ECLI:CZ:US:2016:2.US.435.16.1
sp. zn. II. ÚS 435/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. S., zastoupeného JUDr. Romanem Kouckým, advokátem se sídlem Pardubice, Sladkovského 410, proti příkazu k domovní prohlídce Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 1. prosince 2015 sp. zn. 20 Nt 4058/2015 a souvisejícímu postupu Městského státního zastupitelství v Praze a Generální inspekce bezpečnostních sborů, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 8. února 2016, brojí stěžovatel proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí a postupu z důvodu tvrzeného porušení jeho práva na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 2 odst. 2 Listiny. Současně navrhl, aby Ústavní soud zakázal Generální inspekci bezpečnostních sborů pokračovat v porušování uvedeného základního práva stěžovatele a přikázal jí obnovit stav před jeho porušením.
2. Obvodní soud pro Prahu 9 nařídil příkazem k domovní prohlídce ze dne 1. prosince 2015 sp. zn. 20 Nt 4058/2015 domovní prohlídku bytu v Písku a domu ve Smrkovicích, včetně příslušenství, jejichž majitelem je stěžovatel. Učinil tak na návrh státního zástupce ve věci šetření přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku a přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 1 trestního zákoníku a přípravy k přečinu podplácení podle §20 odst. 1 k §332 odst. 1 trestního zákoníku, vedeného u Městského státního zastupitelství v Praze pod sp. zn. 2 KZN 315/2015, jehož se měla dopustit jiná osoba. Domovní prohlídku měli provést příslušníci Generální inspekce bezpečnostních sborů a k jejímu provedení mělo (podle vyjádření stěžovatele) dojít ve dnech 9. a 10. prosince 2015. Jejím cílem mělo být zajištění střely, která je zakázaným střelivem kategorie A podle §4 písm. b) bod 4 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních) a která měla být zničena v rámci jejího zkoumání podezřelým pří přípravě odborného vyjádření; případně mělo dojít k zajištění jiných komponentů této střely.
3. Stěžovatel má za to, že uvedený příkaz byl vydán na základě nepravdivých a hrubě zkreslených údajů, absentoval v něm zákonný odkaz a odůvodnění jeho neodkladnosti a neopakovatelnosti, jež byly ve smyslu §158 odst. 3 písm. i) ve spojení s §160 odst. 4 trestního řádu podmínkami jeho vydání ve fázi prověřování trestní činnosti. Neodkladnost a neopakovatelnost domovní prohlídky mají zpochybňovat skutečnosti, že domovní prohlídka se konala teprve několik dní po jejím nařízení a téměř tři roky poté, co měly být stěžovateli vráceny věci zajištěné v roce 2013 v souvislosti s jinou trestní věcí. Jednou ze zajištěných věcí byla tehdy i předmětná střela. Dále stěžovatel namítá, že příkaz k domovní prohlídce byl vydán za účelem nalezení věci, která není určena jednotlivě, ale genericky. Žádná střela totiž nenese natolik specifické označení, aby nemohla být zaměněna za jinou střelu stejného druhu. Není ani nijak zřejmé, jakým způsobem by takovéto rozlišení učinily orgány činné v trestním řízení. V napadeném usnesení nejsou uvedeny ani důvody, pro které soud pojal závěr, že daná věc nebyla "zničena" a že by se měla nacházet u něj nebo u V. S., který má bydliště na stejné adrese. V tomto ohledu považuje stěžovatel odkaz na pouhou zmínku podezřelého, že věc "jako zničil", za zcela nedostatečnou.
4. Námitky stěžovatele směřují i proti účelovosti a nesmyslnosti postupu státního zastupitelství a policejního orgánu, jež vedou stíhání z důvodu údajného jednání podezřelé osoby, která měla vypracovat nepravdivé a hrubě zkreslené odborné vyjádření v trestní věci V. S., s nímž se však v této době vůbec neznala. Odborné vyjádření navíc nemá formální náležitosti znaleckého posudku, podezřelý nebyl v době jeho zpracování znalcem a nebyl ani poučen o následcích. Na první pohled tedy nemohlo jít o trestnou činnost. Ostatně stíhána není ani osoba, která toto odborné vyjádření spolupodepsala a tím jej aprobovala. Stěžovatel má za to, že vyjádření bylo zpracováno na základě standardních postupů, přičemž podezřelá osoba neměla k údajnému zneužití pravomoci žádný motiv.
II.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní stížnost je přípustná, byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i další zákonem stanovené formální náležitosti; zároveň je však zjevně neopodstatněná.
6. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů] se Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. Jejich ochrana je jediným důvodem, který otevírá prostor pro jeho zásah do rozhodovací činnosti těchto orgánů, což platí i pro případné přehodnocení jejich skutkových zjištění nebo právních závěrů. Sám naopak není další přezkumnou instancí v soustavě obecných soudů, pročež není oprávněn k takovémuto zásahu toliko z důvodu jejich případného pochybení při aplikaci podústavního práva či jiné nesprávnosti.
7. Ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem [např. nález ze dne 30. listopadu 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně přístupná rovněž na http://nalus.usoud.cz]. Z této zásady ovšem plynou určitá omezení ve vztahu k rozsahu, v jakém je Ústavní soud v řízení o ústavních stížnostech oprávněn přezkoumávat zásahy orgánů veřejné moci učiněná v průběhu přípravného řízení trestního. Nelze přehlédnout, že trestní řízení je zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Přípravné řízení trestní prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze, při vlastním rozhodování o meritu věci, i soudnímu přezkumu co do své zákonnosti, jakož i ústavnosti. Již v přípravném řízení je s použitím institutů představujících nejzávažnější omezení základních práv a svobod zasažené osoby spojeno buď přímo rozhodování obecných soudů, anebo alespoň možnost soudního přezkumu rozhodnutí.
8. Domovní prohlídka nebo prohlídka jiných prostor a pozemků představují vždy intenzivní zásah do základního práva dotčeného jednotlivce na jeho soukromí v prostorové podobě, a to ať už se týká jeho obydlí (právo na domovní svobodu ve smyslu čl. 12 odst. 1 Listiny), nebo jiných prostor sloužících k jeho pracovní či podnikatelské činnosti nebo k uspokojování vlastních potřeb či zájmových aktivit [blíže srov. zejména nález ze dne 8. června 2010 č. j. Pl. ÚS 3/09 (N 121/57 SbNU 495; 219/2010 Sb.)]. Zároveň však jde pouze o jedny z úkonů přípravného řízení, které upravuje trestní řád; procesní použitelnost prohlídek, jakož i jejích hodnocení z hlediska důkazního je především věcí orgánů činných v dalších stadiích trestního řízení, včetně nezávislých soudů. Možnost ingerence Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je proto v přípravném řízení třeba vykládat restriktivně. Kasační zásah přichází v úvahu pouze ve výjimečných případech, kdy je s ústavní stížností napadeným rozhodnutím spojen nepřípustný zásah do základních práv a svobod, jenž nebyl nebo nemohl být odčiněn při přezkumu obecným soudem.
9. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí vymezil podmínky, za nichž lze uskutečnění domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor a pozemků považovat za ústavně aprobovaný zásah do uvedených práv [srov. např. nález ze dne 1. listopadu 2006 sp. zn. II. ÚS 362/06 (N 200/43 SbNU 239), nález ze dne 25. srpna 2008 sp. zn. IV. ÚS 1780/07 (N 147/50 SbNU 297), nález ze dne 14. listopadu 2012 sp. zn. IV. ÚS 2227/12 (N 189/67 SbNU 271) nebo nález ze dne 7. května 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13], přičemž v nich zdůraznil roli obecných soudů z hlediska ochrany základních práv při rozhodování o jejich nařízení podle §83 a §83a trestního řádu. Za stěžejní lze v tomto ohledu označit požadavek náležitého odůvodnění příkazů k provedení těchto prohlídek, jehož naplnění předpokládá, že z nich musí být zřejmé, zda v konkrétní věci jsou pro nařízení domovní prohlídky splněny všechny zákonné podmínky; pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení nebo jejich citace není postačující [např. nález sp. zn. II. ÚS 362/06 nebo nález ze dne 11. listopadu 2010 sp. zn. II. ÚS 1940/10 (N 222/59 SbNU 207)].
10. Pokud jde o neodkladnost a neopakovatelnost úkonu [§158 odst. 3 písm. i), §160 odst. 4 trestního řádu], jejich podrobné písemné zdůvodnění v příkazu k domovní prohlídce nebo k prohlídce jiných prostor či pozemků je velmi žádoucí, neboť zajišťuje transparentnost a kontrolovatelnost postupu příslušných státních orgánů. Přesto nelze ani z případného nedodržení tohoto požadavku bez dalšího vyvozovat závěr o ústavněprávním pochybení, které by vedlo k nepoužitelnosti důkazu získaného touto prohlídkou. Tento následek nenastane tehdy, jestliže ze všech okolností případu, seznatelných z příkazu k prohlídce nebo z trestního spisu, přesvědčivě vyplývá, že podmínky neodkladnosti nebo neopakovatelnosti úkonu byly dány (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13 nebo nález ze dne 21. května 2014 sp. zn. III. ÚS 761/14). Nadto nelze opominout, že k vydání uvedeného příkazu postačuje "důvodné podezření" (§82 odst. 1 a §160 odst. 4 trestního řádu), že v obydlí nebo jiném prostoru "je věc ... důležitá pro trestní řízení", z čehož se odvíjí i adekvátní úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí. Přiměřeně se zde uplatní právní názor Ústavního soudu vyslovený v souvislosti s institutem usnesení o zahájení trestního stíhání, podle něhož "trestná činnost nemusí (a ani nemůže) být v tomto stadiu prokázána a posléze ve skutkové větě popsána natolik spolehlivě v míře, jako je tomu např. u podané obžaloby" [usnesení ze dne 5. února 2004 sp. zn. III. ÚS 554/03 (U 4/32 SbNU 467); srov. též usnesení ze dne 11. srpna 2011 sp. zn. III. ÚS 1581/11].
11. Ve vztahu ke konkretizaci důkazů hledaných policejním orgánem je pak namístě připomenout, že ani v případě odůvodnění příkazů k domovním prohlídkám ani v případě postupu podle §78 odst. 1 trestního řádu "nelze s ohledem na podstatu věci po orgánech činných v trestním řízení vyžadovat, aby a priori naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky" (usnesení ze dne 13. prosince 2007 sp. zn. III. ÚS 1033/07, usnesení ze dne 28. února 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07). Z hlediska požadavků trestního řádu a ústavního pořádku postačuje následná konkretizace těchto věcí v pořízených protokolech podle §85 odst. 3 ve spojení s §79 odst. 5 trestního řádu, zatímco v případě příkazů k provedení prohlídky postačí uvést jen určité kategorie věcí, resp. důkazů.
12. Ústavní soud přezkoumal napadený příkaz z výše uvedených hledisek, přičemž se zaměřil na otázku, zda netrpí natolik vážnými vadami, v jejichž důsledku by postupem policejního orgánu na jejich podkladu došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Zjistil přitom, že tomu tak není. V odůvodnění příkazu jsou v dostatečné míře specifikovány důvody, které opodstatňují provedení domovní prohlídky, jakož i důvody, pro které jde o úkon neodkladný a neopakovatelný. K nařízení prohlídky zároveň došlo na relevantním skutkovém základě. Námitky stran neopodstatněnosti trestního stíhání pak Ústavní soud považuje za uplatněné předčasně, protože předmětné trestní řízení doposud nebylo skončeno. Stěžovatel navíc v tomto řízení ani není oprávněn namítat opodstatněnost trestního stíhání jiné osoby, potažmo jeho ústavnost. Pokud jde o otázku určení, že v případě nálezu hledané střely půjde právě o tu, jež měla být zničena, Ústavní soud dodává, že ze samotného nálezu by takovýto závěr patrně nebylo možné bez dalšího vyvozovat a za tímto účelem by muselo být provedeno znalecké zkoumání. Tato otázka by tak musela být objasněna v dalším průběhu trestního řízení, což však samo o sobě nezpochybňuje důvodnost domovní prohlídky. Z těchto důvodů lze uzavřít, že napadeným příkazem nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele. V podrobnostech postačí odkázat na relevantní části jeho odůvodnění.
13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal v napadeném rozhodnutí a postupu orgánů činných v trestním řízení zásah do základních práv stěžovatele, rozhodl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu o odmítnutí jeho ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. března 2016
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu