ECLI:CZ:US:2022:2.US.2549.21.1
sp. zn. II. ÚS 2549/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatelky, obchodní korporace, Františkovy Lázně SAVOY, a. s., sídlem V Celnici 1031/4, Praha 1 - Nové Město, zastoupené JUDr. Ing. Radanem Tesařem, advokátem, sídlem Chodská 9, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení schůze věřitelů ze dne 19. července 2021 č. j. MSPH 59 INS 24899/2020-B-195, kterým schůze věřitelů odvolala insolvenčního správce a jmenovala insolvenčního správce nového, usnesení, kterým se schůze věřitelů usnesla, že stěžovatelka nemá přednostní právo na sestavení reorganizačního plánu a usnesení, kterým se schůze věřitelů usnesla, že přednostní právo na sestavení reorganizačního plánu má jeden z věřitelů, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2021 č.j. MSPH 59 INS 24899/2020-B-195 (usnesení 1) a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2021 č. j. MSPH 59 INS 24899/2020-B-203 (usnesení 2), za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a usnesení věřitelského výboru. Z ústavní stížnosti, soudních rozhodnutí a dalších dokumentů přiložených k ústavní stížnosti, případně obsažených ve spise vedeném městským soudem pod sp. zn. MSPH 59 INS 24899/2020 (dostupná na https://isir.justice.cz) zjistil Ústavní soud následující skutečnosti pojící se k podstatě ústavní stížnosti.
2. Stěžovatelka je dlužníkem v insolvenčním řízení vedeném městským soudem pod sp. zn. MSPH 59 INS 24899/2020. Dne 19. 7. 2021 pokračovala u městského soudu schůze věřitelů, která započala 10. 5. 2021 a byla přerušena na návrh stěžovatelky, aby byla Ústavním soudem přezkoumána její ústavní stížnost (ústavní stížnost byla pro nepřípustnost odmítnuta usnesením sp. zn. III. ÚS 1436/21 ze dne 1. 7. 2021; všechna odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou přístupná v internetové databázi Nalus - viz https://nalus.usoud.cz).
3. Schůze věřitelů dne 19. 7. 2021 mimo jiné usnesením podle §29 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "insolvenční zákon") odvolala insolvenčního správce. Toto usnesení potvrdil insolvenční soud napadeným usnesením 1.
4. Schůze věřitelů se dále usnesla na odejmutí přednostního práva stěžovatelky na sestavení reorganizačního plánu a na udělení práva na přednostní sestavení reorganizačního plánu jednomu z věřitelů.
5. Následně městský soud po skončení schůze věřitelů usnesením 2 podle §29 odst. 2 a odst. 3 insolvenčního zákona potvrdil odvolání insolvenčního správce a jmenování insolvenčního správce nového. V odůvodnění městský soud uvedl, že nový insolvenční správce má zvláštní povolení, schůze věřitelů se usnesla na odvolání dosavadního insolvenčního správce a usnesla se na jmenování nového insolvenčního správce. Proti usnesení městského soudu není řádný opravný prostředek přípustný.
II. Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka tvrdí, že pravomocnými usneseními schůze věřitelů a městského soudu v řízení, jehož byla účastnicí, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Konkrétně uvádí, že bylo porušeno její právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na rovnost účastníků řízení chráněné čl. 37 odst. 3 Listiny, právo vlastnit majetek dané čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a právo podnikat zaručené čl. 26 odst. 1 Listiny.
7. Stěžovatelka je přesvědčena, že napadená usnesení jsou nicotná, resp. neplatná. Domnívá se, že usnesení schůze věřitelů byla přijata na základě protizákonného započítání hlasů jednoho z věřitelů. Podle jejího názoru byly věřitelské orgány ovládnuty subjekty, kterým nemělo být přiznáno hlasovací právo.
8. Stěžovatelka uvádí, že napadená usnesení schůze věřitelů byla přijata na základě hlasů věřitelů, o jejichž hlasovacích právech nebylo insolvenčním soudem nikdy rozhodnuto. Tvrdí, že městský soud postupoval protizákonně, když se domníval, že došlo k pokračování schůze ze dne 10. 5. 2021. Dne 19. 7. 2021 pak měl městský soud přezkoumat hlasovací práva pouze některých věřitelů. Nerozhodl však o hlasovacích právech obchodní korporace IFIS investiční fond, a.s. (věřitel č. 12), která tak podle názoru stěžovatelky nemohla hlasovat.
9. Ve své stížnosti stěžovatelka dále konstatuje, že usnesení o hlasovacím právu věřitele č. 12 nebylo městským soudem řádně odůvodněno, resp. soud konstatoval, že rozhodnutí odůvodnit nemůže.
10. Stěžovatelka požádala o přednostní projednání návrhu podle §39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí a stěžovatelka je zastoupena v souladu s požadavky kladenými §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
12. Ústavní soud dále zkoumal, zda je ústavní stížnost přípustná. Podle shora odkazovaného usnesení sp. zn. III. ÚS 1436/21 sice není ústavní stížnost proti usnesení insolvenčního soudu, kterým bylo rozhodnuto o hlasovacím právu přihlášeného věřitele přípustná [viz bod 49. nálezu sp. zn. I. ÚS 1549/11 ze dne 23. 4. 2015 (N 83/77 SbNU 197)], je však přípustná proti rozhodnutí, která na rozhodnutí o hlasovacích právech navazují (bod 8. usnesení). Ústavní stížnost je rovněž přípustná proti usnesení o odejmutí přednostního hlasovacího práva na sestavení reorganizace stěžovatelce, což plyne i z usnesení sp. zn. IV. ÚS 2137/17 ze dne 30. 4. 2019. Proto Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako přípustnou.
IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
13. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není řazen do soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), ani jim není instančně nadřízen. Ústavní soud také nemá pravomoc zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, ledaže by došlo k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody v důsledku porušení objektivního práva. Jako jakýkoli jiný orgán veřejné moci, i Ústavní soud je povinen respektovat limity své pravomoci dané ústavním pořádkem, zákonem o Ústavním soudu, ale také principem dělby moci. Zjišťování a hodnocení skutkového stavu, interpretace a aplikace podústavních právních předpisů, jsou svěřeny v prvé řadě obecným soudům, včetně soudů insolvenčních, a Ústavní soud má pravomoc do nich zasáhnout jen v extrémních případech, kdy porušení práva představuje zásah do základních práv a svobod osob (stěžovatelů). Ústavní soud není povolán k tomu, aby svá hodnocení skutkového stavu, či svůj výklad práva nadřadil soudům. Nemá pravomoc je nahrazovat. Jeho úkolem, svěřeným mu Ústavou, je posoudit, zda jsou závěry obecných soudů podloženy racionálními, bezrozpornými a ucelenými argumenty a zda je postup obecných soudů souladný s ústavním pořádkem.
14. Stěžovatelka je přesvědčena, že vzhledem k tomu, že věřitel č. 12 nesměl hlasovat na schůzi věřitelů, jsou všechna následná usnesení nicotná či neplatná a představují zásah do jejích základních práv a svobod. Stěžovatelka se odvolává na to, že schůze věřitelů 19. 7. 2021 nebyla pokračováním schůze věřitelů ze dne 10. 5. 2021. Tyto otázky spadají zcela do sféry podústavního práva a Ústavnímu soudu nepřísluší o nich rozhodovat, nedosahují-li ústavního rozměru. Není důvod nepřisvědčit městskému soudu, že se jednalo o pokračování schůze věřitelů, protože k jejímu přerušení došlo na základě jednání stěžovatelky. Nadto je z protokolu z jednání schůze věřitelů ze dne 10. 5. 2021 patrné, že věřitel č. 12 splnil podmínky stanovené §177 odst. 5 insolvenčního zákona. Žádný z věřitelů tuto skutečnost dále nezpochybnil, což je patrné i z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 10. 2021 č.j. MSPH 59 INS 24899/2020, 1 VSPH 1058/2021-B-251. Přitom by to měli být především věřitelé, kteří by tím chránili svá práva a možnost uspokojit své pohledávky. Postup městského soudu tak nepředstavuje zásah do základních práv a svobod stěžovatelky.
15. Stěžovatelka také uvádí, že rozhodnutí o hlasovacích právech není dostatečně odůvodněno, což je podle ní důvodem pro neplatnost či přímo nicotnost následných usnesení. Z insolvenčního rejstříku je však patrné, že žádný z věřitelů tuto skutečnost nezpochybňuje. Nelze tedy předpokládat, že by usneseními, kterými došlo k odvolání insolvenčního správce, došlo k zásahu do základních práv a svobod stěžovatelky. Odůvodnění je přiměřené situaci a vzhledem k tomu, že právní normy jsou v této části insolvenčního zákona relativně konkrétní, je dostatečné, pokud městský soud konstatoval splnění podmínek, za nichž mají nastat příslušné právní následky.
16. Týž závěr učinil Ústavní soud i ve vztahu k usnesením dotýkajícím se přednostního práva na sestavení reorganizace. Přestože lze především uvažovat o zásazích do základních práv a svobod věřitelů, je možné uvažovat i o zásazích do základních práv a svobod dlužníků (v tomto případě stěžovatelky). Ústavní soud však neshledal, že by byla ústavně chráněná práva stěžovatelky dotčena.
17. Ústavní soud proto podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. O žádosti o přednostní projednání ústavní stížnosti podle §39 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud výslovně nerozhodoval, jelikož jí vyhověl fakticky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. února 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu