ECLI:CZ:US:2015:2.US.1333.14.1
sp. zn. II. ÚS 1333/14
Nález
Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Radovana Suchánka a soudců Milady Tomkové (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka - ze dne 18. února 2015 sp. zn. II. ÚS 1333/14 ve věci ústavní stížnosti JUDr. Jaroslava Filipa, zastoupeného JUDr. Danuší Matěnovou, advokátkou, advokátní kancelář se sídlem Sokolovská 101/101b, 186 00 Praha 8, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 1. 2014 č. j. 39 C 296/2013-37, výroku II o náhradě nákladů řízení, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníka řízení a České televize, se sídlem Na Hřebenech II 1132/4, 147 00 Praha 4, zastoupené JUDr. Daliborem Kalcso, advokátem, advokátní kancelář se sídlem Škroupova 719, 500 02 Hradec Králové, jako vedlejšího účastníka řízení.
Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 1. 2014 č. j. 39 C 296/2013-37 se ve výroku II o náhradě nákladů řízení ruší, neboť jím bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 v jeho náhradověnákladovém výroku, tj. výroku II.
2. Stěžovatel nikterak nezpochybnil svoji povinnost zaplatit žalobkyni, České televizi, částku 28,81 Kč, ke které byl zavázán výrokem I napadeného rozsudku, bránil se však povinnosti uhradit jí na náhradě nákladů řízení částku 5 719 Kč. Uvedl, že jeho ústavní stížnost směřuje pouze proti nákladům řízení, které byly vynaloženy v souvislosti s poskytnutím externích právních služeb advokátem. Podle stěžovatele má Česká televize fungující právní oddělení, jehož kmenoví zaměstnanci mají vykonávat běžnou agendu spojenou s vymáháním poplatků ve smyslu §1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, a pro vymáhání dluhů z bagatelních částek nepotřebují specializované znalosti advokáta. Stěžovatel upozornil, že v obdobné věci rozhodl Ústavní soud kasačním nálezem sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013 (N 129/70 SbNU 193), a vytkl Obvodnímu soudu pro Prahu 4, že jeho závěry při svém rozhodování nezohlednil.
3. Z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 39 C 296/2013 vyplynulo, že Česká televize se žalobou proti stěžovateli domáhala zaplacení částky 1 485 Kč, představující dlužné televizní poplatky za období duben 2012 až únor 2013. Po podání žaloby stěžovatel uhradil částku 1 540 Kč, kterou žalobkyně započetla částečně na jistinu a částečně na úrok z prodlení ve výši 55 Kč a v tomto rozsahu vzala žalobu zpět. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 15. 10. 2013 řízení co do částky 1 540 Kč částečně zastavil. O zbytku úroku z prodlení ve výši 28,81 Kč obvodní soud po provedeném dokazování rozhodl shora označeným rozsudkem tak, že zavázal stěžovatele povinností zaplatit tuto částku žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a nahradit jí náklady řízení ve výši 5 719 Kč (výrok II). Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud odůvodnil ustanovením §142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř."); celková částka sestávala ze soudního poplatku 1 000 Kč a odměny za zastupování advokátem podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, včetně tří režijních paušálů a daně z přidané hodnoty. Obvodní soud v této souvislosti odkázal na usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1588/12 ze dne 24. 7. 2012 (v SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz), podle kterého je Česká televize veřejnoprávní institucí, nejde však o subjekt hospodařící s majetkem státu, na státním rozpočtu je nezávislá, a proto rozhodne-li se nechat v řízení zastoupit advokátem, má jí být přiznána plná náhrada nákladů řízení.
4. Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka řízení.
5. Obvodní soud pro Prahu 4 ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 1. 12. 2014 odkázal na obsah spisu a odůvodnění napadeného výroku o nákladech řízení, a to za použití usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1588/12 ze dne 24. 7. 2012.
6. Česká televize ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 11. 12. 2014 navrhla odmítnutí ústavní stížnosti. Uvedla, že si je vědoma názorů vyslovených v nálezu sp. zn. I. ÚS 3344/12 (viz výše), má ovšem za to, že nález se týkal přiznání nákladů řízení po zastavení rozkazního řízení, navíc Ústavní soud sám uvedl, že jde o obecný názor, nikoliv absolutní pravidlo. Česká televize upozornila, že i stěžovatel má právnické vzdělání, a přesto byl v řízení před civilním soudem zastoupen advokátem, není proto důvod upírat jí totéž právo na právní zastoupení a zpochybňovat jeho účelnost. Česká televize má za to, že judikatura v oblasti nákladů řízení se stále vyvíjí - kromě zrušení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších vyhlášek, byl vydán nový nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 39/13 ze dne 7. 10. 2014 (N 188/75 SbNU 95; 275/2014 Sb.), který stanoví jako zásadu rovnosti účastníků řízení právo na náhradu hotových výdajů podle demonstrativního výpočtu v §137 odst. 1 o. s. ř. i nezastoupenému účastníku řízení, a to v analogickém rozsahu podle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Česká televize vyjádřila přesvědčení, že rozhodování o náhradě nákladů řízení v každém jednotlivém případě je ryze individuální záležitostí civilního soudu, a pokud ten postupuje v souladu s platnými právními předpisy, své rozhodnutí náležitě vysvětlí a odůvodní, nelze dospět k závěru, že bez dalšího došlo k zásahu do práva na spravedlivé projednání věci. Shora citovaný nález pléna Ústavního soudu umožňuje vedlejšímu účastníkovi získat v souzené věci alespoň paušalizovanou náhradu nákladů řízení, která je bezpochyby spojena s věcí (výzva, žaloba, částečné zpětvzetí apod.)
7. V replice ze dne 6. 2. 2015 stěžovatel opětovně zpochybnil právo České televize na náhradu nákladů právního zastoupení a tvrdil, že při obsazení právního útvaru odbornými pracovníky nemůže mít problém se zpracováním formulářové žaloby týkající se neuhrazeného televizního poplatku, jakož i s jejím podáním. Stěžovatel zopakoval, že veškeré rozhlasové i televizní poplatky řádně platí, jsou-li včas a řádně vyúčtovány. V projednávané věci tomu tak nebylo, zpoždění s platbou mu tak nelze dávat za vinu.
8. Po ověření formálních náležitostí ústavní stížnosti a její přípustnosti Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 v rozsahu, jak byl stěžovatelem vymezen, a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Ve věci rozhodl bez konání ústního jednání, neboť měl za to, že by žádné další objasnění nepřineslo [§44 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]; Ústavní soud též neprováděl ve věci dokazování, vyšel toliko ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4.
9. Podstatou ústavněprávní argumentace stěžovatele o porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny byla výtka, že Obvodní soud pro Prahu 4 při rozhodování o nákladech řízení nezkoumal účelnost nákladů vynaložených Českou televizí na právní zastoupení ve sporu o bagatelní částku a nerespektoval závěry, které v tomto smyslu Ústavní soud formuloval v nálezu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013 (N 129/70 SbNU 193).
10. Ústavní konformitu vyřešení otázky náhrady nákladů řízení úspěšného účastníka řízení zastoupeného advokátem posuzoval Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně. Ve svých rozhodnutích formuloval základní ústavněprávní limity pro činnost obecných soudů a opakovaně proklamoval povinnost obecného soudu brát na zřetel všechny pro rozhodnutí o nákladech řízení relevantní okolnosti, které by mohly mít vliv na výši účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání bagatelní pohledávky [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 3011/11 ze dne 15. 5. 2012 (N 103/65 SbNU 423), nález sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012 (N 132/66 SbNU 61) a další dostupné též na http://nalus.usoud.cz].
11. Takovou okolností, relevantní pro posuzovaný případ, je i presumpce existence dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení subjektu (účastníka řízení) k hájení svých zájmů. Ústavní soud se vymezil k otázce účelnosti nákladů vynaložených na právní zastoupení advokátem, byl-li zastoupeným stát [srov. nález sp. zn. I. ÚS 2929/07 ze dne 9. 10. 2008 (N 167/51 SbNU 65), nález sp. zn. I. ÚS 1452/09 ze dne 17. 8. 2009 (N 186/54 SbNU 303), nález sp. zn. IV. ÚS 1087/09 ze dne 24. 11. 2009 (N 243/55 SbNU 349)]. Podle těchto rozhodnutí, souhrnně vyjádřeno, je zastoupení státu advokátem akceptováno jako výjimka z pravidla, již nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Tam, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt, advokáta, a pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených. Ústavní soud nevyloučil zastoupení státu advokátem za zcela výjimečných okolností, pokud by toto mělo povahu účelného uplatňování či bránění práva. Shodně Ústavní soud judikoval i v případě advokátního zastoupení statutárního města [nález sp. zn. III. ÚS 2984/09 ze dne 23. 11. 2010 (N 232/59 SbNU 365)] či fakultní nemocnice [nález sp. zn. I. ÚS 195/11 ze dne 15. 12. 2011 (N 215/63 SbNU 473)], zvláště šlo-li ve sporech o relativně jednoduché právní otázky.
12. Nosné rozhodovací důvody své nálezové judikatury k posouzení účelně vynaložených nákladů Ústavní soud vztáhl i na postavení České televize ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků. V nálezu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013 vyložil, proč se neztotožňuje s právními názory vyslovenými ve svých dřívějších usneseních (sp. zn. II. ÚS 1588/12 ze dne 24. 7. 2012 a sp. zn. II. ÚS 2104/12 ze dne 9. 10. 2012) a na základě jakých argumentů se od nich odlišuje. Zejména uvedl, že "při zvažování aplikace hledisek plynoucích z judikatury Ústavního soudu, jež se vztahuje k reflexi některých ústavněprávních aspektů právního zastoupení státu, není přiléhavé - jako dominantní kritérium - akcentovat skutečnost, že Česká televize je nezávislá na státním rozpočtu, že hospodaří s vlastním majetkem a že stát neodpovídá za její závazky. Svědčí pro to podle názoru I. senátu Ústavního soudu jak povaha samotného televizního poplatku, tak i postavení České televize jako takové. První senát Ústavního soudu se ztotožňuje se závěrem obsaženým v usnesení sp. zn. II. ÚS 2104/12, že činnost České televize jistě není výkonem veřejné moci. Nicméně, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky), a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci." Obdobně Ústavní soud rozhodl i v dalších případech týkajících se posouzení, zda náklady vynaložené Českou televizí ve sporu o nezaplacené televizní poplatky byly vynaloženy účelně [srov. nález sp. zn. II. ÚS 1727/14 ze dne 30. 9. 2014 (N 181/74 SbNU 577) a nález sp. zn. II. ÚS 405/14 ze dne 26. 8. 2014 (N 160/74 SbNU 375), dostupné též na http://nalus.usoud.cz]; v posledně citovaném rozhodnutí Ústavní soud vytkl civilnímu soudu, že řádně nevysvětlil, proč nepřiznal České televizi v postavení žalující strany náhradu nákladů řízení ve výši soudního poplatku, přestože povinnost k zaplacení soudního poplatku vzniká žalobci ze zákona podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení (zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), a náklady s tím spojené nelze pokládat za neúčelně vynaložené.
13. Je zřejmé, že shora uvedené závěry je třeba vztáhnout i na nyní projednávanou, skutkově obdobnou věc. Ústavní soud se opakovaně ve svých nálezech vyslovil k principům aplikovatelným pro situaci, v níž obecný soud musí vyřešit otázky, které jsou podobné (nebo totožné) s otázkami ve věcech, jež Ústavní soud dříve rozhodl. V nálezu ze dne 13. 11. 2007 sp. zn. IV. ÚS 301/05 (N 190/47 SbNU 465) konstatoval, že z čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") v souvislosti s čl. 1 odst. 1 Ústavy plynou pro obecné soudy významné požadavky upínající se k jejich rozhodovací činnosti; podle nich musí obecné soudy respektovat ústavněprávní výklady Ústavního soudu, tj. jím vyložené a aplikovatelné nosné právní pravidlo (rozhodovací důvod), o něž se výrok předmětného nálezu opírá, následovat ve skutkově podobných případech. Postup obecného soudu spočívající v tom, že rationem decidendi nálezu Ústavního soudu jako východisko pro vlastní rozhodování zcela opomene, představuje nereflektování ústavněprávního hlediska při rozhodování a porušení subjektivního základního práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Existuje samozřejmě možnost, aby se obecný soud vymezil vůči "precedenčním judikátům" Ústavního soudu, taková situace však v projednávané věci nenastala, neboť Obvodní soud pro Prahu 4 žádné seriózní konkurující úvahy neuvedl.
14. Obvodní soud pro Prahu 4 se účelností nákladů řízení vynaložených Českou televizí nezabýval a výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil pouze odkazem na ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř. a sledováním závěrů vyslovených v usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1588/12. Usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost však nemá tutéž právní relevanci jako nález, a je-li právní názor v něm vyslovený posléze překonán nálezem, je třeba reflektovat nálezovou ústavněprávní argumentaci. Ústavní soud navíc v nálezu sp. zn. I. ÚS 3344/12 výslovně rozvedl, proč se s právním názorem vysloveným ve svých dříve vydaných usneseních sp. zn. II. ÚS 1588/12 a sp. zn. II. ÚS 2104/12 neztotožňuje. Na závěru, že Obvodní soud pro Prahu 4 nedostál ve světle shora označené nálezové judikatury Ústavního soudu své povinnosti zkoumat, zda náklady vynaložené Českou televizí byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva, nic nemění ani nepřípadný poukaz České televize jako vedlejšího účastníka řízení na nález sp. zn. Pl. ÚS 39/13 ze dne 7. 10. 2014 (275/2014 Sb.); v něm Ústavní soud zaujal ústavně konformní výklad ustanovení §137 odst. 1 o. s. ř., a to z hlediska principu rovnosti účastníků řízení ve vztahu k účastníkovi, který v řízení advokátem zastoupen není.
15. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud uzavřel, že rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4 v jeho náhradověnákladovém výroku došlo k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud proto ústavní stížnosti podle ustanovení §82 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl a napadené rozhodnutí podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.