ECLI:CZ:US:2020:2.US.3208.20.1
sp. zn. II. ÚS 3208/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Tomáše Zahumenského, advokáta, se sídlem Josefa Václava Sládka 35, Frýdek-Místek, proti rozsudkům Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. září 2020, č. j. 18 VSOL 177/2020-88 a Krajského soudu v Brně ze dne 25. února 2020, č. j. 71 ICm 887/2019-60, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") ve spojení se 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatel je insolvenčním správcem dlužníka ustanoveným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2018, č. j. KSBR 33 INS 10077/2018-A-12. Vedlejší účastník (jako věřitel) přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou pohledávku v celkové částce 51 841 Kč. Stěžovatel jako insolvenční správce vyzval věřitele k doplnění či opravě jím přihlášené pohledávky, což věřitel učinil. Posléze předložil stěžovatel přihlášku pohledávky insolvenčnímu soudu k rozhodnutí, že se k ní částečně nepřihlíží, na základě toho byla přihláška částečně odmítnuta usnesením ze dne 22. 1. 2019, č. j. KSBR 33 INS 10077/2018-Pl 1-3. Podanou žalobou se věřitel domáhal rozhodnutí, že jím "přihlášená vykonatelná pohledávka č. 1 ve výši 51.841,- Kč je po právu". Soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 25. 2. 2020, č. j. 71 ICm 887/2019-60, tak, že žalobu zamítnul, odvolací soud se s jeho závěrem ztotožnil.
3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti konstatuje, že proti napadenému rozhodnutí podal dovolání dne 18. 10. 2020 a toto dovolání dosud nebylo vyřízeno. Stěžovatel přesto podává tuto ústavní stížnost a má ji za přípustnou ve smyslu ustanovení §75 zákona o Ústavním soudu. Činí tak z důvodu nejasnosti ohledně výkladu ustanovení §238 odst. 1 písm. c) ve spojení s ustanovením §238 odst. 3 občanského soudního řádu, není totiž jasné, zda je dovolání proti napadenému rozhodnutí přípustné.
4. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh na zahájení řízení (o ústavní stížnosti) splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu a zda jsou dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem. Dospěl přitom k závěru, že návrh stěžovatele tyto požadavky nesplňuje, neboť v jeho věci nebyly vyčerpány všechny opravné prostředky k ochraně stěžovatelových práv.
5. Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve znění zákona č. 404/2012 Sb. je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
6. V usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 772/13 ze dne 28. 3. 2013 (U 5/68 SbNU 541), tento soud k problematice vyčerpání dovolání dovodil, že dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž bylo možné podat dovolání za podmínek podle §237 občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., přípustná, pokud stěžovatel řádně a účinným způsobem nevyčerpal i tento mimořádný opravný prostředek. Jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je totiž uplatnitelná i jako dovolací důvod podle §241a odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. O situaci předpokládanou rozhodnutím sp. zn. III. ÚS 772/13 se jedná i v nyní projednávané věci a ústavní stížnost je nyní nepřípustná, neboť řízení o (mimořádném) opravném prostředku dosud nebylo skončeno.
7. Stěžovatel podal nyní projednávanou ústavní stížnosti toliko z procesní opatrnosti, paralelně vedle dovolání. Ústavní soud k tomu konstatuje, že postupem zvoleným v tomto odmítavém usnesení Ústavního soudu není dotčeno stěžovatelovo právo brojit v budoucnu proti event. nepříznivému rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ústavní soud v takovém případě nebude oprávněn odmítnout stěžovatelovu novou ústavní stížnost proti rozhodnutím soudů nižšího stupně pro opožděnost (pokud by Nejvyšší soud odmítl dovolání pro nedostatky dovolacího důvodu), neboť to by zakládalo odepření spravedlnosti. Pokud totiž nyní Ústavní soud deklaruje, že ústavní stížnost je předčasná, není oprávněn posléze říci, že pozdější ústavní stížnost je zase opožděná. To plyne i z ustálené judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Lhůta pro podání ústavní stížnosti proti napadenému rozsudku vrchního soudu by v takovém případě počala běžet až po doručení příslušného usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání [srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 3476/11 (N 25/64 SbNU 269) ze dne 31. 1. 2012, shodně též usnesení sp. zn. III. ÚS 2725/15 ze dne 9. 10. 2015, či usnesení sp. zn. III. ÚS 2345/16 ze dne 28. 3. 2016 a řada dalších].
8. Ústavní soud tak shrnuje, že podaná ústavní stížnost je nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu pro nevyčerpání opravných prostředků. V dané věci nejsou splněny ani výjimečné předpoklady přijetí ústavní stížnosti vymezené v §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
9. Vzhledem k závěru o nepřípustnosti podané ústavní stížnosti postupoval Ústavní soudu podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost rozhodnutím soudce zpravodaje odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2020
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj