ECLI:CZ:US:2017:2.US.117.17.1
sp. zn. II. ÚS 117/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného Mgr. Jaromírem Kalužíkem, LL. M., advokátem, se sídlem Na Příkopě 583/15, 110 00 Praha 1, směřující proti opravnému pověření soudního exekutora vydanému vyšší soudní úřednicí Městského soudu v Brně dne 3. listopadu 2016, č. j. 80 EXE 3003/2016-30, a proti vyrozumění o zahájení exekuce vydanému soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou, Exekutorský úřad Přerov, dne 8. listopadu 2016, č. j. 203 Ex 32020/16-12, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených aktů soudu a soudního exekutora s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo na právní zastupování nezletilého dítěte a právo na správu majetku a péči o jmění dítěte podle mezinárodních úmluv na ochranu práv dítěte.
2. Městský soud v Brně vydal dne 3. listopadu 2016, č. j. 80 EXE 3003/2016-30, opravné pověření, na jehož základě pověřil soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchu, Exekutorský úřad Přerov, provedením exekuce na majetek povinného (stěžovatele) k vymožení peněžité pohledávky (dlužného výživného) ve výši 140 400 Kč.
3. Na základě uvedeného pověření soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha v souladu s §44 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vydal dne 8. listopadu 2016, č. j. 203 Ex 32020/16-12, vyrozumění o zahájení exekuce v neprospěch povinného za účelem vymožení výše uvedené pohledávky.
4. Stěžovatel brojí proti oběma citovaným aktům s tím, že provádění exekuce je nezákonné, exekutor zasahuje do nezávislého rozhodování soudu a poškozuje majetková práva oprávněného nezletilého dítěte (z důvodu faktické nemajetnosti stěžovatele).
5. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
6. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
7. Stěžovatel brojí jednak proti pověření soudního exekutora vydanému vyšší soudní úřednicí Městského soudu v Brně dne 3. listopadu 2016, č. j. 80 EXE 3003/2016-30, jednak proti vyrozumění o zahájení exekuce vydanému soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 8. listopadu 2016, č. j. 203 Ex 32020/16-12. Uvedené listiny (pověření i vyrozumění), proti nimž není přípustný opravný prostředek, však nejsou soudním rozhodnutím (v případě pověření soudního exekutora je to dokonce výslovně stanoveno v §43a odst. 5 exekučního řádu) a lze je zařadit mezi zvláštní dílčí procesní akty, jimiž se upravuje vedení řízení. Navíc nejde ani o akty, kterými by bylo řízení ve věci pravomocně skončeno ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Jinými slovy stěžovatel v ústavní stížnosti nenapadá rozhodnutí, která by v daném okamžiku zasahovala nezhojitelně do jeho základních práv a svobod. Dle ustálené judikatury Ústavního soudu je ústavní stížnost napadající taková dílčí rozhodnutí nepřípustná (srov. usnesení ze dne 1. dubna 2010 sp. zn. II. ÚS 570/10 a usnesení ze dne 30. května 2016 sp. zn. I. ÚS 660/16).
8. S ohledem na výše uvedené nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona)
V Brně dne 23. října 2017
Jiří Zemánek, v. r.
soudce zpravodaj