infUsTakto, infUsVec2, infUsLengthVec67, infUs6plusVyrok, infUsKratkeRadky-350-000,
ECLI:CZ:US:1999:2.US.231.96
sp. zn. II. ÚS 231/96
Nález
Nález Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 29. září 1999 sp. zn. II.
ÚS 231/96 ve věci ústavní stížnosti M. Č. proti rozhodnutí
Ministerstva zemědělství, ústředního pozemkového úřadu, ze
17.6.1996 sp. zn. 4466/95-3152 o zamítnutí odvolání proti
rozhodnutí okresního pozemkového úřadu o nepovolení obnovy řízení
v restitučním řízení, v němž okresní pozemkový úřad rozhodl, že
stěžovatelka není vlastníkem zemědělského majetku.
I. Výrok
Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, ústředního
pozemkového úřadu, ze dne 17.6.1996 sp. zn. 4466/95-3152 se
zrušuje.
II.
Odůvodnění:
Dne 22.8.1996 se navrhovatelka obrátila na Ústavní soud s
ústavní stížností, kterou se domáhala, aby Ústavní soud zrušil
rozhodnutí Ministerstva zemědělství, ústředního pozemkového úřadu
v Praze, ze dne 17.6.1996 sp. zn. 4466/95-3152. Stěžovatelka byla
řádně zastoupena a stížnost byla podána včas.
Stěžovatelka tvrdí, že Ministerstvo zemědělství, ústřední
pozemkový úřad, svým rozhodnutím zasáhlo do jejích ústavně
zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť nebyl zaručen
stanovený postup k uplatnění jejích práv. Stěžovatelka spatřuje
porušení svých ústavně zaručených práv v tom, že napadeným
rozhodnutím, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí
Okresního úřadu ve Frýdku-Místku, okresního pozemkového úřadu, o
nepovolení obnovy řízení, jí byla odňata možnost účastnit se
řízení, a v tom také možnost naplnit práva účastníka správního
řízení podle §3 odst. 2 a §33 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o
správním řízení (správní řád), mající podstatný vliv na rozhodnutí
ve věci samé. Porušení zákona ostatně přiznává ve svém rozhodnutí
Ministerstvo zemědělství, ústřední pozemkový úřad.
V písemném vyjádření k ústavní stížnosti Ministerstvo
zemědělství, ústřední pozemkový úřad, setrvalo na závěrech
obsažených v odůvodnění svého rozhodnutí a dále uvedlo, že
stěžovatelce byl zaručen stanovený postup k uplatnění jejích práv
zákonnou cestou v celém průběhu restitučního řízení, a to jak
správním orgánem prvního stupně, tak i příslušným krajským soudem,
k němuž stěžovatelka podala opravný prostředek. V daném případě
nebyl dán žádný z taxativně stanovených důvodů pro povolení obnovy
řízení. V dalším odkázalo na věcné a právně správné vyjádření
Okresního úřadu ve Frýdku-Místku, okresního pozemkového úřadu.
Vedlejší účastník Okresní úřad ve Frýdku-Místku, okresní
pozemkový úřad, ve svém vyjádření uvedl, že pro účely řízení o
povolení obnovy řízení nelze za novou skutečnost považovat
uplatnění dalšího restitučního nároku podle §6 odst. 1 písm. t)
zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a
jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, neboť
bylo obsaženo již v podaném opravném prostředku ke Krajskému soudu
v Ostravě, ani další tvrzení stěžovatelky, že čestné prohlášení V.
G. ze dne 17.8.1994 dokazuje tíseň na straně dědičky V. M., neboť
stěžovatelka je nezaslala pozemkovému úřadu a doložila je pouze ke
svému opravnému prostředku podanému ke Krajskému soudu v Ostravě.
Pozemkový úřad se nedomnívá, že došlo k zásadnímu porušení zásad
správního řízení, jestliže stěžovatelka byla při svých osobních
návštěvách na okresním pozemkovém úřadě, při kterých průběžně
předkládala patřičné matriční doklady, čestná prohlášení a další
doklady, jak to vyplývá ze spisového materiálu, vždy seznámena s
postupem vyřizování a obsahem spisu. Tato skutečnost však není ve
spise Okresního úřadu ve Frýdku-Místku, pozemkového úřadu,
doložena.
Vedlejší účastník, Zemědělské družstvo B. "v likvidaci",
prostřednictvím správce konkursní podstaty sdělil, že stěžovatelka
nebyla krácena ve správním řízení ani v řízení před krajským
soudem na svých ústavních právech, o čemž svědčí prakticky
shodná rozhodnutí ve věci samé. Stížnost je postavena na dedukcích
a spekulacích a lze vysledovat i její účelovost spočívající v tom,
že současní majitelé nemovitosti s odvoláním na ni odmítají hradit
nájemné.
Pozemkový fond se vzdal postavení vedlejšího účastníka řízení
o ústavní stížnosti.
Při posuzování přípustnosti ústavní stížnosti vycházel
Ústavní soud z §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním
soudu, který stanoví nutnost vyčerpání všech procesních
prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za
takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. V
daném případě dospěl Ústavní soud k obdobnému závěru jako v nálezu
ze dne 13.8.1997 sp. zn. IV. ÚS 92/97 (ÚS, svazek 8, nález č. 97),
ve kterém konstatoval, že i když v dřívějším nálezu Ústavního
soudu ze dne 13.6.1997 sp. zn. IV. ÚS 366/96 (ÚS, svazek 8, nález
č. 78) byl vysloven názor, že rozhodnutí správního orgánu o
zamítnutí návrhu na obnovu správního řízení nelze považovat za
rozhodnutí pouhé procesní povahy vymykající se možnosti přezkumu
soudem podle §248 odst. 2 písm. e) občanského soudního řádu (dále
jen "o. s. ř."), nejde o případ nepřípustnosti ústavní stížnosti
pro nevyčerpání všech prostředků k ochraně práva podle shora
uvedeného ustanovení zákona o Ústavním soudu, jestliže až do
vydání citovaného nálezu Ústavního soudu návrh na přezkoumání
správního rozhodnutí v takovém případě podán nebyl. Podle již
ustáleného názoru Ústavního soudu nelze totiž uvedený nedostatek
spočívající v nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně
práva vytýkat v situaci, kdy o nemožnosti přezkumu rozhodnutí
správních orgánů o zamítnutí návrhu na obnovu správního řízení
nejen v soudní praxi, ale ani v právní teorii, nebyly v době
podání ústavní stížnosti pochybnosti.
Ústavní soud přistoupil k posouzení ústavní stížnosti z
hlediska tvrzeného porušení práva na soudní a jinou právní ochranu
a na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2
Listiny. Z vyžádaného spisového materiálu Ministerstva
zemědělství, ústředního pozemkového úřadu, a Okresního úřadu ve
Frýdku-Místku, okresního pozemkového úřadu, Ústavní soud zjistil,
že správní řízení probíhalo na Okresním úřadě ve Frýdku-Místku,
okresním pozemkovém úřadu, na základě uplatnění nároku
stěžovatelky podle zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších
předpisů. V průběhu tohoto řízení stěžovatelka předkládala
okresnímu úřadu řadu podkladů, z toho některé na jeho výzvu,
některé podklady si opatřil okresní úřad, včetně vyslechnutí
několika svědků. Ve spise je založen protokol o vyjádření
stěžovatelky ze dne 17.11.1994, kdy se dostavila sama bez
předvolání. V tomto vyjádření jsou však zaznamenány pouze jí
uváděné informace k projednávané restituční věci a není zde
zaznamenáno, že by byla seznámena s dosud shromážděnými podklady
pro rozhodnutí a před vydáním rozhodnutí se k nim vyjádřila, jakož
i ke způsobu jejich zjištění, jak to vyžaduje §33 odst. 2
správního řádu. Tak tomu v daném stadiu správního řízení ani být
nemohlo, neboť v dalším průběhu řízení byly ještě podklady pro
rozhodnutí získávány či opatřovány (vyslechnuti svědci, včetně
svědkyně navržené stěžovatelkou, zapůjčen spis Okresního soudu ve
Frýdku-Místku, vyžádány podklady od Městského úřadu ve
Frýdku-Místku a Okresního soudu ve Frýdku-Místku), na žádost
stěžovatelky bylo dále rozhodnutím ze dne 28.3.1994 řízení
přerušeno podle §29 správního řádu. Dne 26.5.1994 zaslala
stěžovatelka okresnímu úřadu další doklad, rodný list své matky,
jak od ní byl dříve požadován, a dále sdělila, že se snaží získat
další doklady a podklady k probíhajícímu řízení, aby k nim mohlo
být přihlédnuto při konečném rozhodnutí. Aniž by vyčkal obdržení
těchto podkladů a dále podkladů, které si vyžádal dne 13.7.1994, a
bez toho, že by byli účastníci řízení, včetně stěžovatelky,
doloženě seznámeni s podklady pro rozhodnutí, vydal Okresní úřad
ve Frýdku-Místku, okresní pozemkový úřad, dne 15.7.1994 rozhodnutí
ve věci č. j. PzÚ 869/92-Ra, kterým bylo vysloveno, že
stěžovatelka není vlastníkem zemědělského majetku - zemědělské
usedlosti, k němuž uplatnila svůj nárok na vydání.
Stěžovatelka podala ke Krajskému soudu v Ostravě odvolání, v
němž uvedla několik dalších údajů vztahujících se k posouzení
jejího restitučního nároku a k řízení o něm, včetně konkrétních
pramenů, v nichž jsou obsaženy. Krajský soud správně posoudil
podání stěžovatelky podle jeho obsahu jako opravný prostředek
proti rozhodnutí správního orgánu. Rozhodoval podle §250f o. s.
ř., tedy bez nařízení jednání, neboť se dle jeho názoru jednalo
pouze o posouzení právní otázky. Svým rozsudkem ze dne 26.1.1995
pod sp. zn. 22 Ca 536/94 sice potvrdil rozhodnutí Okresního úřadu
ve Frýdku-Místku, okresního pozemkového úřadu, ze dne 15.7.194
jako zákonné s tím, že opravný prostředek není důvodný, avšak
částečně v rozporu s tím provedl vlastní zhodnocení důkazů, uznal
jednu z námitek stěžovatelky a na rozdíl od rozhodnutí okresního
úřadu jí přiznal postavení oprávněné osoby podle §4 odst. 2
zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V této části
řízení tedy v podstatě krajský soud dospěl k závěru, že správní
rozhodnutí posoudilo věc po právní stránce nesprávně, avšak
nevedlo jej to ke zrušení rozhodnutí správního orgánu a vrácení k
dalšímu řízení, jak to předpokládá §250q, ve spojení s §250l
odst. 2 a §250j odst. 2 o. s. ř. Ve svém rozhodnutí krajský soud
vycházel ze spisového materiálu okresního úřadu. Dalšími
stěžovatelkou navrhovanými údaji, a to ani existencí stěžovatelkou
namítaného restitučního titulu podle §6 odst. 1 písm. t) zákona
č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se nezabýval. Do
svého rozhodování nezačlenil ani posouzení otázky případných vad
řízení před správním orgánem, které mohly mít vliv na zákonnost
napadeného rozhodnutí (§250i odst. 3 o. s. ř.), ani otázku
dostatečnosti zjištění skutkového stavu k posouzení věci.
Stěžovatelka podala dne 17.7.1995 k Okresnímu úřadu ve
Frýdku-Místku, okresnímu pozemkovému úřadu, v zákonem stanovené
lhůtě návrh na obnovu řízení, ve kterém jako důvod uvedla, že v
řízení před pozemkovým úřadem nebyla seznámena se všemi
shromážděnými podklady, a nemohla proto upozornit, že uplatnila
také další restituční titul podle §6 odst. 1 písm. t) zákona č.
229/1991 Sb., v platném znění, a k tomu předložit důkazy, a o
tomto restitučním titulu přesto, že na něj upozornila v podaném
opravném prostředku, nebylo krajským soudem rozhodnuto. Z rozsudku
krajského soudu není zřejmé, zda se zabýval jí předloženým čestným
prohlášením V. G. Protože bylo rozhodnuto bez jednání, nebyla jí
dána možnost hájit svá práva.
Okresní úřad ve Frýdku-Místku, okresní pozemkový úřad,
posoudil návrh na povolení obnovy jako podaný jednak podle §62
odst. 1 písm. a) správního řádu, tedy že důvodem obnovy mají být
nově najevo vyšlé skutečnosti nebo důkazy, a dále podle písmene c)
téhož ustanovení, a to, že nesprávným postupem správního orgánu
byla účastníkovi řízení odňata možnost účastnit se řízení,
mohlo-li to mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohla-li být
náprava zjednána v odvolacím řízení. Neshledal naplnění ani
jednoho z uvedených důvodů a návrhu na povolení obnovy správního
řízení rozhodnutím č. j. PzÚ 869/92-Ra ze dne 16.10.1995
nevyhověl.
Proti tomto rozhodnutí se stěžovatelka odvolala k
Ministerstvu zemědělství, ústřednímu pozemkovému úřadu. Ve svém
odvolání zdůraznila, že důvodem pro obnovu řízení je naplnění
podmínek stanovených v §62 odst. 1 písm. c) správního řádu,
přičemž náprava nemohla být jednána v odvolacím (přezkumném)
řízení, neboť přezkumný orgán využil zmocnění dané v §250f o. s.
ř. a rozhodl bez jednání. Dále upřesnila, že pozemkový úřad se ve
svém rozhodnutí o nevyhovění návrhu na povolení obnovy zabýval
také otázkou novostí důkazů [§62 odst. 1 písm. a) správního
řádu], přestože tento důvod obnovy řízení ve svém návrhu na
povolení obnovy neuváděla.
Ministerstvo zemědělství, ústřední pozemkový úřad,
rozhodnutím ze dne 17.6.1996 sp. zn. 4466/95-3152 potvrdilo
rozhodnutí Okresního úřadu ve Frýdku-Místku, okresního pozemkového
úřadu. Ministerstvo zemědělství shledalo, že Okresní úřad ve
Frýdku-Místku, okresní pozemkový úřad, pravděpodobně nepostupoval
v souladu se správním řádem, i když na druhé straně uznalo, že
žadatelce projevoval patřičnou součinnost. Tento podle mínění
Ministerstva zemědělství procesní nedostatek nezakládá údajně
důvod pro obnovu řízení, neboť toto opomenutí nemohlo mít
podstatný vliv na věcnou správnost rozhodnutí a tato otázka nebyla
zpochybněna soudem jako odvolacím orgánem. Za oprávněnou nelze
podle názoru Ministerstva zemědělství uznat ani námitku
stěžovatelky, že náprava uvedených nedostatků nemohla být zjednána
v odvolacím řízení, když nebylo nařízeno jednání. Argumentem pro
uvedený názor má být podle vyjádření Ministerstva zemědělství
skutečnost, že podle §250f věta první ve spojení s §250l odst. 2
o. s. ř. může krajský soud rozhodnout bez nařízení jednání, proto
i z tohoto hlediska zde nepřichází v úvahu důvod povolení obnovy
řízení podle §62 odst. 1 písm. c) správního řádu.
Ústavnímu soudu nepřísluší, jak již mnohokrát ve svých
nálezech uvedl, přezkoumávat celkovou zákonnost rozhodování
obecných soudů, resp. správních orgánů, a nahrazovat dokazování a
hodnocení provedených důkazů. Přísluší mu však posoudit, zda v
předchozím řízení nebyla porušena základní ústavně zaručená práva,
mezi nimi právo na soudní a jinou právní ochranu a právo na
spravedlivý proces. V daném případě dospěl Ústavní soud k závěru,
že ústavní stížnost je důvodná.
Jak je jednoznačně patrné ze spisového materiálu Okresního
úřadu ve Frýdku-Místku, okresního pozemkového úřadu, a jak to ve
svém rozhodnutí o zamítnutí odvolání konstatuje také Ministerstvo
zemědělství, ústřední pozemkový úřad, nesprávným postupem
Okresního úřadu ve Frýdku-Místku, okresního pozemkového úřadu,
bylo stěžovatelce upřeno jedno ze stěžejních práv účastníka
správního řízení, zakotvené v §33 odst. 2 správního řádu, když jí
nebyla dána možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí před
jeho vydáním a vyjádřit se k nim a ke způsobu jejich zjištění.
Tento nedostatek nebyl autoritativně shledán v rámci přezkumného
řízení o opravném prostředku, které probíhalo před Krajským soudem
v Ostravě podle §250l a násl. o. s. ř. Krajský soud rozhodl bez
nařízení jednání, aniž se v odůvodnění svého rozsudku vypořádala s
podstatnými námitkami stěžovatelky v tomto směru vznesenými a aniž
se promítly do jeho rozhodnutí.
Jak již Ústavní soud uvedl ve svém nálezu ze dne 4.3.1998 sp.
zn. II. ÚS 63/97 (ÚS, svazek 10, nález č. 31), je si vědom toho,
že v systému správního soudnictví je možnost podání opravného
prostředku proti rozhodnutí správního orgánu, jímž bylo
rozhodováno o restitučním nároku podle zákona č. 229/1991 Sb., ve
znění pozdějších předpisů, jedním z mála prostředků ochrany
oprávněných osob, a je tedy v zájmu ochrany práv a svobod
zakotvených v čl. 36 a 38 Listiny, aby tato práva byla šetřena co
nejvíce a nebyla postupem státních orgánů neprávem krácena. Z výše
uvedených důvodů má pak Ústavní soud za to, že v daném případě
Krajský soud v Ostravě nedostál své úloze, jak ji formuluje čl. 90
Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 2 Listiny.
Na návrh účastníka se řízení před správním orgánem ukončené
rozhodnutím, které je v právní moci, obnoví, jestliže byla
nesprávným postupem správního orgánu účastníkovi odňata možnost
účastnit se řízení, mohlo-li to mít podstatný vliv na rozhodnutí a
nemohla-li být náprava zjednána v odvolacím řízení [§62 odst. 1
písm. c) správního řádu]. Jsou-li tedy splněny podmínky pro
povolení obnovy řízení podle tohoto ustanovení, je povinností
správního orgánu obnovu řízení povolit, pouze s výjimkou případů
stanovených v odstavci 3 téhož ustanovení, k nimž však
projednávaný případ nenáleží. Povolení obnovy správního řízení
tedy za splnění uvedených zákonných podmínek a při dodržení
zákonných lhůt (§63 odst. 3 a 4 správního řádu) nezávisí na volné
úvaze správního orgánu, a naopak náleží k subjektivním právům
účastníka řízení. Zákon (správní řád) přitom nečiní rozdílu v tom,
v důsledku jakého předchozího postupu správní rozhodnutí právní
moci nabylo, byť by oním postupem bylo přezkoumání soudem v řízení
o tzv. opravném prostředku v rámci správního soudnictví podle
§250l a n. o. s. ř. Důvod obnovy se v takovém případě může
přirozeně týkat jen prvoinstančního rozhodnutí vydaného správním
orgánem (Správní řád, komentář, autoři E. Matrasová, P. Příhoda,
L. Šmíd, V. Šlauf, Linde, Praha 1996, str. 103 a také Mazanec, M.:
Správní soudnictví, Linde, Praha 1996, str. 215 a násl.).
Pod uvedený důvod pro obnovu řízení podle §62 odst. 1 písm.
c) správního řádu spadá také případ, kdy někdo sice mohl v řízení
jako účastník vystupovat, ale neměl možnost řádně uplatnit svá
práva, zejména nebyl-li seznámen s výsledky dokazování a s
ostatními podklady významnými pro rozhodnutí a nebyla mu dána
příležitost vyjádřit se k nim a navrhnout eventuálně doplnění
řízení (Správní řád, komentář, str. 101). Tak tomu bylo v
projednávaném případě, ve kterém správní orgán nesplnil shora
uvedenou povinnost, a dále nevyčkal na předložení dalších
podkladů, které účastnice podle svého písemného sdělení mínila
předložit, a vydal rozhodnutí ve věci.
Další podmínkou uplatnění tohoto důvodu pro obnovu řízení, a
to, že uvedený nesprávný postup mohl mít podstatný vliv na
rozhodnutí, se Okresní úřad ve Frýdku-Místku, okresní pozemkový
úřad, ve svém rozhodnutí nezabýval, a to v rozporu s §63 odst. 1
a §62 odst. 1 písm. c) správního řádu. Ministerstvo zemědělství,
ústřední pozemkový úřad, pak ve svém rozhodnutí pouze bez
jakéhokoliv zdůvodnění konstatovalo, že uvedená podmínka nebyla
naplněna, neboť procesní nedostatek, tedy opomenutí na straně
okresního úřadu v původním správním řízení, nemohlo mít podstatný
vliv na věcnou stránku rozhodnutí, a tato otázka nebyla
zpochybněna ani soudem jako odvolacím soudem.
V této otázce nelze přisvědčit stanovisku Ministerstva
zemědělství, ústředního pozemkového úřadu, a naopak je nutno
dovodit, že uvedený nesprávný postup správního orgánu nelze
jednoznačně označit jako jsoucí mimo jakoukoliv pochybnost bez
podstatného vlivu na vydané rozhodnutí, neboť tato otázka nebyla
dosud správně a zákonným způsobem posouzena, včetně eventuálního
vlivu na výsledek řízení, který mohly mít další podklady, které
stěžovatelka zmínila v původním správním řízení, ve svém opravném
prostředku a návrhu na obnovu řízení. Je proto nutno logicky
dovodit, že nesprávný postup správního orgánu mohl mít podstatný
vliv na vydané správní rozhodnutí.
Nelze se ztotožnit ani s argumentací Ministerstva
zemědělství, ústředního pozemkového úřadu, pokud jde o úlohu soudu
jako "odvolacího orgánu" v přezkumném řízení. S ohledem na úpravu
správního soudnictví podle o. s. ř., které je konstruováno jako
prostředek kontroly zákonnosti rozhodnutí orgánů veřejné správy,
neplní soud stejnou úlohu jako odvolací orgán ve správním řízení,
a nepřezkoumává zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy (§244
odst. 1 o. s. ř.). Pro soud je rozhodující skutkový stav, který tu
byl v době vydání napadeného rozhodnutí (§250i odst. 1 o. s. ř.),
pouze v rámci řízení o opravném prostředku může provést důkazy
nezbytné k přezkoumání napadeného rozhodnutí (§250q odst. 1 o. s.
ř.), přičemž důkazy mohou směřovat ke zjištění, jaký byl vlastně
skutkový stav, na jehož základě rozhodoval správní orgán,
dokazováním nemůže být tento skutkový stav doplňován (Mazanec, M.:
Správní soudnictví, Linde, Praha 1996, str. 235).
Z tohoto důvodu samotná skutečnost, že krajský soud
přezkoumával ve shora uvedených intencích správní rozhodnutí
napadené opravným prostředkem, nemusela automaticky znamenat
zhojení nedostatku správního řízení spočívajícího v odnětí
možnosti účastnice účastnit se správního řízení a vyjádřit se k
podkladům pro rozhodnutí, jakož i potvrzení argumentu, že tento
nedostatek nemohl mít podstatný vliv na rozhodnutí. Nemohlo tomu
pak být zvláště v projednávaném případě, kdy se Krajský soud v
Ostravě touto námitkou stěžovatelky uplatněnou v opravném
prostředku a jejím eventuálním vlivem na zákonnost správního
rozhodnutí nezabýval, a bylo-li rozhodováno bez svolaného
ústního jednání. Tuto skutečnost nelze přičítat stěžovatelce k
tíži.
Z těchto důvodů je Ústavní soud nucen konstatovat, že
rozhodnutím Ministerstva zemědělství, ústředního pozemkového
úřadu, bylo stěžovatelce upřeno právo domoci se ochrany svého
práva stanoveným postupem, v tomto případě podle správního řádu, u
jiného orgánu (čl. 36 odst. 1 Listiny), a byly porušeny zásady
spravedlivého procesu, když jí bylo upřeno právo, aby její věc
byla projednána v její přítomnosti, a aby se mohla vyjádřit ke
všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny).
Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle §82
odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. vyhověl a napadené
rozhodnutí Ministerstva zemědělství, ústředního pozemkového úřadu,
podle odst. 3 písm. a) téhož ustanovení zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 29. 9. 1999
Vojtěch Cepl
předseda senátu Ústavního soudu