ECLI:CZ:US:2008:2.US.2138.08.1
sp. zn. II. ÚS 2138/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. Š., právně zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem Cihlářova 4, Moravská Třebová, proti sdělení Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 11. 8. 2008 č. j. 632/2008-OD-SPZ, obžalobě podané Okresním státním zastupitelstvím v Hradci Králové ze dne 24. 5. 2006 č. j. 2 ZT 525/2005-17 a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 8. 2006 č. j. 6 T 96/2006 -6, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 28. 8. 2008 stěžovatel navrhuje zrušení všech shora uvedených "rozhodnutí" s tím, že "oprávněnost ústavní stížnosti zakládá skutečnost, že napadená rozhodnutí ze svého stanoviska pokládá za opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci, jímž bylo porušeno jeho základní právo zaručené ústavním pořádkem".
Sdělením ministerstva spravedlnosti byl stěžovatel informován o tom, že jeho podnět ke stížnosti pro porušení zákona byl odložen, neboť ministr po přezkoumání spisového materiálu neshledal v trestní věci stěžovatele důvody pro podání stížnosti pro porušení zákona. V jeho rozhodnutí spatřuje stěžovatel porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Dříve než Ústavní soud může přikročit k věcnému přezkumu rozhodnutí, opatření, nebo jiných zásahů orgánů veřejné moci, o nichž je tvrzeno, že jimi bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem, musí ověřit, zda jsou pro takový přezkum splněny podmínky předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž je Ústavní soud podle čl. 88 odst. 2 Ústavy vázán. V dané věci Ústavní soud konstatuje, že věcný přezkum stěžovaných zásahů orgánů veřejné moci je vyloučen, a to z důvodů dále vyložených.
K otázce způsobilosti odložení podnětu ke stížnosti pro porušení zákona být předmětem efektivní ústavní stížnost se již Ústavní soud vícekrát vyjádřil. Tak např. v usnesení ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. I. ÚS 354/03, Ústavní soud konstatoval, že "stížnost pro porušení zákona, jako mimořádný opravný prostředek, není prostředkem na ochranu práva ve smyslu §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, neboť nejde o prostředek ochrany práva poskytnutý stěžovateli, ale ministru spravedlnosti". Ať je či není podána, nemohou být dotčena ústavně zaručená práva jedince, neboť "jde nikoliv o rozhodnutí, ale toliko o procesní prostředek, umožňující podle uvážení ministra spravedlnosti, v mimořádných případech soudní přezkum", přičemž "pokud zmíněná práva mohou být porušena, může se tak stát jen buď v původním rozhodnutí nebo v rozhodnutí, jímž obecný soud rozhodne o podané stížnosti pro porušení zákona". Pravomoc svěřená ministru spravedlnosti, bez jakýchkoli omezujících podmínek (§266 tr. řádu), "svědčí toliko a výlučně jemu".
Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podnět ke stížnosti pro porušení zákona takový "stanovený postup" evidentně nepředstavuje a jeho posouzení ministrem spravedlnosti tudíž nepředstavuje, jak se domnívá stěžovatel, "uplatnění státní moci", jež by mohla být jakkoli reflektovatelná v poměrech jeho "práva" ve smyslu citovaného článku Listiny základních práv a svobod. Stěžovateli proto nesvědčí ani legitimace k ústavněprávní kritice postupu, který ministr spravedlnosti ve vztahu k jeho podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona zvolil.
Protože se v případě "sdělení" ministerstva spravedlnosti nejedná o rozhodnutí způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele a vzhledem k tomu, že Ústavní soud je povinen, jakožto orgán veřejné moci a orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), při své činnosti respektovat jednu ze základních zásad právního státu, jíž je uplatňování státní moci jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), Ústavní soud ústavní stížnost v části směřující proti "sdělení" ministerstva spravedlnosti odmítl dle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu. Ze stejného důvodu je třeba odmítl i ústavní stížnost směřující proti obžalobě podané Okresním státním zastupitelstvím v Hradci Králové.
Ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 6 T 96/2006 je nepřípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Jak vyplývá z přiloženého spisového materiálu, tímto rozhodnutím soudu I. stupně bylo podmíněně zastaveno trestní stíhání stěžovatele na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Proti tomuto rozhodnutí byl stěžovatel oprávněn, jak byl ostatně i řádně v rozhodnutí poučen, podat opravný prostředek - stížnost. Pokud tak neučinil, nelze se později cestou ústavní stížnosti domáhat jeho zrušení, a je třeba konstatovat, že v daném případě stěžovatel nevyužil všechny procesní prostředky k ochraně práva, které mu zákon poskytoval. Tohoto konstatování se ostatně stěžovateli dostalo již v usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2008 sp. zn. IV. ÚS 581/08.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud návrh stěžovatele bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítl podle §43 odst. 1 písm. d) a e) zákona o Ústavním soudu zčásti jako návrh, k jehož projednání není příslušný a zčásti jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. září 2008
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj