ECLI:CZ:US:2012:2.US.3273.12.1
sp. zn. II. ÚS 3273/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti společnosti FTV Prima, spol. s r.o., sídlem Praha 8, Na Žertvách 24/132, zastoupené Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou se sídlem Praha 8, Sokolovská 49/5, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2012 ve věci sp. zn. 6 A 162/2010, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka projednávanou ústavní stížností brojí proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze, kterým měla být porušena ustanovení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a ustanovení čl. 95 Ústavy, neboť městský soud - vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu - zcela nepřípustným způsobem interpretoval ustanovení §21 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Jelikož stěžovatelka podala posuzovanou ústavní stížnost souběžně s kasační stížností, požádala v ústavní stížnosti, aby bylo řízení o ústavní stížnosti přerušeno do doby, kdy bude Nejvyšším správním soudem o její kasační stížnosti rozhodnuto.
Přípustnost své ústavní stížnosti opírá stěžovatelka o ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť se domnívá, že v důsledku předchozího neurčitého postupu Nejvyššího soudu není zřejmé, zda je její kasační stížnost přípustná dle ustanovení §104 odst. 3 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního.
V této souvislosti je třeba nejprve zdůraznit, že požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn již tím, že je řízení o těchto prostředcích zahájeno; z principu subsidiarity ústavní stížnosti plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co toto (další) stadium řízení bude skončeno; ústavní stížnost ostatně nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku a zásadně proti němu musí (též) směřovat, přičemž v řízení, jež probíhá, je splnění tohoto požadavku přirozeně nemožné.
Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení. Ústavní soud je totiž zásadně povolán k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní. Jinými slovy, jelikož řízení o ústavní stížnosti má z podstaty věci směřovat k rozhodnutí o ní (a nikoli k vyčkávání výsledku řízení o kasační stížnosti, ať již cestou faktickou nebo formální - včetně stěžovatelkou navrhovaného přerušení řízení), je souběžným zahájením řízení o kasační stížnosti založeno riziko, že Ústavní soud do tohoto řízení svým rozhodnutím zasáhne, což je důsledek neakceptovatelný.
Jelikož o stěžovatelčině kasační stížnosti nebylo dosud v řízení vedeném pod sp. zn. 6 As 43/2012 dle informací dostupných z webových stránek Nejvyššího správního soudu rozhodnuto, je třeba i v projednávané věci uplatnit princip subsidiarity, v jehož důsledku je třeba považovat stěžovatelčinu ústavní stížnost za nepřípustnou dle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a je nutnou ji dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu (soudcem zpravodajem) odmítnout. Pro úplnost je namístě dodat, že se v dané věci neuplatní část ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a to i proto, že stěžovatelka kasační stížnost, o jejíž přípustnosti má sama pochybnosti, podala.
Současně je třeba zdůraznit, že zvoleným postupem nemůže být dostupnost ústavní stížnosti stěžovatelce v budoucnu (po vydání rozhodnutí Nejvyšším správním soudem) upřena (srov. mutatis mutandis např. usnesení ve věcech sp. zn. I. ÚS 1429/10, II. ÚS 2653/10, I. ÚS 1568/10, IV. ÚS 1508/10, III. ÚS 116/11, III. ÚS 1554/11. Bude-li totiž posléze kasační stížnost odmítnuta nebo zamítnuta, začne stěžovatelce běžet nová lhůta k podání ústavní stížnosti od doručení takového rozhodnutí. Ústavní stížnost, nově podanou v zákonné lhůtě po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, Ústavní soud projedná, neboť není přijatelné, aby prvotní ústavní stížnost odmítl jako "předčasnou" a následnou pak jako "opožděnou". Jiné řešení k dispozici není, neboť splnění procesních podmínek, jež otevírá prostor k meritornímu přezkumu Nejvyšším správním soudem, Ústavní soud sám posuzovat nemůže.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 13. listopadu 2012
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj