ECLI:CZ:US:2019:2.US.3798.18.1
sp. zn. II. ÚS 3798/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o návrhu stěžovatele F. Š., t. č. Vazební věznice Praha 4 - Pankrác, P. O. BOX 5, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2018, č. j. 5 As 284/2018-20, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 20. 11. 2018 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, brojící proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2018, č. j. 5 As 284/2018-20.
Toto podání zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou procesních a obsahových nedostatků (§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), zejména neobsahovalo ústavněprávní argumentaci a pro řízení před Ústavním soudem stěžovatel nebyl zastoupen advokátem (§30, §31 cit. zákona). K ústavní stížnosti nebylo rovněž doloženo napadené rozhodnutí (§72 odst. 6 cit. zákona).
K odstranění procesních a obsahových nedostatků podání, jakož i nedostatku povinného zastoupení advokátem, byl navrhovatel vyzván přípisem, doručeným mu dne 28. 11. 2018, v němž byl též upozorněn, že neodstraní-li vytýkané vady ve lhůtě do 40 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se mu rovněž náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí. Zejména byl navrhovatel poučen o tom, že je nutno doložit zastoupení advokátem, přičemž výslovně byl informován, že Ústavní soud zástupce pro řízení neustanovuje. Současně bylo stěžovateli sděleno, jakým způsobem se lze obrátit s žádostí o určení advokáta na Českou advokátní komoru podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a v jaké podobě je tak nutno učinit (viz zejména §18c odst. 2 naposledy cit. zákona).
Na tuto výzvu však navrhovatel zareagoval pouze tím způsobem, že Ústavní soud může podpůrně použít ustanovení §30 o. s. ř. a stěžovateli ustanovit zástupce. Je tak zřejmé, že stěžovatel nehodlá výzvě vyhovět a odstranit nedostatek povinného zastoupení. Jak se přitom podává ze shora uvedeného, o okolnosti, že Ústavní soud není oprávněn stěžovateli ustanovit zástupce, byl stěžovatel řádně poučen v uvedené výzvě a k použitelnosti ustanovení §30 o. s. ř. lze pro stručnost poukázat např. na usnesení ze dne 14. 8. 2007, sp. zn. II. ÚS 1384/07.
Ústavní soud proto konstatuje, že navrhovatel vady svého návrhu k dnešnímu dni neodstranil, přičemž lhůta k odstranění vytknutých vad marně uplynula dne 7. 1. 2019.
Ústavnímu soudu za této situace nezbylo než postupovat podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu v určené lhůtě (obdobně u stejného stěžovatele viz usnesení ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3806/18).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2019
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj