ECLI:CZ:US:2022:2.US.1470.21.1
sp. zn. II. ÚS 1470/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele Bc. Ladislava Regnarda, právně nezastoupeného, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. března 2021 č. j. 20 Cdo 307/2021-507, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu bylo dne 1. června 2021 doručeno podání, které dle obsahu posoudil Ústavní soud jako návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu.
2. Předtím než Ústavní soud přistoupí k projednání a rozhodnutí věci samé, zkoumá, zdali jsou splněny veškeré formální náležitosti a procesní předpoklady pro její meritorní posouzení předepsané stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž posuzuje i to, zda podání splňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti a procesní předpoklady splněny, bývá stěžovatel zpravidla vyzýván k odstranění vad podání v Ústavním soudem určené lhůtě. Ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Podle §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v plné moci k zastupování podle §29 a §30 odst. 1 téhož zákona musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
3. Stěžovatel v řízení není zastoupen advokátem na základě plné moci splňující náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní stížnost nesplňuje ani další náležitosti stanovené v §34 a §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, přičemž v ní především absentuje jakákoli, byť alespoň základní, ústavněprávní argumentace, a stížnost neobsahuje ani vymezení toho, co sleduje, tj. návrh, jak má Ústavní soud rozhodnout. Ke stížnosti nejsou připojeny ani předepsané přílohy (§72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
4. Ústavnímu soudu je z úřední činnosti známo, že se na něj stěžovatel již mnohokráte obrátil s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami. Ústavní stížnost, které je předmětem tohoto usnesení, je v pořadí osmnáctou stížností, kterou stěžovatel prozatím v kalendářním roce 2021 samostatně, popř. společně s jinou navrhovatelkou, u Ústavního soudu podal. Ústavní soud stěžovatele na totožné vady opakovaně v minulosti upozorňoval s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 20/18 ze dne 20. února 2018, nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 983/18 ze dne 17. dubna 2018, veškerá rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz ). Přesto však stěžovatel nadále volí postup, kterým přehlíží zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti. Ačkoli kopie napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu nebyla k podání připojena, zjistil Ústavní soud z vlastní iniciativy nahlédnutím do databáze rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím dálkového přístupu, že napadeným usnesením je usnesení o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání, což ani typově není rozhodnutí, kde by realisticky (alespoň s minimální mírou pravděpodobnosti) bylo možno vážně uvažovat o porušení určitého ústavně zaručeného základního práva či svobody stěžovatele. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že neshledal také žádné procesní či věcné důvody pro to, aby stěžovateli vyhověl v jeho žádosti o prodloužení lhůty "k případnému právnímu doplnění potřebných náležitostí", nota bene jeho návrhu na přerušení řízení, které byly vtěleny do dané stížnosti.
5. Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací praxi zdůrazňuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o vadách podání dostávalo témuž stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak prokazatelně stalo v mnoha případech předchozích. Za situace, kdy je dán spolehlivý předpoklad o tom, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zejména zásadu povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem, se jeví setrvání na požadavku vždy nového, z hlediska obsahu však stejného, poučení postupem zjevně neefektivním a zbytečně formalistickým.
6. Z tohoto důvodu Ústavní soud opětovně nevyzýval stěžovatele k odstranění výše uvedených vad návrhu a za přiměřeného použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí jeho ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2022
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj