění jejích vad ve lhůtě do 30 dnů. Zejména byl poučen o povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, přičemž byl informován o tom, že zákon o Ústavním soudu neumožňuje ustanovit advokáta z úřední moci, ale podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, má každý právo na poskytnutí právní pomoci advokátem a na to, aby mu byl v případě, že mu tato pomoc bude odmítnuta, přidělen advokát určený Českou advokátní komorou. Pro tento případ byl stěžovatel poučen, že se musí se žádostí o advokáta sám obrátit na Českou advokátní komoru v Brně. Současně byl upozorněn na následky spojené s neodstraněním vytčených vad.
Na výzvu Ústavního soudu stěžovatel reagoval žádostí o prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti. Jako důvod uvedl nepříznivý zdravotní stav dcery a závažnou dlouhodobě přetrvávající kritickou situaci rodičů. Ústavní soud jeho žádosti vyhověl a lhůtu mu prodloužil o dalších 20 dnů, o čemž stěžovatele informoval přípisem ze dne 12. 3. 2015, ve kterém ho upozornil na to, že nebudou-li nedostatky jeho podání ani v prodloužené lhůtě odstraněny, nebude moci být návrh věcně projednán a bude odmítnut. Podáním ze dne 14. 4. 2015 však stěžovatel znovu požádal o prodloužení lhůty do 31. 5. 2015 (vhodněji do 30. 6. 2015), a to se stejnou argumentací jako v první žádosti.
Ústavní soud má za to, že za situace, kdy nekvalifikovaná ústavní stížnost byla podána dne 13. 1. 2015, měl stěžovatel dostatečný časový prostor k tomu, aby její vady odstranil ve lhůtě mu k tomu určené, resp. ve lhůtě dodatečně prodloužené. Dalším faktickým prodlužováním zákonem stanovené dvouměsíční lhůty by byl stěžovatel nepřiměřeně zvýhodňován oproti jiným stěžovatelům, kteří své povinnosti podat formálně bezvadnou ústavní stížnost v zákonné lhůtě dostáli.
O náležitostech ústavní stížnosti byl stěžovatel velmi podrobně informován i v jiných řízeních před Ústavním soudem, vedených např. pod sp. zn. IV. ÚS 3993/12, sp. zn. III. ÚS 1840/13, sp. zn. IV. ÚS 3790/13, sp. zn. I. ÚS 4024/14 a sp. zn. I. ÚS 44/15, v nichž vady své stížnosti také neodstranil, přičemž tvrzení uvedená v žádostech o prodloužení lhůty nijak nedoložil a z jeho vyjádření je (obdobně jako v nyní projednávané věci) patrné, že ani doložit nemůže či nechce. Za takového stavu Ústavní soud již neshledal žádný důvod pro další prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti.
Ústavnímu soudu tak nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2015
Jiří Zemánek, v. r.
soudce zpravodaj