ECLI:CZ:US:2009:2.US.2538.09.1
sp. zn. II. ÚS 2538/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 7. října 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. V., zastoupeného Mgr. Janem Mlynarčíkem, advokátem, se sídlem Na Kozině 1438, 293 01 Mladá Boleslav, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci sp. zn. 36 Co 54/2009 ze dne 4. 6. 2009 a rozsudku Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 12 C 397/2007 ze dne 17. 10. 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jeho základních práv garantovaných v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 12 C 397/2007 ze dne 17. 10. 2008 bylo zcela vyhověno žalobě vůči stěžovateli na náhradu škody ve výši 5 535 Kč s příslušenstvím. Tento rozsudek byl následně změněn z podnětu odvolání stěžovatele, a to rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci sp. zn. 36 Co 54/2009 ze dne 4. 6. 2009 tak, že v rozsahu částky 4 163 Kč byl napadený rozsudek okresního soudu potvrzen, v rozsahu částky 1 080 Kč byla žaloba krajským soudem zamítnuta.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí, tj. žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšujících částku 2 000 Kč (§202 odst. 2 o. s. ř., ve znění do 30. 6. 2009), je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04, in Sb.n.u., sv. 34, usn. 43, str. 421). Dne 1. 7. 2009 nabyl účinnosti zákon. č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Tímto zákonem bylo novelizováno ust. §202 odst. 2 o. s. ř., kdy horní hranice tzv. bagatelních věcí byla zákonodárcem zvýšena na 10 000 Kč (viz bod 83 Důvodové zprávy k návrhu zákona, kterým se mění občanský soudní řád: "[z]vyšuje se výše peněžitého plnění pro možnost podání odvolání z 2000 Kč na 10 000 Kč. Částka 2000 Kč je v současné době nepřiměřeně nízká s ohledem na zvyšující se životní minimum či reálný průměrný měsíční příjem." Soudce zpravodaj dospěl s přihlédnutím k výše uvedené judikatuře Ústavního soudu k závěru, že zvýšil-li zákonodárce hranici tzv. bagatelních věcí, je nutno toto reflektovat i při posuzování oprávněnosti stěžovatele k podání ústavní stížnosti. Výklad přijatý Ústavním soudem nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice.
Stěžovatel namítá porušení procesního základního práva (čl. 36 odst. 1 Listiny). Toto právo však není právem samoúčelným, jeho uplatňování je vždy vázáno na základní právo hmotné (v daném případě právo majetkové, jehož porušení ostatně stěžovatel ani netvrdí), přičemž zásah do tohoto hmotného základního práva je intenzity tak nízké, že mu nelze poskytnout ústavněprávní ochranu. V případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele brojícího proti rozsudku vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod, přičemž částka 10 000 Kč není absolutní mezní hranicí pro posouzení oprávněnosti stěžovatele k podání ústavní stížnosti, tu je třeba vždy individuálně posuzovat v kontextu výše uvedené intenzity zásahu do základních práv stěžovatele.
V dané věci není rozhodující skutečnost, že v případě stěžovatele bylo jeho odvolání podle čl. II odst. 10 zák. č. 7/2009 Sb. přípustné, neboť schopnost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti (tedy v okamžiku rozhodování Ústavního soudu), nikoli ji vázat jen na dobu vzniku škody či rozhodování obecného soudu (obdobně viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 248/01 ze dne 30. 8. 2001). Ostatně je s podivem, že stěžovateli připadalo ekonomicky rentabilní vynakládat v jeho případě prostředky spojené s podáním ústavní stížnosti (obdobně usnesení sp. zn. I. ÚS 1023/08 ze dne 14. 5. 2008), ve srovnání s výší předmětu sporu před obecnými soudy.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud skrze soudce zpravodaje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným (§43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu), neboť podaný návrh nehájil základní práva stěžovatele.
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 2009
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj