ECLI:CZ:US:1998:2.US.181.97
sp. zn. II. ÚS 181/97
Usnesení
II. ÚS 181/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivy Brožové a soudců Vojtěcha Cepla a Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) M.R., 2) Města V., oba zastoupeni advokátkou JUDr. M.D., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. března 1997, čj. 30 Ca 50/9622, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatelé 1 a 2 se svým návrhem domáhali s odvoláním na porušení čl. 11 a 36 Listiny základních práv a svobod zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu - pozemkového úřadu v T. ze dne 26. 2. 1996, čj. POZ/1740/92-Řh, jímž bylo určeno, že A.Š., je jako oprávněná osoba dle §4 odst. 1 písm. c) zák. č. 229/1991 Sb. vlastníkem nemovitostí, uvedených ve
II. ÚS 181/97
výroku tohoto rozhodnutí, a to přesto, že stěžovatel 2 jako povinná osoba tyto nemovitosti převedl v dobré víře do vlastnictví stěžovatele 1 kupní smlouvou ze dne 6. 10. 1992 s právem vkladu ze dne 7. 1. 1993, neboť oprávněná osoba (A.Š.) svůj restituční nárok uplatnila až 1. 12. 1992. Navíc nemovitosti byly v takovém stavu, že bylo v zájmu původního vlastníka - stěžovatele 2 - je prodat pro účely úprav k trvalému bydlení stěžovatele 1. Dále stěžovatelé výslovně odmítli pravomoc okresního úřadu rozhodnout, že kupní smlouva ze dne 6. 10. 1992 s právem vkladu ze dne 7. 1. 1993 je neplatná, a zdůraznili, že k návrhu oprávněné osoby byla žaloba na určení neplatnosti této smlouvy Okresním soudem v Trutnově pod sp. zn. 8 C 22/96 zamítnuta.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojenými spisy Okresního pozemkového úřadu T., čj. POZ/1740/92-Řh; Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 30 Ca 50/96; Okresního soudu v Trutnově, sp. zn. 8 C 22/96; a dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.
Dle ustanovení §5 odst. 3 zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, povinná osoba je povinna s nemovitostmi až do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí řádného hospodáře, ode dne účinnosti tohoto zákona nemůže tyto věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného. Takové právní úkony jsou neplatné. Právo na náhradu škody, kterou povinná osoba způsobí oprávněné porušení těchto povinností, zůstává ustanovením §28 nedotčeno.
Z připojených spisů okresního pozemkového úřadu, č.j.. POZ/1740/92-Řh, a Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 30 Ca 50/96, Ústavní soud zjistil, že k vydání ústavní stížností
II. Ús 181/97
napadeného rozsudku, kterým byla oprávněná osoba A.Š. určena vlastníkem předmětných nemovitostí, došlo přesto, že tyto nemovitosti byly kupní smlouvou ze dne 6. 10. 1992 s právem vkladu ze dne 7. 1. 1993 převedeny stěžovatelem 2 na stěžovatele 1.
Protože dle citovaného ustanovení §5 odst. 3 zák. č. 229/1991 Sb. právní úkony směřující k převodu vlastnictví, učiněné ode dne účinnosti zák. č. 229/1991 Sb., kterým je 24. 6. 1991, jsou postihovány sankcí v podobě absolutní neplatnosti, přičemž v předmětné věci jde o kupní smlouvu ze dne 6. 10. 1992, Ústavní soud nemá, co by na závěrech obecného soudu stran neplatnosti této smlouvy měnil, zejména jestliže jeho interpretace a aplikace je zcela v souladu se závěry všeobecně teorií i praxí přijímanými, totiž že absolutní neplatnost nastává přímo ze zákona; může se jí dovolávat každý; nejen soud, ale i jiný státní orgán k ní přihlíží z úřední povinnosti, a nemůže ani konvalidovat. Jinými slovy, protože namítaná dobrá víra na straně stěžovatelů, stejně tak jako zájem na zvelebení nemovitostí stěžovatelem 1, jsou z pohledu režimu úkonů absolutně neplatných irelevantní, Ústavní soud dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 30. 6. 1998 předsedkyně senátu Ústavního soudu