ECLI:CZ:US:2006:2.US.251.06
sp. zn. II. ÚS 251/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti F. Š., zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem Advokátní kanceláře v Moravské Třebové, Cihlářova 4, proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 14. 6. 2005, čj. 6 C 91/2004-79, Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2005, čj. 26 Co 355/2005 -141, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2006, čj. 26 Cdo 3097/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 11 odst. 1, čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a čl. 4 a čl. 90 Ústavy ČR, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku okresního soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba na vyklizení bytu, jehož je vlastníkem, a zrušení rozhodnutí soudu odvolacího, kterým bylo uvedené rozhodnutí potvrzeno. Rovněž požaduje zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto jako nepřípustné dovolání.
V ústavní stížnosti stěžovatel vyjadřuje nesouhlas se závěry soudů, dle nichž žalovaným vzniklo právo nájmu k předmětnému bytu a žalobě by nebylo možno vyhovět i pro rozpor s dobrými mravy. Dále nesouhlasí se závěry soudu, že předmětný soubor místností je způsobilý být předmětem nájmu bytu, neboť v řízení bylo prokázáno, že se jedná o stavbu nedokončenou a kolaudační řízení je přerušené. Poukazuje na to, že zápis ze dne 30. 11. 1966 neprokazuje kolaudaci stavby, neboť se nejedná o rozhodnutí vydané ve správním řízení, a bylo vydáno referentem, který k k tomu neměl oprávnění. Pokud by byla stavba dokončena, pak by náleželo dispoziční právo MNV Dolní Branná.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými usneseními z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Podstatou ústavní stížnosti je polemika se skutkovými a právními závěry vyslovenými v rozhodnutích obecných soudů, přičemž stěžovatel svůj odlišný názor pouze konstatuje, aniž by uvedl na jeho podporu relevantní argumentaci, natož argumentaci ústavněprávní. Ústavní soud tak staví do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví, která mu však, jak bylo uvedeno, nepřísluší.
Ústavní soud ověřil, že ve věci bylo provedeno podrobné a důkladné dokazování, opravňující soudy rozhodnout. Na základě provedeného hodnocení důkazů nalézací soud vyvodil právní závěry, které řádně odůvodnil a v souladu s ust. 157 o.s.ř. uvedl, jakými úvahami se při posuzování věci řídil a jaké právní předpisy aplikoval. Krajský soud dostatečně zřejmě objasnil, z jakých důvodů se ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvého stupně a vypořádal se se všemi námitkami stěžovatele. Soudy tak shodně dospěly k závěru, že stěžovatel zpochybňuje skutečnosti z doby dávno minulé (v časovém odstupu 20 a 30 let) a chce zvrátit pokojný stav, do kterého sám dobrovolně vstoupil, neboť v době, kdy nemovitost koupil, nebylo zpochybňováno, že se jedná o bytový dům, jehož součástí byly byty obsazené nájemníky. Obecné soudy dostatečně zřejmě uvedly, na základě jakých důkazů dospěly k závěru, že i za situace, kdy se nedochoval originál rozhodnutí o povolení k uvedení stavby do trvalého užívání, ale pouze jeho koncept, bylo prokázáno, že soubor místností užívaný žalovanými je bytem a způsobilým předmětem k uzavření práva nájmu. Rovněž tak dostatečně zřejmě soudy objasnily, na základě jakých, byť nepřímých důkazů (listinné důkazy a výslech svědků) považovaly za nesporné, že ve věci bylo vydáno řádné rozhodnutí o přidělení podnikového bytu žalovanému.
Dovolací soud pak v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání podrobně rozvedl, z jakých důvodů nemohly námitky odvolatele založit přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Ústavní soud konstatuje, že se v projednávané věci jedná pouze o výklad a aplikaci běžného práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Obecné soudy zaujaly v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci právní názor, který má oporu ve skutkovém stavu Jejich shodné závěry, že žalobě na vyklizení bytu nebylo možno vyhovět, neboť žalovanému jako zaměstnanci státního statku vzniklo v roce 1984 na základě rozhodnutí o přidělení bytu a následné dohody o odevzdání a převzetí bytu právo osobního užívání bytu (transformované na nájem bytu) a žalovaná důvodně odvíjí své právo od nájemního práva žalovaného, nelze považovat za závěry, které by byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, a kdy by z tohoto důvodu mohla být napadená rozhodnutí považována za protiústavní.
Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatel měl a nepochybně využil možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k obraně svého práva. K namítanému porušení čl. 11 odst. 1 Listiny nemohlo, jak vyplývá z povahy sporu, dojít, neboť vlastnické právo stěžovatele k předmětné nemovitosti nebylo nijak dotčeno. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že čl. 90 a čl. 4 Ústavy garantují obecné principy činnosti soudní moci, nikoli konkrétní základní právo či svobodu.
Ústavní soud dodává, že neshledal důvod, aby z ústavněprávního hlediska zpochybňoval závěr dovolacího soudu o nepřípustnosti dovolání. Ostatně stěžovatel v tomto směru ani žádné námitky neuvádí.
Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudů, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2006
Stanislav Balík
předseda senátu
K : doručit: advokát 2x
přílohy: A ponechat ve spise,
ostatní přílohy vrátit