ECLI:CZ:US:1996:2.US.279.95
sp. zn. II. ÚS 279/95
Usnesení
II. ÚS 279/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatele L.P., proti odstavci 1) rozhodnutí OSZ v Ú., ze dne 20. 9. 1995, sp. zn. 68/95-16, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Ve svém včas podaném návrhu se navrhovatel domáhal vydání nálezu, kterým by bylo zrušeno rozhodnutí OSZ v Ú., ze dne 20. 9. 1995, sp. zn. 68/95-16, v odstavci 1), jímž byla zamítnuta jako nedůvodná jeho stížnost proti usnesení policejního inspektora, čj. ORUL - 37/00P4-TČ-95, ze dne 30. 6. 1995, o odložení podnětu k zahájení trestního řízení z důvodu spáchání trestného činu dle §171 odst. 3 tr. zák., čímž mělo dojít k porušení ústavně zaručeného práva navrhovatele na soudní a jinou právní ochranu, upraveného v č1. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), neboť bylo zcela pominuto, že učinil podněty k zahájení trestního stíhání dva, a to nejen dle §171 odst. 3 tr. zák., ale též dle §237 tr. zák.
II. ÚS 279/95
Konkrétně v podrobnostech uvedl, že přestože dne 29. 12. 1994 podal OSZ podnět k trestnímu stíhání ve dvou odlišných věcech, a to ve věci maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 3 tr. zák., a dále ve věci trestného činu útisku podle §237 tr. zák., nebyl příslušnými orgány podnět ve věci podezření z trestného činu podle §237 tr. zák. projednán, ani o věci nebylo rozhodnuto. Přitom sdělením vrchního inspektorátu Policie ČR, ze dne 1. 4. 1995 byl vyrozuměn, že podnět ve věci trestného činu dle §237 a §171 odst. 3 tr. zákona je dosud prošetřován, ale vyrozumění o předání věci vyšetřovateli a rozhodnutí Policie ČR, ze dne 30. 6. 1995, čj. ORUL - 37/00P4-TČ-95, o odložení věci, se již týkalo pouze trestného činu podle §171 odst. 3 tr. zákona. Rovněž zamítavé rozhodnutí OZS Ú., čj. Zn 68/95-16, ze dne 20. 9. 1995, o stížnosti proti rozhodnutí Policie ČR, se týkalo pouze oznámení o podezření z trestného činu dle §171 odst. 3 tr. zák.
Ústavní soud přezkoumal návrh navrhovatele, jakož i rozhodnutí OSZ v Ú., ze dne 20. 9. 1995, čj. Zn 68/95-16, v napadené části, kterou se stížnost navrhovatele podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. proti usnesení policejního inspektora, čj. ORUL - 37/95, ze dne 30. 6. 1995, jako nedůvodná zamítá, a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný, jestliže napadeným usnesením bylo pravomocně rozhodnuto ve věci trestního oznámení podle §171 odst. 3 tr. zákona, a jestliže rozhodnutí o tom, zda byl či nebyl spáchán trestný čin či přestupek, spadá výlučně do pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Za této situace nelze vadu napadeného rozhodnutí, a to dokonce odpovídající porušení č1. 36 odst. 1 Listiny, spatřovat ve skutečnosti, že nebylo jedním rozhodnutím společně rozhodnuto i o zcela jiné skutkové podstatě, a to dle §237 tr. zák., resp. i o druhém z navrhovatelových podnětů k zahájení trestního
II. ÚS 279/95
stíhání. Ostatně čl. 36 odst. 1 Listiny, kterého se navrhovatel dovolává, ani nezahrnuje právo občana na rozhodnutí ve věcech týkajících se trestního stíhání, v tom smyslu, že by byl postavený na úroveň orgánům činným v trestním řízení. Navíc, domnívá-li se navrhovatel, že mu jednáním, které sám kvalifikuje jako trestný čin útisku dle §237 tr. zák., vznikla či hrozí škoda, nic mu nebrání domáhat se právě práva na soudní ochranu dle č1. 36 odst. 1 Listiny, ale občanskoprávní cestou. Pro úplnost se uvádí, že shora uvedené nijak nevylučuje, aby nečinnost orgánů činných v trestním řízení sama o sobě za určitých okolností nezakládala "jiný zásah orgánu veřejné moci", tak jak má na mysli §72 zák. č. 182/1993 Sb., a byla také takto samostatně napadnutelná. O takovou situaci se však v dané věci nejedná, neboť navrhovatel napadá a navrhuje ke zrušení usnesení ve věci trestního oznámení dle §171 odst. 3 tr. zák. Z důvodů shora uvedených a v důsledku zásady vázanosti soudu návrhem navrhovatele, resp. jeho petitem, nezbylo než návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. jako zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 1. 2. 1996 soudkyně Ústavního soudu ČR
Za správnost vyhotovení: